Sníh vše změní...

Sníh dopadal na bledou tvář dívky. Poprvé za několik let začalo sněžit. Dívka na tváři měla svůj typický úsměv. Na její tělo dopadaly sněhové vločky a u těla klečel muž. Jeho netečný pohled by některým mohl navodit myšlenku, že to on může za smrt dívky. Opak však byl pravdou. Z očí se mu spouštěly slzy, které nebyli zřejmé na první pohled. Kousek od něj stojí jeho týmový partner.
„Jdeme?“ zašeptá jeho společník tiše. Muž kývne hlavou a postaví se na nohy. Rozhlédne se po okolí.
„Proč ona, Deidaro? Zasloužila si to snad?“ zamumlal. Deidara zavrtí hlavou.
„Vypadá šťastně.“ Poznamenal Deidara tiše. Sasori kývl hlavou.
„Aspoň, že netrpěla.“ Usmál se. „Lidé z Písečné se o ní postarají.“ Šeptl a otočil se k ní zády.
„Vy jste jí měl opravdu rád.“ Konstatoval Deidara, Sasori přikývl.
„Víc než svůj život. Stála při mně když jsem neměl nikoho.“ Prohlásil. „Vracíme se Deidaro.“ Odvětil a vyrazil na cestu.
„Jak jste se s ní seznámil?“ zajímal se Deidara.
„To je dlouhý příběh…“ zavrtěl hlavou Sasori. „Unavilo by tě to, možná někdy jindy.“ Pokýval hlavou.
„Máme dost času, Sasori-sama.“ Pousmál se Deidara. „Po cestě můžete vyprávět.“ Sasori se usmál a ponořil se do vzpomínek.

„Kdo jste?“ špitla dívka vyděšeně.
„Někteří mi říkají Démon z Červeného písku, ale jmenuji se Sasori.“ Pokrčil rameny a netušil, proč to té dívce vypráví. „A ty?“ Dívka se dívala do země.
„Jsem Emi.“ Šeptla tiše.
„Kde máš rodiče Emi?“ zeptal se jí Sasori mile, vůbec netušil, kde se v něm ta laskavost bere.
„Nežiji s rodiči, pane.“ Podívala se mu do očí. „Už mi bude pětadvacet.“ Zasmála se. Sasori se na ní udiveně díval.
„Říkáš dvacet-pět?“ ujistil se Sasori. Dívka, tedy žena kývla hlavou.
„A vám?“ zeptala se ze zvědavosti.
„Bude mi třicet.“ Pokrčil rameny. „Připadám si staře.“
„Ale mě nepřipadáte staře.“ Zavrtěla hlavou. „Jste docela hezký.“ Sklopila hlavu a mírně se začervenala. Sasori se zasmál.
„Myslíš?“ zašklebil se Sasori. Nevěděl proč, ale s tou ženou se cítil uvolněný. Kývla hlavou.

„A jak se stalo to, že zůstala s vámi?“ podivil se Deidara.
„Ona se mnou nezůstala.“ Zavrtěl hlavou. „Když potkala Orochimara.“ Zašklebil se Sasori.
„Ona se ho bála?“ zajímal se.
„Ne.“ Zavrtěl hlavou. „On jí.“ Zazubil se Sasori. Deidara se na něj vykuleně díval.
„Proč?“ zeptal se.
„Ona neměla ráda hady, no a tak mu je zabíjela. Proto se k ní potom nechtěl přiblížit. A já dostal ultimátum. Ona nebo Akatsuki.“ Povzdechl si. „A doteď se ptám, proč jsem řekl Akatsuki.“
„Nedávejte si to za vinu Sasori-sama.“ Usmíval se Deidara. „Vyprávějte mi, jak se potkali.“

„S kým se to tajně scházíš Sasori?“ zajímal se Orochimaru.
„Jestli to chceš zjistit pojď se mnou.“ Pokrčil rameny Sasori.
„Nechceš mě zabít viď, že ne?“ ujišťoval se Orochimaru.
„Kdybych chtěl, tak to udělám jinak.“ Zašklebil se na něj Sasori.
„Jen aby…Ale dobře jdu s tebou.“ Pokýval hlavou Orochimaru. Společně se vydali k Písečné. Kousek od brány postávala blonďatá žena. „Ty se scházíš s ní?“ ukázal Orochimaru před sebe. Sasori přikývl. „No to je teda gól.“ Rozchechtal se. Sasori se na něj podíval jako na blázna a protočil oči v sloup.
„Ahoj Emi.“ Usmál se na dívku, která k nim přicházela a zkoumavě si prohlížela Orochimara.
„Vypadá jako had.“ Poznamenala s úsměvem. „Tvůj parťák?“ zajímala se.
„Jo, bohužel.“ Pokrčil rameny.
„Jak bohužel?“ zamumlal Orochimaru. „Já s tebe taky nejsem odvařený.“ Broukl.

„Tak takhle se poznali. Orochimaru si vážně myslel, že ho chcete zabít?“ zasmál se Deidara.
„Ona to byla pravda.“ Pokrčil rameny. „Ale to on neví.“ Mrkl na Deidaru.
„Aha…a jak dlouho jste jí neviděl?“ zeptal se.
„Naposledy jsem jí viděl asi před měsícem po několika letech. Byla pořád stejná.“ Zasnil se.

Blond vlasy jí plály kolem obličeje, kterému vévodili dvě velké šedé oči.Usmívala se jako vždy. Nikdy jí neviděl plakat nebo aby byla naštvaná. Prostě ona byla optimista.
„Emi?“ zašeptal Sasori.
„Sasori.“ Konstatovala s úsměvem ve tváři. „Dlouho jsme se neviděli.“
„Ty se nezlobíš?“ podivil se.
„Proč bych měla?“ zeptala se s úsměvem. „Nemám proč.“ Pokrčila rameny.

„Týden co jsem byl pryč jsem strávil s ní.“ Zašeptal. „A jsem za to rád.“
„Promiňte Sasori-sama, že jsem vás donutil o tom mluvit.“ Zamumlal Deidara.
„To je v pořádku, aspoň jsi mě poslouchal a já to ze sebe dostal.“ Zavrtěl hlavou. Sbohem… Mihlo se mu hlavou a usmál se.