manga_preview
Boruto TBV 07

Mám tě rád X. - Neshody

Itachi…chtěl jsem tě zabít sám…jenže mě už někdo předběhl!
Sasuke nervózně pochodoval po planině. Ruce se mu třásly, jak pevně svíral pochvu meče, každým okamžikem připravený zaútočit na zrádce, jež si celou dobu říkal “kamarád“.
Krk se mu zalil studeným potem, takže si ho musel rychle otřít. Hrdlo se mu svíralo úzkostí a napětí v jeho silných urostlých pažích značilo nekontrolu. Jeho černězbarvené oči plály zlostí…
„Narutooooo!!“ planinou se náhle rozlehl Sasukeho výkřik.
,,Nenávidím tě! Jsi jen prachobyčejný bídák! Jak se můžeš nazývat přítelem, když jsi věděl, že musím sám pomstít svůj klan! Teď se připrav na smrt! A bude ještě mnohem horší než ta Itachiho. To mi věř. Doufám, že jsi zvyklý na bolest!“...
Naruto sklopil hlavu a něžně se pousmál na černovlasého kluka naproti. Pootevřel vyprahlá ústa a vydral ze sebe dlouhý neslyšný výdech, který se za okamžik rozplynul v temnotě noci. Pak teprve promluvil: ,,Dělej, jak uznáš za vhodné, ale teď nejsi ve stavu, ve kterém bys mohl bojovat. Podívej se na sebe, vždyť se celý třeseš!“
Sasuke opravdu velice ztěžka dýchal a vypadal, že se každou chvílí sesune na tvrdou zem. Jediné těžítko, které mu dovolovalo zůstat v poloze jaké zrovna je, byl dlouhý jeden a půlruční meč, černě zbarvený se stříbrnou rukojetí a perleťovými znaky. Pochva meče byla stejně zbarvená jako jeho meč a bylo na ni vyryto: Kusanagi.
Meč byl extrémně ostrý a pokud by projel tělem nepřítele má tu schopnost paralizovat jej. Všechny nepřátelé, se kterými Sasuke bojoval od doby co opustil vesnici, zemřeli tímto mečem.
,,Pokud se Sasuke neschopíš a nepřestaneš tady fňukat jako malý harant, tak tě dost snadno roznesu na kopytech.“
,,Ty malý …“ Sasuke se překvapivě rozběhl k útočníkovi. Meč táhl za sebou neschopen ho zvednout. Když popostrčil ruku do předu a snažil se vší silou meč zvednout, meč mu ztěžkl v ruce a nečinně se vrátil zpět na místo.
Najedou vzduchem prosvištělo cosi černého, až to rozvířilo hustou mlhu vznášící se kolem. Byly už čtyři hodiny po půlnoci, ale dávní přátelé se stále drželi na nohou. Ani jeden neztratil trpělivost a bojoval do posledního dechu…bojoval za to, pro co jsi přišel…
Noční oblohou se nesly strašidelné zvuky zvířat obývající holou pláň. Z těhle zvuků Naruta mrazilo v zátylku. Přál si, aby tenhle zápas už skončil a on se mohl vrátit zpátky domů. Chtěl se pořádně najíst, vyspat…ještě chvíli a možná dostane, co chce.
Kunai se s lehkostí zapíchl utíkajícímu klukovi do nohy. Ten ale bez povšimnutí běžěl dál. Naruto hned poznal, že ho to bolí neboť už neběžel tak rychle jak předtím, nýbrž zakopával a tiskl si své dlaně na zkrvavenou ránu.
Vzduchem proletěl další kunai stejně neslyšně jako ten první. Teď se ale Sasukemu zabodl do ramene, ze kterého ihned začal téct proud narůžovělé krve. Až teď se ale černovlasý chlapec zastavil a prohlídl si rány. Opatrně vytáhl dva ostré předměty z hnisajících ran a zahodil je vpravo do nízké trávy. Ústa se mu zkřivily do malého úšklebku, když si prohlídl světlovlasého hocha naproti. Nato se zase rozběhl a vyřítil se zpoza hřejivé mlhy, která obklopovala planinu. Naruto byl však rychlejší a jedním hmatem srazil Sasukeho k zemi. Ten, když dopadl na tvrdou zem, z úst mu vyšlehl tenký plamínek krve. Naruto si bezmyšlenkovitě klekl na jeho nohy a rukama objal ty jeho. Znehybnil ho a čekal, co přidušený protivník udělá. Sasuke ale jen ležel a nemohl se hýbat. Chvíli se zmítal v Narutově sevření, ale nakonec to vzdal a položil hlavu zpět, aby mohl lépe dýchat. Byl moc unavený a naštvaný na další prudké útoky. Musel uznat, že Naruto je příliš silný.
Po několik minut Naruto klečel na Sasukem. Zřetelně cítil jeho přerývavý dech, až mu ho bylo líto. Chtěl ho pustit, omluvit se mu, jenže něco ho svazovalo…něco mu říkalo, ať tak přetrvá ještě chvíli. Poslechl vnitřní hlas a klečel na něm ještě dobrých patnáct minut. Pak celý vyčerpaný povolil, jenže se nic nestalo. Sasukemu došly všechny síly. Skoro se ani nepohnul. Naruto se zhluboka nadechl a objal Sasukeho z posledních sil. Pak přiblížil ústa k jeho uším a zašeptal: ,,Itachiho jsem nezabil.“
Poté Sasukeho uhodil do spánku a ten padal hluboko do temnoty. V podvědomí už jen slyšel Narutův zrychlený dech.

Poznámky: 

Příští díl: Doma

...Domov je tam, kde na nás někdo myslí. Domov je jediné místo, kde se můžeme vrátit a kde nás přivítají s otevřenou náručí. Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí...

Když hledím na oblohu,
hvězdy mne stále objímají.
Ty hvězdy vypadají jako zástupy lidí,
kteří různě září.
Ano, proto...
chci jednou také zářit.
Zavřu oči a přísahám.
Svěřuji můj sen létavici.
Sem do toho parku vždy chodím.
Vidím západ slunce
na skluzavce.
Už dlouho to bylo moje zvláštní místo.
Když mám jakékoliv potíže, jdu sem.
Od té doby jsem stále ve snu.
Ani do teď to ale neumím naplnit.
Tohle je možná konec.
Jakým slabým hlasem mluvím.
Ale jsou i dny, kdy se zdá, že to nezvládnu.
Ake pak si vzpomenu,
při pohledu na létavici na hvězdné obloze.
To přání, které jsem chtěl, když jsem byl malý,
se ani během času nezměnilo.
Když hledím na oblohu,
hvězdy mne stále objímají.
Ty hvězdy vypadají jako zástupy lidí,
kteří různě září.
Ano, proto...
chci jednou také zářit.
Jeá
Zavřu oči a přísahám.
Svěřuji můj sen létavici.

5
Průměr: 5 (10 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, St, 2009-03-18 19:47 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.