Jinchuuriky: Kapitola čtvrtá - Tmavší svět, nové světlo

Ninjové šli v tichosti za sebou. Před sebou měli brány Konohy, kde už na ně čekala skupina lidí. Z dálky vypadali početnější, než když odcházeli, přesto to nebyla tak úplně pravda. Ne v počtu živých.
Kakashi šel jako první, vedle něj šla Ichimei a za nimi Sasuke s Narutem, kteří se už víc nakvašeně tvářit asi nemohli. Ichimei opatrně hleděla vpřed, na dav před ní. Bezradně polkla.
Nebudou mě nenávidět za to, že nejsem z jejich vesnice? Bezmyšlenkovitě přejela po okraji své čelenky. Kakashi si povšiml jejího pohybu a poposunul si na ramenou tělo v černém plášti.
„Neboj se! Oni vážně nekoušou.“
Překvapeně se na něj obrátila. Přívětivě se usmíval. Ten úsměv jí dával novou naději.
„A tu čelenku si prozatím nech. Nemáš se za co stydět. Ninjové z Deštné vesnice nejsou našimi nepřáteli.“ I když spojenci také ne.
Ichimei vydechla a obrátila se na dva mladíky za ní. Vzápětí se jí špatná nálada vrátila. Nejenže se oba tvářili, jakoby je vedli na popravu, ale oba dva tak zírali na ni.
Naruto, který teď nesl Sakuřino tělo (nečekejte, že se Kakashi dobrovolně potáhně s dvěma lidma ) se stále ještě vztekal, že Itachiho nikdy nemohl porazit, Sasuke zase, že nepomstil klan a bude muset hledat nový důvod pro život. Ichimei si povzdychla.
Dva z nich už koušou.

Když došli až k bráně Konohy, okamžitě se okolo strhla bitka, komu Kakashi všechno vyklopí jako prvnímu. Ten se jen s radostí zbavil těla Uchihy (Naruto ne zas tak nadšeně zase Sakury) a zadíval se na lékařský tým, který na něj hleděl s posvátnou úctou.
„Já ho nedostal. A vše povím až Hokage,“ omluvně se na ně usmál. Zatvářili se zklamaně, pak se ale jejich pozornost opět projevila o něco hůř. Všimli si Ichimei.
„Není to ninja z Deštné? Co tu chceš?“ zavolal jeden z lékařských ninjů na Ichimei. Zrudla a o krok ustoupila.
Aaa, ta holka je vážně zbabělá, pomyslel si Naruto.
Vážně mě tu...nechtějí?
Ale u všech vod, holka, vzchop se! Zahřmělo jí něco do ucha. Vyděšeně se rozhlédla okolo.
„Eh?“
„To nic, Ichimei, vážně tě odsud nebudeme vyhánět. Tak pojď, jdeme všichni za Hokage.“ Teď Kakashi pro změnu střílel po ninjích káravým pohledem. Ti se raději chopili dvou těl a zmizeli v obláčcích dýmu. Naruto zatřepal hlavou, doteď hleděl na růžovlásku.
Vzpamatuj se...Sakura už se nikdy nevrátí! Ani jeho vlastní myšlenky ho ale nedokázaly odradit od přání, že by se objevila za rohem a začala mu nadávat. Vlastně si na to zvykl a byl...rád vždycky, když ji viděl. Teď se mu zdála Konoha nějaká tmavší. Vzápětí se ale okolo něj prohnala Ichimei, která doteď postávala stále u brány, reagovala na Kakashiho zavolání. Sasuke se na něj otočil.
„Pojď už, ty pako, nebo se zase nic nedozvíme.“
„Gh...jaký pako?! Ty si pako!!“
„Tak si pohni a dokaž to.“
„Sasuke!“ Naruto na něj vztekle zařval a vyrazil za mizející skupinkou vepředu.

Když procházeli ulicemi Konohy, zdáli se všichni tak šťastní. Ichimein první dojem se okamžitě změnil a přála si zde zůstat o něco déle, doufala tedy, že ji zdejší Hokage nepošle pryč.
„Eee, Kakashi-san?“ (sensei mu teď fakt neříká...to by vypadalo kapku divně xD)
Kakashi se na ni za chůze obrátil.
„Kdo je vlastně vaše Hokage?“ Trochu se obávala z prvního setkání s ní.
„Hokage-sama je vůdce naší vesnice. Ve skutečnosti je to nejlepší lékařský ninja, jaký na světě je,“ usmál se Kakashi.
Lékařský ninja? Tamti sice nebyli tak milí, ale snad bude přívětivá jako Kakashi-san...

