No future -VII- Zrnka písku

Slunce už pomalu zapadalo za duny písku a já stále bezcílně brouzdala bosíma nohama horkým pískem. Už jsem tak chodila celý den a pořád jsem ještě nenašla všechny odpovědi. Sotva se rozednělo vyrazila jsem do pouště. Daleko od Akatsuki, daleko od Listové... daleko od starostí a problémů. Potřebovala jsem si to srovnat v hlavě. A přece pořád nechápu proč jsem to udělala. Peinův největší sen byl chytit všechny ocasé démony a uvěznit je. Ale copak mohu po tom všem co pro mě Naruto udělal jen tak přijít a zabít ho? Ale vlastně.. proč bych nemohla. Jsem teď obávaný vůdce Akatsuki. Velkej šév, kápo... proč se mi to ale vůbec nelíbí? Konan měla pravdu. Nedokážu se rozhodnout ani pro jednu stranu. Když se rozhodnu pro Akatsuki budu muset zabít Minata. A když pro Minata budu stejně zrádkyně a to obou stran. Proč je všechno tak těžký? Pozvednu hlavu a nastavým tvář posledním teplým paprskům. Jak ráda bych se teĎ vznesla jako ta zrnka písku co je kolem mne odnáší vítr. Odnesl by mě tak daleko že bych zapoměla co jsem a co jsem byla. Začla bych od začátku. Smutně se pousměji. Bláhová představa!
„Poraďte někdo...“ šeptnu do ticha. „...Prosím...“
„Musíš udělat to, co musíš!“ trochu vylekaně pootočím hlavu. Na duně kousek za mnou sedí Itachi.
„Ale... co když to není správně?“
„Ake,... všechno nemůže být správně! Přijala jsi pozici našeho vůdce. To už nemůžeš vzít zpět. Narodila jsi se do Akatsuki. Nemůžeš jen tak zradit svůj domov!“
„Musíš, nemůžeš.... a co takhle chceš?“ vzdychnu.
„Jsi ninja. My nemáme na výběr! Dostaneme rozkaz a tím to pro nás končí! Pokud znamená to že musíš něco obětovat blaho celku pak to musíš obětovat!“ jeho chladný pohled mě provrtává skrz na skrz.
„Ale já to tak nechci! Nechci ublížit nikomu koho mám ráda!“ podotknu.
„Ať už uděláš cokoliv jsi zrádkyně! Toho už se nezbavíš! Nikoho nezajímá proč jsi to udělala. Mluvím z vlastní zkušenosti!... radím ti asi takhle... když půjdeš do konohy zabijí tě. A ten tvůj hokage s tím nic neudělá! Jsi velezrádkyně a tečka. A navíc zabijí i jeho protože tě bude bránit!.. když zůstaneš může se zachránit a ty taky!“ kývne a pomalu odchází. „Měla by ses rozhodovat rychle... všichni věří že jsi vůdce.. neměla bys je zklamat.“
***
„Aki-sama! Kde jste byla? Měla jsem o vás strašný strach!“ vrhne sem mi Nami do náruče sotva vejdu do pokoje.
„Potřebovala jsem přemýšlet Nami.“ řeknu a poholadím jí po hlavě.
„Ake-chan?“ pípne Tobi. „Je tu orochimaru.“
„Cože?“ otočím se. „Kde? A... jak dlouho už je tu?“ zajíkám se.
„Objevil se asi před dvěma hodinami.“ řekne Tobi a ukáže směrem haly. Rychlím krokem se rozejdu.
***
„Hm... koukám že jsi vyrostla Akasuna no Ake Haruno!“ usměje se úlisně.
„Nezměnila jsem se ani trošičku.. kromě tomu že jsem celá ze dřeva!“ zamračím se a sednu si do křesla před ním. „Díky vaší dcerunce!“
„Pokud si dobře vzpomínám tak si jí potom zabila ne?“ ušklíbne se.
„Zabila mi rodiče!“ prsknu nepříčetně.
„A ty ji... a já to schvaluji!“ olízne se. Znechuceně se odvrátím.
„To vám ani trochu nevadí že je mrtvá?“ nachápu.
„Byla slabá.. nedokázala tě porazit.. takže.. ne!“ usměje se. Znovu zavrtím hlavou. „Ale.. přišel jsem kvůli jiné věci Ake!“ dodá po chvíli. „Prý chceš srovnat Konohu se zemí.“
„...Ano...“
„Co tak najednou... myslel jsem že toho mladého hokage Uchihu miluješ!“ pozvedne obočí.
„.Do toho vám nic není. Ale máte pravdu chci napadnout Konohu a zajmout Naruta Uzumaki!“ kývnu ne zrovna nadšeně.
„A co z toho budu mít já?“ dovtípí se Orochimaru.
„Chci jen Naruta. Zbytek si můžete nechat. Takže ninji co přežili, území a všechny peníze.“ odpovím.
„... lákavá nabídka. Ale já chci ještě něco...“ zase se slizce oblízne. Pohledem ho vyzvu aby to řekl.
„Chci... Minata Uchihu a Sasukeho Uchihu!“ usměje se.