Hlava na hlavě aneb Akatsuki se stěhují

„Kterej kr*tén…!!!” Ozvalo se zvenčí.
„Podívejte, jen se na to podívejte!!!!!” vřískal Hidan. Do řevu se ozval ospalý hlas.
„Sakra Hidane, co tady tak po ránu ječíš…” zakňoural rozespalý Kisame. To už se začali probouzet i ostatní.
„Hidane, “ začal Pein .
„Moje kosa!!! Kterej d*bil ji k*rva nechal přes noc venku?!!!!!!!!” zařval Hidan, až se skrýš otřásla.
„Celá zrezivěla!!!! Moje celoživotní láska!!!” zaskučel Hidan.
„Kdo!!!??“ vyštěkl Hidan s nenávistí v očích. „Ptám se kdo...“
„Tobi is good boy!“ usmál se zeširoka na Hidana Tobi.
"Tobi is dead boy!!" zavrčel Hidan.
"Huh?" kulil Tobi nechápavě očko.
"Teď bys měl správně křičet a utíkat." naklonil se k němu Sasori, který rozcuchaný a v bačkůrkách právě vylezl z pokoje.
"Proč bych měl? Ani nevím co to znamená."
O Hidana se pokoušely mrákoty: "Pane Bože, za co mě trestáš, Bibli už umím i pozpátku, tak proč se mi vysmíváš?"
V úkrytu se rozhostilo hrobové ticho, všechny pohledy směřovaly na Hidana.
"No co? Moderní člověk musí mít všeobecný přehled. Navíc jako Jashinista bych nemoh slavit Vánoce!!" rozkřikoval se a mával kolem sebe kosou, až hlavy lítaly. No dobře, zas tak super akční to nebylo, ale při jednom máchnutí se Hidanovi podařilo přetnout Deidarův cop.
"Tyyyy! Ty, ty ty ty ty..." soptil blonďák.
"Já, já já já já já. A co jako? Stejně jsi vypadal jako de*il." mávl rukou lhostejně Hidan.
"Teď je však na řadě moje pomsta! Mwuheeheheee!!" už už se napřahoval, když v tom se k němu naklonil Kakuzu a šeptl:
"Nezabiješ."
Hidan zbledl, zrudl a nakonec zmodral. Když prošel přes všechny barevné odstíny od zelené až po #ff38fg, svalil se na zem a těžce oddychoval.
"Nedokážu to, moje pomsta zůstane nedokonána." natahoval.
Najednou se od vchodu do skrýše ozval jakýsi hlásek: "Mluvil tu někdo o pomstě?"
"No paráda, horší už to být nemohlo!" nechal se slyšet Itachi při pohledu na osobu u vchodu.
"Horššššší říkáššššš?" ozval se další příchozí.
“Nějak se ti tu slejzá příbuzensto, Itachi.” Zašklebil se Zetsu.
“Právě včas, začínal jsem mít hlad.” Dodal mlsně.
“Pro mě za mě, posluž si.” Vybídl ho Itachi. Při těchto slovech Zetsu vytáhl pilníček na nehty a začal si brousit pastičku. V tom se cosi vynořilo ze stínů.
Byl to šedovlasý muž obtěžkaný několika kufry, a kosmetickými taštičkami.
“Orochimaru-sama…” heknul Kabuto.
“Vážně potřebujete všechen ten make-up?” zafuněl nešťastně.
„Tsssse!“ urazil se. Kabuto si začal rozpačitě čistit brýle. Zapomněl ale, že nese dobré dva tucty všelijakých zavazadel.
„Aaaaauuaa!!!“ zaječela chudák Konan, když se na ni, a její origami, sesunul celý Kabutův náklad.
„Eeej...Pardon...“ zahučel Kabuto a raději se vypařil. Díky němu bylo za chvíli v pokoji jako v prádelně.
„Okamžitě mě vyhrab, ať můžu toho kazisvěta zaškrtit!“ štěkla Konan na Leadera.
„Musssím sssi jít přepudrovat nosss...“ oznámil všem přítomným důležitě Orochimaru a přišlápl si jazyk. Přitom srazil Peina, spěchajícího vysvobodit svou lásku.

„Auuuu, moje hlava...“ zaskučel Pein.
„Už se probral.“ Oznámil Itachi suše.
„Kde je ten had...“ zavrčel výhružně Pein.
„Já ho asi přetrhnu!“ soptil, až se mu piercingy klepaly.
„Šel si přepudrovat ten nos,“ ušklíbnul se Sasuke, opírajíc se o protější stěnu.
