Zrůda část 8. - Plán pomsty

Jak sleduji jeho modré oči, chápu, že mu není pomoci. Jiskra v jeho oku pomalu uhasíná. Slzy mě zaslepily. Přivinu si ho do náručí, celá třesouc tisknu jeho chladnoucí tělo k mému. I když není důvod na úsměv, jeho rty v něm zůstávají.
“Neplač pro mě, zachránil jsem ti život a nelituju toho. Ty máš budoucnost Lianne, já byl jen osamělý kluk, kterému ukradli jeho lásku. Pak jsi přišla ty a moje hodiny samoty vyplnila nejhezčím způsobem, který jsem si ani v duchu nepředstavoval. A že se podobáš jí… to je možné, ale já si zamiloval tebe.. ne tu podobu v tobě… “
“Já ale nechci, aby to takhle skončilo… zase budu sama… jako jsem vždy byla.“
“Ty nikdy nebudeš sama, jsi výjimečná osoba a jsem si jistá, že si nějaké přátele dříve či později najdeš…. A teď už… musím… jít…. Sbohem… ,“ a s posledním svým výdechem jeho tělo ochablo.
Její pláč nabyl hysterie. Bolelo jí srdce. Jediný člověk jí blízký musel zemřít….
A je to všechno vina toho zpropadenýho Uchihovskýho parchanta! Zase! Je neuvěřitelné, jak jsou si láska a nenávist blízké, jak plynule jedna přichází do druhé. Nejdřív Rikkudou a teď…. Měla sto chutí něco zlikvidovat. Škoda, že Madara nepřežil déle. Byl by zažil jatka ve velkém stylu.

Jelikož neměla místo, které by nazývala domovem, zůstala v Hinshuově domě. Tam alespoň věděla, jak se o sebe může postarat. Naučil jí všemu potřebnému, uměla pěstovat rostliny, chovat a lovit zvěř. Týdny a měsíce ubíhaly a ona nemusela být zrovna vědma, aby zjistila, že čeká dítě.
Jednoho dne, kdy venku zuřila sněhová vánice, našla poblíž svého domu na kost promrzlou mladou pohublou dívku v otrhaných šatech. I když sama měla problém s koordinací pohybů, vzala ji do náruče a odnesla do tepla. Trvalo pár dní, než se vůbec probudila. Trápily jí horečky a dostala zápal plic.
Spolu s ní se Lianne vrátila radost ze života. Nejprve se jí dívka bála. Pak se z nich staly přítelkyně, i když malá Miho viděla v Lianne spíše starší sestru. Sama učila Miho, co se ona kdysi musela naučit. Pomáhala ji pěstovat byliny a i starat se o drůbež. Ačkoliv Miho bylo pouze pět let, byla zodpovědná a vždy nápomocná. Byla to ona, kdo pomáhal Lianne při porodu jejího syna, kterému dala jméno Keitaro.
Celkově tyto roky, kdy žila jen s Miho a svým synem, byly nejlepší v jejím životě. Malý Keitaro jako by otci z oka vypadl. Stával se z něho statný a vzdělaný muž. Miho zase rostla do krásy a milejší ženu byste nenašli.Nebylo tedy divu, že se Keitarovi tak líbila, až si ji později vzal za ženu. No a do pár měsíců čekali rodinu.
Miho nebyla shinobi a neměla žádné schopnosti, Keitaro naopak byl shinobi jak se patří. Uměl ovládat čas jako Hinshu a zapojil to i do svého pohybu a boje. Často pomáhal lidem z okolních vesnic a všichni si ho velmi vážili. Jeho osoba byla tak známá, že mu nabídli místo v Konoze. Nejdříve nechtěl matku opustit, ale ta ho ujistila, že bude v pořádku. Tak jí přislíbil, že za ní bude často jezdit, aby mohla vidět svého vnuka.
Samozřejmě ani Liannin syn neměl tušení o matčině minulosti. Kdo byla, co uměla…. Vždyť se chovala jen jako obyčejná žena. Minulostí se neobtěžovala, koneckonců… Madara byl přece pryč. Takže si mohla užívat míru. Ovšem…. I zjevné věci mohou nést opar lživé iluze….

Pak se ale začalo štěstí a radost hroutit a k Lianne donesla zpráva, že Miho zemřela na dlouhodobou nemoc. Její syn byl zdrcen ze smrti své ženy, a tak svou bolest vložil do plnění misí. Často nebýval doma a Minato byl osamocen. Avšak byl to chlapec nadaný a milý, měl mnoho přátel a jeho největším byl jeho sensei Jiraiya. Jednou ale propukla menší rozepře mezi Mlžnou a Konohou a Keitaro, který přišel situaci uklidnit, už se k synovi nikdy nevrátil. Chudák Minato úplně osiřel. Dospěl v tichého a vážného muže. O pár let později si ho Třetí vybral jako svého nástupce na post Hokageho. Všichni ho podporovali, ale jen málokdo něco věděl o jeho soukromém životě, jako třeba že i on si našel dívku, kterou miloval.
Jen Lianne věděla vše, co se děje v Konoze, protože od chvíle, kdy Miho zemřela, chtěla na svého vnuka dohlížet sama. Ale ta smrt jejího syna, tak bolestivá a náhodná, jí neseděla. Něco v tom bylo a ona chtěla za každou cenu odhalit co. Oblil ji chlad a její instinkt bil na poplach vždy když si na to vzpomněla. Často vídávala stíny, kde nebyly. Měla pocit, že někdo Minata sleduje. Nebyla tak daleko od pravdy…

