Co všechno se může skrývat v mlze 1

Tatsu Nekotsuki je čtrnáctiletá kunoichi z Mlžné s jedinečným kekkei genkai - má schopnosti koček. Spolu se svým týmem míří do Konohy, aby zde složili Chuuninské zkoušky.

Vzhůru do Konohy

„Netsu, pohni kostrou.“ křikl světlovlasý chlapec na dívku přes rameno. Najednou sebou však trhl, protože uslyšel jak někdo křičí.
„To si snad děláš srandu, to je poprvý, co jsem v čele, a ty si toho ani neráčíš všimnout!“
Překvapeně zvedl hlavu a dvacet metrů před ním stála poněkud rozladěná dívka. Zpražila ho pohledem zase pokračovala v chůzi.
„Tys jí viděl.“ promluvil na něj kluk se světle modrými vlasy.
„Jsem přece ninja, jak bych si jí moh nevšimnout. A navíc, to si z ní nemůžu trochu vystřelit?“
„Jednou se naštve.“
Oba se ohlédli a uviděli vysokého muže.
„Neděste sensei.“ zakřenil se blonďák.
„Neděsím, oznamuji.“

Netsu zatřásla hlavou. Tohle se jí opravdu nepodobalo. Ona, ta vyrovnaná a ostražitá dívka, že se nechala tak snadno vytočit? Zvedla hlavu a pohlédla k obzoru. Slunce už téměř zapadlo.
„Sagi-sensei, neměli bychom se už utábořit?“
„Máš pravdu. Aki, Tori, pro dnešek končíme.“
Sagi sešel z cesty a, následován svým týmem, došel na menší mýtinu.
„Tady se utáboříme na noc. Tori, rozdělej oheň. Aki, vybal jídlo. Netsu, ty budeš mít noční hlídku.“
Po jednoduché večeři, která proběhla v klidu a tichu, si postavili stany. Všichni, až na Netsu, která si hodila svojí deku na větev stromu.
„Opravdu nechápu, jak tam můžeš spát.“ ozval se Aki.
„No vidíš, já zase nechápu, jak můžeš spát ve stanu, když máš možnost spát na stromě.“ odvětila mu s klidem.
Aki se zašklebil a zalezl do svého stanu. Ostatní udělali totéž.
Netsu osaměla. Uhasila oheň a zadívala se do tmy. Pomalu z ní začaly vystupovat obrysy stromů a do deseti minut viděla jako ve dne.
Za tuto schopnost mohly její oči. Kočičí oči. Avšak na rozdíl od koček měly ty její blankytně modrou barvu. Tak, jako oči celé její rodiny. Výška, postava, barva vlasů, vše se mohlo lišit, jen oči zůstávaly.
Odrazila se a vyskočila na jednu větev. Pohodlně se usadila a zaposlouchala se do ticha. Podobně, jako její oči, i její sluch byl velmi dobrý. Zhluboka se nadechla.
Posledních pár dní bylo hodně napjatých. Už pět dní uběhlo ode dne, kdy opustily rodnou vesnici, a ještě den potrvá, než dorazí do cíle.
V posledních dnech cítila, že je hodně nevrlá, tak jako ostatní členové jejího týmu. Když pomyslela na důvod proč mířily do Konohy, přeběhl jí mráz po zádech.
Znovu se zadívala do tmy a začala pozorně naslouchat zvukům noci.

Po necelých dvou hodinách hlídkování zaslechla prasknout větvičku.
Pohlédla tím směrem, ale stačila si pouze všimnout vysokého stínu, který náhle zmizel za kmenem stromu. Po chvíli civění tím směrem zjistila, že stíny jsou dva.
Pohybovaly se směrem k mýtině kde se nacházela Netsu.
Už jen sto padesát metrů.
Netsu rychle seskočila ze stromu a běžela vzbudit Akiho, Toriho a senseie.
Uslyšela vzdálený šepot.
„Podle mě u sebe nic cennýho mít nebudou.“
„Zmlkni a drž se plánu.“
Už jen padesát metrů.
„Zloději.“ objasnila situaci ostatním.
Ulevilo se jí, že to nejsou nějací nebezpeční uprchlí ninjové, ale i zloději mohli být velice nebezpeční.
Najednou napjaté tich přerušil ostrý svist.
Tori se jen tak tak vyhnul letícímu kunai.
Zaútočili.
Nečekaně se lesem zvedla mlha a ozvaly se dvě tupé rány.
Pouze Netsu mohla vidět, co se stalo.
Díky tomu, že její klan bydlel po generace v Mlžné, se u nich vyvinula také schopnost prohlédnout mlhu.
Díky tomu viděla, jak Sagi vytvořil hustou mlhu a následně se objevil za nepřátelskými ninji. V rukou mu zazářilo chackrové ostří, které ninjům přiložil ke krku.
Mlha opadla a už i ostatní viděli mrtvá těla zlodějů.
Netsu přejel mráz po zádech. Viděla sice už předtím umírat lidi, ale nebyla schopná si na to zvyknout.
„Jsou jen dva, to znamená že ostatní nebudou daleko. Sbalte se vyrážíme.“ Přikázal sensei.
Bez zbytečných poznámek uposlechli a během dvou minut mohli vyrazit dál.

Po šesti hodinách neustálé chůze konečně viděla vesnici před sebou. Teprve před hodinou začalo svítat, což znamenalo, že na ně zaútočili asi kolem půlnoci. Velmi se potěšila, že byli rychlejší, než předpokládala.
Už byli u konožské brány.
„Prosím doklady a povolení.“