„Je tam už dobrou hodinu...“ povzdychl si. „Takhle si nestihnu upravit účes..“ dodal smutně.
Zatímco Sasuke bědoval nad svým účesem, pokoušela se načuřená Konan zachránit zbytky svých origami.
"Lidi? Nechci nijak rušit tuhle idylku, ale kde je Kisame? Nikde ho tu nevidím." promluvil náhle Itachi.
"Nechci rejpat, ale ty poslední dobou nevidíš víc věcí." pošťuchoval Deidara. Itachi už chtěl něco namítnout, když v tom se od vchodu ozval další hlas, vlastně spíš jakési kvílení spojené s houkáním:
"Neeee!! Proč ona? Byla tak mladá, tak krásná, tak, tak, tak buuuhuuuhuuuuhuuuu!!" kvílela osoba vzlykavě.
Ke skupince vyvrhelů mířil vratkým krokem Kisame a na rukou jakoby posvátně nesl mrtvou rybu.
„Co blbneš?” vyptával se Itachi.
„Je mrtváááháháhááááá!” kvílel dál nepříčetně šermíř z Mlžné.
„No to vidíme, ale proč tak řveš?” nechápala Konan.
Kisame po ní, jestli to bylo přes všechny ty slzy možné, střelil zlým pohledem:
„Byla to moje Leontýnka!” A s brekem utekl do svého pokoje.
Itachi se za ním starostlivě díval: „Možná jsme mu mohli alespoň popřát upřímnou sou..”
„Lož.” dokončil s úsměvem Tobi.
„NE, tu ne. Měl jsem na mysli sou..” nenechal se Itachi vyvést z míry.
„Struh.” přerušil ho znovu maskovaný ninja.
„To taky není ono, kdybys mě nechal domluvit věděl bys, že to slovo je sou...”
„Peř.” Pokračoval Tobi. To už Uchiha nevydržel, chytil milého Tobiho za límec a zamknul ho na záchodě.
“Tak, “ odfouknul si Itachi.
“Snad už bude konečně klid.” V tom se ovšem Itachi mýlil.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…” ozvalo se směrem od záchoda.
“Co to sakra…” začal Hidan.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…” znělo dál.
“Itachi, to nebyl dobrej nápad, zamknout Tobiho na záchodě…” přemítal nahlas Deidara.
“Kdyby assssspoň zzzpíval čissstě…” zasyčel Orochimaru, který se tam zčistajasna připlazil.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…” prozpěvoval si Tobi.
“Super, volná koupelna! “ zajásal Uchiha mladší.
“Tak to ani náhodou, teď jsem na řadě já!” protestoval Deidara.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…”
“Musím si upravit co…” To už ale byl Sasuke v koupelně.
„Sasukáči, koukej mě tam pustit!” lomcoval Deidara s dveřmi od koupelny.
„Nepustím, potřebuju se oholit.” ozvalo se vzdorovitě ze záchoda.
„Vždyť ti ani nerostou vousy, tak co by ses holil.” nenechal se jen tak odbýt blonďák. Při jednom trhnutí dveře povolily a Deidara vpadnul do koupelny přímo před Uchihu mladšího, který v ruce třímal žiletku. Jak rychle se dostal dovnitř, tak rychle i vypadnul. S obrovským řevem proběhl kolem skupinky přihlížejících, zastavil v rohu místnosti, hlavu si přikryl rukama, třásl se a tiše si něco mumlal.
„Asi ho něco vystrašilo.”
„No jo, ale co? Vypadá jako by viděl ducha.”
„Nebo něco horšího.” polkl Itachi nasucho.
„Deidaro, co jsi tam viděl?” pohladila ho po Konan starostlivě.
Čtyřjazyčný ninja zvedl hlavu pohlédl na všechny, kteří ho obklopovali a třesoucí se rukou ukázal na dveře od koupelny.
V nich stál Uchiha mladší jen v ručníku.
„Já ho varoval.” ušklíbl se.
„No to snad ne!!” zhrozil se Itachi. „Ty, ty, viděl jsi ho...?”
Deidara přikývl.
„Ú-úplně?”
Blonďák znovu přikývl a vypadal, že se každou chvílí rozpláče.
„Tak to musí být horší než dvacet duchů.” přitakal Leader.
V tu chvíli se Deidara pustil do breku.
“Ještě ty začínej,” okřiknul ho Hidan.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…”
“A kdo za to může?!”protestoval Deidara.
“To tys mi useknul můj milovaný cop…” natahoval.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…”
“Uuuaaa, tohle nebudu poslouchat! ” rozzuřil se Hidan.