Skutečný Madara nikdy nezemřel, byl to takový zbabělec, že za sebe opět nechal padnout klon. Nemohl se jí postavit osobně, přece přišel o svou největší zbraň. Přestože si nebyl jist, jak jí získat zpět, usoudil, že jediná možnost je nabrat více vědomostí a třeba se mu podaří zesílit a kdoví… třeba jednou i získat zpět Mangekyou. Samozřejmě si dobře zakrýval tvář. I když nebyl tak známý, lidé rádi šíří drby. A kdoví, třeba některý jeho nepřítel by v těch mlhavých popisech poznal jeho. A to by zhatilo všechnu jeho snahu. A tak putoval léta a sbíral informace, které se týkaly i ocasatých démonů.
Věděl, že jeho potencionální vrah stále žije. Nezabil ji, ačkoliv chtěl. Ten tupec se přece obětoval. Takže někde žije a možná, že má rodinu. Během pár dnů zjistil, že se jí narodil syn a kvůli jeho popularitě najít vše o Keitarovi nebyl problém. Imponovalo mu, jak silný je syn Lianne a Hinshua a co teprve malý Minato! Proto se uchýlil ke stejné taktice jako Lianne a sledoval ho na každém kroku. Takže Minato, tak zvaný Žluty blesk z Listové, byl postrachem všech nepřátel, jeho pověst ho předcházela. A jakmile zjistil, že Minatova vyvolená je z klanu Uzumaki, rozhodl se, že musí jednat. Setkal se s klanem Uzumaki na svých cestách. Velmi hroziví bojovnící se specializací na ninjutsu. Ačkoliv se zdálo, že mladá Kushina nevlastní jejich úplnou moc, bylo jasné, že potomek těchto dvou shinobi by měl neskutečnou sílu. Sílu, které by se Madara musel za každou cenu zbavit před jejím plným propuknutím.
Skutečně netrvalo dlouho a Kushina se ocitla v požehnaném stavu. To Madaru nesmírně rozrušilo. Sám zaútočit nemohl, Minatova rodina byla dobře chráněna a on by neuspěl. Ale nemohl dovolit, aby se malé narodilo. Viděl jen jediný způsob…. Jen jediná osoba mu mohla pomoci…. Bude to sice nedobrovolně, nicméně věděl, jak ji rychle a účinně naláká do Konohy. Ale ještě, než to udělá, musí vyhledat jinou osobu… a má pro něj nabídku, kterou neodmítne.

Vydal se do Deštné a nemusel hledat dlouho. Osoba pod jménem Pein je v této vesnici bůh. Jakmile se přiblížil k jeho úkrytu, před ním se z papíru vytvořila modrovlasá žena, která po jeho vyjevení přání konverzace s Peinem, se přestavila jako Konan. Vedla ho do tmavé a zjevně opuštěné laboratoře, kde z jednoho inkubátoru vstal muž. Jak na něho dopadalo světlo a odhalovalo jeho zářivě oranžové vlasy a černé ozdoby všude na těle, vypadal spíš jako zvláštně vypadající shinobi než všemocný bůh. Pouze jeho Rin´negan ho povyšoval nad obyčejné ninjy.
“Kdo jsi a co máš pro mě za tu tvou lákavou nabídku? ,“ pohlížel na Madaru Pein bezvýrazně.
“Jsem Uchiha Madara… a řekněme, že vím, jak zvýšit tvoji sílu, aby každý tvůj protivník předem vzdal odpor, jen když uslyší tvoje jméno.“
“Poslouchám…“
“Existují ocasatí démoni – “
“O nich jsem slyšel…. Zajímavá stvoření, plná přírodní a nespoutané moci, ale co s nimi?“
“Při svých putováních světem, jsem nalezl místo, které je posvátné a umí s pomocí chakry od deseti lidí pohltit jakoukoliv moc. Podle tamější pověsti kdysi žil desátý démon a místní kněží ho tam uvěznili. A jediný způsob, jak ho osvobodit je zajmout devět předchozích a nechat sochu vstřebat jejich sílu. To probudí desátého, který se bude rovnat silou všem devíti… dohromady. Takže budeš mít jednoho démona se silou devíti.“
“Chceš říct, že mi nabízíš možnost využití té… sochy? ,“ zeptal se pomalu Pein.
“Ano… vím její polohu a jak ji používat.“
“A kde mám vzít dalších devět lidí?“
“Je spousta zločinců, zavrženců a psychopatů hladových po moci. Když jim nastíníš tenhle plán, určitě se jim zalíbí. Vytvoříš skupinu lidí a jejich chakru použiješ na uvěznění bijuu. A já ti pak budu říkat co dál, koneckonců, naše cíle jsou stejné….“
“To zní lehce a slibně… ale co chceš na oplátku?“
“Kdysi dávno jsem ztratil moc upraveného Mangekyou Sharinganu… věřím, že ty jsi jediný, který mi ji může navrátit.“
“A jak jsi ji ztratil?“
“Jedna osoba s Rin´neganem si ji se mnou v podstatě prohodila… takže ona ma můj Mangekyou a já její upravený Rin´negan.“
“Jak je to možné?“
“Jutsu… nějaké zvláštní… asi ho sama vymyslela…“
“To bude celkem složité, ale nic, co bych neuměl… ona tu schopnost ztratí, jakmile ji jednou použije a tobě se vrátí zpět. Ale ta její nejspíš zmizí… nadobro…“
“Nevadí… stejně ji plánuju zabít, takže ji nebude potřebovat…. Tak, jsme domluvení?“
Nepatrné pokývání Peinovou hlavou podepsalo onu nepsanou dohodu. Madara se škaredě ušklíbl. Teď jen vyhmátnout ptáčka z hnízda.