Výcvikové středisko 11

Byl nádherný slunný den, jako každý v tuto překrásnou roční dobu. Jedna vesnice z velkých ninja vesnicí byla ponořena do ticha. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se právě zde, měla konat další den schůze všech Kagů, ve věci obrany celého světa. Když v tom před bránou do vesnice zafoukal vítr a objevili se tam dvě postavy. Jedna se držela druhé a nechtělo se jim od sebe. Když si blondýnka uvědomila co se děje, tak sebou trhla a udiveně od svého společníka odskočila. Když si to Naruto uvědomil, tak děla jako nic a začal konverzaci:
„Tohle je náš cíl! Vesnice ukrytá v Mraku.“ Vivi se jen udiveně podívala před sebe. Uviděla před sebou hradby, ale to nebylo to nejpodivnější. Protože po pár metrech mizeli v mracích. Když se podívala okolo sebe, tak si všimla, že právě stojí na nejvyšší hoře v okolí.
„Tak proto ukrytá v Mracích…,“ vydala ze sebe udiveně. Její společník se dal do pohybu a směřoval si to přímo k uzavřené hlavní bráně. Vivi šla za ním, ale hned ji napadlo:
„Jak chce asi ty dveře otevřít?“ Naruto se zastavil přímo před bránou, začal se rozhlížet na všechny strany, a když si uvědomil že před ním stojí stráž šikovně ukrytá v genjutsu, aby ji nikdo nemohl hned objevit, tak na ně promluvil:
„Vím že tu jste. Pusťte nás! Já jsem Uzumaki Naruto, vůdce země Nového začátku a tohle je můj doprovod Vivi!“ Jeho společnice se na něho dívala a přemýšlela jestli mu náhodou nepřeskočilo.
„Naruto, ale tam ni…,“ nestihla ani dokončit svoji větu, když se z těch míst kam Uzumaki mluvil ozvali něčí hlasy.
„Víme o vás. Prosím vstupte,“ někdo je vyzval. V tom se začala brána otvírat. Vivi na to jen udiveně zírala. Nezmohla se ani na slovo, jen tam tak stála a dívala se před sebe.
„Tak jdeš, nebo tam budeš jen tak stát?“ zavolal na ni přes rameno. Konečně sebou trhnula a dala se do kroku. Když prošly bránou, tak se za nimi zase zabouchla. Rozhlíželi se po vesnici, když se před nimi objevil Reikin.
„Paní a Pane Uzumaki, vítám vás v naší skryté vesnici a děkuji, že jste dorazili tak brzo,“ přivítal je jejich průvodce. Oba zástupci cizí země se začali červenat a jen tak udiveně na něho hleděli.
„Děje se něco?“ divil se Reikin, kterému došlo, že je něco špatně.
„My nejsme manželé! Ona je tu se mnou jako doprovod,“ vzpamatoval se první Naruto. Vivi chtěla, také nějak zareagovat, ale pořád byla užaslá z té představy být paní Uzumaki.
„Aha tak to se omlouvám. Když vám to spolu tak slušelo. Byla to první věc, co mě napadla, když jsem vás viděl,“ omlouval se jim Reikin.
„To nevadí. Mohl by jsi nám podat nějaké informace o tom, jak to zde bude všechno probíhat?“ ujala se slova Vivi. Jejich průvodce chvíli vzpomínal a potom jí odpověděl:
„Schůze se bude konat v sídle Raikageho zítra v podvečer. Jelikož jste tu první, ze všech hostů, tak vám ukážu vaše dočasné ubytování a také vás provedu zdejším městem,“ řekl jim jejich budoucí program. Oba na to jen přikývli a nechali se jím vést do jejich hotelu. Po několika minutách se dostali ke svému cíly. Byla to honosná budova, ze které stále vycházelo několik lidí.
„Zde se ubytujte. Máte tu rezervaci. Tady vás prozatím opustím. Za hodinu vás tady zase vyzvednu,“ oznámil jim a zmizel v bílém kouři.

Velký den ve vesnici ukryté v Mraku už nastal. Všichni hosté již dorazili a připravovali se na schůzi, která měla začít každou chvíli. Naruto a Vivi si spolu velmi užili ten společný čas v této vesnici, ale byli jediní, kdo již neseděl v sídle Raikageho.
„Jak vidím, tak jsme zde již všichni a můžeme začít,“ začal Raikage. Ale hned ho přerušil, jeho věrný sluha, Reikin:
„Pane, asi jste si nevšimnul, ale chybí ještě pan Uzumaki a jeho doprovod!“ Vůdce se rozhlédnul po místnosti, a když usoudil, že tam opravdu Naruto není, tak si sednul a řekl:
„Toho jsem si nevšimnul. U něho jsem se s tím ještě nesetkal. No nic, budeme muset počkat na našeho ctěného hosta, mého přítele!“ Delegací z Konohy to trhlo. Vůbec netušili co tím mohl tušit.
