In mystical world 09-Znovuzrození

Všichni do jednoho se začali smát. Takhle se smáli asi pět minut, když vysmátá Leana mávla rukou a ocitli se opět před Stromem Setkání.
„Mějte na paměti, že když budete něco potřebovat, můžete vždy zajít sem!“ mávala jim strážkyně, dokud jí nezmizeli z očí.

„To si s tebou pěkně vyřídím!“
„Sakuro, mohla bys zmlknout? Není to moje vina, že jsme se ztratili!“ oplatil jí to řevem Kiba.
„Ale…“
„Nechte toho!“ vletěla mezi ně Hinata. „Nejdůležitější teď je, abychom si našli tábořiště, protože se stmívá.“
„Tak jo,“ odsekli jí oba.
Začalo tedy hledání místa pro nocleh. Když už našli místo na přečkání noci, zapálili oheň a domluvili hlídky, mohli jít spát. Jako poslední měl hlídku Naruto. Ten se díval na hvězdy. Postupně se mu začaly klížit oči, až úplně usnul.

Zahalená postava neplížila nocí. Našlapovala tak, že jí vůbec nebylo slyšet, ale přesto se pohybovala rychle. Zastavila se až u spících osob. Pomalu přešla k dívce, která něco držela v ruce. Obratně jí to vzala a jak tiše přišla, tak i odešla.
„Mistr Ryuu bude spokojen.“

