MINIstory - AnkoKimi

Anko/Kimimaro

Anko stojí nad propastí a rozmýšlí se, jestli má skočit a skoncovat tak se životem, nebo tam má hodit Jiraiyu, co jí dneska špehoval. Najednou na ní někdo promluví…

„Kdo seš?“
„To bych se měla ptát já, ty pako!“
„Počkej, jaký pako?“
„Podívej se do zrcadla a poznáš!“
„Ty mě urážíš!“
„Chápavý pako…“
„To si nenechám jen tak líbit!“
„Co to děláš, pako?“
„Copak nevidíš?“
„Vidim… dal si ruku za záda a vejráš na mě…“
„Achjo… vy ste všichni tak nevzdělaný“
„Pako jako ty o tom nic neví…“
„Neřikej mi tak pořád!“
„Bože… ty si vytahuješ ze zad páteř?!“
„A proč ne?“
„No… že máš u toho takovej klidnej výraz…“
„Protože mám rád mlíko, chápeš?“
„Ne… tvoje věta nedává smysl“
„Ale kecy… a je venku!“
„Vypadá jak tlustej bílej… ocas!“
„Jakože moje páteř je ocas?!“
„Ne… ocas vypadá líp…“
„Teď si mě naštvala, holčičko…“
„Jaká holčička? To ty seš malej podělanej chlapeček s ocasem v ruce!“
„Co když tě teď zabiju?“
„Proč bys to dělal?“
„Protože sem naštvanej!“
„Na mě, či co?“
„Ne… ani ne…“
„Ale no tak… nebreč…“
„Když… já…“
„Copak se děje?“
„Nikdo mě nemá rád!!!!!“
„Ale no tak, klid…“
„Buuhuuuhuuuuuuuu“
„Můžu ti pomoc! Znám způsob…“
„Jakej?“
„Uklidnim tebe… a taky rozřešim svoje počáteční dilema…“
„Tak jo! Pomůžeš nám oběma!“
„Tak fajn…“
„Počkej… co to děláš? Já nechci jít k tý propasti… ne, nekopej do mě!!!!“
„Pá pá…“
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ………………“
„Jiraiya měl protentokrát štěstí…“