Časy se mění
Sem pojďte blíž, lidé, dny i týdny jdou,
A mraky se toulají a vlny se dmou.
A spustí se déšť na čtyřicet dní,
Prší a záchrany není!
Musíš plavat nebo skončíš jak těžký kamení!
Voláš na lidi a oni na tvé volání odpovídají. Vyvádíš je z beznaděje. Dáváš jim šanci na lepší život. Stojíš ha hromadě trosek. Na hromadě, která dřív byla něčím domovem. Místem, kam se vracel. Teď už nemá, kam jít… a pravděpodobně ani nežije. Stejně jako tolik lidí a tolik domů…
Prší.
Maminka mi vždycky říkala, že déšť znamená, že nad námi bohové pláčou. Že jsme je zklamali. A že nepřestanou plakat, dokud se lidé neumoudří. Ty říkáš, že jsi bůh… a lidé ti věří. Říkáš, že déšť neznamená, že bohové pláčou. Ty přece nepláčeš. Říkáš, že nám déšť dodává sílu. Že je to požehnání…
Voda máčí tváře plné neštěstí. V očích lidí ale zažehá nový plamen odhodlání. Přestávají se litovat. Dáváš jim sílu jít dál. Neštěstí a rezignace se mění ve vztek. Lidé vděčně nastavují tvář tmavému nebi. Pracují na změně. A jdou za tebou. Věří, že změníš svět. Protože časy se mění…
Jsi básník a píšeš o tajemství snů
A vidíš tak dál až do konce dnů.
Bydlíš v propasti slov a na poušti vět,
Znáš podstatu lidského dění.
Jednou jsi ztracen, zítra patří ti svět!
Nevím, jak to dokážeš… zburcovat lidi… jak dokážeš v tomhle pokrouceném světě vidět jakoukoliv naději pro lidstvo? Jsi první, kdo mluvil o naději. Naději na lepší zítřky pro nás… naději na lepší svět pro naše děti. Naději, že rodičům ukážeme, že jejich utrpení nebylo marné. Naději, že člověk dokáže změnit svět. Naději, že déšť, slzy a smutek není to jediné, co na světě existuje. Naději, že na nás štěstí ještě nezapomnělo…
Nikdo z mocných neví o tom, že existujeme. Nikoho nezajímáme. Jsme jen bezejmenné bitevní pole pro mocné klany. Jsme ztraceni v moři prolité krve. A ty říkáš, že povstaneme! Protože časy se mění…
Jsi politik, jsi státník, jsi císař a stát,
Víš kolik je zemí a kolik je vlád.
A kolik je států, tak tolik je měn
A peníze znamenají jmění.
Ten, kdo je má, může být zítra okraden!
Zkažený svět… ten svět, do kterého jsem se narodil… ten svět, ve kterém mocní udupávají ty slabé… svět, ve kterém se slabí nemohou bránit. Svět, ve kterém slabí trpí bolestí, do které je uvrhli silní.
Ale teď se situace obrací… mocní se nás bojí… mocní se třesou. Bojí se bolesti, do které je uvrhnu. Moc dobře vědí, jaká bolest je čeká. A nemají šanci se ani ubránit ani vykoupit. Veškerá jejich síla jim bude k ničemu. Veškerá spojenectví a peníze budou k ničemu. Udeří na ně boží hněv…
Uvrhnu svět do válek. Mocní přijdou o přátele a jejich lidé přijdou o rodiny i domy. Protože časy se mění…
Tátové a mámy, přistupte blíž,
Jsme vaše děti a s dětmi je kříž.
Zlobíme od mala, nechcem jít spát.
Teď ke spaní vhodná chvíle není.
Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát!