„...přinést tělo Uchihy jen tak! A způsobit tolik celních zmatků, Kakashi!“
Godaime Hokage zuřila a mlátila pěstí do stolu, zatímco skupinka před ní a Shizune vyděšeně ustupovali.
Ne-neměla by být babča ráda, že je po Itachim? Naruto byl přímo šokován Tsunadiným chováním.
Bóže, téhle se nikdo nezavděčí, odfrkl si Sasuke.
Tř-třetí, co kouše...spíš rve... Ichimei se Tsunadina chování opravdu bála. Prakticky viděla takovou hrubou sílu poprvé.
Je děsivá...
Kakashi se podíval po třech ninjích za ním.
„Sasuke, Naruto! Jděte ven a pohlídejte Ichimei,“ řekl nekompromisně. Sasuke už vzdal odmlouvání, pro dnešek už toho měl dost. Jako první vykročil ze dveří.
„Pohněte.“
Ichimei udiveně pohlédla na Kakashiho, ten se ale jen usmál.
„Dala by jsi mi ten svitek?“
Okamžik se tvářila nechápavě, pak ale pochopila a bleskově se začala přehrabovat v batohu. Tak jako tak, chtěla z této místnosti co nejdříve odejít.
Když svitek našla, beze slova ho předala Kakashimu a zmizela na chodbě za Sasukem. Naruto na senseie naposledy nabručeně pohlédl a odešel z místosti po jejich příkladu.
Posledních pár dní se chová úplně jinak, povzdychl si Kakashi a obrátil se s vážnou tváří k Hokage, přitom jí podal svitek.
„Ichimei je tím poslem z Deštné, o kterém Pakkun mluvil,“ vysvětlil hned, „a díky tomu svitku se konečně dozvíme, co se stalo.“
Hokage přikývla. Zdálo se, že má jisté obavy.
„Měli jsme v Deštné jeden tým...měli se vrátit už včera, ale ještě jsme od nich nedostali jedinou zprávu.“ Zadívala se po něm. „Byl to tým ANBU, jedni z nejlepších. Pokud se něco stalo, pak máme i právo to vědět.“ S tím rázně rozlomila pečeť a vrhla se do čtení. S každým slovem se jí vrásky na čele prohlubovaly.

„Ramen?“
„Narutovo oblíbené jídlo,“ vysvětlil Sasuke. S Ichimei stáli u Teuchiho podniku, zatímco Naruto už vesele čekal na židli na svou misku.
„Jak to chutná?“
„Netuším. Ramen jsem nikdy nejedl.“
„Ah! Není všechno někdy poprvé?“ Ichimei okamžitě zavtřila, když se před Narutem objevila lahodně vonící miska. Vlastně měla už pořádný hlad. A pěněženku stále nedotčenou.
Sedla si na židli ob Narutovy a usmála se na obtloustlého kuchaře.
„Dobrý den! Taky bych si dala ramen.“
„Á, nový zákazník? Jaký by jsi si dala?“
Je jich víc? Aj... „Ten, co má Naruto!“
Blonďáček po ní vrhl nevěřícný pohled.
„Máš to mít!“
Ichimei se usmála a čekala. Když misku dostala i ona, z té vůně už začalo v přišě kručet i Sasukemu, který doteď postával nečinně u stánku. Ichimei se rozesmála.
„Proč si nedáš taky?“ Usmívala se.
Teď Naruto zkoumavě koukal na Sasukeho. Teď dostane, o co si řekal, dattebayo!
Jenže, oproti Narutovu očekávání, přisedl si Sasuke mezi ně dva.
„Eee?!“ uniklo Narutovi. Ichimei, která tušila, co podle Naruta Sasuke řekne, se nepatrně zahihňala.
Teď dostals, co sis zasloužil!
Tak je to správný, holka!
„Eh?“ Ichimei na ten hučivý hlas zareagovala stejně jako předtím. Rozhlížela se, ale nikoho neviděla, navíc se Sasuke s Narutem zdáli úplně klidní. A jestli to slyšeli, na to se ptát nechtěla.
Co to bylo?
Přece já, holka! I když nevíš, kdo sem, co?
„To tedy nevím,“ zabručela si pro sebe.
„Co?“ Sasuke s Narutem se na ni obrátili. Teď koukala ona po nich. Kdyby to slyšeli taky, bylo by jasné, že odpovídá...takže ten hlas slyší jen ona? Je snad šílená?
„Nic! Jen že nevím...co mi to připomíná!“ honem si nabrala do hůlek další nudle. To zrovna přistála miska i před Sasukem. Nedůvěřivě vzal hůlky a opatrně ďobal do jídla.
„Dělej, Sasuke! Nebo ti to vychladne!“ povzbuzoval ho Naruto.
Aaa, ten je otravnej...
A nejen to.
Ty ještě víc, ať jsi, kdo jsi.
Jo, ale mě se nezbavíš.
...asi fakt budu magor...
Jo, souhlasím.
Mlč!„Buď zticha, pako.“
„Sasuke!“
„Říkam, buď zticha, PAKO!“
„SASUKE!“
Plesk! S tím přistála na Narutově hlavě Sasukeho miska s ramenem. To už Ichimei nevydržela a rozesmála se na celý podnik.
„To je zacházení s jídlem?!“ zlobil se okamžitě Teuchi.
„Omlouvám se, ale jinak by asi nezmlkl,“ Sasuke Narutovi miskou na hlavě ještě zakroutil, než vstal a bleskove se vypařil. Naruto si misku nabručeně strhl z hlavy.
„SASUKEEE!“

