Panoš aneb ztracená princezna 3.díl-Nesmíme

„Sai?“ rozkřičel se na pokoj jakmile vešel dovnitř.
„Ano?“ ozvalo se z koupelny.
„Už nic..nepotřebuješ něco?“
„No vlastně nějaký oblečení by bodlo! Zapomněl jsem si ho vzít a nejsem zvyklí spát ve spodním prádle takže kdybyste byl tak laskav!“
„Ale jistě!“ Podal mu přes dveře nějaké své oblečení a sám se potom převlékl do pyžama. Spíš jen do kalhot ve kterých spával. Sai vyšel z koupelny, na hlavě stále klobouk a na sobě oblečení které mu bylo trochu velké.
„Vypadáš jako někdo komu nedali aspoň rok pořádně najíst! Vždyť by se ti tam vešli ještě nejmíň dva podnájemníci!“ hýkal Sasuke smíchy.
„Hahaha! My jsme dneska ale nějak vtipný! Nemůžu za to že jsem tak trochu..no menší!“
„Prej trochu! Oproti tobě by byl obr i trpaslík!“ utahoval si z něho.
„Tak já jdu spát vy trpaslíku!“ vrátil mu i s úroky.
„Já nejsem malej!“ ohradil se.
„To ty si mlel něco o trpaslícich ne? A pro po mám vás pozdravovat od Sakury..vy se nějak znáte?“
„Ani ne jen to co jsem ti řikal! Ale rád bych se s ní ještě setkal!“
„Slyším dobře? Neříkal jste náhodou že Karin je oproti ní tisíckrát hezčí a tak? A teď jí chcete znovu vidět? Pročpak?“
„Ale to víš nevyřízený účty!“
„Jo tak! Jen aby!“ vtipkoval Sai a lehl si na postel.
„To jako budeš spát s tím kloboukem?“
„A co má být? Jsem zvyklí! Dobrou!“ víc už o tom nediskutovali.
------------Zatím------------
Mezitím se Hinata opět vytratila na onu střechu. Její matka naštěstí už spala. Posadila se do křesla a zadívala se na hvězdy. Na jednou měla pocit že tu není sama. A nemýlila se.
„Copak vás sem přivádí princezno?“
„Ani nevím, je tu příjemně!“
„Objevila jste můj úkryt! Utíkám jsem a ukrývám se když nemám nejlepší náladu a tak..máte pravdu je to tu kouzelné!“
„Krásný výhled na hvězdy!“
„Ano támhle velký vůz a..“
„A vedle něho malí!“ doplnila ho a musela se pousmát.
„Ano! Nevěděl jsem že se zajímáte o hvězdy!“
„Nezajímám, jen moje nejlepší kamarádka mi zrovna tyhle dvě souhvězdí ukazovala!“
„Ach tak, ale vesmír má ještě tolik souhvězdí! Třeba támhle jsou ryby a támhle blíženci a tímhle je vaše hvězda!“
„Vážně?“
„Ano! Je ze všech nejkrásnější a září nejvíc!“ Hinata se trochu začervenala.
„Jste milí Naruto...“
„Ale?“
„Ale?“ nechápala.
„Ale nejsem prvorozený, tudíž moje city k vám musím krotit...“ dokončil za ní.
„Všechno je to blbost! Tahle hra na prvorozenost! Já se nechtěla narodit jako princezna a stalo se tak proč když se mě neptali jak se chci narodit, proč mi teď říkají jak mám žít?“
„Plně vás chápu princezno ale náš osud nezměníme!“ povzdechl si. Hinata vztala a přistoupila k němu. Pohladila ho po tváři a podívala se do těch jeho modrých očí.
„Jenže jak mám vědět jaký je můj osud? Třeba je to právě tenhle!“ naklonila se k němu a lehce ho políbila. Naruto ten polibek opětoval a i když byl jen krátký nechtěl ho ukončit proto za ním následoval další a o hodně delší.
