V zákulisí

Všude bylo ticho. Konečně měl po celodopoledním natáčení chvilku klid. Lehce se pohupoval na židli, nohy ležérně opřené o stůl, a přemýšlel o běžných banalitách, jako je smrt chrousta, dnešní oběd nebo ta pěkná maskérka, co ho dnes líčila. V tom do jeho osobní šatny vtrhl bez zaklepání hurikán a tmavovlasý mladík se z šoku překlopil i s židlí a zaklením na záda. Hurikán s blond vlasy mezitím běsnil.
„Ty idiote, zpacifikuj si už tu svojí holku, protože jinak jí vážně zabiju! Tvůj vkus, tvoje věc, ale takový jelito svět už léta neviděl! Víš, co mi řekla?! Prý že se ke mně Ai vůbec nehodí! Jak to myslela? My jsme přece dokonalý pár, doplňujeme se! Ale né, ona si to nemyslí, a tak se podle slečny dokonalé bude muset zařídit celý svět. Určitě už jí šla náš vztah vymlouvat, ta jedna kráv -,“ stačil vychrlit jedním dechem, než ho ten na zemi utnul.
„Dej si pozor na pusu, Naruto, pořád mluvíš o mojí Mise. Někdy je trochu otravnější, ale já jí mám rád, takže se do ní neobouvej, prosím. A upřímně, podle mě se taky k Ai nehodíš. Je na tebe moc…,“ předstíral tmavovlásek chvíli zamyšlení, „rebelantská,“ dokončil s pousmáním.
„C-cože? Tím chceš říct co? Že já jsem malej, uťáplej intelektuál? Kdybych tě neznal, řeknu, že si děláš srandu, Itachi…,“ odfrkl si Naruto a sledoval, jak se Itachi zvedá ze země s nadávkami na svá záda a blonďákovu hlavu.
„Malý jsi, ale “uťáplej intelektuál“… Hm, to asi spíš ne,“ zakřenil se při pohledu na Narutův výraz, když si dovolil zaváhat nad odpovědí. „Já jen… Jsi na ní moc hodný. Ona potřebuje někoho, kdo jí bude krotit, sám víš, jak velký má temperament. Smím-li ti poradit -,“ řekl, už se ale nestačil dostat k oné radě. Podruhé během několika minut se dveře rozrazily jako při náletech a dovnitř jimi vpadli dva rozesmátí mladíci s havraními a skoro identicky rozježenými vlasy.
„Itachi! Naruto! Kde se flákáte?! Dneska je přece ten konkurz! Vy snad chcete přijít o přehlídku rozklepaných nováčků, co s námi teoreticky budou hrát?“ zeptal se jich bujaře jeden z nich a druhý ho doplnil souhlasným zubením. Naruto se v duchu podivil, co je tu tak vtipného, Itachi však vesele zavýskl.
„Jupí! Hej, já jsem na to vážně zapomněl! Tak jdeme šneci, ne?“ řekl a jako první vyběhl ze své šatny směrem do sálu, kde se casting měl konat. Naruto se podrbal na hlavě.
„Sasuke? Lawliete? Co je to s vaším bráchou? Si snad něčeho šlehnul nebo co? Má dobrou vůli dávat mi rady do života a teď má i dobrou náladu?! Svět se zbláznil…,“ zahuhlal a vykročil ze dveří vážným krokem, aby všem dal okatě najevo, jak moc nesouhlasí s Itachiho počínáním.
„Už stokrát jsem ti říkal, ty prcku, abys mě oslovoval L! Proč to nemůžeš pochopit? Jsem přece slavná hvězda, tak proč bych nemohl mít umělecký pseudonym?“ nakrčil L naštvaně nos. Sasuke ho chlácholivě poplácal po zádech, v jeho příliš aktivním podání však spíš vyrazil svému staršímu sourozenci dech, načež bleskurychle zmizel za Itachim, až po něm zbyl jen doznívající zvuk hihňání a dusící se Lawl – pardon, EL. Naruto na něj chvíli nasupeně zahlížel, pak se ale rozhodl – jako vždy – být ten hodný a místo nenápadného úprku z místa činu ho psychicky podporoval povzbudivými slovy. Těžko říct, jak moc to eLovi pomohlo.
