Smrtící proroctví! - 10 - Reiko a Uchihové!

Reiko s ostatními dívkami ještě ten večer dorazili do ANBU ubytovny a ohlásili se veliteli. Ten dívky ubytoval do nepoužívané části ubytovny aby měli soukromí. Bylo to tam docela hezké ale dívky to ignorovali. Umyli se a hned jak ulehli do postele usnuli nerušeným spánkem. Stejně tak i Aki a Reiko, které byli ještě podat hlášení a jejich misi a vysvětlení, proč se tak zdrželi.
"Dobře chápu! Zítra máte volno!"rozhodl velitel obě kývli a zmizeli z místnosti. Velitel se chvíli prohrabával v šuplíku až konečně našel čistý papír. Vzal do ruky peru a napsal na něj krátkou zprávu. Pak zavolal jednoho ANBU co měl právě službu a poslal ho s tím za Tsunade.

Další den ráno dívky vstali velmi odpočaté. Všech 7 opustilo areál ANBU akademie a vybrali se do lesů trénovat. Mizunata a Emi šli spolu znovu bojovat, Kim se šla proletět na svém drakovi, Kieko odběhla pryč se svou lvicí, Reiko šla do Konohy něco vyřídit a Hirameki odešla stejně jako Aki trénovat. Asi půl kilometrů od ANBU Akademie se potkali.
"Aki?!" řekla trochu zaskočeně Hirameki a prohlédla si ji.
"Hmm ahoj." řekla pouze a pokračovala dál.
"Kam jdeš?!" zeptala se ji Hirameki. Aki se otočila přes rameno a zvedla tázavě obočí. Hirameki však přes masku nic neviděla.
"A proč tě to zajímá?!" chtěla vědět a založila si ruce v bok. Hirameki se zamyslela co odpovědět.
"Jen tak! Když jsi říkala, že nás 7 je celek, tak jsem si myslela, jestli by jsme se nemohli začít nějak bavit?!" vysvětlila Hirameki. Sama v duchu užasle, že vůbec něco takového vypustila z pusy. Za normálních okolností by jen pokrčila rameny a odešla by, ale tentokrát to neudělala a ani nevěděla proč.
Najednou se ji v mysli objevila tvář sestry a v duchu se malinko usmála. Její sestra An´ja bylo to nejdražší co měla a byla snad jediné co měla ráda. Ted je, ale na dvou měsíční misi pryč! Tohle je jejích první mise, kdy nejsou spolu a Hirameki se kvůli tomu cítí trochu nesvá.
"A to ti mám jako věřit, že to myslíš vážně?!" vysmála se ji Aki a jako zpestření se zasmála. Hirameki už tedy pokrčila rameny a chystala se otočit.
"Jdu na jedno místo, jestli chceš můžeš jít se mnou." zašeptala skoro Aki a už se otočila k odchodu. Vykročila rychlím krokem v před. Hirameki tam ještě chvíli stála jako sloup a právě přemýšlela co Aki řekla. Když ji došel význam slov rozběhla se za ní a za chvíli s ní srovnala krok.

