Mám tě rád II. - Věž Gennam

Za několik hodin už míjeli hlavní bránu Města Velkých Pánů.Ve vzduchu bylo cítit, že se něco bude dít.Velké blátivé kalůže, které se vytvořily kapkami deště, zatímco znova začalo pršet, lemovaly uličku. Najednou se zvedla hustá mlha a oni neviděli a neslyšeli nic, než kapky bubnující na okapech okolních domků.
,,Pospěšte,“ zařval Naruto.
Sakura se Saiem zrychlili tempo a dohnali Naruta, který už byl pár metrů před nimi.
,,Naruto, zpomal prosím tě,“ vykřikl najednou Sai.
,,Naruto….prosím tě, zpomal…,“ vzdychla také Sakura a udýchaně klekla na zem.
Naruto k ní hned přiskočil: ,,Sakura-chan? Sakura-chan? Jsi v pořádku?“
,,Nic mi není, jen potřebuju chytit dech!“ Pomalu jí pomohl vstát.
,,Tak si pospěšme, ať Sasuke-kun doženeme,“ vložil se do řeči Sai.
,,Máš pravdu,“ odsekla Sakura a pohodila voňavými lesklými vlasy.
Také Naruto pokynul na náznak, že má Sai výjmečně pravdu. Sai Sasukeho ze začátku neměl rád. Urážel ho, nadával mu, a to i přes to, že v jeho blízkosti byli Naruto se Sakurou. Nereagoval ani na Sakuřiny rány a dál si Sasukeho dobíral. Také nechápal proč ho Sakura a Naruto mají tolik rádi, když jim ublížil a odešel k Orochimarovi. Ale dlouhá doba v týmu Kakashi ho naučila Sasukeho snášet.

Teď už úplně přestalo pršet a zpoza šedivých deštivých mračen vykouklo bledě žluté slunce a ozářilo tak prostor před nimi. Vysoká štíhlá věž ve městě tak dostala zlatavý nádech. Tyčila se tam uprostřed, bylo by těžké si ji nevšimnout. Strhávala na sebe pozornost i lidí, kteří tu bydleli odjakživa a znali ji nazpaměť. ,,Jdeme,“ pokynul Naruto a vyřítil se vpřed k věži. Sakura a Sai se hned vydali za ním.

Zanedlouho stáli u vchodu do věžě. Na proskleněných obloukových dveřích bylo velkými písmeny napsáno: VĚŽ GENNAM
,,Zadrž Naruto-kun,“ řekl Sai, ,,třeba je to past!“ Naruto ucítil jak sebou Sakura trhla.
,,I kdyby to past byla,“ dlouze se odmlčel, ,,cítím, že je tam Sasuke!“ S těmito slovy rozrazil dveřě a uháněl pryč. Sakura se bezmyšlenkovitě vydala za ním. ,,Ach jo“ vzdychl Sai a hned pelášil za oběma kamarády.
V místnosti, ve které se rázem octli bylo plno starého harampádí. Místnost byla prostorná ale chladná. Zima musela přicházet zdola ze sklepení, neboť tady nebyli žádné okna. Po Narutově pravici stály dvoje dveře. Jedny byly ze stříbra a druhé ze zlata. Naruto sáhl po klice a dveře ze stříbra se odemkly a pustily návštěvníky do další chladné místnosti. Místnost byla oproti předešlé malá a na zdech visely obrazy různých tvarů a velikostí. Byli tady kupodivu okna, ale byli zatlučeny černými prkny. V zadu v místnosti stály další dveře. Tvarem byli stejné, jen ty vpravo byly bílé a ty na levo černé. Jedněmi dveřmi Naruto, Sakura a Sai vešli, další dvoje stály před nimi vpravo a vlevo.
Jedny byly mosazné a druhé mramorové. Naruto si vybral mramorové a vešel dál. Místnost byla teplá a děsivá. Byla tu naprostá tma. Naruto po hmatu poznal, že jedny dveře jsou ze smrkového dřeva a ty druhé ze dřeva javorového. Pootevřel javorové dveře a ocitl se ve velké kulaté místnosti.
,,Tak to dál nejde,“ ozvala se Sakura, ,,může tu být nekonečně mnoho dveří.“
,,Máš pravdu, Sakura-chan,“ ozval se po chvíli Naruto.
Překřížil si prsty a zařval:,,Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“
Náhle se místností ozvalo plno jásavých výkřiků.
,,Jdeme na to, Dattebayo,“ uchechtl se Naruto a stínové klony se rozprchly do vedlejších pokojů. Vybírali si dveře a hledali nějakou spojitost se Sasukem. Po hodině, kdy Narutovi, Sakuře a Saiovi docházela trpělivost, vběhli dva klony do pokoje.
,,Našli jsme Sasukeho!“
Sakura se jen usmála na Naruta a otočila se zpět na stínové klony: ,,Veďte nás.“
Naruto byl superšťastný. Konečně ho našel.
,,Sasukeee.“