Láska ukrytá v nenávisti - Únos, část 1.

Tak opět nová série. Zastavte mě někdo!! Tentokrát je pro mé dvě úžasné kamarádky Ivanescence a cinkl, i když ji neznám osobně, tak z našich hovorů (přes ICQ a PM) jsem poznala, že je to skvělá holčina. Tato série je tedy o nich (a jejich miláčcích) a pro ně. Tak doufám, že se vám povídka bude líbit. ;)
Hlavní ženské role: dvojčata Kamizuki Shira (Iva) a Mari (cinkl)
Hlavní mužské role: Uchiha Sasuke, Sabaku no Gaara
Tak už se budeme věnovat pouze povídce…

Když byla Mari malé dítě, tak byla unesena a dva měsíce držena v té nejodpornější kobce. Když už nedoufala, že bude zachráněna, tak ji vysvobodil jeden Písečný tým.
Od té doby si sestry dvojčata byly blízké a jedna druhou hlídala, protože už nechtěly zažít něco podobného. To odloučení pro ně byla tvrdá zkouška, ale zvládly jí.
Jak již bylo řečeno naše hrdinky jsou dvojčata. Jak už to u dvojčat bývá, tak obě byly k nerozeznání stejné, ale kdo je poznal blíž musel si všimnout jistých odlišností.
Shira byla vysloveně živel, tam kam přišla nechala za sebou spoušť a hned na sebe strhávala pozornost i na Akademii.
Naproti tomu Mari se chovala tišeji než Shira, ale jak ji chytl její, do té doby utajovaný temperament, tak se směle vyrovnala Shira.
Obě hnědovlasé, zelenooké a také se stejným mateřským znaménkem na levém rameni.
Rodiče zemřeli ještě před Mariným únosem. Možná také proto se sestry semkly a držely pohromadě.
Jenže na venek se Mari tvářila spokojeně, ale uvnitř byla zraněná, protože měla noční můry z toho jak byla držena v té kobce a mučena, ale Shira to vycítila a všelijakými způsoby se jí snažila uklidnit. Po krutém mučení Mari zůstaly teď již vybledlé jizvy, ale stále patrné.
Tohle musel Gaara nějak podvědomě vycítit, že Mari je vnitřně zraněná a tak se s ní dal do řeči.
„Ahoj,“ pozdravil Gaara.
„Ahoj,“ řekla nezúčastněně Mari.
„Jak se jmenuješ?“ zajímalo ho to.
„Kamizuki Mari a ty?“ představila se.
„Sabaku no Gaara,“ myslel si, že před jeho jménem dívka zbledne, ale nestalo se tak právě naopak. Dívka se vřele usmála a upřímně řekla: „Pěkné jméno a víš, že jsi mi sympatický?“
„Vážně?“ a při kývnutí, poprvé zčervenal.
„To mi ještě nikdo neřekl,“ přiznal se.
„Ne? Aha… až budeš starší holky se na tebe sesypou. Na to mám nos.“
A měla pravdu a navíc se v průběhu jejich kamarádství do Gaary sama zamilovala, nejdřív si myslela, že je to taková dětská láska, ale později přišla na to, že je to láska na celý život. Gaara na tom byl podobně. Hodnou chvíli mu trvalo než si s pomocí Kankura uvědomil, že zvláštní pocit v žaludku a znervóznění vždy, když ji spatřil, je láska.
„Bráško?“
„Hmm,“ protáhl slovo Gaara, ale duchem byl úplně někde jinde.
„Ty mě vůbec neposloucháš!“ rozčiloval se Kankurou.
„Ale jo poslouchám.“
Kankurou tentokrát mlčel a náhle mu to došlo.
„Gaaro, mám dotaz.“
„No, o co ti jde?“
„Která je ta šťastná?“
„Cože?“ po téhle otázce už byl plně soustředěn na Kankura a jeho otázku.
„Ptám se tě, a že prý mě posloucháš… no nic, která je ta šťastná.“ Zopakoval svou otázku Kankurou.
„Nevím, co tím myslíš.“
„Ale já si myslím, že ty víš moc dobře, co tím myslím.“ Nedal se Kankurou.
„No tak vím, co tím myslíš, ale je to pouze kamarádka. Nic víc a nic míň.“ Trval na svém Gaara.
„Tak na to ti neskočím a víš proč? Protože jsi se do ní zamiloval.“
Gaara nejprve tento cit odmítal, ale jak to vyslovil Kankurou, tak to dávalo smysl.
Musel uznat, že Kankurou ho má přečteného.
Podobný hovor vedly dvojčata a dospěly ke stejnému výsledku, že Mari miluje Gaaru.

