Jak Naruto poznal Rai

Byl krásný letní den. Foukal jemný chladný vánek a pohrával si s modrými vlasy dívky, která pozorovala trénink jednoho chlapce.

Dívka vůbec nevěděla, kdo to je. Přišel do vesnice teprve nedávno. Žádal o trénink s vodními technikami a Mizukage mu tedy vyhověl. Od té doby trénoval pořád. Měl oranžovou-černou kombinézu, blonďaté vlasy, modré oči byl poměrně vysoký.
Dívka měla dlouhé modré vlasy a modré oči. Vlasy jí sahaly až po zadek. Na sobě měla světle modré tričko na ramínka a světlou minisukni. Pod ní měla černé kraťasy. Na pravé ruce měla tmavěmodrou rukavici.
Naruto den za dnem trénoval. Zlepšoval své vodní techniky a učil se techniky Mizu no kuni. Trénoval ho sám Mizukage. Jednou při tréninku, když zrovna trénoval Vodní vlnu, tak ji nasměroval tam, kde právě šmírovala ona dívka. Dívku vlna smetla a Naruto se polekal. Okamžitě k ní přiskočil a zanesl ji do zdejší nemocnice. Tam se Naruto dozvěděl, že je jen v bezvědomí. Trochu si oddechl, ale pořád ho to trápilo.

Dalšího dne, když šel Naruto z tréninku, narazil na pár krásných květin. Vzpomněl si na dívku, co zanesl do nemocnice. Pár květin natrhal a šel do nemocnice. Tam mu řekli, kde jí najde a že ji brzo pustí. Rychle vyběhl nahoru, zaklepal na pokoj a uslyšel krásným jemným hláskem dále. Vešel dovnitř a spatřil krásnou dívku na posteli, jak sedí a prohlíží si ho.
„Ahoj! Já sem Uzumaki Naruto. Eh, no promiň, že sem tě sundal tou vlnou.“
„Ahoj. Já sem Ramako Rai. Ne, to je v pohodě, já tam neměla co dělat.“
„Když o tom tak uvažuju, cos tam vůbec dělala?“ Zeptal se Naruto a pohlédl na Rai tázavým pohledem.
„N… No, nic. J.. Jen jsem šla k.. kolem.“ Vyslovila koktavě a na tváři se jí objevily malé ruměnce.
„Aha. Příště si dej větší pozor, jo? Nerad bych tak krásnou dívku zabil.“ Zazubil se na ni a pohlédl do těch jejích oček. Rai v tu ránu myslela, že dostane infarkt. On jí řekl, že je krásná. A ten pohled, co jí věnoval...
„Slyšel sem, že tě už mají pustit. Zvu tě na rámen!“
„Cože? On mě pozval na rámen?“ Pomyslela si, a když si vzpomněla na ten pohled a úsměv, už toho bylo na ni moc, a skutečně omdlela. Naruto celou dobu u ní seděl a trápil se s toho, že je to už dvakrát za dva dny, co ji přivedl do bezvědomí. Za chvíli se Rai probrala, a když viděla Naruta vedle své postele nevěděla, co se stalo. Pak si to všechno vybavila.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“
„Necelou hodinu. Půjdeš teda na ten rámen? Mám celkem hlad a ty určitě taky, jak tu si skoro celý den.“ A hezky se na ni usmál, ale tentokrát se Rai udržela.
„Jo, půjdu ráda.“ A úsměv mu oplatila tak, až se Narutovy podlomily kolena.

Dorazili k restauraci, kde dělali rámen. Povídali si, hodně se spolu nasmáli. Naruto vyprávěl všechno, co dělal a kam ještě půjde. Rai všechno poslouchala a hodně mu záviděla, že cestuje tak po světě a ona jediné, co vidí, je její vesnice. Nikdy nebyla za hranicemi Mizu no kuni. Takhle přemýšlela, jak asi vypadá svět, když vtom ji Naruto vyrušil, když ji požádal, aby mu něco o sobě řekla ona. Rai prvně nevěděla co mu o sobě říct. Nakonec mu řekla:
„Když mi byly tři roky, tak vesnici napadl Orochimaru a zabil moje rodiče. A ujala se mě moje babička, která zemřela na stáří, když mi bylo sedm. Musela jsem se o sebe postarat sama. V ninja akademii mi to moc nešlo, byla jsem nejhorší genin ve vesnici. Jako jediná jsem neuměla používat žádná jutsu. Neměla jsem čas na trénink, musela jsem pracovat, abych se nějak najedla. Tak to šlo do doby, než na vesnici zaútočil Orochimaru znovu. U toho útoku byl zničen můj byt a všechno. Pak se mě ujal náš Mizukage. Jako jediný ve vesnici se ke mně choval jako k člověku a byl na mě milý. Trochu jsem trénovala a ovládla pár vodních jutsu. Nakonec mě přestal učit i Mizukage, protože neměl moc času.“ Vyprávěla mu Rai a měla trochu uslzené oči.

