Jedna smutná píseň dvou zamilovaných 3.

Naruto snědl celou misku a pak se ho zeptal.
„Ty jsi jiný než ti ostatní z Akatsuki, proč jsi na mě takovíhle?“
„Tobi neví jak jinak se chovat než jako hodný chlapec, řekni které jsi poznal?“
Naruto se zarazil na otázku ale pak se zamyslel a odpověděl mu.
„No tak první které jsem poznal byl Itachi Uciha a Kisame, ti byli fakt strašidelní a hlavně Itachi mi naháněl hrůzu. Pak jsem poznal Deidru a Sasoriho, ti mě fakt naštvali tím že zabili Gaaru. Nakonec to byl už jenom Kakuzu kterého jsem použil jako cvičný terč mého nového jutsu. Proč se ptáš vždyť ty bys to měl vědět.“
„Tobi se ptá protože ho zajímáš a chce vědět jak to že se nikomu z nich nepovedlo tě porazit.“
„No já mám zase otázku na tebe, proč se chováš tak nemožně a proč máš tak směšnou masku na hlavě,“ zeptal se ho Naruto otráveně.
„Tak to je proto aby všichni neznali mojí identitu a jak vidím tobě jí mohu prozradit,“ řekl najednou Tobi a pomalu si dal masku dolů.
„Ve skutečnosti jsem Uciha Madara a jsem pravý šéf Akatsuki, Pein je jenom pěšák kterého používám aby mě neslizna nikdo.“
„To není možné, jestli jsi ten kdo říkáš tak bys byl několik desítek let po smrti,“ přerušil ho Naruto.
„Jak vidíš nejsem mrtvý, ten Pienův plán shromáždit všechny Bijuu a přivést všechny země do války je jeho pitomý nápad. Jelikož to zapadalo do mích plánů neměl jsem vůči tomu žádné námitky. Ale to že ty nejsi v Konoze mi změnilo plány o hodně jestli tě to zajímá.“
„Tak co máš tedy v plánu teď?“ zeptal se ho Naruto připraven k boji.
„Myslím že by bylo hezké kdyby ses stal novým vůdcem Akatsuki ty a dělal by sis co chceš, výš krom toho že máš obrovský potenciál bys byl vhodný kandidát. Hlavně ti nebudu lhát mě to už přestalo bavit být zlý a dělat blbosti, chci už pověsit všechno na hřebík. Možná se povalovat někde a přežít zbytek života co mi zůstal, nebo se někde usadit s nějakou hezkou ženou,“ vysvětloval Madara.
„Takže ty chceš abych se stal novým šéfem nejnebezpečnější skupiny vrahů?“ zeptal se vybouraný Naruto.
„Ano je to tak jak jsi slyšel taky jsem ti ochoten předat můj titul Mizukageho, ale budeš muset ukázat Peinovi že jsi silnější jinak tě zabije místo toho aby tě poslouchal. Takže bys vládl vesnici skryté v mlze a taky zemi skryté v dešti, krom toho můžeš zabrat třetí zemi po Orochimarovi když je už mrtvý. Proto jsem si tě našel a jsem ochoten tě naučit vše co bude třeba, krom toho i mnohem více.“
„Jak to myslíš mnohem více?“
„Například říct ti kdo byla tvá matka a tvůj otec, znal jsem je oba ale teď se tím nezatěžuj a řekni co by ses chtěl naučit první. Zlepšit svoje schopnosti ve všech směrech nebo se naučit nějaké nové jutsu,“ řekl mu Madara.
„Teď prší, tak mi radši řekni kdo byli mojí rodiče a všechno co o nich víš,“ řekl mu nadšeně Naruto.
„Tvá matka byla fakt nádherná žena, pocházela ze země vodních vírů která už bohužel neexistuje. Měla dlouhé a rudé vlasy, chovala se přesně jako ty tím jsi jí podobný. Zase o tvém otci jenom vím že se jmenoval Minato Namikaze a byl čtvrtý Hokage. Zbožňoval ramen stejně jako ty a taky skoro stejně vypadáte, ale oči máš matčiny to ti musím říct,“ vysvětloval Madara.
„Chtěl bych je vidět škoda že to už nepůjde,“ povzdechl si blonďák.
„Možná jo ale jenom jednou a budeš si s nimi moci i promluvit na chvilku.“
„To jako fakt nebo si ze mě děláte legraci?“
Madara se uškrnul a dvěma slovy ho odbil: „Půjde to.“
Naruto nemohl uvěřit vlastním uším, zdálo se mu že se napraví všechno co se pokazilo a možná i uvidí znovu Hinatu.
„Abych ti nekazil radost ti to řeknu na rovinu, musíš udělat to co ti řeknu a taky nejdřív musíš vzít mou ponuku.“
„Takže jinými slovy budu se muset stát velikým šéfem protože se chceš zbavit odpovědnosti a povinností.“
„Dá se tak říct, pochop to že už mám věk na to abych to pověsil na hřebík a taky si užíval pokojnějšího stáří jako každý,“ odpověděl mu Madara a přitom se pohodlně rozvalil na posteli.