„T-to si vypije, skrček jeden male-le-lej, já ho… Já ho - !“ nechal viset černovlásek výhružku ve vzduchu, když trochu potřebného kyslíku načerpal do plic, a s Narutem v závěsu si to odrázoval stejným směrem, jako oba jeho bratři.

…

„Nepřipomíná vám někoho?“ pošeptal Sasuke lidem kolem sebe, ukazujíc přitom na nervózního zrzka před nimi, co stál na pódiu jako prkno a strojeně přeříkával naučený text.
„Tím projevem leda tak tebe,“ neodpustil si jízlivou poznámku L a významně pohlédl na svého mladšího bratra. Ten se snažil nenápadně přesunout co nejdál od něj s rádoby ustrašeným výrazem.
„Seš strašnej herec,“ zazubil se na Sasukeho jeho starší a šedovlasý kolega, Kakashi, který byl – mezi ostatními jako pěst na oko – oblečen v saku, košili a stylové kravatě.
„Nechte mě být a laskavě přesuňte svou pozornost na mojí otázku,“ řekl podrážděně černovlasý mladík a zatvářil se uraženě. Všichni se mu smáli, jen Naruto hloubavě přemýšlel.
„No, možná toho herce, co hraje Ichiga v Bleachi, ne?“ prohlásil po chvíli a s nakrčeným nosem pozoroval nos zrzka před nimi, propíchaný piercingy.
„Počkej – jak jako „toho herce“? Jeho postava se snad nejmenuje podle něj?“ řekla vážně blondýnka, objímající se s Itachim. Naruto na ni s moudrostí zkušenějšího pohlédl.
„Ne, v Bleachi to mají jinak než my, jména si mění… Kdo by taky měl tak blbý jméno - Ichigo?! -, že jo…,“ uchechtl se posměšně a vysloužil si vražedný pohled od Itachiho, který zamumlal něco o blbých jménech a rodičích. Kakashi ho doplnil souhlasným zamručením.
„No jo, rodiče a režiséra si nevybereš,“ prohlásil moudře s pohledem upřeným na malého řvoucího mužíčka s delšími blond vlasy, co seděl takřka u pódia na vyvýšené židli a právě nebohému zrzkovi něco hlasitě vyčítal.
„Dneska je Edík nějak dobře naladěn…,“ zamumlala ironicky Ai, pohodila svými černými vlasy a spokojeně se rozvalila na Narutovi. Nutno dodat, že šetřili místo – stačila jim jedna židle. Modroočko jí trochu rozpačitě obtočil ruku kolem pasu a vypadalo to, že se za její počínání stydí. Nejeden jeho přítomný (závidící) kolega mu za to toužil jednu vrazit.
„Kdo by taky nebyl – však je vidět, kolika průraznými talenty je mistr Elric dnes obklopen, ne?“ ozval se za partou uštěpačný hlas, patřící černovlasému muži s kreativním hair-stylingem. Nezakrytým okem si právě přeměřoval další ztracenou existenci, co exhibovala na pódiu.
„Ale ale, tak další z familie do kupy…“
„Tys tu chyběl, Madaro…“
„Co tu děláš, strejdo? Tě snad omrzel Hollywood, že ses přišel podívat na nás?“
„Spíš ho vykopli, hehe…,“ ozývaly se na příchod onoho muže halasné reakce. Ten rádoby světácky pozvedl ruku, aby své „obecenstvo“ utišil a zaměřil se na poslední reakci, jak jinak než Enmy Ai.
„Nikoliv,“ odpověděl povzneseně a zkusil jí zavraždit pohledem, což mu ale Ai oplatila s úroky tak vysokými, že i firmy půjčící peníze „výhodně“ by pokořeně sklopily zrak. Madara to přesto ustál a odvážil se pokračovat.
