Špatná volba...? - Úvod

Než někdo začne číst..:

POZOR! Spoiler!

Tenhle příběh bude psán po částech.. vždycky budou napsaný jen nejzajímavější části života hlavní hrdinky. Tudíž budou často přeskoky času typu: O 2 týdny později apod.. Snad to nikomu nevadí... Úvod je pohled do minulosti.. další kapitoly se budou odehrávat v době, kdy Sasuke odcházel k Orochimarovi.. Potom po pár událostech bude přeskok k Shippuudenu..
Původně tohle vlastně vzniklo díky hře s Girou přes ICQ takže MOŽNÁ některé díly přidá ona... No, myslím že to je vše..

Před 12 lety (asi půl roku po útoku Kyuubiho)
V lese, v domě mimo civilizaci
Žena s tmavě modrými, skoro černými vlasy si láskyplně prohlížela miminko se chumáčem tmavých vlasů. Střídavě hleděla na ně a na muže, sedícího vedle ní.
„Co mám udělat…?“ ptala se ho bezradně.
“Nevím.. ale - nesmíš se zlobit - ale myslím, že nechávat by sis jí neměla..“ odpověděl muž váhavě.
„Já to vím…“ zašeptala žena plačtivě. „Ale… Nechci.. Nejde to..“
„Pomysli, jak by na to zareagoval.. tvůj klan? Celá tvá rodina..?“
Žena zavřela oči. Ani myslet na to nechtěla. Bohužel neměla na vybranou. Vstala z lavice a přešla z této místnosti do vedlejší. Pak se vrátila s malým dítětem v náručí.
„Vezmeš jí?“ zeptala se a kývla směrem ke kolébce, ve které spala ta malá. Muž jen přikývl a vzal si holčičku do náručí.
O pár hodin později, v Listové
„Vážně to chceš udělat..?“ Ptala se postava v bílém plášti s červeno-bílým kloboukem. Přikývla a muž, stojící vedle ní jí dal ruku kolem ramen.
„To dítě by poznalo jen mou lásku.. ostatní by buď opovrhovali jí, nebo..“ zavrtěla hlavou.
„Ale takhle nebude mít nikoho..“ poznamenala postava a některé vrásky na starém obličeji se ještě prohloubili.
„Já.. Já to vím. Neměla by tady být.. Udělala jsem chybu.. Nikdo by jí nepřijal. Podle ostatních by to byl… bastard.“ se sebezapřením dořekla větu.
„Třeba se pleteš..“
Žena opět zavrtěla hlavou.
„Dobrá…“ pokračovala postava. „Možná.. že ji budu potřebovat..“
„Cože? K… K čemu?“
Postava v plášti kývla na muže. Ten vzal ženu za ruku a zamumlal jí, co má Sandaime v plánu. Zalapala po dechu a podívala se na uzlíček zabalený v látkách, ležící na stole.
„To.. To ne..! To nedovolím! To nemůžete udělat!“ zvýšila hlas a vzdorovitě se otočila k Hokagemu.
„Jiná možnost v téhle době není…“ povzdychl si Hokage a podíval se z okna kanceláře na polorozbořenou vesnici. Skoro ani po půl roce se nepodařilo opravit celou vesnici a všichni pomáhali jakkoli mohli. Nemohou si dovolit další smrt a zkázu způsobenou dalšími nestvůrami, jako byla ta předešlá..
„To ne! Nechci aby moje dcera byla….“ Vedle ženy se objevil ANBU a uhodil ji do spánku. Ihned ztratila vědomí. Muž vedle ní ji okamžitě chytne, aby nespadla a neuhodila se ještě o podlahu.
„Proč jste museli takhle zakročit?!“ obořil se na ANBU, zatímco starostlivě hleděl na ženu v jeho náručí. Opatrně ji položil na zem.
„Byla překážkou.“
„Ale.. Je to je- naše dítě! Nemůžete rozhodovat za matku dítěte!“
„Ale ty jsi otec…“ Sandaime zvedl hlavu a jeho staré oči pohlédly na muže před ním „…a souhlasil jsi…“
Muž svěsil hlavu. Tohle byla nejhorší chyba jakou kdy udělal. Ale teď už to zpátky vzít nemohl.. Teď už bohužel ne.
„Kde je?“ zeptal se nakonec. Sandaime si hned domyslel, co, nebo koho tím myslel.
“Daleko od vesnic a lidí. Někde o samotě. Ale plení všechno v okruhu několika mil. Měli bychom si pospíšit.“ Hokage kývl na ANBU a ten neznámo odkud vytáhl mapu a rozložil ji. Místo, na které se ptal muž stojící před nimi, ukázal a dál objasnili nejdůležitější věci.
„Dobrá.. Hned se tam vydám. Jak mám dát vědět, že si pro ni máte zajít?“
“Půjde s tebou několika členná jednotka ANBU… Ti ji potom odnesou zpět..“ Sandaime se nepřítomně zadíval na desku stolu. „Jsi si jistý, že to pečetící jutsu zvládneš?“
„Ano..“ odpověděl prostě. ANBU se mezitím vzdálil.
„A jsi ochotný.. obětovat život…?“
„…..Ano…“ odpověděl, tentokrát trochu váhavě. Sandaime přikývl.
„Jak myslíš… Bylo to tvoje rozhodnutí..“
Hnědovlasý muž se otočil a odešel z kanceláře Hokageho. V tu chvíli ho Sarutobi viděl naposledy..