“Tobi, okamžitě přestaň, nebo z tebe udělám…sekanou!” vyhrožoval Hidan.
“Jak originální.” ušklíbnul se Zetsu.
“Lollipop, lollipop, oúúúú, lolli-lolli-lolli…”
“Je vidět, že v přípravě řádné stravy nejsi moc zběhlý…” prohlásil Zetsu hlasitě.
“Zato ty ve vaření přímo vynikáš…”
„Vsadíme se? Tak například na kolik způsobů se podle tebe dají připravovat krevety?” hecoval Zetsu Hidana.
„No to máš to a pak s tím a pak vlastně...co to jsou krevety?”
„Takoví malí ráčci.” vysvětloval Itachi.
„Ano to byl velice odborný výraz.” pochválil Uchihu posměšně Kabuto.
„Hele Einsteine, ty si hleď svýho vlezdop***lkování a nepleť se mezi velký chlapy.” odsekl Itachi.
Zetsu protočil oči v sloup a začal vyjmenovávat způsoby úprav krevet.
„Tak to je na citronech, na pomerančích, na smetaně, na másle, na pepři, krevetový koktejl...”
Zatímco Zetsu znalecky prezentuje své zkušenosti, zbytek osazenstva začal citelně pociťovat únavu.
„...pak krevetová polévka, krevety s chřestem, krevety v chili omáčce a to bude asi všechno.” dokončil Zetsu svůj monolog. Rozhlédl se po jeskyni. Vůbec se mu nelíbilo, že všichni pochrupují a nedávají pozor. Najednou vrzly dveře, Zetsu se otočil. Ze dveří svého pokoje vykoukl stále ještě uslzený Kisame a sykl:
„Barbare..”
„To myslí mě?“ ptal se Zetsu sám sebe.
„Ne, mě myslí.“řekla bílá půlka.
„Proč tebe ? Proč ne mě?!“ nedala se černá půlka.
„Barbare...“ zopakoval Kisame. “Krevety mají taky srdce, copak to nevíš?” vzlykl ninja.
“Huh? ” nechápaly obě půlky.
“Docela určitě pocházely ze stejného moře, jako Leontýnka!” natahoval dál Kisame. “A ty o nich tak ošklivě mluvíš…” fňukal rybí muž.
“Uniklo mi něco?” probudil se s trhnutím Sasori.
“Ááále…” mávl rukou Zetsu. “Támhle Kisame má v pokoji flákotu…”
“Jakou flákotu?!! To byla moje Leontýnka, láska mého života!” rozhořčil se stále ještě uslzený Kisame.
“Mám hlad…” zazíval Pein. “Orochimaru, vezmi svoje poskoky a běžte udělat večeři.” přikázal.
“Proč já?” zamračil se Sasuke. “Copak jsem nějaký poskok?!”
“Jakožto noví členové naší organizace, je vaší povinností sloužit nám tak dlouho, jak se nám zalíbí.” Prohlásila Konan.
“Co je to za bl…” protestoval Sasuke.
“Ssssassssuke-kun,” zasyčel Orochimaru. “Dámy mají vždycky pravdu…”
“Ale ona není dáma.” Řekl Sasuke tak, aby ho všichni slyšeli.
“Co si to…! “ nezmohla se Konan na slovo.
“Eeeee, tak pojď Ssssassssuke-kun…” usmál se Orochimaru rozpačitě a strkal Uchihu do kuchyně.
“Počkej, ještě jsem neskončil…”
Ještě chvíli poté bylo směrem od kuchyně slyšet menší potyčku dvou ninjů.

Po půl hodině čekání začali být všichni opravdu hladoví.
“To je nuda.” prohlásil Kakuzu a vytáhl si šitíčko.
Ostatní na něj jen nevěřícně zírali.
“No co,” bránil se. “Nějak se zabavit musím, ne?” mrknul šibalsky očkem.
“Víš Kakuzu, “oslovil ninju zkoprnělý Sasori. “My jen nevěděli, že kromě vylupování bank, máš i jiné koníčky…”
“Ale Hidan to věděl, viď Hidáánku.” Zazubil se zpod masky na Jashinistu.
“Mno, abych řekl pravdu,“ ozvalo se z kouta. “Ne.” pravil Hidan a dál se věnoval spravování své kosy. Kakuzu sklamaně sklopil hlavu.
“To je potupa,” zašeptal.
“Možná bys měl spáchat seppuku…” vybídnul ho Sasori s ďábelským úsměvem na rtech.