„Odešel jsem sám, dobrovolně a rád. Komerčnost, s níž ruku v ruce jde i snížená kvalita, západ už zcela pohltila, a nemohl jsem samozřejmě opomenout ani otázku řádného platu, který mi byl odepřen nastalou finanční krizí, jak -,“
„Buď ten zobák zavři dobrovolně, nebo ti pomůžu, vyber si,“ přerušil ho lákavou nabídkou L a promnul si klouby. Misa předstírala smrt unuděním a Itachi na svého strýce zíral asi jako na botu s nejmenovanou hnědou věcí na podrážce. Pod tímto nátlakem byl Madara nucen kapitulovat a s povzdechem se sesunul na židli po Kakashiho pravici.
„Kde je vlastně zbytek party? Seškrtával se snad v době mé nepřítomnosti rozpočet?“ zeptal se neadresně společnosti a statečně ignoroval negativní vlny vysílané jeho směrem. Naruto se projevil jako jediný ochotný mu odpovědět, čímž si vysloužil nesouhlasné zavrčení od své dívky.
„Ne, pokud vím, všichni jsou stále tady. Pár lidí má teda volno, ale většina ještě natáčí, i když…,“ podíval se na hodinky, „…už by měli končit. Jsou to jenom dodělávky a přetáčení zkažených scén, nic důležitého, vždyť rejža je tady, jak vidíš,“ řekl a kývnul hlavou směrem k čemusi, co právě asi nejvíc připomínalo Vesuv těsně před výbuchem. Na nějakou zmalovanou frajerku s modrými vlasy a piercingem v bradě totiž režisér řval, že ano, může znovu přijít, ale až poté, co ona zázračně zbohatne a koupí si na Marsu talent. Statečně držela kamennou tvář až do konce jeho cholerického výlevu, pak už to ale s nervy nevydržela a s pláčem utekla z jeviště. L, Itachi, Misa, Madara, Kakashi, Sasuke a Naruto s Ai spustili bouřlivý potlesk, který však nepatřil oné chudince, co se dobrovolně položila na talíř vlkovi, ale právě vlkovi, který nepochopil vtipnost potlesku a seřvával pro změnu rozjařené herce. Tentokrát bohužel s menším úspěchem než u modrovlásky, jelikož dotyční už na něj byli více než zvyklí. Když se sál jakž takž zklidnil, neboli parta v zadní části přešla z pokřikování do normální hlasitosti, předstoupil na jeviště další adept. Ve vteřině, kdy si L všiml dotyčného šedovláska, začal na ostatní mávat rukama jako větrnými mlýny, aby se utišili. Ti tak učinili nikoli z nesmírné ochoty, nýbrž protože byli zvědaví, čím eLa dotyčný upoutal. Jediný zasvěcený Sasuke zašeptal všem kolem:
„Nevlastní bratránek. Tak nevlastní, že jsem ani já donedávna nevěděl o jeho existenci. Bacha, bude bitka,“ pronesl spokojeně škodolibým tónem. Všichni poulili na malou postavu před nimi oči. Dotyčný se na pokyn režiséra představil, protahujíc podivným způsobem každou větu.
„Mé jméno není podstatné… Avšak říkají mi Near… rád mám i přezdívku N… Preferuji společenské hry bez společnosti a mám svůj vlastní styl… Také určitě stojí za zmínku –,“
„U tebe nestojí za zmínku nic, ty parchante,“ cedil mezi zuby tiše, ale zuřivě L. „Taková nula, co nemá nikde pořádný angažmá, a dovoluje si mít dvě umělecká pseudonyma! Pchá!“ odfrkl si s despektem. Naruto ho s nemenším pohrdáním opravil:
„Říká se umělecké pseudonymy, ty umělecký analfabete!“ setřel ho a Sasuke s Ai mu zatleskali. L nevzrušeně pokračoval.
„… a styl? Tím myslí jako to jeho pyžamovité cosi a rádoby nedbale elegantní rozcuch? To by se chlapec musel ještě hodně učit, aby přišel na to, jak vypadat jako sexy bezdomovec!“ prohlásil a vypadalo to, že s každým pohledem na svého dejme-tomu-že-bratránka je mu víc a víc špatně od žaludku. Prohrábl si vlastní „sexy bezdomovecký rozcuch“ a odvrátil hlavu od exhibice šedovlasého jméno-není-důležité/Neara/N. V tu chvíli si povšiml nadšení režiséra Elrica a pohledem ho zavraždil tak brutálním způsobem, až ho Kakashi pro jistotu chytil za rameno, kdyby se na něj náhodou chtěl vrhnout. Možná by se tak i stalo, ale v tu chvíli se rozrazily dveře od sálu, kde casting probíhal, a dovnitř vběhla malá holčička v kimonu. Černé vlásky měla přilepené na zpoceném obličeji a překvapivě silným hlasem na sebe strhla pozornost.