Naruto se znovu ponořil do myšlenek a přemýšlel nad tím co teď asi dělá jeho milovaná.
Věděl že se s ní musí rozloučit a nesmí jí už vidět, připadalo mu že jeho srdce krvácí z té bolesti kterou v něm má. Chvíli na to usnul u okna, Madara se zvedl, přeložil ho do postele a potichu řekl.
„Doufám že splníš moje očekávaní, napravíš to co jsem pokazil a uděláš co bude třeba ve správné chvíli.“
Pak si sedl na stoličku a přespal na ní.
Další den se začínal Narutúv nový život a jeho možná cesta zpátky domů.
„Uáááh, no dobře tak teď bychom se mohli pustit do toho tréninku a tak dál už přestalo pršet,“ řekl Naruto ale někdo ho neslyšel přes své hlučné chrápání.
Blonďáka to naštvalo a skopl ho ze židle, Madara s rachotem padl na zem.
„Nemusíš tolik chrápat, krom toho už je skoro poledne co ještě spíš?“ křičel naštvaně Naruto.
„Ty jsi ale vznětlivá povaha, nemusel jsi mě shodit ze židle, to mi dělával Deidra když jsem dělal Tobiho,“ postěžoval si Madara ale blonďák ho nevnímal a jenom s mávnutím ruky šel ven.
„Tak s čím začneme? Nějaké super jutsu, nebo něco jiného?“ zeptal se Naruto.
„Dnes se spíše vydáme na cestu do skryté vesnice v mlze, tam budeš trénovat a pak se zbavíš Peina. Tak jdeme ať tady netvrdneme celý den,“ odpověděl mu a pomalu šli za svým cílem.
Šly pěšky celé dny, našemu blond hrdinovi to připadalo jako věčnost protože se táhli jako šneci. Nakonec když to už nevydržel se ho zeptal.
„Co přesněji mě budete trénovat v mlžné?“
„Nějaké ty jutsu které se ti hodí a taky budeme muset asi udělat něco s Kyuubim protože ta pečeť ho neudrží věčně.“
„Tím myslíte co jako že s tím budeme muset něco udělat?“
„Jednodušeji ho s tebou spoutám o něco víc a zatím co ty budeš trénovat tak já připravím všechno potřebné k tomu, včetně toho že budu shromažďovat mou chakru k tomu potřebnou,“ vysvětlil mu otráveně Madara.
„Jen aby, smrdí mi z toho nějaký podraz,“ řekl Naruto a znovu mlčky pokračovali ve své cestě.

V Konoze nikdo nezapomenul žít, až na jednu jedinou osůbku která jenom doufala v zázrak. Celé dny nedělala nic až na to že přemýšlela nad jedinou věcí, jak to říct Tsunade že čeká dítě. Napadla jí radši jiná věc a to napsat dopis pro všechny případy. Věděla že jí čeká smrt kdyby se nesprávní lidé dověděli o tomhle, napsala jenom jeden a byl adresován Tsunade.
„Doufám že je aspoň v blízkosti jinak to bude vše zbytečné,“ pomyslela si a s nadějí v očích se dívala na hvězdy na obloze.

Další den si Naruto pořád stěžoval, šlo mu už pořádně na nervy jak se vlečou, nic neříkají a navrch jdou po těch nejméně schůdných cestách.
„Hele, už mě žereš s těmi tvýma tajemstvími a krom toho jak dlouho to bude ještě trvat.“
„Ty jsi dosti netrpělivý, neboj už za chvilku tam budeme protože ani sám netušíš o kolik kratší cestou tam jdeme. Ale počkat já skoro zapomněl, jsme tady vesnice skrytá v mlze, tuhle cestu kde není ani kousek mlhy zná jenom Mizukage a jenom tomu se samotná mlha vyhýbá.“ Jak to dořekl stáli na kopci a z něj měly výhled na mlžnou vesnici.
„Dovol abych ti představil tvé nové království, stačí ho jenom obnovit a zbavit se toho nepovedeného vládce který se tady zabydlel. Lidé ho nesnášejí a pod jeho vládou jenom trpí, já jsem se nemohl vrátit abych je vedl ale teď je čas předat slovo mladé generaci,“ řekl Madara a vedl Naruta k přední bráně.
Pomalu ho vedl k bráně která byla už zchátralá jako většina vesnice a při ní je zastavili tři ninjové.
„Stát, dále vás pustíme až zaplatíte za vstup hehehe.“
„Vyděrači neotravujte a zmizte nám z cesty, vždyť jim něco řekni co tady už nic neznamenáš,“ řekl naštvaně Naruto.
„Hele tihle jsou tady asi nový a neznají mě, vždyť už jsem tady nebyl spoustu let,“ odpověděl Madara s klidem v hlase.
„Kdo tedy jsi ty v té divné masce,“ zeptal se jeden z ninjů.
Madara si dal masku dolů z tváře a řekl.
„Jmenuji se Uciha Madara a jsem pravý a jediný Mizukage který kdy existoval.“
Pak se jenom zašklebil na ně, jejich reakce byla neočekávatelná, utekli a zůstal za nimi jenom koudel prachu. Zbytek cesty už viděli sami, v dálce se tyčil obrovský dům který byl na rozdíl od zbytku vesnice skoro jako nový.
