Vzkříšení temnoty 09

Vzkříšení temnoty 9: Velké rozloučení

Dnes se rozloučíme s našimi padlými a ukončíme tak příběh a život plný dobrodružství, odvahy a přátelství ve světě Shinobi. Příjemnou zábavu a hezké čtení.

Deštivé počasí skrápí Konohu, všichni netrpělivě očekávají příchod dvou opozdilců, Kakashiho a Šakrana. Nikdo o nich nemá zprávy již tři dny po návratu Naruta a ostatních zpět do Konohy. Čtvrtý den ráno se situace mění, jelikož strážný na jedné z věží v dálce zahlédl mezi stromy Kakashiho, kterému na ramenou visí Šakran. Ihned dává vědět veselou novinu Narutovi a ostatním a ti se blesku rychle rozbíhají k bráně. Když naši hrdinové dobíhají k bráně, zahlédnou, jak Šakran nehybně leží na zemi a Kakashi objímá hroutící se Kanae. Naruto v čele ostatních přiběhl k tělu Šakrana a nevěřícně na něj hleděli. Déšť bez ustání dopadal na naše přátele, Šakranova tvář se třpytila pod kapkami dopadající vody. Dlouhé minuty se ticho valilo celou vesnicí po zjištění, že je Šakran mrtev. Nakonec k tělu velkého bojovníka vykročil Gaara s Leem a společně jej odnášeli do síně padlých, která se nacházela v zahradách uprostřed právě rozkvetlých třešní. Zde mělo být tělo Šakrana ponecháno vedle Itachiho a Kankura po pět dní než se připraví veliký pohřeb k uctění jejich života a závěrečnému rozloučení.

Den po dni ubíhal velice pozvolna, nikdo nikam nespěchal, veškerá činnost lidí ve vesnici se odehrávala pod rouškou smutku a pokory. Déšť neustal ani na minutu, celých pět dní proudy vody z nebes očišťovaly svět od všeho zlého. V síni padlých připravovali kněží z Ohnivého řádu uvolnění duchů zemřelých z tohoto světa, jejich největší pocta k mužům, kteří nasadili své životy za životy druhých. Rodiny, těch co zemřeli, byly doprovázeny do Konohy, aby se i ony rozloučily se svými blízkými a požehnaly jim do dalšího života. Velká výprava se očekávala hlavně z Písečné a Oblačné vesnice, kde padlí dlouho žili. Všechny předpoklady se naplnily noc před velikým pohřbem. Stovky lidí z Písečné vesnice se přišly rozloučit s Kankurem, ochráncem svého domova a bratrem Kazekageho, dále pak mnoho lidí z Oblačné, kteří přišli složit hold Šakranovi, který byl v jejich očích stále považován za nástupce Prvního Raikage a v neposlední řadě i obyvatelé Konohy jejichž modlitby mířily k Itachimu, mocnému vůdci klanu Uchiha. Nezbývalo již nic, co by bránilo pohřbu, ale stále tu byl čas, který mučil svým pomalým tempem všechny truchlící.

Nebylo ani půl desáté a Konoha byla tím nejtišším místem na celém světě. Nenašel se nikdo, kdo by narušil tuto atmosféru. Lidé se připravovali na ceremoniál, vyprávěli si příběhy o padlých hrdinech, večeřeli u klidného stolu nebo se jen tak procházeli po ulicích Konohy a přemýšleli o budoucnosti. I naši přátelé nenašli klid ve svých domovech. Naruto s Hinatou a jejich sedmiletou dcerkou Kushinou se vydali do zahrad za svým domem, kde se setkali s dalšími přáteli. Přišel sem Sasuke se Sakurou, Gaara s Matsuri a jejich synem Mareem, Temari se Shikamarem, Kakashi s Natano a všichni si začali povídat o minulosti a velikých dobrodružstvích. Vzpomínali dlouhé hodiny, když tu kolem druhé hodiny ranní začali postupně odcházet do svých domovů, aby se alespoň trochu vyspali před tím, co je nepříjemné i pro ty nejdrsnější shinobi. Kakashi a Natano procházeli uličkami, když si povšimli tří postav u horkých pramenů. Potichu se k nim přidali a již za cesty si uvědomili, kdo tak pozdě hledí na hladinu vroucí vody. Šakranova žena, syn a sestra drželi jednotlivě v rukách pergameny, které sepsal vlastní rukou Šakran již před půl rokem. Kanae si po chvilce povšimla Kakashiho a ze své vesty vysunula další pergamen určený pro Kakashiho. Překvapený Mizukage si převzal svitek a opatrně mu zlomil pečeť, ale než ho stihl pootevřít, tak ho zastavila Kanae a řekla mu, aby si jej přečetl doma v klidu. Kazuki, jediný potomek Šakrana, zastavil Kakashiho při odchodu a objal ho. Kakashi nechápal, proč by ho kluk, jehož otec obětoval život pro ten jeho, objímal. Kazukiho slova: „Brzy to pochopíš strýčku“, byla dosti výmluvná.

Kakashi doma počkal, než jeho žena usne a poté se pustil do čtení posledního odkazu svého mrtvého přítele. Dopis byl opravdu sepsaný již před několika měsíci, uvědomoval si Kakashi. V dopise bylo toto:

Každé slovo vzbuzovalo v Kakashim hlubší úctu ke svému bratrovi. Pláči se tento silný shinobi neubránil, obličej zakryly ruce, ale i přesto slzy pomaličku stékaly po tvářích na desku stolu. Probuzená Natano poté objala Kakashiho, ale věděla, že žádná slova ho neuklidní. Nechala ho v jeho smutku samotného, ale byla mu nablízku jako opora.

Druhý den ráno okolo osmé hodiny se ozval hlas stříbrných trubek, který se nesl do jitřního nebe a pomaličku se rozléhal po krajině a rozséval radostné myšlenky, které poukazovaly na to, že svět se mění a není stálý, že se lidé rodí a umírají v rovnováze, kterou příroda řídí celý koloběh. Lidé se shromáždili na hřbitově velkých hrdinů, kde byl pohřben i Třetí Hokage. Několik tisíc přihlížejících vytvořilo ve svém středu pět metrů širokou uličku, která vedla od Síně padlých až k připraveným hrobům. Každou rakev nesli čtyři ninjové a za jednotlivé se postavili nejbližší zemřelému. Za první kráčel Gaara s Temari a Kankurovou ženou, za druhou hrdě popocházel Sasuke se Sakurou a za poslední přicházela na hřbitov Kanae, Mina a Kazuki. Uložení rakví, rituály každé jednotlivé vesnice při odchodu jejich příslušníka, pokládání květin k památníku a konečně zvuky trubadúrů ohlásili konec celého ceremoniálu, jenž trval dvě hodiny, a během něj bylo prolito tolik slz, že by stačily pro novou řeku. Na náhrobních deskách byl vyryt nápis, který navádí duši do posmrtného života:
„Není větší cti, než zemřít pro druhé. A ani smrt nám nezabrání konat dobro a napravovat křivdu v srdcích našich nepřátel. Smrtí nic nekončí, my jdeme dál a žijeme ve vzpomínkách milovaných.“

Tohle byl příběh, který po sobě mohu s hrdostí zanechat a doufám, že tyto příběhy nebudou zapomenuty. Nyní se i já rozloučím a přeji vám, no však vy víte, co chci říct. Nashledanou opět v budoucnosti.