Dokud dýchám... //5.část//

„Kushino! Kde jsi byla? Ty jsi... já nevím asi hluchá nebo tak něco! Když ti někdo řekne, že máš počkat neznamená to, že máš odejít jasné?“ vysype na mě Ichira hned když mě uvidí. Zrychleně dýchá a drží se za hlavu, kterou prudce otáčí. Kolem obličeje jí létají blonďaté lokýnky a na ruce jí chrastí asi tuna náramků.
„Klídek.. byla jsem se jen projít a pak jsem...“
„Ale Kushino!Víš jak jsem se o tebe báli?“ vybalí na mě Neychi. Zmučeně se obrátím na Fugaku, který na mě hodí povzbudivý pohled. Pak se otočí k Mikoto, která asi něco říká Minatovi, co jí vůbec neposlouchá a právě se snaží flirtovat s nějakou kunoichi z mlžný. Pitomec jeden.
„Posloucháš vůbec co ti Ichira říká?“ správně pochopím, že ona otázka patřila mě, načeš se na bratra zářivě usměju a on se plácne do čela.
„To nemá cenu...“ pronese a postrčí mě ke vchodovím dveřím.
***
„Dobrý den my...“
„Jména!“
„No... Neychi Uzumaki, Teychi Uzumaki a Kushina Uzumaki. Já jsem jejich sensei Ichira...“
„Senseiové mají být v druhém patře na poradě! Studenti si musí počkat na pořadové číslo! Budou psát zahajovací test!“ při slově test roztáhnu panenky na maximum.
„Mo.. moment nikdo o testu nemluvil! Říkali jste, že budeme bojovat a ne psát!“ vyděsím se. Neychi do mě strčí jako abych byla sticha a usměje se na babu za pultem. Ta nám podá každému číslo a pošle do učebny číslo dvacet. Vlezeme do třídy a já polknu. Je tu asi padesátka ninjů.
„Já... já končim... tohel nemůžu zvládnout!“ vyhrknu a už se obracím ale Teychi mě chytí za ruku.
„To zvládáš ségra! V poho..“ usměje se. Vim že asi chtěl bejt milej ale já mám pořád strašnej strach.
„Vy! Sednout budeme začínat!“ vykřikne malá žena na mě a bratry a ukáže na tři volná místa v místnosti. Každý z nás se vydá jiným směrem.
***
Usednu na místo vedle nějakýho zubatýho kluka co vypadá, že nezná hřeben a mejdlo. Hned jak si sednu se na mě zeširoka usměje, načeš mu z pusy vypadne nějakej drobek. Znechuceně se obrátím na druhého souseda, tedy sousedknu, vysokou napruženou holku s krátkými hnědými vlasy co se pořád hlásí.
„Super...“ pronesu si pro sebe a svezu se nízko po lavici.
„Takže červi! Jsem Aichi Mitarachi a budu váš proktr na tento test! Buďte rádi, že mě nemáte na praxi....Te'd dostanete otázku a musíte ji vyřešit. Jakýkoliv druh opisování se trestá vyloučením! A teď poslouchejte dobře... Tahle zkouška není týmová! Takže pokud jeden z týmu uspěje a zbytek ne postupuje onen jedinec sám. Proto se nesnažte spoléhat na své kolegy. No... máte na to hodinu... rozdejte testy!“ dokončí svůj proslov a přede mnou se objeví jeden čistý papír, jeden popsaný a tužka. Vezmu ten popsaný a stejně jako zbytek osazenstva začnu pročítat.

Pokud by ninja, říkejme mu třeba A hodil shuriken o rychlosti x z pětimetrového stromu a druhý ninja, říkejme mu B hodil kunai o rychlosti 52 km/h z roviny pod stromem, kdy se střetnou pokud ninja C pomůže shurikenu letícímu od ninji A větrným jutsu, které shuriken zrychlí o 30 km/h a ninja D hodí jiný kunai o rychlosti 40 km/h na kunai ninji B, který ho má vychílit z dráhy. Vypočítej zda se střetnou, kdy se střetnou, kde se střetnou a kdy by se kunai ninji D dotknul kunaie ninji B a v jaké vzdálenosti od stromu.

