Hinata v sedmém nebi

V ulicích Konohy, na kterou konečně dopadla zima, se proháněl jemný zimní vánek. Velké vločky se pomalu snášely k zemi a dopadaly na chodníky. V ulicích se začaly rozsvěcet lampy a obyvatelé Konohy se vraceli do svých domovů, kde na ně čekal vyhřátý pokoj a rodina.
Na Naruta, ale nikdo nečekal, ani ten vyhřátý pokoj. Ulicemi se procházel pomalu. Moc se mu domů nechtělo. Už jen pár obyvatel okolo něj prošlo s pozdravem. Pomalu se blížil ke svému domu. Pod nohama mu křupal sníh a na hlavu mu dopadaly vločky sněhu. Všude už bylo vše připraveno. Oslava nového roku byla už zítra. Už pár dní uvažuje nad tím, že s oslavy nezúčastní. Nemá s kým jít. Lee pozval Sakuru a ona ho přijala a nikdo jiný ho nenapadal.
,,Hinata?" Vypustil se sebe, když viděl na lavičce sedět Hinatu. Vlasy měla celé od sněhu a celá lavička byla už zasněžená.
,,Naruto-kun" Zdvihla hlavu a tichým hlasem vyslovila jeho jméno.
,,Hinato? Co tady děláš?" Byla Narutova otázka a pomohl ji vstát z lavičky.
,,Tady" Vytáhla z kapsy knížku.
,,Icha Icha!" Rozzářil se Naruto, když spatřil svou nově napsanou knížku. Po tom, co Jiraiya zemřel, začal pokračovat v psaní on. Jeho zvrhlá knížka byla snad ještě úspěšnější, než jeho senseie.
,,Kde jsi ji našla?" Hledal jsem ji snad všude." Strčil si ji Naruto do kapsy a pozoroval Hinatu.
,,Našla jsem ji, když jsem odcházela ze sídla Hokage. Ležela tam na zemi." Sklopila svůj pohled k zemi a celá zrudla.
,,Hinato? Jsi nějaká červená." Chytl ji Naruto za bradu a pomalu ji zdvihl její obličej.
,,Já….já…kousek jsme si přečetla." Stydlivě s usmála a zrudla ještě víc.
,,Hinato…" Naruto ji držel stále za bradu a Hinata už čekala jen jedno.
,,TY jsi zvrhlá!" začal se Naruto smát. Hinatě jen odpadla iluze a vrátila se zpátky na zem.
,,Já….už budu muset jít." Sklopila hlavu a chtěla odejít.
,,Eh…Hinato…nechceš jít na čaj?" Pozval ji Naruto k sobě do bytu.
,,Eh…co…já? Na čaj? K tobě?" Vykulila Hinata oči a s radostí kývla ano.

,,Budeš muset chvíli, ale počkat. Musím nejdřív zatopit, aby jsme tady nezmrzli." Otevřel Naruto dveře a pustil ji dovnitř. Bylo divné, že Naruto měl uklizeno.
,,Posaď se." Ukázal Naruto na židly u stolu a pustil se do zatápění. Po úspěšném zatopení, mohl nechat vařit vodu. Chvíli to trvalo, než se voda začala vařit, kamnům kapku trvalo, než se zahřáli.
,,Tady to je." Podal Naruto Hinatě šálek s čajem a posadil se vedle ni.
,,Tak co? Jak Ti přišla ta knížka? Byla dobrá? Nebo špatná?" Vyzvídal Naruto po Hinatě.
,,No…něco bylo…tedy docela hodně toho tam bylo zvrhlého" Ušklíbla se Hinata a pokračovala dál. ,,Ale byli tam i části, které se mi moc líbily."
,,Vážně?" Zajásal Naruto. Byl rád, že se jeho knížka líbila dokonce i Hinatě.
,,Naruto-kun…Kde přicházíš k tak něžným scénám?" začervenala se Hinata a podívala se mu do očí.
Na Naruta dolehla vážná chvilka. Úsměv mu v tu ránu spadl.
,,Omlouvám se. Já to tak nemyslela." Začala se rychle omlouvat.
,,Myslela jsem tím, že ty scény, jsou tam nejhezčí."
,,Tobě se vážně líbí?"
,,Jsou nádherné a když si pomyslím, že si to psal ty, Naruto.kun. Moje mysl se pak ocitá někde jinde." Básnila Hinata se zavřenýma očima.
,,Hinato…" Začal Narutu docházet, proč se Hinata takhle chová. To jak se červená, když se o něm mluvilo, to jak omdlívala, když na ni promluvil. Všechno do sebe zapadalo.
,,Hinato" Byla Narutova poslední slova.
Už žádná slova. Děli se už pouze skutky.
Pohladil ji Naruto po tváři a jeho rty se k těm jejím začali pomalu přibližovat. Bylo to tady. Polibek, na který Hinata čekala od nastoupení na Akademii.
,,Naruto-kun"Pronesla Hinata a cítila jak Narutovi ruce se vzdalují. Tahle věc byla natolik velká, že Hinata ani nezčervenala, ale omdlela.
,,Hinato!" Chtěl ji Naruto chytit, aby nespadla, ale nebyl dost rychlý. Hinata dopadla na zem s malou ránou a nehybně ležela.
Naruto se k ni sesunul a vzal ji do náruče. Položil ji na postel a přikryl ji peřinou. Sám si pak lehl do křesla a přikryt dekou usnul.