„Víš co Rai! Mám nápad. Pojď semnou a Mizukagem na Trénink! Já mu domluvím.“ To Rai uplně potěšilo. Byla ráda, že jí Naruto domluví trénink s Mizukagem, ale ještě radši byla na pomyšlení, že bude blízko Naruta.

„Mizukage-sama. Prosím“
„NE! Rai snáma nemůže trénovat.“
„Ale proč ne? Dyť je to kunoichi, která se chce zlepšovat a chtěla by být své vesnici prospěšná.“
„No právě proto. Co když se jí něco stane? Mám o ní velký strach! Je, no je to, Je to moje neteř.“
„Já bych řek, že byste se o ní měl bát právě proto, že nic neumí. Takhle se nemůže ubránit!“ Byla chvíle ticha. A Naruto si přehrával v hlavě jejich rozhovor a pak mu to došlo.
„Co? Ona je vaše neteř?“
„Jo. A než začneš křičet. Dozvěděl jsem se to nedávno. Našel jsem rodokmen naší rodiny, který byl ukryt a měl ho můj bratr, schovaný u sebe doma. Ale i tak jsem se o ni strašně bál, když jsem to nevěděl.“
„Měl byste jí to říct. Určitě bude šťastná, že má ještě rodinu.“
„Myslíš?“
„Určitě! Je to hodná, milá holka.“ A při těch slovech se trochu začervenal a Mizukagemu to došlo a šibalsky se na Naruta usmál.
„No uvidím. Ještě si to promyslím. Uvidíme se zítra na tréninku, Naruto.“
„Hai, Mizukage-sama.“ A poté opustil pracovnu Mizukageho a měl široký úsměv. Tak velký, jako by zrovna dostal poukázku do ichiraku rámen na rok.

Naruto tak bloumal ulicemi Kirigakure no Sato. (Vesnice ukrytá v mlze.) A najednou uviděl Rai.
„Ahoj Rai!“
„Ahoj Naruto. Mluvils už s Mizukage-sama?“
„Jo. Máme být zítra na cvičišti, kde jsem tě nechtěně skoro utopil.“ Řekl trochu rozpačitě Naruto.
„Vážně? To znamená, že mě budete trénovat?“ A samým štěstím Naruta objala.
„No to nevím. Sensei říkal, že si to rozmyslí, ale když řekne ne, tak tě budu trénovat já!“ Oznámil červenající se Naruto v Raiině náručí. Rai si uvědomila, co udělala a taky okamžitě zrudla a hned se od Naruta odtáhla.
„Díky Naruto.“ A usmála se na něj.
„Ještě si musím něco zařídit, takže už půjdu. Měj se Rai. Zítra na cvičišti!“
„Určitě přijdu. Ahoj!“

