Mám tě rád IV. - Rival? Naruto a Sasuke

,,Naruto?" zařvala Sakura a rychle ho strhla k zemi.
,, Co si jako myslíš že děláš?" její hlas poklesl...malinko se sehnula a zašeptala Narutovy do nastražených uší: ,,Vyčkej...ještě ne."
Naruto sebou překvapivě trhl. Asi čekal další pohlavek nebo vynadáno. Omyl. Sakura se zachovala jako pravá kunoichi.
,,Na co se tak díváš? Neboj, zmlátím tě až venku." krapet se pousmála a podala Narutovy malou ručku, aby mu pomohla vstát. Naruto jí chytil a vyhoupl se na nohy.
,,Hloupé dítě!" rozchechtala se postava sedící na kanape.
,,S tímhle si strávil většinu času, Sasuke-kun? Je dobře, že ses přidal ke mně, už kvůli tobě samém." další dávka toho nesnesitelného smíchu.
Narutovi se sevřel žaludek.
Vždyť se mi vysmívá a já nemůžu nic podniknout? K sakru…co jen můžu dělat?
,,Sakura-chan“ promluvil hlubokým hlasem.
,,Ještě ne!“ ozvala se mladá kunoichi.
Na co čeká? pomyslel si Sai.
Naruto si všimnul Saiového nepříčetného pohledu. Asi taky neví o co jde.
Oba chlapci hleděli před sebe a čekali co se bude dít. Hleděli tváří v tvář vysokému mladému shinobimu s černými hustými vlasy. Jeho černé chladné oči se nedaly přehlédnout. Vyzařovala z nich jistota, odhodlání, pomsta. Jako kdyby samy říkali: Nic není krásnější než pomsta. Pomstít se znamená být volný.
Z přemýšlení je vytrhla až Sakura, když si všimli, že pohledem odpočítává vzdálenost mezi nimi a lidmi naproti nich.
,,Co má v plánu?“ nahodil Sai
,,Myslím, že vím…“ odpověděl blonďatý hoch.
Otočil se na Saie. ,,Jen doufám, že se mýlím.“

Uběhlo už mnoho hodin od doby, kdy ti tři vstoupili do téhle věži.
Den vystřídala noc a noc zase den.
Společnící byli vyčerpaní, hladoví a unavení. Teď ale na jídlo neměli ani pomyšlení. Jen stáli a zírali na osoby stojící před nimi. Naruto se Saiem bezradně pokukovali po Sasukem a vzápětí zase po Sakuře. Čekali co se bude dít. Na hloupé zbytečné otázky teď nebyl čas ani nálada. Dnes se pokusí přivést Sasukeho zpět.

,,Teeeeď!“ zařvala z plných plic Sakura a hodila mezi protivníky výbušný lístek přivázaný na kunaii.
,,Naruto vezmi Sasukeho…ty už víš co máš dělat...já a Sai se postaráme o ostatní!“
Naruto nevěřil svým očím. Nezmohl se na slovo.
Osoby před ním se snažili vyprostit z bílého kouře, ale nějak se jim to nedařilo. Vzpomněl si na onu noc, kdy Naruto ležel v lese v bezvědomí. Na chvíli se probral a uviděl jak něco Sakura připravuje. Ovšem víčka mu ztěžkla a on upadl do hlubokého spánku. Teď už věděl co to bylo. Ale proč se sním Sakura neporadila? Proč to neřekla ani Saiovi?
Sai se teprve teď otřepal a vyhrkl na Naruta.
,,To je jed?“
Naruto rázně přikývl. ,,Jed nebo nějaká omamná látka.“
,,Na co čekáte? Jdeme!“ rozběhla se Sakura.
Naruto jí chytil za ruku a promluvil k ní: ,,Nedokážete je porazit sami! Nemůžu vás tady nechat!“
,,Naruto, zachovej se jednou správně. Nemysli na nás a přiveď zpět Sasukeho. Přece si o to až do těď usiloval. Ale jdi rychle, tahle látka přestane za několik minut účinkovat.“
Naruto nevěřil svým uším.
Sakura se chce obětovat? To ne!
,,Sakura-chan, právě teď jsem si vybral správně. Nenechám vás tady!“
,,Naruto, prosím běž…neboj se o nás...zachvílí přijdou posily. Vážně nemusíš mít strach. A teď už jdi. Ať toho nelituješ.“
Sakura vykročila vpřed a zmizela v bíle husté mlze. Sai se vydal za ní.
Nejhorší je, když víš co nechceš, a nevíš co chceš.
Co mám jen dělat?
Koutkem oka uviděl Sasukeho. Bezmyšlenkovitě se k němu rozběhl.
Chytil ho ze všech sil tak pevně, aby mu nevyklouzl.
Pak vyskočil spolu se Sasukem z okna.