Druhý den ráno se Hinata probudila v Narutovi posteli.
Když si uvědomila, kde je a uviděla spícího Naruta v křesle, rychle si sedla a přitáhla si k sobě kolena. Seděla v rohu postele a zírala na Naruta. Uvědomila si, co se vlastně stalo. Celá zčervenala a pomalu vylezla z postele. Potichu se vyplížila ke dveřím a s tichým vrznutím je otevřela. Rychle vyběhla ven a utíkala k sobě domů. Na chodbě v sídle Hyuuga se srazila s Nejim, který se ni udiveně díval.
,,Dobré ráno Hinato-sama." Pozdravil, ale Hinata si ho vůbec nevšímala. Rychle zaplula do svého pokoje. Pomalu se sklouzla podél dveří na zem a jen myslela na minulou noc.
,,Naruto-kun….Naruto-kun…a…on…mě políbil." Seděla na zemi se šťastným výrazem.

Naruto se s hlasitým spadnutím na zem konečně probudil.
,,Hinato?" Zvedl oči k posteli, ale Hinata už tam nebyla.
,,Asi už odešla." Uvažoval a sebral se ze země.
Po hodině u něj začal někdo klepat. Byl zrovna v koupelně a lezl ze sprchy. Obmotán ručníkem kolem pasu a otevřel dveře. Spatřil tam Sakuru. Tělo se mu zimou zachvělo.
,,Naruto!" Copak se neumíš chovat?! Chtěla mu ji Sakura natáhnout, ale když ho uviděla jen tak v ručníku, rozmyslela si to.
,,Máš se hlásit u Tsunade."
,,A co si bábi Tsunade přeje?"
,,To nevím, ale máš přijít." Otočila se Sakura na ,,podpatku" a odešla.
Naruto se vrátil do pokoje, převlíknul se a vydal se k sídlu Hokage.
U hlavní brány se potkal s Hinatou.
,,Hinato?! Co..heh…co ty tady?" Drbal se ve vlasech Naruto z toho jak mu bylo trapně.
,,Naruto-kun…Já…já…Tsunade-sama si mě zavolala."
,,Aha..mě taky…Bábi Tsunade asi něco chce, jelikož jsem nic neproved." Ušklíbl se a pokračoval s Hinatou v cestě. To trapné ticho mezi nimi netrvalo moc dlouho.
,,Huh…Hinato, máš dnes večer něco v plánu?" Odvážil se Naruto promluvit na ni.
,,Dnes večer? Dnes je, ale přeci ta oslava, ne?"
,,Nooo…Ano a nechtěla bys semnou…víš…" Nedořekl Naruto a Hinata hned radostně souhlasila. ,,Ráda…ráda s tebou dnes večer půjdu."
Došli až ke dveřím, kde měla Tsunade pracovnu. Naruto zabouchal na dveře a vešel.
,,Tak copak bábi? Proč jsi nás volala?" Začal hned Naruto a Tsunade na něj jen zírala.
,,Co tu děláte?" Udiveně na ně zírala.
,,Tsunade-sama, vždyť jste si pro nás poslala. Sakura-chan pro nás byla a že se k vám máme dostavit." Vysvětlovala Hinata, proč přišli.
,,Ale já jsem pro vás neposlala a Sakura má dnes volno. Má práci s posledními přípravami na oslavu." Stále na ně jen Tsunade zírala.
,,Teda vy v tom ale máte bordel!" Sebral se Naruto a odešel.
Na chodbě narazil na Sakuru, která se docela lekla a chtěla zmizet, ale Naruto ji viděl.
,,Sakuro!" Zařval na celý sídlo a Hinata s Tsunade vyběhli na chodbu, co se děje.
,,Proč jsi nás sem poslala, když bábi nic nechce?" Koukal na ni vražedně.
,,Ale já…já…ach…Ino mi říkala, že viděla Hinatu od tebe odcházet a Neji zase říkal, že potkal Hinatu a byla nějaká divná, chtěl se za ní vydat, ale když se dostal ke dveříma chtěl zaklepat uslyšel něco zajímavého. Prý jsi Hinatu políbil. V tu chvíli jsem štěstím skákala, protože jsi si jí konečně všiml. A bylo mi jasné, že se oba budete stydět o tom mluvit. Tak jsem vás sem takhle poslala, abyste se viděli a nemuseli se stresovat, že uvidíte jeden druhého." Vysvětlovala Sakura a Tsunade se jen usmála a postrčila Hinatu blíž k Narutovi, zavolala Sakuru k sobě do pracovny a zavřela za sebou dveře.
Naruto tam s Hinatou stáli a hleděli na sebe.
,,Naruto-kun" Zamumlala si pro sebe, ale bylo to slyšet.
Naruto k ní přistoupil blíž. Pohladil ji po tváři. Hinata mu to opětovala a jejich rty se pomalu přibližovaly. Netrvalo to ani dvě vteřiny a rty se spojily.
Hinata byla konečně šťastná a měla po boku někoho, kdo ji dodával více a více sebevědomí.
Už to nebyla ta plachá dívka jako dřív.
A Naruto? Naruto konečně poznal, že Sakura není jediná na světe. A také konečně zmoudřel a začal si více všímat těchto věcí.