Diary of Akatsuki

Jmenuji se Hatoraka Yoko a doposud jsem byla čestnou členkou poctivé organizace pomáhající lidem jménem Akatsuki. Tímto bych chtěla uvést na pravou míru všechny činy naší společnosti a taky vám dát prostor nahlédnout do našeho soukromí.
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že Akatsuki jsou ti špatní, zlí zlosynové, kteří chtějí zničit svět a získat nad ním nadvládu pomocí ocasých démonů, zapečetěných v Jinchuuriki. Ovšem dovolte, abych tuto fámu číslo jedna uvedla na pravou míru .Ano skutečně je pravda, že se snažíme chytit všechy ocasé démony, ale odmítám připustit to, že lidé, ve kterých byli zapečetěni, po výjmutí zemřeli.
Toto tvrzení já i celá skupina odmítáme a dožadujeme se patřičné omluvy.
Každý komu jsme prokázali tuto službu a odebrali mu tíhu, která jim spočívala na ramenou, se zachoval naprosto zbaběle a nevděčně. Oni sami, ano tito lidé sami utekli a schovali se při pomyšlení, že by se do své vesnice vrátili bez své předešlé síly. Po všech těch hostinách, teplých lázních, masážích , dívčích i chlapeckých společností, které jim Akatsuki ochotně poskytli, se všichni zachovali nanejvýš odporně a obvinili nás i naše metody práce za nebezpečné.
Jedinou výjimkou byl písečný Jinchuuriiki Gaara. U tohoto milého fešáka je mi to vskutku líto. Dovolte, abych vás obeznámila se situací, která se odehrála, když Gaara obýval naše sídlo.
Okamžitě hned toho dne se rozhodl, že podstoupí vyjmutí svého Shukaku. Celý proces trvá tři dny a není zrovna příjemný. Na všechny tyto fakta jsem ho upozornili a on přesto souhlasil s tímto složitým zákrokem.
Po třech dnech nekonečně skličujícího pohledu na Gaarovo bezvědomé tělo jsme ho uložili do jednoho z našich nejlepších čtyř hvězdičkových pokojů. Když se vzpamatoval nechal se přesvědčit o vyzkoušení lázní i masáží, vyzkoušel speciality našeho kuchaře a podstoupil prostě tu nejlepší péči, kterou jsme kdy poskytli. Já sama jsem dohlížela na to, aby mu byli dopřány ty nejlepší služby. Konec konců to byl přece ten frajer s pískem. Bohužel tu noc se v našem sídle odehrál jeden neblahý incident, krádež.
Ano skutečně, nedělám si legraci. Někdo se k nám vloupal a ukradl většinu peněz. A zbytek si už dokážete domyslet. Nejenom, že toto bylo prakticky nemožné, ale bylo i nemožné se k nám bez našeho souhlasu dostat. První věc, která napadla Hidana bylo, že zlodějem je jediný cizí člověk zde a to Gaara. Samozřejmě Hidan moc inteligence a logického uvažování nepobral a sotva jsme se k němu dostali Gaara byl po smrti, zabit Hidanovou kletbou. Toto bylo pouhé nedorozumění a Hidan si za to musel odpykat trest a klečet tři dny na hrachu a u toho zašívat Itachimu děravé ponožky.
Začali jsme připravovat Gaarovo tělo na odvoz do jeho vesnice, o který se měl postarat drahý Sasori a náš nedoceněný umělec Deidara.
Ovšem stala se další nečekaná věc.Lupiči, kteří nás vykradli se opět dostali dovnitř, neomaleně zničili naši hlavní zeď.Vtrhli a nějaký blonďatý kluk na nás řval něco jako: „VY BASTARDI ZABILI JSTE GAARU!DOSTANU VÁS!“
Ovšem to, že je to vlastně celé jejich vina se už zapomněl zmínit. Sasoriho a Deidaru to tak vyvedlo z míry, že začali opět se svou uklidňující metodou a to dohadováním se o umění.
Deidara byl tak šokován vpádem do sídla, že padl na zadek přímo na Gaarovo tělo. Nu což, už se nedalo nic dělat, stalo se. Rozhodl se tedy, i přes přepadení těch zlodějů, že tělo Gaary donese do vesnice za každou cenu. Jeho příbuzní mají přece právo vystrojit mu nádherný pohřeb.
Tedy použil svého jílového ptáka a popadl Gaaru. Dva z ůtočníků se na ním rozzuřeně vydali a chudák Sasori zůstal na dvě ženské sám.
Všechno dopadlo jakž takž dobře. Nakonec to Deidara vzdal, ale díky tomu byl Gaara zvonu obživen jednou z žen, které před tím zůstaly se Sasorim. Deidara přišel v tomto krutém boji o ruce, ale ochotný Kakuzu ho ošetřil. A chudákovi Sasorimu puklo srdce vášní, když zjistil jaké dvě čilé ženy se ocitly v jeho společnosti. On nikdy nebyl na známosti na jednu noc, ale když po tom ctihodném sexuálním zážitku zjistil, že jedna z nich je jeho babička dopomohlo mu to k infarktu. Opravdu jsme zkoušeli všechny metody, abychom jeho dřevěné tělo přivedli zpět mezi živé, ale nedalo se nic dělat.
Dokonce i Tobi se snažil pomoct a hledal jeho prsten, abychom mu mohli vystrojit alespoň pohřeb hoden dřevěného bojovníka.
Tato smrt se naší společnosti velice dotkla a zasáhla srdce každého z nás. Nejvice našeho šéfa Peina, který tolik miloval všechno živé kolem něj. Nedovolil by si zabít ani mouchu a zpráva o jeho smrti mu dopomohla ke zvýšení dávky antidepresiv, které užíval.
Tento incident s kazekagem Písečné vesnice nás na nějakou dobu odradil od aktivit naší společnosti a pouze jsme u sebe doma přemýšleli o naši duševní rovnováze a zákonu bytí.
Každý z nás je přesvědčen, že máme určitý úkol, který máme splnit a tím vznikne pocit naplnění, kterého bychom chtěli všichni dosáhnout.
Bez našeho drahého Sasoriho to bude těžká cesta, ale doufala jsem, že to všichni z naší organizace zvládnou a dojdeme až k našemu cíli.
Jediné co mi v poslední době dělalo starosti byly ty nemoci a viry, které se teď u nás jaksi šíříli.
Itachi má podivný zánět v oku a jeho partner Kisame nejspíš chytil bacil od něj a začala mu mokvat a nehezky šednout pleť ještě více než předtím. Mám, ale takový pocit, že chudák Kisame je alergický na vodu. Deidaru po tom incidentu s Gaaroou začli zlobit jeho ruce a zápach, který mu před tím šel cítil z úst teď jde cítil i z úst na jeho rukou a je to velice nepříjemné. Mám takové tušení, že je to díky Kakuzovým šlahounům, kterým jsem nikdy moc nevěřila. Hrabe se s nimi bůhví kde a pak provádí složité operace. Zjistila jsem, že Tobi se stydí ukázat svou tvář kvůli výhře v týdeníku Sexy Ninja, kde nafotil lechtivé fotky. Jeho morálka mě naprosto šokovala, ale nebylo to naprosto nic oproti tomu, když jsem zjistila, že Hidan tajně uznává jakousi pochybnou sektu, jejíž bůh se nazývá lord Jashin. Hidan mi vysvětlil, že i jeho prapodivný ulízlý účes je dílem jeho sekty. Poslední dobou toho na mě bylo moc a rozhodla jsem se ničím nerušeně odpočívat a dát prostor sama sobě.