Deník-03

Shikamaru četl s otevřenou pusou. Nic okolo nevnímal. Jenom ta písmenka v sešitě. Další část dne už byla označená smajlíkem, který se mračil. Asi tam byl ten průběh války. To už ho ale nezajímalo. Nalistoval si další stranu se srdíčkem…

POKRÁČKO:

24.8
A zase jsem ho potkala. Z Konohy zdrhnul Uchiha. Nejspíš mu trochu cvaklo, protože zdrhnul za Orochimarem. Za Orochimarem, kterej nám zabil Kazekageho. Jo a věřte nebo ne, na chuuninské zkoušce vybrali za chuunina jen JEHO. Takže náš chytrák vzal pár geninů, a vydali se ho hledat. Tohle jsme se dozvěděli u Hokage, která si nás-(mě a bráchy) zavolala, protože jsme měli jít jako posila. Přišli jsme docela vhod. Po cestě jsme nejdřív narazili na Leea. Gaara k němu hned zabočil, a pak jsme potkali jeho. Bojoval s nějakou holkou. To mě ani nepřekvapilo. Vždy když ho vidím bojovat, má za protivníka holku. Vypadal, že už asi fakt skončí. Kankuro už se k němu chtěl vydat, ale chytila jsem ho za ruku. Chtěla jsem to být já, kdo ho zachrání. Nad Kankurovou otázkou PROČ jsem se zarazila. Mě bylo jasné proč tam chci být já. Líbil se mi, a chtěla jsem, aby si mě všimnul, a aby si mě vážil. To jsem mu pochopitelně ale neřekla. Místo toho ze mě vypadlo, že proti technice co používá jsem lepší protivník. Sice jsem ani nevěděla jakou že to techniku používá, ale tohle mi přišlo docela věruhodné. Kankurovi nejspíš taky, protože už se nevyptával a vyrazil hledat dalšího ochabujícího listňáka. Nakonec jsem měla pravdu. Pro schopnosti tý holky jsem opravdu byla bezva protivník. Stačily dvě techniky a padla. Byla jsem na sebe patřičně hrdá, a on mi dokonce poděkoval. I když jeho kecům na téma Hrozné ženy se taky dostalo. Sasukeho jsme sice nezastavili, ale mě to bylo tak trochu jedno. Za prvé se tak rozhodl sám, a já ho teda nehodlám zastavovat. Upřímně je mi to docela jedno. A za druhé jsem se na tu misi těšila stejně jen kvůli Shikamarovi.

U Shikamara se opakoval stejnej proces jako při čtení prvního zápisu se srdíčkem. Jenom č*měl, seděl a pusu se ani neobtěžoval zavřít. Deník ho pohltil jako neeeejnapínavější kniha bez konce. (či tak nějak ) Zase začal hledat zápis se srdíčkem, a po chvíli ho našel.

2.11
Začínám věřit na horoskopy. Dnešek jsem v kalendáři měla označenej srdíčkem. Když jsem se na něj podívala, okamžitě mě napadl on. Jo, jenže tady je nepatrnej háček. Chci říct že ho těžko potkám když s bratrama zakládáme akademii jako v Konoze. Jenže já jsem ho nakonec fakt viděla. Takže od začátku: Jediná zdůrazňuji JEDINÁ Gaarova žačka byla unesená. Pochopitelně jsme se ji vydali hledat. Cestou nás přepadla nějaká ženská. Pravděpodobně nás chtěla zdržet. Taky používala vítr. Tak jsem bráchy poslala napřed a začala jsem se jí věnovat, ale byla hodně silná. Už jsem byla v koncích. Už, už skoro…A v tom mě zachránil. On Shikamaru mě přišel zachránit, a zase schytal jako protivníka ženskou. Chvíli jsem se vznášela, ale pak mě došlo, že je to spíš revanš za tu misi se Sasukem. Vedle něj se objevila ještě nějaká blondýna. Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla odkud ji znám. Byla to ta z chuuninské zkoušky. Tenkrát ho povzbuzovala jako šílená. Asi se jí taky líbí. To vypadá na konkurenci. No i když…
Jako inteligent se zase Shikamaru projevil. Vymyslel plán, a ta ženská si šla zaplavat.
Ino-tak se ta blondýna jmenovala, byla taky docela na dně. Ona totiž v tom plánu nijak nehrála roli, a boje se vlastně vůbec neúčastnila. Teda až na jeden pokus o útok, kterýmu se ta ženská vysmála. Bylo mi jí až líto. Gaarovu žačku jsme nakonec zachránili a já se s ním zase musela rozloučit. Ale pořád mě těšil fakt, že z tolika listňáků mě přišel zachránit zrovna on. (Pominu-li Ino)