The blind one díl 1. - Kvuli rolničce

Seděl jsem nehybně na stromě. Právě probíhala zkouška geninů - rolničková zkouška. Byla to moje druhá. Stále jsem měl v hlavě tu první. Byl jsem tak šťastný, že jsem se stal ninjou. Do týmu mě zařadila k jednomu klukovi a holce, kteří už mezi sebou měli něco delší dobu. Snažil jsem se s nimi spolupracovat v týmu, ale oni nechtěli. Radši se schovali. Nechápal jsem je a sám jsem se vrhnul na senseie. Nebyl jsem zrovna špatný, souboj byl skoro vyrovnaný. Ale možná taky proto, že se sensei skoro nesnažil. Ale jednou v obraně mi spálil pravou ruku a trochu taky celou pravou část těla. Nemohl jsem pokračovat. Spolehnul jsem se na zbytek svého týmu - a to byla moje největší chyba. Celou dobu jenom čekali, až senseie vyčerpám. Pak mu sami vzali rolničky a postoupili dál. Já jsem se musel vrátit na akademii, kde jsem celý další rok musel snášet posměšky spolužáků. Ale teď mam další možnost.

Strom zaduněl. Podívat se dolů bylo moc riskantní. Někdo by mě mohl vidět. Co nejtišeji jsem aktivovat Byakugan a rychle projel okolí. Byl tam Isamu z našeho týmu. Pokusil se zaútočit na senseie přímo, ale ten ho odhodil ke stromu. Isamu si vytvořil několik klonů. Sensei ho napodobil s tím, že jeho klony byly stínové. Oba se do sebe pustili. Skutečný Isamu se pomalu připlížil k senseiovi a vzal mu rolničku. Pak téměř nepozorovaně odběhl do křoví. Přesně tohle jsem potřeboval. Sensei byl teď příliš zaměstnán ostatními Isamovi klony a skutečný Isamu byl od něj stále dál. Přeskočil jsem na další strom a vytáhl kunai. S aktivovaným Byakuganem jsem nemusel ani dlouho mířit. Prostě jsem jí hodil po Isamovi. Ten jí tak tak uhnul.
"Co blbneš?"
Nemohl uvěřit tomu, že na něj zaútočil člen vlastního týmu. Když jsem ten plán vymýšlel, taky jsem se zezačátku pokoušel najít jiný způsob. Ale jinak to nešlo. Ne se stoprocentní jistotou. Využil jsem toho, že na mě pořád vyděšeně zíral. Zamířil jsem na chakrový proud u srdce. Buď ho zabiju, nebo alespoň znehybním. Zase uhnul. Tentokrát jsem ho ale zasáhl do levé ruky a znehybnil ji. Rolnička, kterou v ní držel, upadla se cinknutím na zem. Oba dva jsme na ní pohlédly. A on pak kouknul zase na mě. Konečně mu to došlo. Vytáhl kunai, aby mě sekl. Něco takového jsem čekal. Mířil mi na břicho. Sehnul jsem se a zasáhl jsem ho do srdce. Ale byl jsem moc pomalý. Kunai mě sice nesekla do břicha, ale někam do obličeje. Netrvalo ani sekundu, než jsem zjistil, kam že mě to vlastně sekl. Obličejem projela prudká bolest. Poslední věc, co jsem viděl, byl Isamu, jak padá mrtvý k zemi. Pak všechno zakryla rudá barva krve. Chytnul jsem se za oči a začal řvát. Ta bolest byla nesnesitelná. Pak jsem ztratil vědomí.