„Mohu se zeptat pane Raikage, jak jste to myslel?“ divil se Kakashi. Tázaný přikývnul a odvětil mu:
„S Narutem jsme již dlouhou dobu dobří přátelé. To on mi přivedl zpět mého bratra, když se před třemi lety, objevila jedna silná skupina, která chtěla převzít moc nad naší zemí! Také nám tehdy hodně pomohl.“ Všichni ostatní Kagové, kromě toho z Listové souhlasně přikývli, protože každému z nich, nějakým způsobem pomohl. V tom se ozvalo zaklepání na dveře, a místní vůdce vyzval příchozí:
„Prosím vstupte!“ Na tento povel se dveře otevřeli a za nimi stál očekávaný vůdce země Nového začátku spolu se svým doprovodem.
„Promiňte nám to zdržení, nebylo to schválně. Dostal jsem zprávu, že sem směřují tři hledači, a tak jsem se je vydal zneškodnit, než by napáchali nějaké škody,“ vysvětlil důvod svého opoždění blonďák.
„Oh….,“ ozval se údiv místností. Nikdo z přítomných ani nevěděli, že se něco chystá, a on se už o jejich společného nepřítele postaral.
„Dobře děkuji, Naruto. Prosím, sedni si po mé pravici, kde máš právoplatné místo,“ vyzval ho Raikage. Nově příchozí přikývnul a společně s Vivi se usadili po jeho pravici.
„Tak abych začal toto setkání, tak vás tu všechny vítám. Ale hned musíme přikročit k problému kvůli kterému, jste byli svoláni. Více vám k tomu řekne zde Hokage,“ započal schůzi Raikage. Shikamaru si povzdechnul a začal:
„Nedávno jeden náš ninja omylem zabil syna vládce pekl, Lucifera. Ten nám vyhlásil válku a za necelý měsíc se zde má ukázat se svojí obrovskou armádou tvořenou ze všech záhoráků, co kdy padli v boji proti dobru. Což znamená, že se opět vrátí i Akatsuki. Bohužel, v pekle plyne čas pomaleji, takže tam měli všichni spoustu času na svůj trénink. Myslím si, že budou velkým problémem, pro naše nejlepší ninji.“ Místností se rozprostřelo ticho. Nikdo se nezmohl, ani na slovo. Hokageho slova jim vyrazili dech. Jediný Uzumaki měl moc dobrý přehled o situaci.
„Ale co budeme dělat? Vždyť nedokážeme ubránit ani civilisty?“ ptal se udiveně Gaara. Ostatní Kagové s ním souhlasili.
„Hmm… To máš pravdu, a z toho důvodu jsme pozval tady, Naruta,“ vysvětlil Raikage. Jmenovaný se na něho jen udiveně podíval a řekl:
„A já jsem si říkal proč mě sem zveš? Co z toho budu mít, když vám pomůžu?“ Šel hned k věci. Raikage věděl, že se tak zachová a tak se mu hodlal nabídnout nejlákavější nabídku jeho života:
„Když nám dokážeš zaručit jakkoliv ochranu, tak myslím že nikomu nebude vadit, když tě prohlásím za Kageho a tvá země bude patřit k pěti velkým ninja zemím.“ Opět bylo ticho v místnosti. Tento návrh opravdu Naruta dostal.
„Já a kage…?“ dokázal ze sebe jen dostat. Když si Vivi všimla, jak moc ho to vzalo, tak do něho zlehka strčila, aby se probral. Trhnul sebou a řekl:
„Když je to tak, tak vám tedy pomůžu.“ Chvíli se odmlčel, bylo znát že se soustředí. Po chvíli přestal a řekl:
„Právě teď jsem poslal do každé vaší skryté vesnice tisícovou jednotku svých klonů. Na skrytých místech budují obrovské místnosti velkosti vašich vesnic. Také nad nimi vytvoří neproniknutelný šít, který chrání i moji zemi. Myslím, že tohle bude dostatečná pomoc za to, abych se stal Kagem nemyslíte?“ Tímhle svým výrokem všechny udivil. Nikdo nevěděl co říct.
„Jak skrytá místa? To máme opustit vesnice a schovávat se tam jak krysy? A proč to nemůžeme mít nad celou zemí?“ ptal se tupě Mizukage. Naruto se usmál a řekl:
„ Ani v jedné vaší zemi není tak silný zdroj, který by dokázal zásobovat štít energií. A tak můžete být rádi, aspoň za tohle!“
„To nám bude víc než vyhovovat! Děkujeme ti za to,“ poděkoval mu Raikage a zeptal se ostatních:
„Kdo je proto, aby se Naruto stal také členem, ať zvedne ruku!“
„Konečně se ti splní tvůj sen, příteli,“ pomyslel si Gaara a zvednul ruku. Už ji měli zvedlou všichni kromě Hokageho.
„Vůbec mě nenapadlo, že by pomohl i nám. Jsem rád, že se ti v obměněné podobě splní svůj dávný sen, Naruto!“ Pomyslel si Shikamaru a zvedl také ruku. Raikage se usmál a řekl:
„Dobře! Uzumaki Naruto, tímto tě povyšuji na hodnost Kage!“