„Princezno tohle...“
„Co? Nesmíme? Já vím Naruto, já vím jenže já pořád dělám jen to co je správné! Co když už nechci?! Aspoň jednou chci udělat něco tak jak to cítím a ne tak že musím! Třeba je správné právě tohle! Nikdy se to nedozvím když to nezkusím!“ Naruto jí musel dát za pravdu. Opět se políbily. Hinata pocítila něco co ještě nikdy. Zřejmě se zamilovala, věděla že si bude muset hodně vytrpět a bojovat za svou lásku ale bylo rozhodnuta toto riziko podstoupit! Kvůli němu ano!
------------Další den------------
Druhý den brzo z rána Sasuke a Sai někam zmizeli na svých koních. Potloukali se jen tak lesem a nechali na koních kam je zavedou. Asi za hodinu poté se rozhodli udělat si zastávku. Princ se posadil na nějaký pařez a Sai si kousek dál od něj klekl.
„Proč vlastně utíkáte? Před čím?“ zeptal se najednou.
„To je složité!“
„Princezna se vám nelíbí, protože vám jí nutí a rozhodují za vás a nebo proto že to tak je?“ Sai se musel krotit aby Sasuke nepoznal jak mu na odpovědi záleží.
„Víš vlastně tak trochu obojí! Z počátku jsem si říkal že se mi nebude líbit i kdyby byla sebehezčí protože si jí musím vzít! Jenže teď jsem tak nějak zjistil, že princezna je sice sympatická ale není nic pro mne! Já potřebuju divokou, nezkrotnou krev!“
„Například Sakuru?“
„Je taková?“
„Mohl jste si udělat vlastní obrázek! Měl jste příležitost ne?“
„Možná..Sakura je nezkrotná ale zadaná!“ Sai se sám pro sebe musel ušklíbnout a Sasuke udělal to samé.
„Snad mi nezávidíte?“ vyzvídal dál.
„Takovou semetriku? Ani za nic!“
„Já bych za nic taky nezáviděl!“ odpálkoval ho Sai a musel v sobě dusit touhu říct mu něco od plných plic co by si za rámeček rozhodně nedal. Vždyť tohle byla do nebe volající urážka a on jí musel nechat být..Neboj se chlapečku to u máš u mě jak ve spořitelně! Blesklo mu hlavou. (Já vím že tenkrát spořitelny ještě neznali ale no tak co? xD)
„Popravdě řečeno..kdyby se našla dívka která by ti byla povahově aspoň z půlky podobná bral bych jí všema deseti!“ tentokrát v sobě musel dusit smích.
„Oh..taková lichotka..to si snad ani nezasloužím!“ vysmíval se mu.
„Ty se mi směješ?“ otočil na něj svoje černé ostříží oči.
„To bych si nedovolil!“ naoko zvážněl.
„Já to ale myslel vážně!“ prohodil princ teď už také se smíchem.
„Ale proč?“
„Protože ty si takovej kamarádskej a přesně ten tip co bych u holky chtěl!“
„Budu to brát jako lichotku!“ vztal a rozhlédl se po okolí.
„Jo, jo...!“
„Jenže vy si vlastně protiřečíte!“ napadlo ho nakonec.
„Jak to?“ nechápal.
„No protože Sakura je úplně stejná jako já! A vy říkáte že byste takovou semetriku nechtěl ani za nic!“
„V tom případě vám to nemůže fungovat!“ zamluvil to.
„Jak to?“ tentokrát nechápal Sai.
„Znáš princip ozubených koleček? Aby pasovalo jeden do druhého musí být každé jiné! Proto pořekadlo: Protiklady se přitahují!“
„V tom případě byste se k ní hodil dokonale!“
„Šílíš? Nikdy! S ní bych nechtěl mít nikdy nic společnýho!“ opět vyletěl víc než bylo nutné což Saie vedlo k úsměvu.
„Odříkaného chleba největší krajíc!“
„Plácáš nesmysli!“
„Říkám pravdu! To jsou vědecky dokázaná fakta a co věděcky, ale i prakticky ověřená!“
„Hahaha!“ Saie se musel smát ale Sasuke mu to nepřišlo vůbec vtipné, ba naopak nejradši by si nafackoval. Nejdřív se mu na ní nic nelíbí, pak by jí dostal do postele a zradil tak kámoše a teď má podobné myšlenky! Zavrtěl hlavou aby se těch myšlenek zbavil ale nešlo to ta růžovláska se mu zaryla hluboko do mysli a kdo ví kam ještě...