Nevím, jak bys reagovala, kdybys mě viděla, mami. Jenom vím, že naše metody by se ti nelíbily… dlouho mi trvalo, než jsem na jeho plán přistoupila. A teď se jen modlím, aby to nebylo moje váhání, díke čemu zemřeli další lidé. Mí přátelé… Yahiko…
Ale maminko, on to dokáže! Uvidíš… svět bude lepší… mnohem lepší. Protože časy se mění…
Jsme mouchy nic víc a pavouk je čas,
Ten do sítě vteřin teď polapil nás.
Je jemná jak mech a tenká jak vlas.
A nikde z ní úniku není.
Do denního spěchu zní přísloví hlas!
Čas… co je čas? V porovnání s cílem, který jsem si vytyčil, čas neznamená nic. Zdá se, že se zastavil. Všechno je stále stejné. Neustálé války… neustále umírají slabí… ale já to zastavím. Nikdo to už ani nevnímá. Smrt je každodenním chlebem.
Obklopuje nás neštěstí a bolest. Brzy se to ale obrátí a svět zakusí bolest a smrt! A pak se lidé zastaví… ale čas poběží dál.
Lidé se zastaví a budou se ptát. Proč my? Kde se to tu vzalo? Proč trpím já? Jak to, že to tak bolí?
Protože jsem rozhodl, že si svět zaslouží trest. Svět potká takový trest, že z dalších hrůz války se lidé vykoupí mírem, který jim dám já… jejich nový bůh.
Protože časy se mění!
Tak... tenhle výtvor jsem psala pod vlivem takový divný, skoro až smutně letargický, nálady, do který mě uvrhnul film Watchmen a konec druhý řady dokonalýho anime Code Geass.
Každopádně, jestli se něco na filmu Watchmen povedlo, je to soundtrack. Zazněla tam spousta hitů včetně písničky Times they are a changin' Boba Dylana. Tahle písnička byla i přezpívaná do češtiny triem Neckář, Kubiš(t)ová a Vondráč(oč)ková pod názvem Časy se mění. Miluju tu písničku a když se to spojilo s tou náladou, vylezlo z toho tohle...
To je asi tak všechno... ještě snad, poslechnout anglickou verzi můžete tady, českou jsem nenašla...
Seznam FF
Miluju tvoje povídky a tahle je nejlepší..! je to tak reálné až yb se toho šlo dotknout .. cítím to... je to úžasný! jedna z mála povídek u nichž si asi budu pamatovat téměř každé slovo
nádherný vážně nádherný! 
Pohled Peina a pohled Konan... jak je zvláštní mít na stejnou věc téměř totožný názor a přesto tak jiný... úžasný prostě.. fakt nevím jak to vyjádřit líp ..
Z celé té povídky na mě jde taková divná nálada...je to tak reálné...jak to jenom dokážeš, takhle vystihnout ty pocity ...jsi geniální, to je bez debat
Víš, on Hyuuga Arzen (doufám, že mu moc nevadí, že si ho beru do huby) má rád povídky, které umí něco předat. Popisují život takový jaký je. Šedý, myslím, že to vyjádřil krásně. A přesně taková tahle povídka je; skutečná.
Každý ze svého pohledu... myslím, že všichni ti velcí diktátoři se mohli řídit podobným heslem: "účel světí prostředky." Všichni z nich, včetně Peina možná měli krásné vize, které chtěli realizovat. Ale cesta k nim byla vždycky hodně pošpiněná smrtí, zkázou a křivdou. Právě tohle jsem z toho cítila.
Časy se mění... mění se někdy rychleji někdy pomaleji. Možná, že ty příští budou lepší... a nebo horší.
Prostě je to krásná povídka. Vyjádřila hodně. Děkuju.
Snad dopíšu - 17 237
Hyuuga Azran: Já nemám co říct... snad jen... děkuju!
Tall: Jsem si vědomá toho, že to není nový pohled na věc... jenom prostě... text té písničky je tak nadčasovej, až to děsí... a hlavně Konan a Pein byli první, kdo mě napadnul... a pak mi to začalo šrotovat v hlavě... a kdybych to nenapsala, asi se zbláznim. Myslím, že každej, kdo trochu píše tenhle stav zná... I tak... díky za koment
Srandistka: opět jsi pohladila mé ego
Skvělé!
