Poslední přání - 21. kapitola - Zákaz práce

Čas ubíhal až neuvěřitelně rychle. Akatsuki začali pociťovat ve vzduchu napětí. V sídle zavládla atmosféra toužebného očekávání. Ninjové cítili, že ta velká chvíle musí přijít už brzy.

Konan dala sama sobě důležitý úkol. Chtěla se věnovat těhotné kamarádce a postarat se, aby jí nic nechybělo, pokud možno nic nerozčilovalo, a hlavně ji uchránit od veškeré práce. Ukázalo se však, že to ani zdaleka nebude tak jednoduché, jak si to v duchu tak pěkně vymalovala. Protože zelenooká dokázala být občas pořádně tvrdohlavá.

Shenai se ze všech sil snažila odpočívat a neustále přesvědčovala sebe samu, že je to pro ni to nejlepší. Nicméně jí už po několika málo dnech začínal ten stereotyp jít opravdu silně na nervy. Buď jedla, nebo spala, a v poslední době se pokoušela číst. Dostala se k několika publikacím s vražednými názvy jako například Vařit, upéct a sníst, Rozporcujte si ho či Shinobiho nezbytná příručka, ale ukázalo se, že to všechno jsou kuchařky. Navíc… ona chtěla být potřebná a začínala mít pocit, že na ni ninjové zapomínají.

Hidan a Kakuzu, oba zpocení až hrůza, rozrazili dveře, přičemž se ninja s maskou zapomněl a vyrazil je z pantů.
„No skvěle! Teď abychom zase kupovali nový!“ rozčílila se Konan, která zrovinka vykoukla za rohem. „Ale mám vás dost! Jdu to říct Peinovi!“
Ve stejné chvíli chodbou proběhl Deidara s hlasitým vřískáním: „Šéf neni doma!“
Modrovláska se za ním rozběhla. „Počkej! Tohle mi musíš vysvětlit!“
Jakmile zmizela za nejbližším rohem, nebezpečí „neopodstatněné“ žaloby pominulo.

Osaměli. „Musíš si dávat bacha, kamaráde! Další průser už si tenhle měsíc nemůžem dovolit!“ poplácal Hidan maskovaného po zádech, přičemž se tvářil strašně útlocitně.
„Nejsem tvůj kamarád,“ zaprskal místo odpovědi. „A vůbec, co se týče dnešní mise… jsi hrozný prase! A cokoli, co uděláš, je strašně nehygienický!“ zajíkal se vztekem.
„Nemám páru, o čem to zas meleš!“ odsekl nesmrtelný.
„Ty se nepamatuješ? Na toho chlapa? Rozmašíroval jsi ho na takhle malý kousíčky!“ Své obvinění doprovodil vhodným gestem.
„Si o to koledoval.“ Hidan shrnul celý kolosální problém do naprosto bezvýznamné nicoty.

Ztuhli, když se z místnosti nepříliš daleko od nich ozval hluk, cosi, co připomínalo řinkot rozbíjeného nádobí. Okamžitě nechali hádek i vzájemného napadání a urážení, a ihned se rozběhli směr kuchyně. Kdyby dorazili jen o několik vteřinek dříve, našli by svou malou, tedy nyní už poněkud přerostlou, svěřenkyni, jak zápolí s nádobami, ze kterých obvykle jedli, a snaží se je umýt. Teď se s námahou zvedala ze země, seděla v záplavě střepů a hrnců.
„Ale no, no! Copak to tady vyvádíš?“ Hidan se zatvářil tak, aby dal najevo co největší znechucení. Shenai se zatvářila rozpačitě. Nechtěla ty dva ničím zklamat. „Umývám nádobí,“ pípla a nejistě se usmála.
„Toho už jsme si taky všimli,“ zabručel bělovlasý a svým pátravým pohledem zkoumal její proporce, přitom se držel za bradu. Nakonec se zdálo, že je spokojený, a to podpořilo i dívčino sebevědomí. Usmála se o něco víc, pokusila se natočit a už si nevšimla, že nesmrtelný vysílá ke svému týmovému partnerovi výmluvné posunky. Znenadání, jako kdyby to měli nacvičené, se shýbli, popadli Shenai každý z jedné strany, přirozeně, že velmi opatrně, a zvedli ji.
„Ííí!“ zapištěla a ohnala se po ninjech zaťatými pěstičkami.
„Víš, co se řeklo, ne? Žádná práce, dokud nebude ten prcek venku!“ uchechtl se Hidan.
„Haha! No jo, dyť von už se toho malýho nemůže dočkat! Chůvu totiž ještě nedělal.“
„Myslím, že se tě nikdo na nic neptal, Kakuzu!“ Bělovlasý zuřivě zakoulel očima.
„Bacha!“ upozornil ho maskovaný a Hidan se okamžitě zklidnil.
Odnesli vzpouzející se a pištící Shenai na chodbu. „Hlídej si ji!“ obrátil se nesmrtelný na Itachiho, kterého si ihned všiml. Ten nechápavě hleděl na tu prapodivnou scénu. Jeho manželka na ramenou těch dvou. Hm, mlátí do nich vytrvale. V duchu se usmál, ale pak už jeho myšlenky opět patřily přítomnosti. „Co s ní provádíte?“ Našel ztracenou řeč.
Ninjové opatrně položili Shenai s neustále se zakulacujícím bříškem na zem. „Zase jsme ji načapali v kuchyni!“ rozčiloval se Hidan.
„A co má být?“ pokrčil rameny Itachi, neboť mu stále nedocházela podstata problému. Ninjové ho obstoupili a začali mu spílat. Poslední ránu mu neúmyslně zasadil Deidara. „Hele a seš si jistej, že je to mrně tvoje, když se o něj ani drobet nezajímáš?“
Zatímco Itachi chytil blonďáčka pod krkem a rozmýšlel se, z které strany mu vrazit facku, sedící Shenai hlasitě odfukovala. Už celou věčnost se těm zabedněncům snaží říct jednu důležitou věc. Ale začali jí věnovat pozornost až ve chvíli, kdy se pokusila zvednout a hlasitě vykřikla. Blonďáček se černovlasému vykroutil a poklekl k ní. „Tupče!“ stačil ještě opáčit, než Shenai podepřel. „Sestřičko, co je?“
„Já… budu rodit,“ vydechla mladá žena a pak se mu zhroutila v náručí.