Další den se sešli na cvičišti. Pozdravili se a Mizukage si prohlížel Rin a pak se otočil na Naruta a řekl.
„Ví to?“
„Ne neví. Nic sem jí neříkal, je to na vás, sensei.“
„C.. Co bych měla vědět? Řekněte mi to!“ Pronesla Rai s nechápavým tónem.
„No víš Rai.“ Začal Mizukage klidně, ale moc klidný nebyl.
„Jsi moje neteř a já to zjistil teprve nedávno a já se bál, aby se ti něco nestalo na misích, tak sem ti jiné než D mise nedával.“ Rai ho sledovala nechápavým pohledem, pak se koukla na Naruta a křikla na něj.
„Ty jsi to věděl? Proč jsi mi nic neřekl? Já ti věřila!“ Naruto se jí podíval do očí a spustil.
„Rai. Já se to dozvěděl včera a Mizukagemu sem řekl, ať ti to řekne a ať se o tebe nebojí tak moc!“ a usmál se na ni. Rai toto úplně dostalo, nevěděla co si myslet a jak se zachovat. Má se někam schovat? Má jim věřit? Mluví jí vůbec pravdu? Ale vtom jí Mizukage objal a pošeptal jí.
„Je mi to líto, že jsem ti to neřekl hned. Odpusť mi. Vyrůstala jsi sama a přitom ti tvá rodina byla blízko. Já opravdu nevěděl, že můj bratr měl dceru. Nikdy jsme spolu moc nemluvili.“ Rai ronila jednu slzu za druhou, ale byly to slzy štěstí, že ještě má někoho z její rodiny.
„Od teď mi říkej strýčku. Ano?“
„Tak jo, strýčku.“ Pronesla s úsměvem. „Odpouštím ti.“ Dodala a koukla na Naruta, který jí záviděl, že má rodinu. Nedal na sobě nic znát, ale Rai to věděla. On jí říkal, jak vyrůstal bez rodiny a nikdo z Konohy ho neměl rád. Chvíli ho sledovala a pak na ni Naruto mrkl. Byl to okamžik, ale ona si toho všimla.

Po velmi namáhavém tréninku Naruto navrhl, jestli by se sním Rai neprošla. Ta velmi ráda souhlasila. Procházeli se mimo vesnici. Bylo krásně, ale trochu chladno. Měsíc jim svítil na cestu a oni pořád šli, až došli k jezírku, které se třpytilo pod tou záři. Sedli si na břeh a pozorovali hvězdy.
„To je ale nádhera.“ Řekla Rai obdivným tónem. A dál sledovala hvězdy, ale koutkem oka viděla, jak jí Naruto pozoruje.
„Jo, máš pravdu, nádhera.“ Řekl Naruto, aniž by viděl hvězdy. Doteď neodlepil oči od Rai. Nemohl, tak moc se mu líbila. Ještě tak tam chvíli seděli, až ticho prolomil Naruto.
„Už je pozdě. Měli bychom jít. Sensei nás nebude šetřit a jestli mu tam usneme, tak nás zabije.“
„Jo máš pravdu.“ Zvedli se a šli domů. Naruto doprovodil Rai a pak šel k sobě do hotelu. Hodně dlouho nemohl ani jeden z nich usnout. Oba mysleli na toho druhého.

U dalšího trénigu to ani jednomu nešlo. Pořád se pozorovali a nemohli se soustředit. Rai myslela na Naruta a Naruto zase na Rai. Mizukage si toho všiml a jen se usmál, pomyslel si.
„Doufám, že jim to vyjde, ale i tak, Naruto je z Konohy a až dokončí trénink, bude chtít jít dál. Je mi Rai líto.“

Po několika měsících usilovného tréningu se Naruto dostal na nejvyšší úroveň suitonu. A Rai dokázala pár A-technik suitonu. Mizukage byl pyšný, že jim to tak de. A žasl nad Narutovou výdrží.

Naruto a Rai se opět procházeli a povídali si, když vtom zase došli k jezírku. Bylo tu nádherně, tak se postavili vedle sebe a byli potichu. Ani jeden nechtěl přerušit tuto nádhernou chvíli. Foukal jemný vánek a pohrával si s vlasy Rai. Její lehce poletující vlasy šimraly Naruta v obličeji. Pořád se na ni musel dívat. Byla tak nádherná a všechno k tomu dodávala záře měsíce v úplňku. Najednou se Rai otočila na Naruta a jejich obličeje byly kousek od sebe. Hleděli si navzájem do očí. Naruto už to nemohl vydržet. Tak se k ní začal přibližovat. Pomalinku se jejich obličeje přibližovaly, za chvíli se dotýkaly nosy. Pár vteřin a už se jejich rty spojily v krásný polibek. Rai se opřela o strom, Naruto ji chytil za ruku dal ji vedle její hlavy a jejich prsty se propletly. Ani na chvíli se od sebe neoddálili. Oba si přáli, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Najednou se od ní Naruto kousek odtáhl a zašeptal.
„Miluju tě, Rai!“
Když to Rai slyšela, znělo jí to v hlavě pořád dokola. On to řekl. Řekl ta tři nádherná slova.
„Já tebe taky, Naru…“ Ani nestihla doříct jeho jméno, protože jí znova něžně líbal.