„Sakra, on usnul!“ zaječel hnědovlasý kluk.
Křik probudil i ostatní.
„Co se děje?“ zamžourala do vycházejícího slunce Hanabi.
„Co se dejě?! Ty se mě ještě ptáš? Tenhle Baka usnul!“
„Nemusíš být tak hysterický,“ napomenula ho Hinata.
Víla Narutem zacloumala.
„Uááá! Co je?“
„Ty se ptáš, co je? Usnuls na hlídce,“ ušklíbl se Kiba.
„A máme průser,“ hvízdla Hanabi.
„Co?“ otočili se na ní Akamaru s Yukiou.
„Ukradli nám Orihalconna!“
„Ne. To musí být noční můra“ zaječela Sakura a vrhla se ke svým věcem.
Začala se v nich zuřivě přehrabovat, ale sošku nenašla.
„Naruto, ty pitomče! Jaks moh usnout!?“
„Sakuro, já…“
Hinata obcházela jejich tábořiště a pořád sledovala zem. Nakonec se zastavila.
„Podívejte, tady jsou stopy. Mohly by nás zavést ke zloději.“
„Tak jdeme, ale Naruto…“
„Co?“ podíval se na Sakuru blonďák vyplašeně.
„Jestli se to nenajde, tak si mě nepřej!“
Vydali se po stopách, které vedly ven z lesa. Jenže by to bylo moc snadné, kdyby došli ke zloději bez překážek. A hned první nastala u řeky.
„Výborně,“ rozhodil ruce Kiba. „Tady stopy končí.“
„Ale musí zase začínat zase na druhé straně, nebo ne?“ promluvila zase po dlouhé době Hinata.
„Tak se tam zaletím podívat,“ navrhla Yukia a aniž by čekala na souhlas, tak zamávala křídly a přeletěla na druhou stranu řeky.
„Tak co?“ zeptala se jí s nadějí v hlase Sakura.
Yukia zakroutila hlavou.
„Tak se tam podívám sama!“ urazila se růžovláska a chystala se na kouzlo.
„Počkej, půjdu s tebou,“ zarazila jí Hanabi.
Obě složily ruce a zavřely oči.
„Levitation!“ zvolaly obě najednou a vznesly se do vzduchu.
Přeletěly řeku a letěly ještě dál než byla Yukia. Po půlhodinovém hledání to chtěla Sakura vzdát, ale zarazil jí výkřik její mladší společnice.
„Stopy!“
„Kde?“ přilétla k ní Sakura a podívala se na zem.
Stopy tam opravdu byly, ale hodně daleko od břehu, asi dva kilometry.
„Musel určitě použít Levitation, jinak b se sem takhle nedostal,“ uvažovala Hanabi.
„Měly bychom se vrátit,“ navrhla Sakura.
„Ale jak se sem dostanou?“
„Poletí, jak jinak?“
Hanabi se usmála a obě letěly nazpátek.
Ze shora spatřily docela komický výjev. Naruto se snažil něco vylovit z řeky. Nakláněl se tak hodně, že se nosem dotýkal hladiny. Kiba to nevydržel a ponořil Narutovi hlavu pod vodu. Kdy se pak Naruto narovnal, vyvolal bouřlivý smích všech, co stáli kolem.
„Co kdybyste se vznesli, ty stopy jsme našly!“ zavolala na ně vysmátá Hanabi.
Yukia zamávala křídly a hned byla ve vzduchu. Kiba s Hinatou se soustředili a společně provedli Levitation. Kiba ještě stačil popadnout Akamaru.
„A co já?“ zvolal bezradně Naruto.
„Jé, já zapomněla.“
Sakura se snesla dolů a popadla Naruta za zápěstí. Bohužel byl moc těžký, a tak se blonďák vymáchal v řece.
„To máš za tu hlídku!“ pronesla dívka naštvaně a všichni se zase s velkým smíchem přenesli na místo se stopami.
Další jejich překážka nenechala dlouho čekat. Jako kdyby zloděj tušil, že ho budou sledovat, a tak jim přichystal těch přírodních překážek, co nejvíce.
„Paráda, takže teď musíme přejít celej vykácenej les?“ prohodila ironicky Hanabi.
Všude se totiž válely popadané stromy, které vyvrátila bouřka.
„To je jak bludiště,“ pronesla výhružně Yukia.
„Držme se pohromadě ať… Naruto, kam to běžíš? Stůj!“
Modrooký Baka se rozběhl přímou čarou tam, kde očekával konec.
„Takže teď budeme muset i hledat i toho, kdo tohle všechno způsobil,“ povzdechla si Sakura.
Naštěstí ho nemuseli hledat dlouho, ale tím narazili i na obrovského hada, který Naruta pronásledoval.
„Tak utíkejte!“ křičel na ně už z dálky.
Kiba rychle pochopil, co po nich Naruto chce a dal nohy na ramena. To bylo signálem pro ostatní a začali zdrhat všichni. Přeskakovali přes kmeny stromů takovou rychlostí, že by se musel stydět i klokan, kdyby je spatřil. Díky jejich rychlému běhu se hada zbavili a zjistili, že se dostali z toho kmenového bludiště ven. A stopy vedly dál.
Myslíte, že už jsem u cíle?“ ukázala na hrad Hinata.
„Možná ano,“ zavrčel Akamaru.
Stáli před velkým kopcem, který vedl na hrad. Začali šlapat a za dvě hodiny byli nahoře.
„Konečně,“ zapřel se rukama o stehna Naruto.
Stanuli pře velkými masivními dubovými dveřmi.
„Mám je otevřít?“ zeptal se nervózně Kiba.
„Samozřejmě,“ přikývla Sakura a počkala než je Kiba pootevře.
Vešli dovnitř a ocitli se ve velkém sále. Jediným zdrojem světla byl velký lustr, kde plápolaly svíce.
„Konečně ste dorazili,“ ozval se na schodech ledový hlas.
Všichni se s úlekem otočili na osobu, která promluvila.
„Ryuu,“ pronesla nenávistně Sakura.
„A má Orihalconna!“ ukázala na ruku kněze Hinata.
„Ano a to jen díky vašemu kamarádovi,“ ušklíbl se Ryuu a teletransportoval se pryč.
„Zmizel,“ konstatoval chladně Naruto.
„Musíme ho najít! A to dřív než vyvolá Sabrara!“ zavelela Sakura a vyběhla schody.
Všichni se rozprchli po hradě a hledali Ryuua.
Yukia rozrazila jedny dveře do sklepení a seběhla schody dolů. Naproti sobě uviděla dveře, které byly pootevřené. Rozrazila je dokořán a strnula hrůzou. Na podlaze byl nakreslen transmutační kruh*. Ryuu Orihalconna položil přímo do středu a chystal se ruce položit na zem.
„Tady je!“ zakřičela Yukia z plných plic a duchapřítomně zaútočila na Ryuua.
„Docela dobrý pokus, holčičko, ale marný.“
Ryuu se na vílu obrátil a začal si mumlat nějakou formuli. V následujícím okamžiku se to seběhlo ráz na ráz.
Ryuu zaútočil na Yukiu. Trefil se jí přímo do prsou a kouzlo bylo tak silné, že jí to odhodilo na konec místnosti. Yukii se zatmělo pře očima a upadla do bezvědomí. V tom okamžiku přiběhli i ostatní, přivoláni Yukiiným křikem.
„Yukio!“
„Kibo, teď se o ní nestarej. Radši mi pojď pomoct!“ zakřičela na kamaráda Hinata, která se snažila zavřít dveře.
„Nedělej to,“ snažila se knězovi domluvit Sakura.
„Pozdě?“ ušklíbl se Ryuu a položil dlaně na kruh.
Vyšlehlo světlo a Ryuua pohltilo.
Za maličký okamžik se ozval mohutný řev a stín na stěně se prodlužoval a formoval se do jiné podoby.
„To je zlé,“ usoudila Sakura a zakryla si oči, protože teď vytrysklo z kruhu oslnivé elektricky modré světlo.
Sabrar, Pán temnot povstal!