Když jsem jela posuvníkem dolů přidat tento komentář, všimla jsem si těch přede mnou. Asi bohužel nedosáhnu takové délky komentu, ale mně na toto opravdu stačí je pár slov:
.
Často je dobře, že časy se mění. Jsem ale šťastná, že ty zůstáváš jednou z nejůžasnějších spisovatelek, od kterých jsem kdy měla tu čest něco číst
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Chvíly jsem hledal českou verzy textu, abych zjistil, kde si vzala ten nádherný text. Nakonec by bylo klidně možné že bys to napsala ty.
Pein a Konan jsou strašně hezký pár. On chce mír a je tomu schopný objetovat všechno a ona se o něj bojí a doufá, že jeho sen se splní.
I tak, ale musím říct poslední tři tvoje jednorázovky byli lepší. To ale neznamená že tahle povídka by byla špatná není, ale už nenabízí tak nový pohled na příběh.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Řeknu to takhle... kawai a sugoi ti tu psát nebudu jelikož by to bylo barbarství... a něčím tak povrchním bych nechtěl tuhle FFku urazit.
Tahle FF je na zamyšlení... abych tak pravdu řekl ten nápad s barvami textu mě zaujal... pohled Peina a Konan... přece tak stejný a přece tak jiný... smutný.
Ona ho zaslepeně vidí jako spasitele... a on se zajímá hlavně o svou vizi světa. Acha ano... jsem rád že v něm všichni nevidí jenom toho záporaka-tak jak jej mnoho těch jednodušších jedinců ostatně vidí. Pein je dokonalá postava(ikdyž ho moc rád nemám). Je to příklad někoho kdo se rozhodl změnit svět za každou cenu... někoho kdo úplně zahořkl a už tu nevidí jinou cestu. Och ano... on našel mír... ale jeho vize míru je falešná a násilná. On chápe všechnu tu bolest a nepravost tohoto světa.
Možná jsem se moc zamyslel, ale to je dobře. Tahle FF nutí myslet. Víš... některé pasáže mě třeba až zase tak moc neoslovily, ale jiné měly opravdu silný emocionální účinek a hlavně úvahový.
Pohled Konan... je dokonalý. Pein jako jediná spása a ikona. Ona sama se bojí a možná i lituje toho, co musejí dělat. Přesto věří že je to správné, a že to dokážou. Lituje ale přesto chce jít dál... (mě zaujal hlavně modrý text
)
"Jsme mouchy nic víc a pavouk je čas,
Ten do sítě vteřin teď polapil nás.
Je jemná jak mech a tenká jak vlas.
A nikde z ní úniku není. "
Tohle si zarámuj... velmi povedené... ten koho by se to ani trošičku nedotklo by byl totální Baka... Bakana! A prostě naprostý barbar...
Jak říkam kawai... sugoi tu nenapíšu. Řeknu pouze to že pokud by zde bylo více takových FF byla by pro mě možná i motivace prohlížet si seznam nově vydaných FF pravidelněji. Většina děl tady je na jedno brdo. Růžová v růžové... falešná krása. Toto je ale krása opravdová. Ani černá-ani bílá-ani rudá-ni růžová... ale šedá krása. Šeď podle mě neznamená nevýraznost... ale něco co není přibarvené ani umělé... nevnucuje se to. A přesně tohle tahle FF je... krasná a kvalitní.
DODATKEM... KTERÉ PRASE TU TOMU PŘEDEMNOU DALO JENOM 1 HVĚZDIČKU?!
No jo... není tu Naruto ani boj... ani happy end tak proč tomu nedat blbé hodnocení že?... někteří lidi prostě nechtějí uvažovat. Baka... Bakana!