Neboj se, už neodejdu. 07 – Překvapení
Naruto a Sasuke se společnými silami opřeli do dveří. Ty pod jejich nátlakem povolily a odhalily, co se za nimi skrývá. Ninjové hleděli do velké vstupní haly osvětlené velkým množstvím pochodní. Celému prostoru dominovaly velké sloupy s reliéfy a železná vrata na konci sálu. Chlapci se k nim vydali. V momentu, kdy se vzdálili od vstupu, dveře se s ohromným hlukem zabouchly.
„Jsme v pasti.“
„Doufám, že ne.“ Odpověděl vystrašenému kamarádovi Avenger a vydal se k vratům na konci sálu.
„Takže si se přeci jen vrátil?“ ozvalo se odněkud shora. „A jak vydím, přivedl jsi nám sebou lištičku. Jsem velmi potěšen.“ Pokračoval hlas ve svém monologu.
„Nevrátil jsem se. Přišel jsem tě zabít.“ Zařval Uchiha na celou místnost.
„Ha ha ha ha ha!“ zasmál se hadí muž. Jeho smích se ve velkém sále neustále odrážel, takže jej ninjové slyšeli i dlouho poté, co se Orochimaru přestal smát.
„Co budeme dělat?“ zeptal se roztřeseným hlasem blonďák.
„Neboj se, Naruto. Vše brzy skončí.“ Ozval se Kanuto ode dveří.
„Vezmi nás za Orochimarem.“ Rozkázal čtyřokému ninjovi Sasuke.
„To nemohu dovolit, když chcete Orochimaru – sama zabít.“ Opáčil a postavil se dvojici na odpor.
„Tak potom zemři s ním!“ vykřikl Uchiha a rozběhl se proti němu.
Snad se jim nic nestalo. Honilo se Sakuře hlavou když léčila asi sedmileté děvče s odřenou nohou.
„Nepotřebujete s něčím pomoct?“ zeptala se Hinata ode dveří.
„Hinato, díky bohu, že jsi tady.“ Zaradovala se Hokage. Popadla nově příchozí za ruku a odvedla ji k Sakuře.
„Pomoz jí tady, má toho už dost.“ Poté Tsunade odešla na druhý konec místnosti. Hinata se posadila k růžovlásce a pomohla jí s léčením. Vůbec to nevypadalo, že zraněných ubývá.
„Nevíš, kde je Naruto?“ zeptala se tmavovláska Sakury, lehce se při tom začervenala.
„Vím, že šli se Sasukem zabít Orochimara, ale to je vše. Ani nevím, kudy nebo kam šli. Taky mám o ně starost.“ Dodala, když si všimla smutného výrazu své kamarádky.
Když se otočila, aby se vrátila zpět ke své práci, projela jí taková bolest, kvůli níž si musela kleknout. Hinata k ní hned přistoupila a s ustaraným výrazem se jí zeptala, co jí je. Sakura nebyla schopna odpovědět. Jen se podívala na svoji nohu, která ji bez jakéhokoliv zranění bolela.
„Myslel jsem, že budeš obratnější, Sasuke.“ Řekl Kabuto a opět po Uchihovi hodil kunaie. Avenger se prvním dvěma vyhnul, ale třetí ho zasáhl. Přestože utržel šrám na rameni, rána ho vůbec nebolela. Pak pohlédl na nohu, kam jej protivním předtím zasáhl. Nohavici měl celou od krve, ale nic necítil.
„Já nic necítím.“ Řekl si sám pro sebe. Proč? Ptal se. Vůbec nevěděl, co si má o svých zraněních myslet.
„Copak, Sasuke – kun, už nechceš bojovat?“ drze se zeptal čtyřoký klučina.
„Sasuke, co se děje?“ zařval na něj jeho společník.
„Já-já-já-já nevím. Kabuto mě zasáhl, ale já jsem nic necítil. Ani teď necítím to, že mám ránu na noze a roztržené rameno.“
„To je divný…“ poznamenal blonďák.
„Když nehodláš bojovat ty, tak tvůj kamarád bude.“řekl Kabuto a vrhnul se na Naruta. Ten jej zpozoroval a jeho útokům se vyhnul.
Sasuke seděl stále jako přimrazený a přemýšlel, co mohlo způsobit jeho necitelnost.
Tak už jsem to konečně napsala - týden v Alpách mi zabránil pořádně psát. No, snad se vám to bude líbit...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Bude niekedy ešte ďaalšia časť? velmi tvoju poviedku zbožňujem a dúfam ze pisat este budes :)J
Moc se mi to líbí! takže napiš prosím pokráčko! už se těším
Ach ten sentiment...
dobrý....moc dobrýý...xD
zdar akorýt jsem se dostal k této povídce a zjistil. jsem jak je úžasná, ale potom mě to přešlo, když jsem zjistil, jak jeto s pokračováním, nevydalal jsi ff pikmkráčko už hrozně dlouho, tak tě prosím napiš další... dík Yondaime 20
Krásnééééé moc se ti to povedloooo
to je fakt dost zajímavý..takový tajemný..Sakura cítí za Sasukeho, že jo žejo žejo?! xD škoda, že tenhle příběh už moc lidí nečte..
Ujíždím na Alice in Wonderland..je to moje staronová úchylka
Aby bylo jasno, kam patřím a koho ctím:
^...join us, we have cookies...^
NO PÁNI!!! až teď jsem si všimla, že jsem přes rok na konoze! ten čas, ale letí..