Krutý osud Ho no Shagara 3

Probudila se v pozdním ránu třesoucí se zimou. Po chvilce celá rozlámaná vstala, posbírala všechny věci a vydala se hledat cestu dál. Po krátkém čase zahlédla mezi stromy siluetu drobné postavy. Přišla opatrně trochu blíže a uviděla malou dívenku jak sbírá bylinky. Pomyslila si: „ Od té mi žádné nebezpečí nehrozí“ a oslovila jí nejistým hlasem: „Ahoj slečno. Nevíš kudy se dostanu do nejbližší vesnice?“
Slečna hodila na Shagaru tázavý pohled a odpověděla: „Je to asi půl hodiny cesty tímto směrem. Když mi pomůžeš nasbírat tyto bylinky tak můžeme jít spolu, protože já tam mám také namířeno.“
Shagara radostně: „To není špatný nápad.“ A začala pomáhat sbírat.
Shagy zvědavost nedala a zeptala se: „ Jakpak ti říkají:“
Slečna odpověděla: „Haku a tobě?“
Shagy: „Shagara. Haku je moc pěkné jméno, ale pro dívku trochu neobvyklé.“
Haku se na ní koukla s neuvěřením v očích a pronesla: „Ale já jsem kluk:“
Shagy po tomto zjištění zrudla, zaboříla zrak mezi bylinky a raději se už na nic neptala.
Až Haku prohlásil: „Myslím, že by to mohlo stačit.“ Vzal košík a vyrazili do vesnice. Bylo docela hezky. Chvílemi pronikl i paprsek slunce skulinkou mezi mračny. Po cestě byli oba ticho a naslouchali krásám lesa. Sem tam spadl nějaký lísteček a vesele tančil ve vzduchu jak si sním vítr pohrával.
Po příchodu do vesnice se Haku z ničehož nic zeptal? „ Co vlastně potřebuješ v téhle vesnici?“
Shagara odpověděla: „Potřebuji se někde na nějaký čas ubytovat, než budu vědět co dál.“
Haku: „ Mohl bych se zeptat Zabuzi jestli by jsi nemohla zůstat u nás. Chceš?“
„Děkuji to by bylo přímo skvělé!“ Zvolala Shagara radostně.
Když dorazili k Hakovi domů, Haku hned spustil na Zabuzu: „Tohle je Shagara. Nemá kde bydlet. Mohla by zůstat u nás?“ Zabuza se na to moc netvářil, ale Haku udělal psí očíčka a Zabuza nakonec svolil.
Haku rozradostněn z toho, že má kamarádku běžel do jiné místnosti a při tom volal: „Shagaro pojď sem chci ti ukázat svého králíčka.“
Shagy nejdříve nesměle pohlédla na Zabuzu, který souhlasně kývl a pak se odebrala za Hakem do pokoje. Vešla dovnitř a rozhlížela se, místnost nenabízela moc prostoru. Vešel se tam sotva jeden stůl se židlí, který se krčil v rohu u okna, naproti němu vedle dveří měla své místo postel. Pak zde byla v rohu šatní skříň a všude po pokoji poházené kovové předměty, připomínající zbraně, převážně to byly dlouhé jehlice. Shagy jednu z nich vzala do ruky a zeptala se: „To vypadá jako jehlice na akupunkturu. Na co je používáš?“
„V boji. Když víš do kterého bodu na těle člověka se trefit, tak ho tím můžeš i zabýt,“ odvětil Haku s ledovým klidem.
Shagara nechápavě: „A to je jako házíš z dálky a trefíš se kam potřebuješ?“
Haku: „Ano nějak tak by se to dalo říct,“ a pousmál se.
Shagy notnou dobu jen němě valila oči a pak se Zeptala: „Jů, mohl by jsi mi to ukázat? Nemyslím na člověku, ale třeba na stromě,“ Dodala rychle.
Haku se znovu pousmál a povídá: „Když budeš chtít, tak tě to můžu nejen ukázat, ale i naučit.
Shagaře zaplály plamínky v očích a řekla: „No tady jde spíš o to jestli na mé učení budeš mít nervy, protože šikovností zrovna neoplývám, ale určitě to chci zkusit.“
Haku: „Tak jo. Půjdeme to zkusit tady kousek do lesa.“ Hbitě se zvedl vzal pár jehlic a vyrazil. Shagy jen překvapeně kroutila hlavou a popoběhla za ním.
Haku za chůze Shagaře vysvětloval, že k používání jehlic v boji potřebuje perfektně ovládat anatomii lidského těla a pak nějakou tu šikovnost a může s nepřítelem provádět cokoli se jí zamane od znehybnění až po zabití. Shagara ho se zaujetím ve tváři němě poslouchala a snažila se si všechny nově získané informace zapamatovat.
Haku se zastavil a zvolal: „ Tak jsme na místě! Nejprve ti předvedu malou ukázku.“ Vyřezal do kůry stromu šest malých terčíků. Pak od něj odešel hodně daleko a rozběhl se proti němu. Asi v polovině cesty se odrazil ve vzduchu se přetočil hlavou dolů a hodil šest jehlic na jednou, které se s neomylnou přesností všechny zabodli do vyřezaných terčíků.
Shagy jen koukala s otevřenou pusou a vykulenýma očima a v duchu si říkala: „Tohle bych chtěla také umět.“ Když se vzpamatovala z němého úžasu, zeptala se: „Jak jsi vyskočil takhle vysoko.“
„Pomocí Chakri,“ odvětil Haku. Ty neznáš chakru?“ Divil se.
Shagara: „Ne. Co je to?“
Haku vytáhl jehlice z kmene a podal je Shagaře. „Chakru ti vysvětlím později,. Teď si dej tyhle jehlice mezi prsty a skus z místa trefit alespoň jeden terč.
Shagy uposlechla instrukce zamířila, hodila a Jehlice se rozletěly po širém okolí, ale ani jedna ne tam kam měla. Shagy zrudla a sklonila hlavu k zemi.
Haku trošku pobaveně řekl: „To nevadí, ale myslím, že ti raději vysvětlím tu chakru. Tedy až najdeme ty jehlice.“
Hledali dlouho, proto se na vysvětlení chakri už nedostalo. Domů se vrátili až pozdě večer. Celý poškrábaní od křovin, jak jimi prolézali při hledání jehlic.

