Říkají mu hyena, 5.díl
Naruto se zamračil. Daisuke Miyo se mu ani v nejmenším nezamlouval.
Nelíbil se mu způsob, jakým mu podával dlaň- lehce spjaté zápěstí a napřažená ruka- jakoby jí snad musel přijmout?Jeho tvář byla tak legračně napjatá a vážná, sevřené rty a ta ruka, která vyčkávala kdy mu jí Naruto stiskne.Navíc vypadal starší. Naruto si pomyslel, že Sakuře by se mohl líbit a Daisuke mu bylčím dál tím víc a víc nesympatický.
"Daisuke Miyo," zopakoval znova ten kluk bezbarvým hlasem a na jeho ruku přímo zíral.
Tak si ji sežer," pomyslel si Naruto a popadl mu končetinu a pevně jí stiskl.
"Naruto Uzumaki! Příští Hokage- to mi věř!"
"Když to říká šestnáctiletý Genin, tak to zní přesvědčivě," odtušil Daisuke - "Rozdrtíš mi ji," kývnul na jejich ruce.
Naruto se rozčílil: "Jak si to sakra myslel? S tím Hokagem? Jakože já se nemůžu stát Hokagem?"
"Nevím, " Daisuke si sedl na lavičku a bezděky si pohrával s náramky na ruce. "Neviděl jsem tě v boji. Usuzoval jsem čistě z tvého postu- Genina."
"Grr a ty máš jaký post, hm?"
"Můžeš být klidný, nedopracoval jsem to ani na Genina- vlastně jsem ani nedostudoval akademii," odtušil a rozhlédl se. "Takže jsme tady, abychom se
dohodli na naší další misi, mám pravdu?"
"Á, jaktože tady jako sakra vůbec jsi-"
Sakura přišlápla Narutovi nohu. "Nebuď dotěrný, Naruto!" zavrčela a otočila se na Daisukeho. "Přesně tak, Daisuke, jsme tady, abychom přivedli Sasukeho zpět. Můžeš nám v tom pomoct?"
"Jo, jinak bych tady neseděl," zvedl hlavu. "Znám Orochimarovy úkryty a finty- v tom vidím naši výhodu. Ale se Sasukem UchichouVám nepomůžu- neznám jeho styl boje, nebo aspoň ne příliš dokonale..."
Sakura se zamračila: "Jak to myslíš, ne- dokonale?"
"Nijak....- takže, předpokládám, že kopírovací ninja bude vést náš tým, mám pravdu?"
"Kakashi- sensei je v nemocnici," přerušila ho Sakura a energeticky přecházela sem a tam. "Proto, vyrazíme sami. Nemůžeme stále čekat!"
"Přesně ták, Sakuro-chaan! Přesně tak!" šklebil se Naruto. "Takže, kdy vyrážíme?"
Daisuke zavrtěl hlavou. Bylo potěšilé, jestli se do toho chtěli pustit na vlastní pěst- Orochimaru není snadný nepřítel a Sasuke Uchicha, bude se chtít takjednoduše vrátit? Lidi co opustí vesnici, pro to obvykle mají dobrý důvod. Ne, ne neměl z toho dobrý pocit.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad- "
"Ale my myslíme, že jo!" zavrčel Naruto. "Hele ty, Daike, nebo jak se to jmenuješ.... seš v tomhle týmu novej, jasný? Tak si nehraj na šéfa!
Na to jak jsi měl bejt údajně mlčenlivej, toho nakecáš až moc! "
"Naruto! Okamžitě přestaň- "vyštěkla Sakura.
Nikdo ani Sakura ani Naruto, natož Daisuke si nemohli všimnout maličké postavy stojící jim za zády. Byla to Kaori.
Chtěla vidět nového člena týmu sedm a poprosit Sakuru, jestli nemá čas večer- chtěla jí pozvat do kina.Malá Kaori ztuhle zírala na záda vraha rodičů a jeho hlas jí řezal do hlavy- poznala ho po těch třech letech dokonale.Snažila se potlačit tlumený výkřik a utíkala. Musela utéct. Hned. Zbaběle.Utéct.
Daisuke mezitím přemýšlel a mračil se zase o něco víc. "Pátá o téhle misi na vlastní pěst, předpokládám, ví, že ano?"
"Totiž- "začala provinile Sakura ale Daisuke jí přerušil se spokojeným úsměvem. "V tom případě vyrážíme zítra."
Sakura úlevně zavřela oči: "Sasuke- kun... zítra..."
Matné obrysy stěn se v temnotě vpíjely do sebe a vycházely z nich jenom neurčité obrysy.
Když měla oči hodně zavřené, mohla si myslet, že někde tam je máma nebo táta.
Kaori s očima křečovitě sevřenýma, šmátrala před sebe a šeptala: "Maminko..."
"Tati," a pak jí nanovo projela ta tíživá bolest na prsou a ona začala hluboce plakat. Je ve vesnici. Daisuke Miyo.
"Chtěla bych vám něco slíbit," zdálo se jí, že ty holé potemnělé zdi jí naslouchají. "Zítra nechci utíkat..."
"A možná, možná vás konečně uvidím."
Zítra se to všechno rozbije. Roztříští.
Cítila ve vzduchu odhodlání Sasuke- kuna vraždit.
A ona....
Ona se chtěla dívat.
A srdce jí zase jednou zkamenělo, jako tehdy.