Emi a Mizunata skončili na malém paloučku, kde se ihned vrhli do boje. Kdyby někdo šel náhodou kolem, neviděl by nic než jen padat stromy, jako kdyby padali sami od sebe. Emi a Mizunata bojovali takovou rychlostí, že to nebylo ani možné. Jejich boj zvětšil malý palouček na slušně velký palouk s pařezy a popadanými stromy. Takhle bojovali asi dvě hodiny, ale pak si dali malou přestávku, aby nedopadli jako minule. Neměli totiž tušení, kdo by je tentokrát vyléčil.
Kim létala nad krajinou a vychutnávala si ten pohled. Párkrát zkoušela se svým drakem nějaké strategické lety či triky aby si ještě více zpříjemnili let.
Kieko se koupala v jezeře velmi daleko od ANBU a spolu s Korou svou lvicí si užívali a díky schopnosti ovládání vody, mohla Kieko i trénovat.
V konoze mezitím Reiko vyřídila několik potřebných věcí, a asi po dvou hodinách chození se mohla vrátit. Když opouštěla Konohu a prošla bránou v keři ji zaujal pohyb. Ihned zmizela a zamířila jeho směrem. Dotyčný před ní chvíli utíkala, ale pak se nakonec zastavil na malé mýtině. Reiko ho napodobila a přistoupila k němu.
"OH takže ty jsi od Akatsuki? S kým z těch padouchů mám čest se potkat?!" zasmála se Reiko a čekala co ji muž v plášti odpoví. Ten pouze zvedl ruku a sundal si klobouk co měl na hlavě. Odhodil ho a podíval se Reiko do oči. Ta pouze hvízdla.
"Takže Itachi Uchiha, jo?!" řekla se zaujetím a pořádně si ho prohlédla. Zastavila se u oči, které ale neměli Sharingan, ale byli uhlově černé. Zaváhala. Něco ji z toho znepokojovala a zároveň uklidňovalo. Najednou ji začalo být srdce trochu rychleji a pevně sevřela ruku v pěst.
"Co se to se mnou děje?!" pomyslela se zmateně a snažila se uklidnit. Itachi se usmál, protože její neklid vycítil, odhadl, že to není kvůli tomu, že se ho bála ale praví důvod ho už nenapadl.
"Ale ale! Proč pak se nám třeseš? Že by jsi se bála?!" neodpustil si Itachi poznámku. Reiko se pod maskou ušklíbla.
"Tak o tom bych pochybovala!" řekla výsměšně a její klid byl zpět. Itachi se tiše zasmál a stále ji probodával očima.
"Sundej si masku! Rád bych viděl koho mám před sebou!" řekl jen tak Itachi, i když věděl, že před ním stojí Okuma Reiko. Elitní ANBU. Reiko tiše polkla, aby se donutila ke klidu a natáhla ruku s masce. Ještě nikdy nebyla tak nervozní a stále nemohla přijít na to proč.
Stiskla masku a sundala si ji. Hned na to se ji z pod masku vynořili rudé dlouhé vlasy a Reiko si je jen tak ze zvyku prohrábla. Ani si nevšimla, že Itachi úplně oněměl. A ještě když se díval na její pohyby a prohlížel si její tvář, no doslova ho to odrovnalo. Reiko otevřela oči a pohlédla jeho směrem. Uhlově černé oči se zahleděli do jiskřivě zelených, ve kterých se občas mihla i jiná barva. Itachi ji úplně hltal očima. Reiko si toho naštěstí nevšimla a tak Itachi využil situace a uklidnil se.
"Takže Okuma Reiko!" řekl se zájmem a jeho hlas byl znovu bez citu. Jeho srdce však silně tlouklo. Reiko pohodila hlavou a usmála se.
"Legendární Uchiha Itachi, který vyvraždil svůj vlastní klan." Itachi na chvíli uhnul očima a jeho pohled se změnil z bezcitného na velmi bolestný. Reiko si toho všimla a ztichla. Vypadalo to, že zasáhla do citlivého místa.
"Osobně!" řekl Itachi a výsměšně se usmál. Reiko jen tak mimochodem vytáhla katanu, Itachi ale najednou zmizel.
"Hledáš mě?!" ozvalo se za ní, když se začala rozhlížet. Otočila se a chtěla seknout katanou ale Itachi ji chytl ruku a přitlačil ji na nejbližší strom. Obyčeje od sebe měli pouhých pět centimetrů. Oba dva slyšeli zrychlený tep toho druhého a to je donutilo se k sobě začít přibližovat. Reiko začala pomalu zavírat oči a mírně se odpoutala od stromu. Itachi trochu povolil stisk a také se začal přibližovat.
Jejich rty se letmo dotkly, když tu najednou za nimi praskla větev. Itachi se rychle oddálil a vytáhl kunai. Mírně škrábl Reiko do tváře, ale pak udělal, že ho Reiko odkopla. Když se Itachi zvedl ze země, Reiko už konečně pochopila situaci a zamračila se, ve velký rychlosti si nandala masku.
"Ale Itachi-kun! Ta ti to pěkně nandává!" ozval se za ním pobavený hlas.
"No hlavně, že ty jsi lepší Madaro!" řekl pohrdavě Itachi. Reiko se se trochu udiveně podívala na Madaru, a pak zase zvážněla.
"Bože! Další Uchiha!" pomyslela si v duchu a čekala co se bude dít.
"Tak co tu chcete?!" zeptala se po chvíli dost naštvaně.
"Jsme si přešli pouze promluvit!" oznámil ji Madara. Reiko se podivila ještě víc.
"A o čem?!" ozvala se znovu.
"O tom, že jedna tvoje kamarádka se právě nachází v našem sídla a není na tom zrovna nejlíp!" zašeptal tiše a zlověstně Madara. Reiko se zamyslela.
"Já mám kamarádky? Fííha, že o tom neví?!" řekla výsměšně Reiko. Madara se usmál.
"Promin, řekl jsem to špatně. Tvoje kolegyně ANBU, Nakashima Aki byla unesena a ted na tom není dvakrát nejlíp! Měla by začít rychle zpívat nebo s takovouhle brzo umře." zachechtal se Madara. Itachi tiše stál a pozoroval moji reakci. Zatnula jsem ruce v pěst.
"Sakra, Aki!" pomyslela si naštvaně.
"Tak to nevím jak se vám ji podařilo chytit?!" přemýšlela nahlas. Madara zvážněl.
"Přiznávám byla to fuška! Dokonce odkrouhla Zetsua a Kisameho, ale ten ji stihl ještě bodnout otráveným kunaiem!" vysvětlil Madara klidně a bezcitně.
"A co po ní chcete? Nebo proč mi to vůbec říkáte?!" ptala se dál Reiko.
"Je to jednoduché! Chceme vědět všechno o vás 7 a o tom proroctví nebo co! A navíc ona toho ví nejvíc!" vysvětlil Mdara a otočil se k odchodu. Itachi s ním. Reiko jako přikovaná stála na stejném místě i když oba už tu nějakou chvíli nebyli. Když se vzpamatovala hbitě se otočila a přemístila se k ANBU Akademii. Nechtělo se jí věřit, že Aki unesli. Vždyť to není ani možný dokázat!