Boj o přežití- 1. kapitola

1. kapitola

Vysoko na nebi svítil jasný měsíc, bylo krásné ho pozorvat. Opírala jsem se zády o kmen stromu a užívala jsem si tuhle chvíli, neměla jsem moc chvil pro sebe, proto to bylo tak jedinečné. Vlhký mech mě studil na dlaních, v tak horký letní večer to bylo příjemně osvěžující.
"Pojď zpátky! Orochimaru-sama a tebou chce mluvit. Má pro tebe práci..." vyzval mě Kabuto a mně nezbylo nic jiného, než ho uposlechnout, mlčky vstát a vrátit se zpátky do toho zatuchlého místa, do Orochimarova úkrytu, nenáviděla jsem to tu, už od první chvíle co jsem sem vkročila, ale musela jsem se zapřít a snášet to tu a doufat, že jednou uprchnu nebo že ho někdo jednou zabije a já budu zase volná.
jsem s Orochimarem od svých 6 let, co mě našel na okraji Zvučné celou zmlácenou a ušpiněnou, spíše mrtvou než živou. Tamější medic ninjové mě ale zachránili, ale když jsem se probudila, tak jsem si nepamatovala svou minulost, ani své jméno! Prostě nic! Nechali mě po dlouhém vyslíchání ve vesnici. Dali mě do, jako ostatní děti do ninja školy, ale když jsme se učili jak se bránit genjutsu a skládali jsme z toho zkoušku. tak náš jonnin se mě pokusil chytit do genjutsu, ale na mě to vůbec nepůsobilo, tak mě dovedli k Orochimarovi, který později zjistil, že je to pravděpodobně mé kekkei genkai (ale které nikdy předtím neviděl a dokonce ani o něm neslyšel) a že plně automaticky zastavím jakkoli silné genjutsu, které na mě zaútočí aniž si to sama uvědomím a také, že aniž bych udělala jakékoli pečetě či nějakou fyzickou přípravu , dokážu protivníka chytit do své vlastní mysli nebo jeho vlastní a dokážu ovládat jeho smysli, můžu ho nechat oslepnout, mučit aniž by se on či já hnul nebo ho jednoduše zbavit kontroli nad jeho tělem na jakkoli dlouhou dobu nebo dokážu se svým spojencem bavit v jeho mysli a ukazovat mu nepřátele a své nápady aniž kdokoli z nás promluvil, to se hodilo, kdyby nás někdo zajmul, ale i tato schopnost má slabiny. Spotřebovává dost chakry a já abych s ním mohla komunikovat či ovládat tak mu musím koukat do očí.
Od té doby co toto Orochimaru zjistil, mě cvíčí a střeží mě jako oko v hlavě. Ze začátku jsem se mu vzpouzela, ale po čase mučení mě zlomil. Pracuju pro něj, ale jen z nutnosti o přežití a Orochimaru to dobře ví, proto mě posílá na mise jen se svými nejsilnějšími bojovníky, abych mu náhodou neutekla.
Dokonce chtěl mě asi před dvěma roky jako své tělo, ale mám štěstí, moje mysl ho nenechala mě ovládat nebo dokonce pozřít, do ted se z toho zážitku klepu, byla jsem připravená, že umřu!
Zaťukala jsem na dveře.
"Dále" byla jeho slizká odpověď a tak jsem skoro neslyšně skoro neslyšně vešla do jeho pracovny.
"Jsem rád, že tě zase vidím." zasyčel směrem ke mně.
"Proč jsi mě volal?" zeptala jsem se přímo.
"Zase tak přímá, vyrostal jsi od té doby co jsem tě našel....Tak k věci, posílám tebe, Miroa, Soriho a Rina na misy. Jim už jsem o tom řekl. Misi bude vést Sori. Váš úkol bude sledovat dva členy Akatsuki a dozvědět se koho a hlavně proč chtějí. Připrav se, zítra ráno jdete." pokynul mi rukou a tím mi naznačil že už skončil. Bezjediného slova jsem se otočila na podpatkua rychle jsem uháněla svého pokoje nebo spíš cely. Rychle jsem sešla po schodech a vešla do svého "pokoje" . V celém pokoji byla jediná postel v koutu pokoje, jinak už žádný nábytek jen vedle postele se tyčila malá hromádka oblečení, oblečení ve kterém spím a pár mých zbraní. Šla jsem je zkontrolovat, jestli jsou dost ostré. Byly ostré! Až moc, o jednu z nich jsem se řízla, naštěstí jen lehce, ale i tak mi na ráně objevilo pár kapek krve.
Najednou se přede mnou objevil Kabuto a jeho ruka osvítila tu mou jasně zelenou barvou. Zranění zmizelo.
"Děkuju" poděkovala jsem mu.
"To nedělám pro tebe, ale pro Orochimara-sama, ty jsi jen jeho loutka, velice důležitá loutka, ale pořád JEN LOUTKA! Vyspi se na zítřek máte důležitý úkol!" a odešel, já se převlékla a odebrala se do říše snů. Zítra měl být dlouhý den, který mi měl změnit celý život......