„Útočíííí! Už prolomili ochranku a rvou se do haly! Je jich fakt hodněěě!“ volala a pištěla, i přes obsah vět nadšeným hláskem. Její ručičky přitom kmitaly trochu zpanikařeně nahoru a dolů, jakoby se snažila vzlétnout.
„Co to jako má být?“ prolomil šokované ticho Madara znuděným hlasem a zahlížel ze své výšky na dítě před sebou.
„No jo, ty jí vlastně neznáš… To je Kikuri, hraje se mnou v Jigoku Shoujo, docela nadějný talent,“ odpověděla mu klidně Ai a převalila v puse žvýkačku na druhou stranu.
„Báječné… A to nebezpečí, o němž jsme právě byli informováni, vás třeba nezajímá?“ zeptal se ironicky Naruto. Misa přikývla na souhlas a L poznamenal něco o vlivu barvy vlasů na úsudek. Itachi s Ai se oba náhle zvedli, aby nebohému L dali co proto za urážení svých partnerů, v tom se do toho ale zapojil třetí blonďák v místnosti.
„Co tu sedíte jak banda imbecilů?! Čekáte na zázrak, kdy budete obdařeni mozkem, nebo byste třeba radši na ten dav počkali, až zničí studio a dojde sem? Okamžitě všichni mazejte bránit naši práci! Jestli zničí ateliéry, nebudete mít kde natáčet, pokud to některým ještě nedošlo! Čili žádný prachy!“ rozeřval se Edward Elric autoritativně a nutno říct, že po jeho poslední poznámce se všichni překotně zvedli a rozeběhli směr hala. Ed si spokojeně upravil ofinu a otočil se na Neara, který flegmaticky sledoval dění kolem.
„A tebe beru. Budeš perfektní náhrada Lawlieta v Death Note. Nastupuješ zítra, pokud tedy ty lamy vážně dokáží zklidnit stádo naštvaných fanoušků,“ utrousil posměšně a otočil se ve chvíli, kdy se šedovlásek s ďábelskou škodolibostí pousmál osudu svého (ne)milovaného bratránka.

…

„Žádné fillery! Žádné fillery!“
„Proč jsi Sasuke odcházel k tomu hnusákovi?! Já ti věřila!“
„Kira forever!!“
„Kira sucks!!“
„Pryč s pomstama, zdržujou díly! Já chci vědět víc o Renovi!“
„Za yaoi! L a Kira spolu!“ Poslední poznámku zakřičela nějaká dívka na Misu a hodila po ní zmačkanou plechovkou. Tu pohotově zachytil Itachi a posunul blondýnku o kus dál za sebe. Společně s dalšími herci a skoro celým štábem teď stáli před rozlíceným davem fanoušků i antifans, kteří se rozhodli požadovat přepsání některých scén dle svých představ. Ochranka, tvořící pouze tři muže, se horko těžko snažila zabránit dalšímu postupu vyburcovaných otaku. Ai si už i přes protesty Naruta navlékala své motorkářské rukavice, které mohly sloužit jako dobrý boxer, jelikož na kloubech byly připevněny vcelku špičaté pyramidky. Madara jí povzbuzoval. Někdo tam trapně mával s kunaiem v naivní naději, že nikomu nedojde, že to je jen rekvizita z plastu. Každý cosi pokřikoval a míra hluku se pomalu přenesla přes únosnou míru. Ochranka se začala bortit. Vzduchem létaly další předměty. Byla jen otázka času, kdy to budou osoby. Do nastalého chaosu náhle postranními dveřmi do haly rázně nakráčelo několik tajemných osob. Už jen jejich přítomnost i s jejich aurou dokázala dav umlčet. Všichni s vyvalenýma očima zírali, co se bude dít. Muži si stoupli před obě strany a všechny si přeměřili přísným pohledem, pod kterým by se i Chuck Norris zachvěl. V tom někdo zvolal.