Šla v patách Kakashimu, který ji vedl k místu, kde ji měli ubytovat. Zastavil se před dveřmi a podal jí klíč.
„Klíč od těchhle dveří. Je to malý byt, myslím ale, že ti to vadit nebude. Hokage souhlasila s tím, že tě tu nechá, naoplátku se ale přidáš k našim ninjům a budeš zařazena do některého z týmů.“
„Ale já -“
„Vzpomínky na boje se ti vrátí až zítra, já vím. Hlavně se dobře prospi, Hokage tě hodlá ohodnotit.“
„Samotná Hokage?“ zděsila se Ichimei okamžitě. Kakashi pochopil, na co vzpomínala.
„Není taková...ne pořád. To běsnila proto, že se dozvěděla o smrti Sakury. Byla to její oblíbená studentka lékařských ninjutsu...taky z nich byla nejlepší. Ale zítra nebude tak zuřit, neboj.“
„Jasně.“ Tomu teda nevěřím ani náhodou...zítra mě asi zabije.
„No, tohle místo, jak vidíš, je taková ubytovna pro ninji bez rodičů...i když tu Sasukeho nenajdeš,“ - Proč bych ho tady měla najít? - „tak Naruto je tu taky.“
Ale ne... „To je dobře...“
Kakashi jí strčil klíč do zámku.
„Tak, jen dovnitř. Uvidíme se zítra v šest ráno na cvičišti!“
„Jas - ne, Kakashi-san! Kde je cvičiště?“
„Aj, zapomněl jsem. Tak tě tu zítra vyzvednu a zavedu tě tam.“
„A...díky, Kakashi-san.“
Usmál se. Jeho úsměv se jí líbil. Vzápětí se vypařil v oblaku kouře. Ichimei jen zavrtěla hlavou, otočila klíčem a vešla dovnitř. Zpoza rohu na tu scénu nakukovala jedna blonďatá hlava.
Takže bydlí taky tady? Mít zrovna JI za sousedku...šmarja... Naruto odkráčel po schodech nahoru do dalšího patra.

Ichimei si vybalila věci z batohu a unaveně lehla na postel. Pak si ale rozmyslela spánek a zalezla do koupelny, kde si samu sebe prohlížela v zrcadle. Zdálo se jí, že se hodně dlouho neviděla, přesto jí na svém odrazu přišlo něco divného, nepatřičného. Pozorněji se na sebe zadívala. Okamžitě utřela malou červenou šmouhu na čele, o které doteď neměla ani tušení, avšak hned potom ji to trklo. Její vlastní vzpomínka, kterou si předtím vybavila...děvčátko s červenými vlasy a hnědýma očima...tuhle skutečnost o sobě věděla. Tak proč se nyná dívá na svět...zelenýma očima?!