Ending
Ref:
Zimou se klepe dívka milá.
Své zabloudění si uvědomila.
Na opuštěném místě stojí,
že nenajde cestu ven se bojí.

Stále cestu z lesa hledá.
Strach jí pokoje nedá.
Tu někoho v dáli zahlédne.
Blíže k němu přiběhne.
Pěkná dívka tam na zemi sedí,
do trávy její zrak hledí.

Ref:
Zimou se klepe dívka milá.
Své zabloudění si uvědomila.
Na opuštěném místě stojí,
že nenajde cestu ven se bojí.

Proto ještě blíže přistoupila,
a o radu kudy dál poprosila.
Dívka na ní zvláštně pohlédla,
Sebe jako průvodce nabídla
Shagy má strachu stále víc a víc,
Neví co na pomoc říct

Ref:
Zimou se klepe dívka milá.
Své zabloudění si uvědomila.
Na opuštěném místě stojí,
že nenajde cestu ven se bojí.

Kývla na pomoc dívky.cizí
Strach pomalu mizí.
Na cestu do vesnice se vydali.
Do malého hovoru se dali.
Jak zajímavé bylo překvapení.
Ta osoba dívkou není.

Ref:
Zimou se klepe dívka milá.
Své zabloudění si uvědomila.
Na opuštěném místě stojí,
že nenajde cestu ven se bojí.

Zajímavá informace to byla.
Shagy však nerozhodila.
Ve vesnici se náhle hoch otázal,
co zamýšlí dělat dál.
Dívka odpověděla, že neví co dál
hoch znovu s pomocí přispěchal.
Situace se ihned vyřešila,
Dívka přítele objevila.