„Vždyť támhleto je Kishimoto! Masashi Kishimoto! Autor Naruta!“
„No jó, a támhle je autor Death Note i s tím, co to nakreslil! Tsugumi Ohba a Takeshi Obata!“
„Júúúú, Miyuki Etō, vymyslel mi Rena!!“
„A kdo je támhleto?“
„No ten přece napsal efemáčkovou mangu! Hiromu Arakawa!“
Takový a další pokřik se náhle strhl z obou stran – fanoušků a herců – na hlavy těch několika mangaků. Všichni na ně hleděli jako na bohy. Kishimoto pozvedl pravici a v místnosti vše utichlo tak náhle, jako by někdo otočil volume prudce doleva. Muži se po sobě podívali.
„Vážíme si vaší přízně a podpory, kterou nám dáváte,“ začal natrénovaně Arakawa a pokynul svým posluchačům. „Těm z nás, kteří mají svůj příběh stále rozepsaný, dodáváte motivaci,“ lehce kývnul hlavou směrem ke Kishimotovi, „a těm, kteří již své dílo dokončili, pocit z dobře vykonané práce,“ mírně se uklonil všem před sebou. Slovo si vzal Ohba. Pravděpodobně byli domluvení, že protentokrát bude ten zlý on.
„Ovšem - ač i vaše fan fikce jsou skvělé a inspirativní - my máme svůj vlastní příběh, který nehodláme měnit, i kdybychom o některé příznivce měli přijít. Například já osobně yaoi nesnáším,“ zahleděl se na dívku, která předtím hodila po Mise plechovku, a ta zrudla a kajícně sklopila hlavu. Na něj navázal Kishimoto.
„Své příběhy máme v hlavě načrtnuté už dlouhou dobu a ani nevole kupříkladu kvůli smrti vaší oblíbené postavy nás nevykolejí,“ řekl s přísným pohledem k děvčatům s blond culíky, jasně vytvořenými na počest Deidary.
„Především ale,“ rozhovořil se tentokrát mistr Etō, „nechápeme, proč se hrnete sem?! Animátoři, režiséři, herci; ti všichni se řídí našimi scénáři, neboli mangou! V podstatě za nic nemůžou, nikdo z nich,“ řekl a ignoroval zlobné usyknutí z hloučku lidí, kteří si nesli transparenty s nápisem “Fillery fuj!“ a v anglické verzi pro ty vzdělanější “F*ck fillers!“. Mangakové vypadali, že jejich práce zde skončila. Nikdo ani nepípl, když se jako jeden muž otočili a zcela klidně si odkráčeli za svými zájmy. Otaku se po chvíli dumání zklamaně začali trousit po hloučcích domů, zpět před své notebooky, a herci si ulehčeně oddychli. Každý si prostě šel po svých, Ai odtáhla (bůhvíproč) Naruta do kumbálu ve vedlejší chodbě a Madara se šel “projít“ směrem ke kanceláři vedení, neboli šel žebrat o přijetí zpět. Chudák L se Sasukem v závěsu - netušíc, co ho čeká (no jo, nečte mangu…) - hledal Neara, aby mu mohl vynadat za to předvádění se. Itachi zahučel zpět do své šatny, tentokrát však v doprovodu Amane Misy.
„Hele, Itachi, že se k sobě Naruto s Ai nehodí?“ řekla, když si jí posadil na klín, čímž krásně zabila atmosféru v místnosti. Itachi se nadechl, hodlajíc vytvořit z téma “Naruto-Ai“ tabu, v tom ale dovnitř vtrhla jako velká voda Enma a zavrčela na Itachiho:
„Já toho tvýho strejdu či co roztrhnu jako Orochimara! Víš co mi řekl? Prý že se ke mně Naruto vůbec nehodí! Emo jedno! Jak to myslel? My jsme přece dokonalý pár!“ běsnila víc jak tajfun i její milý dohromady a Itachi náhle v tichém zoufalství zabořil hlavu do dlaní.
„Ne, prosím… Déjá-vu ne…“