Z DOPISŮ aneb jak dopadají vztahy na dálku

Je to příběh sestavenej s dopisů dvou osob. Jednotlivý dopisi jsou odděleny pomlčkou.
Normálně je kluk, kurzívou píše dopis holka. děkuji :)

-Oh, vážně přijedeš? To je tak super! Pozvu ještě Ino a společně si to pořádně užijeme, co říkáš? Páni, pořád tomu nemůžu uvěřit. Ale neboj, tenhle Silvestr si oba dva užijeme co nejvíc. Věřím, že to všechno dopadne dobře.
-Ok, budu v to taky věřit. S rodiči jsem to zařídil, všechno bude fajn. Odpoledne se dostanu do Konohy a na večer se budu muset vrátit zpátky do Písečné. A taky už jsem ti konečně koupil dárek, snad se bude líbit. No, každopádně se nehorázně těším, už zítra!

O TÝDEN POZDĚJI

-Moc ti děkuji, bylo to tak krásné! Je super, žes mohl přemluvit rodiče, abys tu přespával. Pořád na tu noc vzpomínám, jen Ino byla nějaká divná, furt si tam něco pro sebe povídala. Každopádně to bylo krásný. Moc tě miluju a doufám, že se brzy uvidíme.
-Ty moje zlatíčko, Silvestrovská noc opravdu byla ta nejlepší a nejhezčí, jakou jsem kdy zažil. Někdy si to musíme zopakovat (). Stále na tebe musím myslet. Tvá krásná postava, tvůj zvonivý smích, tvé jiskřivé oči, náš první polibek… Ach, moc mi chybíš, miláčku, taky se strašně těším na naše další setkání.
-Jej, teď si mi to připomněl. Náš první polibek. Stáli jsme tam, pod zářícími hvězdy, osvětleni pouličními světly a usmívali se na sebe. Byli jsme k sobě přitisknuti, to aby nám nebyla zima, a šeptem jsme si povídali. A pak se naše rty začaly přibližovat… Ach, já už nemůžu! Strašně mi tě ty vzpomínky připomínají. Opravdu tě moc postrádám a miluju.
-Ano, tvé rty byly horké a sladké zároveň. Snažil jsem se zastavit čas, udělat cokoliv, jen abychom byli jen ty a já… napořád. No jo no, nic není napořád, ale neboj, již brzy tě přijedu znovu navštívit. A pak zase a zase a zase. Uh, tak hodně toužím opět tě vidět a cítit tvou vůni!

O MĚSÍC POZDĚJI

-Miluju tě.
-Já tebe taky, ale háček je v tom, že já tebe víc, ty má modrovlasá krásko.
-Oh, takový komplimenty. To tě rodiče neučili, že lhát se nemá? Protože kdo koho miluje nejvíc? Já tebe!
-Cccc… nebudu se o tom hádat, protože vím, že moje láska je mnohem větší než ta tvoje. Nedokážu si představit nikoho, koho bych miloval víc, než tebe.
-Ty můj šmudlo. Nejraději bych se pro tebe rozkrájela, to ale asi víš. Jen mě mrzí, že se vidíme pouze jednou za týden. Ale nemusíš se bát, moje láska k tobě nikdy nevychladne.

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI

-Hinatko?
-Ano lásko?
-Opravdu si myslíš, že to má cenu?
-Eh? Promiň, nějak se neorientuju.
-Víš, bydlíme od sebe tak daleko, vidíme se spolu tak málo… Nemyslíš, že by ti bylo líp, kdybys chodila s někým z Konohy?
-Prosím? Počkat, ty mi jako dáváš kopačky?
-Hinatko, prosím, neříkej to tak. Víš, že tě miluju. Ale… čím víckrát se vídáme, tím víc si uvědomuju, že to nemá smysl… že tě přestávám milovat… promiň…
-…
-Hiny, jsi tam? Prosím tě, odpověz mi. Řekni, že se ti nic nestalo, že sis neublížila!
-Ne, ale přemýšlím o tom.
-Prosím, ne, víš, že ej to tak lepší…
-Pane bože! Copak nevidíš, jak moc tě miluju? Copak ti je to jedno? Řekni mi, co jsme udělala špatně?
-Nic, jsi úžasná…
-Ale ne dost pro tebe.
-Tak to není, Hinato, prosím! Nechtěl jsem ti ublížit, prosím, prosím, PROSÍM!
-Stalo se… promiň, Gaaro, nedokážu si s tebou psát… ne teď… ne tak brzo…