Vstříc trápení

Mladá, ubrečená žena se skláněla nad svitkem. Chtěla psát, ale nevěděla jak začít. Měla srdce plné pocitů a myšlenek, ale nějak jí nešlo je vložit na papír.
,,Tsunade-sama? Chcete nějaké pití?'' koukla do dveří dívka, ještě dítě.
,,Vypadni, Shizune!'' zařvala hystericky. Dívka vyděšeně zavřela dveře. Tsunade byla nešťastná, bylo jí jedno, komu vynadá, koho urazí, jen chtěla mít klid. Utřela si slzy a pustila se do psaní.

Jirayo,
je to teprve týden co jsem opustila vesnici. Myslela jsem si, že utéct mi pomůže. Utéct od vesnice a všeho, co jsem znala. Všechno trápení mělo zmizet, tak proč tu proboha je? Každý den, co jsem po Danově smrti v Konoze prožila, byl boj se zoufalstvím. Dnes už to není boj, dnes je to jasná prohra. Čím víc jsem od tebe dál, tím víc mě bolí u srdce. Jestli to předtím bylo hrozné, teď je to nesnesitelné. Nevím co dělat, utíkám dál, ale pořád je to jenom horší. Tolik bych si přála být opět v tvém staroslivém objetí a zapomenout, jen na okamžik, ale prostě zapomenout. Ty krátké okamžiky mi dávaly sílu žít, tak kde ji mám brát teď? Připadám si jako malá, ubrečená holka, co hystericky běží za kamarádem, aby ji zachránil. Dříve by mi to hrdost nedovolovala, ale teď je mi to jedno, já chci být s tebou! Všechno bych nechala na místě a běžela za tebou domů. Když jsem odcházela, ani v nejmenším jsem netušila, jak důležitý pro mě vlastně jsi. Dokázal jsi mi dát zapomenout. A teď když tu nejsi... Už není nic, co by mi zabránilo se trápit. Nejenom ze smrti mích blízkých, ale i z toho, že tu nejsi. Nikdy bych si nemyslela, že tě budu takhle potřebovat. Až teď jsem pochopila, co to přátelství je. Proto prosím... Přivítej mě s otevřenou náručí až se budu vracet. Tak otevřenou, abych k ní mohla přiběhnout a zabořit se do ní. A ty mě pevně obejmeš. Ne, nejsi můj přítel, jsi něco víc. Slzy mi kapou na papír, nejsem už schopná toho moc napsat. Jirayo, potřebuju tě.

Bělovlasý muž sklopil hlavu. Odložil svitek a napil se saké. Nebránil ji odejít, byl to přeci její život. Ona sama musí vědět, co je pro ni nejlepší. Ale zjevně to neví...
,,Chcete další láhev Jirayo-sama?'' zeptal se chlapec, který Sannina obsluhoval. Jiraya zavrtěl hlavou a opět uchopil svitek. Vzápětí ho odložil, vzal jiný a uchopil pero. Rychlým a nečitelným písmem začal psát.

Tsunade,
prosím, netrap se. Udělal bych vše pro to, aby ses netrápila, ale tohle je na tobě. Nemůžeš se vrátit, nemůžu tě obejmout. Ne teď. Musíš si to sama vytrpět a přežít, dá ti to sílu, díky které budeš silnější než ostatní. Utekla jsi vstříc trápení a teď už neni cesty zpět. Vrať se mi jednou šťastná.