„Pojď Naruto myslím že nás po cestě bude čekat několik zmetků a v mém křesle bude sedět obr zmetek. Přenechám tu čest tobě se zbavit těch odpadků po cestě,“ řekl mu s ledovím klidem a úsměvem na tváři Madara.
Jak pomalu šly všichni lidé vycházeli z domů aby se přesvědčili o tom jestli je to vskutku jejich pravý vládce. Za nimi šel zástup lidí a nechával jim volnou cestu. Nakonec se jim do cesty přiběhlo jedno malé děvčátko které stálo před Madarou a pak se ho zeptalo.
„Vy jste ten co chránil a staral se o naši vesnici dávno?“
Madara se sklonil a obyvatelé nastřežili uši aby slyšeli jeho odpověď.
„Ano, jsem to já a přišel jsem se tady o vás znovu postarat, taky je tady můj nástupce který se o vás postará,“ odpověděl jí s úsměvem jak se k ní sklonil.
„A proč nástupce, proč jste taky odešel?“
Madara jemně odfuknul a řekl jak vstával.
„Je to komplikované a nástupce proto, že už bude čas na někoho jiného než mě.“
Pak celou cestou šly všichni lidé s šepotem za nimi až k velké budově. Madara šel hned dovnitř, po cestě se nepotkali s žádným odporem.
„Vsadím svoje boty na to že tam budou natlačeni všichni i s tím arogantním zmetkem pohodlně se vyvalujícím na křesle,“ poznamenal Naruto.
Došli až ke zlatem vykládanými dveřím které byli nádherně zdobené až z toho Narutovi zacházeli oči. Vešli dovnitř a bylo to tak jak si blonďák myslel.
„Co to za odpad sedí na mém místě?“ zeptal se hned povýšeně Madara.
„Hele máme hosty, co bychom to nebyli za hostitele kdybychom vás vroucně nepřivítali. Na ně chlapi zabijte ty dva potkany,“ řekl obr zmetek z trůnu.
Naruto se hned do toho pustil, vytvořil hromadu klonů a všichni mysleli že použije nějaké velice silné a náročné jutsu. Byl to omyl, Naruto udělal své harémové jutsu a najednou všichni ninjové byli na jeho straně. Nakonec chytnul falešného vládce a vyhodil ho ven z budovy před kterou si ho podali vesničané. Pak došli vesničané dovnitř kde už viděli stát Madaru u trůnu a Naruta vedle něj.
„Mojí milí lidé, chci vás požádat o odpuštění za to že jsem odešel bez toho abych jmenoval zástupce ale doba si to tehdy vyžadovala. Teď jsem se za vámi vrátil abych tuhle chybu napravil ……ach….. ech..ech,“ přerušil ho náhlý záchvat kašle a dal si před ústa ruku.
Naruto si jediný všiml že se pokouší schovat tu krev kterou právě vykašlal ale pak pokračoval.
„Teď je tady můj nástupce který vám navrátí ztracené štěstí a budoucnost. Zůstanu tady ještě několik dní ale pak budu muset znovu odjet, zatím vašemu novému vůdci a ochránci pomohu s obnovou Kirigakure.“
Domluvil ale všichni viděli jak vysílený padl na trůn, jak si sedl tak ztěžka vydechl ale pak nabral normální dech a byl už v pořádku. Obyvatelé začali jásat a radostnými výkřiky šli domů.
„Naruto, cítím že už dlouho žít nebudu tak proto taky nesmíme otálet, najdi tady v tomhle domě zakázaný svitek. Nauč se z něj všechno co se ti bude dát a já tě pak dám zavolat až bude všechno připraveno. Naruto odběhl hledat a Madara se začal starat o základní formality beze kterých by se nemohla obnovit vesnice. Naruto hledal několik hodin a úplnou náhodou ten svitek i našel. S ním však našel i průchod do podzemní části města a s údivem z něj vypadlo: „To je ale obrovské.“
Viděl něco co vypadalo jako tržiště a město v podzemí, pak se pohnul a našel si taky tréninkovou halu kde byl sám. Snažil se naučit nějaké z těch jutsu ale povedlo se mu zatím naučit jedovatou mlhu která ho dost unavovala. Došel nakonec za Madarou jak mu začalo být špatně.
„No tak naučil jsem se jenom Doku Kiri a teď mi je nějak divně,“ řekl Naruto a vzápětí odpadl na zem.
„Lékař rychle potřebujeme tady lékaře,“ vykřikl Madara jak zvedl Naruta na ruky.
„Co se mu stalo Mizukage?“ zeptal se lékařský ninja.
„Pravděpodobně se otrávil ze zdejší mlhy a taky z tréninku Doku Kiri, nesmí zemřít je vám to jasné,“ řekl nervózně Madara.
Naruto byl ve spánku opojeném jedem, zdálo se mu o znovu shledání s Hinatou ale v zápětí se jeho sen změnil v noční můru. Jediné co bylo vidět na něm z venku bylo to že se zmítal v křečích a horečce.