Znovu si ten příklad přečtu, a znovu a ještě jednou.... nic. Vůbec nevím co se po mě chce. V hlavě mi nabíhají různá řešení ale ani jedno nevychází. Mrknu pár řad před sebe kde sedí Teychi. Jako vyždy má klidný, pohodářský výraz, houpe se na židli a čte ten text. Pak se nakloní nad papír a začne něco psát. Otočím pohled ostře vlevo a zahlédnu Neychiho jak rychle smolí na papír cosi co nevidím. Super. Takže jediný kdo neprojde budu já. Bomba. Znovu a znovu pročítám obsah. Vůbec ten příklad nechápu. Jsem z toho celá na nervi. Super, super, SUPER!! Začnu si na papír kreslit kytičky a spirálky... ještě jednou příklad přečtu. Všichni kolem mě píšou jak o závod. To prostě nejde a basta. Tak nejsem chytrá! No řekněte když budu potřebovat takovej příklad vypočítat v praxi? Nikdy!
„Konec červi!“ vykřikne Aichi a v tu ránu mi papír zmizí v obláčku kouře. Naštvaně se svezu po židli a založím si ruce na prsa. Tak jsem neprošla no... co je na tom? Zkusim to příště no...
„Tak červi je rozhodnuto!“ vykřikne najednou Aichi. Jak to zvládli opravit tak rychle to nechápu.
„Těm kdo prošli vrátíme jejich testy... těm kdo ne nic.“ dodá a vyhodí pár papírů do vzduchu. Ty v tu chvíli zmizí a začnou se objevovat před lidmi co uspěli. Obrátím se protože za mnou nějaká holka prošla.
„Heve pvosla si!“ strčí do mě zubák. Rychlostí blesku se otočím. Opravdu. Můj pokreslený a počmáraný papír leží přede mnou.
„A...ale já tam přece nic nenapsala.“ vyhrknu směrem k Aichi.
„No vždy't! Správná odpověď byla že to nejde. Ten příklad nemá řešení.“ odpoví nevzrušeně. Sklopím oči k papíru. Opravdu. Mám tam tužkou grafit. Nejde to, je tam napsáno. Musim se chtě nechtě začít smát. Vždyť jsem to tam napsala jen proto že jsem byla naštvaná.
„Takže.. prošli: Lana Nazuki, Haron Kawasu, Kushina Uzumaki, Ryak Gyaro, Tenero Sachachi a Ludene Tachu. Konec šmitec lemry. Teď máte rozchod, váši senseiové dostanou další informace. Zatím sbohem!“ pronese Aichi a zmizí. V tu chvíli u mě jsou Teychi a Neychi.
„Jak... jsi to věděla?“ vybalí na mě s užasem Teychi.
„To víš, přirozený talent!“ kasám se.
„To určitě.. to je stejně jedno nikam nepůjdeš.“ rozhodne Neychi.
„Cože?“ vyhrknem s Teychim zároveň.
„Šla jsi jen proto že jsme neměli nikoho do týmu ale když jsi prošla jen ty tak tam sama nepůjde to si na triko nevezmu! Je to nebezpečný. Měli jsme tě s Teychim chránit. Takže šmitec nikam nejdeš!“ zavrtí hlavou.
„A..ale já..“ snažím se ale spraží mě pohledem.
„Ne!“
„Já... si ale myslím že by jít měla. Už není malý dítě zvládne to. Navíc... jenejchytřejší z nás!“ uculí se na mě Teychi.
„Ne ne... můj názor znáte... zeptáme se Ichiri.“
„Copak je?“ vyšichni tři se otočíme. Ichira stojí mezi dveřmi a pozoruje nás. „Gratuluju ti Kuchi!“
„Ichiro... má nebo nemá jít na ty zkoušky?“ vypálí Neychi.
„Já si myslím že určitě! Velká je už dost, má svou vlastní hlavu... jo jen ať jde!“ nevím ani jak ale zprudka ji obejmu.
„Díky, díky, díky!“