Shira byla na jednu stranu strašně ráda, že si sestra konečně našla spřízněnou duši a lásku, ale na tu druhou byla nešťastná, že se také nemůže zamilovat do nějakého sympatického mladíka. Snažila se mít někoho ráda, ale nikdo nebyl ten pravý.
A právě proto si ten pravý blížil k Písečné…
K Shiraninému únosu došlo, když Mari a Gaara byli někde spolu a trochu rozpačitě si vyznali lásku, i když ani jeden nedoufal v opětované city.
Shira se právě procházela mimo Sunu a přemýšlela nad svým nudným osudem. V tom se to stalo, že se kolem ní mihly něčí paže a pevně ji uchopily v pase a jak chtěla vykřiknout, tak ji zakryl ústa a do ucha jí šeptem oznámil: „Neboj já ti nechci ublížit…“ Shira si v duchu myslela: ,Jo to ti tak budu věřit, bastarde!’ Navíc pokračoval: „Ale pro tvé dobro tě musím omráčit. Jakmile se vzbudíš uvidíš, že nejsem zas tak zlý.“
,Nic neuvidím, ale počkej až se vzbudím…!’ nestačila domyslet myšlenku, protože únosce splnil to, co před tím říkal. Omráčil ji.
Než ztratila vědomí úplně, tak uviděla jeho oči, které byly černé jako jeho duše.

Pozdě večer se Mari vrátila do jejich domu a zvolala:
„Shi, budu se vdávat!“ a uvítalo ji mrtvé ticho, které bylo tak nahlas, že bála vůbec jenom dýchat.
„Shi?“ zkusila to ještě jednou Mari, opět nic jen to ticho, které nenáviděla.
„Ségra, to není legrace už vylez! Víš, že já takové hry nehraju.“ Další pokus a pořád nic.
Proto vyběhl do jejího pokoje a ten byl prázdný jako celý dům. Mari se zděsila a uvnitř jí něci napovídalo, že byla unesena. Tohle dvojče vycítí, protože mají užší vztah než sourozenci.
Tak okamžitě běžela za jediným možným člověkem, kazekagem.
„Gaaro, Shi je pryč!“ volala už z dálky. Temari, která ji otvírala s remcáním, že ona není žádnej majordomus tohoto domu. Sotva Mari pozdravila už byla v jeho pracovně a líčila sestřino zmizení.

Shira se probudila a hlava ji kupodivu tak nebolela, jak si původně myslela.
„Tak už jsi konečně vzhůru?“ řekl hlas ve tmě.
„Kde to jsem?“ odpověděla na otázku otázkou.
„No ti nemůžu říct, ale můžu si říct, že jsi v bezpečí.“
„Tak na to ti neskočím, jsem unesena a tomu ty říkáš bezpečí? Co moje sestra? Ta teď musí být vyděšená k smrti, ke jsem…“ nedořekla, protože jí hlas zastavil:
„Jen buď v klidu nechal jsem na tom místě vzkaz, že tě nemusí hledat a že jsi v bezpečí u mě.“
Na nic nečekala a chtěla se dostat pryč, ale zjistila, že má svázané ruce i nohy a tím prudkým pohybem si akorát ublížila. Spadla z postele a bolestivě si narazila ruku a tvář.
„Já zapomněl, že máš ruce i nohy svázané, abys mi neutekla.“ V jeho hlase poznávala jakousi odtažitost, ale zároveň i bolest, ale nevěděla proč.
Únosce ji pomohl zpátky na postel a zjistila, že kolem sebe šíři velmi příjemnou vůni…
,Tak dost!‘ okřikla se v duchu.
„Kdo jsi?“ položila zásadní otázku.
„Já se bál, že se nezeptáš já jsem Uchiha Sasuke a ty?“
„Kamizuki Shira.“
„Rád tě poznávám.“