“Ano, můj příteli, máš pravdu…” odvětil Kakuzu pochmurně a začal se zvedat k odchodu.
“Jestli chceš, můžu ti půjčit otrávenou jehlici,“ volal za ním Sasori.
“Před večeří nikam, nebo nedostaneš kapesné.” pohrozil Pein. Kakuzu se zarazil.
“Říkal jsi kapesné?” zablýsklo se mu v očích.
V tom se ale otevřely dveře od kuchyně.
“Večeřéé!” zvolal Kabuto.
“No konečně,” zacvakal Zetsu mlsně pastičkou.
Při pohledu na jídlo ho ale nadšení rychle přešlo.
“Co to je?” ohrnula Konan nos.
“Vážení, přeju vám dobrou chuť, já dneska večeřím venku.” rozloučil se s partičkou Zetsu a odešel lovit děti do nedaleké vesnice.
“Orochimaru, nařídil jsem ti, abys připravil večeři a ne takovouhle šlichtu!” rozzlobil se Pein.
“Nemůžem za to, že nikdo nenakoupil.”
“Ssssprávně, Kabuto.” řekl Orochimaru a vypláznul na Peina jazyk.
A tak chudák Pein skončil podruhé toho dne v bezvědomí. Po večeři, které se mimochodem účastnili jen Sasori (loutka přeci nemá chuťové buňky) a Hidan (který obětoval svou porci Jashinovi), byli všichni unavení a tak Konan, jako zastupující vůdce, zavelela jít spát.
Následovala menší potyčka o tom, kdo si ke komu lehne, jejikož v úkrytu bylo jen 10 postelí a členů 13.
“Mno, já se musím postarat o Peina,” prohlásila mírně zarudlá Konan.
“Tudíž vám nechávám svoji postel.”
“Cha! Tak ta je moje!” zařval kabuto a vrhnul se do peřin.
“To je ssssice pěkné, Konan, ale kde budeme sssspát my?” strachoval se Orochimaru.
“To už není můj problem.” Ušklíbla se modrovláska a zamířila k Peinově ložnici. Jen co se za ní zavřely dveře, ozvala se hrozná rána.
“PRÁSK!!”ozvalo se od hlavního vchodu.
“Co to…?” nadskočil Deidara. Nastalo hrobové ticho,Pohledy všech přítomných teď směřovali k hlavnímu vchodu.
„Měli byste po sobě uklízet.“ Zacvakal výhružně pastičkou Zetku.
„Málem jsem se tam o něco přerazil.“ Zamračil se ninja.
„Uff, to jsi ty...“ svalil se na postel Itachi.
„Tak co večeře?“ zašklebil se Sasuke. „Nezlobili se rodiče, žes jim sežral ratolesti?“
„Přád lepší než ten váš humus. „ odvětil Uchihovi.
„Humussss říkášššš?“ sykl Orochimaru. „Ani jsssi neochutnal...“
„Jen jsem nechtěl strávit noc na záchodě.“ Cvakl Zetku pastičkou a šel si lehnout. Po tomto „přátelském“ rozhovoru Zetsua ostatní napodobili a šli si také lehnout. Jenom Sasuke zůstal stát, protože na něj nezbyla volná postel.
„Sssasssuke-kun,“ zamrkal Orochimaru na Uchihu přátelsky. Sasuke zbledl.
„Uchuh...“ zachroptěl.
„T-to jsi m-moc hodný,“ zakoktal vyděšený Uchiha. Orochimaru se ďábelsky usmál.
„Ale já dneska spát nepůjdu, nejsem vůůů-vůbec unavený.“ Zazíval Sasuke, nervózně se zazubil a odkráčel do koupeny, kde se pro jistotu zamkl.
„To není sssspravedlivé.“ Sykl do ticha Orochimaru, přetočil se na druhý bok a usnul.
„Uff,“ ulevil si Sasuke, když za sebou zavřel dveře. „To bylo o chlup...“ Uchiha přemýšlel, kde teď bude spát. A v tom ho napadlo něco geniálního. Otevřel všechny skříňky, co v koupelně byly, vytahal z nich ručníky a následně je nasypal do vany.
„Není to nic moc, ale pořád lepší, než aby na mě Orochimaru celou nic slintal.” pomyslel si Sasuke, když se převaloval se vaně a usnul.

Dalšího dne začalo všechno ideálně, ptáčci cvrlikali, potůček vesele bublal a sluníčko pálilo.
A právě to ráno se ze sídla Akatsuki ozval milý hlásek:

„Kterej kr*tén...?!!!“