Páni Bijuů 16

Stál znuděně na stráži a uvažoval nad tím, co ho ještě ten den čeká. Do zad se mu opřel vítr a on na chvíli zavřel oči. Měl je zavřené až do okamžiku, kdy se mu začalo zdát, že padá. Když je náhle otevřel, před očima měl Sakuru.
,,Ty tady spíš?‘‘ zeptala se Naruta.
,,Jen jsem chvíli uvažoval.‘‘ odpověděl a ohlídl se kolem sebe. Avšak všechno bylo poklidné a tiché.
,,Aha, tak to jo.‘‘ usmála se: ,,Víš že nás čeká nová mise?‘‘
Naruto se na ni podíval a v očích ji viděl neuvěřitelné nadšení: ,,Co ty o tom víš?‘‘ nebál se zeptat, protože sám doufal, že konečně bude moci jít za Sasukem.
,,Vím o tom všechno.‘‘ odpověděla.
,,No tak mi to řekni ať budeme moci vyrazit co nejdřív! Saimu si to už taky řekla?‘‘
,,Sai o tom ví.‘‘ smála se Sakura jako by tajila Narutovi nějaké dětské tajemství.
V tu chvíli dorazil na místo Narutovi stráže i Sai : ,,Už je čas.‘‘
,,Na co je čas?‘‘ zeptal se Naruto, ale odpovědí mu byl jen úsměv na Saiově tváři, který skrýval stejné tajemství jako Sakuřin. Všichni vyrazili směrem na Východ. Běželi lesem jako o závod. Když už Naruto přestal uvažovat o úkolu mise zjevil se před ním Kakashi, div ho nesrazil.
,,Ahoj všichni. ‘‘ pozdravil Kakashi a podíval se na zhrouceného Naruta. ,,Jste tu pozdě.‘‘
Když se Naruto postavil, spatřil Ráj. Tedy aspoň si to myslel, protože v životě neviděl nic krásnějšího. Krásný vodopád, který byl zdobený květinami, voda byla krásně modrá a všude bylo ticho, které nabádalo ke spánku.
,,Za tím vodopádem je vesnice, kterou musíme napadnout.‘‘ ukázal Kakashi směrem k Ráji.
,,Proč napadnout?‘‘ zeptal se Naruto, který byl jako zmámený z pohledu na Ráj.
,,Protože je to naše mise.‘‘ zase se Sakura usmála jako sluníčko, pak vyrazila za ostátními. Naruto je následoval i když měl zvláštní pocit.
Přechod přes vodopád vůbec nebyl snadný. Po snad hodině lezení dorazili konečně nahoru. Unavení se svalili na pevnou půdu a zhluboka dýchali.
,,Rychle připravte se na útok!‘‘ křičel Kakashi.
Aniž by Naruto odporoval vystartoval směrem, který mu Kakashi ukazoval. Když už začínal vidět město, zatáhlo se a objevila se mlha.
,,Rychle útok!‘‘ volal Kakashi.
Naruto ale neviděl cíl, proto se zastavil. Avšak v orientaci mu to nijak nepomohlo. Dokonce se ztratila Sakura se Saiem. A Kakashi také nebyl k nalezení. Před ním mlha trošku ustoupila a Naruto spatřil bránu. Rozhodl se jednat a vstoupil. Tak jako před bránou tak i ve vesnici byla stejná mlha. Sotva rozeznával budovy. Pokračoval dál až konečně narazil na protivníka. Snažil se k němu promluvit, ale ten neodpovídal. Spolu se pak pustili do boje. Nebojovali jen mezi sebou, ale i se samotnou mlhou, která jim boj neuvěřitelně zkomplikovala. Skoro se jim až zdálo, že nebojují, jen hledají jeden druhého. Když už se konečně našli, nenechal Naruto svého nepřítele uniknout. Pomocí klonu, který se na něj doslova nalepil, stále znal jeho polohu. Rozhodl se, že použije Rasengan k jeho porážce. Vyvolal jej a chystal se zasáhnou cíl, když tu cítil v ruce zvláštní tlak. Jeho modrá chakra se smísila s rudou a on ztratil kontrolu. Rasengan zasáhl vesnici, která se pod jeho silou otřásla v základech.
Stejná síla také vymrštila jeho tělo do vzduchu a Naruto volně padal. Padal hezky dlouhou chvíli než dopadl na tvrdou zem. Když se po chvíli probral, ležel u břehu vodopádu.
,,Co to sakra bylo?‘‘ zeptal se sám sebe aniž by chtěl znát odpověď.
Jeho ruka byla jako v ohni a proto ji vložil do vodopádu. Tam sledoval jak malé bubliky stoupají z jeho ruky, když tu náhle spatřil ve vodě krev. Krev však nebyla jeho. Okamžitě vyběhl na vodopád. Co před tím trvalo hodinu nyní trvalo pár sekund. Naruto stál nad vodopádem a sledoval spoušť, kterou způsobil. Jaké však zažil zděšení když mlha úplně vymyzela. Vesnice, kterou měl zničit a také se mu to povedlo byla Konoha. Vše bylo zničené. A on za to mohl.
Jmény volal vše své přátele, ale nikdo se mu neozýval: ,,Sakuro, Konohamaru, Shikamaru, Hinato....‘‘
Z noční můry se Naruto probral nad ránem. Nemohl se dlouho vzpamatovat, ale čím dýl nad tím uvažoval tím hůře se cítil.
,,Už radši vstanu, stejně je dnes brzy ráno pohřeb. Měl bych se připravit. Nebo si ještě půjdu zatrénovat.‘‘ přemýšlel nahlas a zastavil se u okna, ze kterého sledoval jak se zatahují mraky. Na ně však nemyslel. Cítil velký pocit strachu a nejistoty a nevěděl jak se s ním vypořádat.