Dvě lišky - 9.kapitola - V novém světě 2/3

„Ahoj, Hin,“ pozdravil dívku Naruto, přistoupil k ní a chytil ji za ruku.
„Takže jste oba splnili svůj slib,“ poznamenala Kitsune. Vyvalili na ni oči. Kit se rozesmála, když viděla s jakými výrazy na ni oba dva hleděli. Bylo to k popukání.
„Ty… ne, já…“ řekli ti dva zároveň a podívali se na sebe víc vyjeveně než na Kitsune. Ta se rozesmála ještě víc.
„Ano, každý z vás mi slíbil, že se bude snažit si získat srdce toho druhého. Jen je škoda, že jsem to neviděla,“ vysvětlila jim to Kit. Pokračovala by dál, ale najednou k ní přiběhla Shizune.
„Kitsune-san, Tsunade-sensei chce, abyste se okamžitě dostavila do její kanceláře,“ prohlásila Shizune.
„Dobře. Naruto a Hin, dnes už se asi neuvidíme, takže… ráda bych vám popřála všechno nejlepší zasnoubení. Dárek vám donesu večer, jo? V osm se sejdeme v Ichiraku ramen, teď ale už musím jít pracovat. Ahoj,“ rozloučila se s nimi neuvěřitelně rychle Kit a odběhla i se Shizune do kanceláře lady Hokage.
„Konečně jsi tady. Dostala jsem zprávu, že Kazekage dorazí už dnes a já chci, aby se seznámil s novou velitelkou ANBU. Jdi se domů převléknout, a pak se ihned vrať,“ prohlásila Tsunade, jakmile Kit vešla i se Shizune do pracovny.
„Hai,“ souhlasila Kit a rozběhla se do ANBU sídla se převléknout. Během dvaceti minut se opět objevila v kanceláři Hokage, ale už tam s blondýnkou nebyla Shizune. Na židli před stolem obsypaným papíry seděl mladý muž s rudými vlasy, světle modrýma očima a podivným znakem na čele. Na sobě měl dlouhý červený plášť, který měl skoro až na zem a jež měl vepředu a vzadu rozparek. Přes plášť měl bílou vestu a pod ním černé kalhoty. Na nohou měl černé žabky. Přes opěradlo židle měl přehozené bílo-modrý plášť se znaky lorda Kazekage.
„Dobrý den, Kazekage-sama. Ahoj, Tsunade-sama,“ pozdravila slušně Kit a důstojně se před výše postavenými uklonila.
„Vstaň, Masako-hime. Lorde Kazekage, toto je nejlepší kunoichi a ANBU, jakou moje vesnice nabízí. Masako,“ představila je Tsunade. Kazekage vstal a nabídl velitelce ANBU pravici.
„Nejsem nejlepší. Neposlouchejte ji,“ řekla Kit a potřásla mu rukou.
„Obdivuji skromné ninji,“ usmál se na ni mile Gaara. Připomněl jí tak staré dobré časy v Konoze a Suně.
„Řekněte mi, až nějakého potkáte,“ odvětila Kitsune. Kazekage Gaara se lehce zasmál a Tsunade kývla hlavou. Kit se chovala přesně tak, jak měla a Hokage za to byla ráda. Nerada by, aby jí uhnala ostudu před lordem Kazekage.
„Proč sis mě nechala zavolat, Tsunade-sama?“ optala se Kit lady Hokage.
„To bylo kvůli mně. Rád bych si s vámi promluvil, Masako-neesan,“ odpověděl místo Hokage sám Kazekage. Kit se na něj tedy otočila a znovu si ho pořádně prohlédla. Byl dospělejší, než si ho pamatovala.
„Můžete mluvit, Kazekage-sama,“ pobídla ho Kitsune.
„Domluvíme si schůzku, abychom projednali věci ohledně ANBU. Ale nyní nemám čas. Co třeba za dvě hodiny?“ odvětil Gaara.
„Je mi líto, ale dnes večer už mám plný program. Co třeba někdy zítra?“ navrhla Kit.
„Hodil by se oběd?“ zajímalo Kazekageho.
„Jestli vám naše diskuze o ANBU nezkazí chuť k jídlu, tak ano,“ zasmála se jemně Kitsune.
„Tak zítra před domem Hokage,“ usmál se na ni Gaara.
„Dobře, tak na viděnou,“ rozloučila se Kit.
„Ahoj.“ „Nashledanou.“ Rozloučili se s ní Hokage a Kazekage a ona odešla. Zamířila k sobě do sídla ANBU a tam se uvelebila v kanceláři a pročítala si složky všech ANBU. Přece jen jako velitelka o nich měla hodně vědět.
„Alfira-chan, pojď sem,“ kývla Kit na svou asistentku, která seděla u svého nejnovějšího stolu a tam vyplňovala dotazník. Poslušně se zvedla až došla ke své velitelce.
„Jdi do domu číslo 1 a řekni Lodraid-sempai, ať přijde ke mně a přinese mi složky nadějných chuuninů z vesnice, kteří by se hodili na post ANBU,“ nařídila jí Kit.
„Hai,“ kývla Alfira a už jí nebylo. O pár minut později seděl před Kit vysoký muž s dlouhými světle zelenými vlasy a v masce s rudými křížky.
„Co jste si přála, Masako-hime?“ optal se jí muž uctivě. Ale ona přesto vycítila, že u něj nemá žádnou autoritu. Došlo jí, že ji prokáže až v nějakém boji. Jinak je možné, že ji sesadí. Místo velitele ANBU byl vrtkavé a co teprve velitelky.
„Ty složky. Máte je, Lodraid-sempai?“ zajímalo Kit.
„Hai,“ řekl a podal jí složky.
„Máte k nim nějaký komentář?“ optala se ho Kitsune. Nejistě jí podal další složku.
„Skvělé. Jestli něco nepotřebujete, můžete odejít,“ kývla na něj velitelka.
„Nashledanou,“ rozloučil se s ní kapitán týmu 1.
„Na viděnou,“ mávla za ním Kit a pak se vrhla do složek chuuninů. Ale o půl osmé se zvedla a šla se převléknout. Měla v osm sraz se svým bratrem a Hinatou.
Ve svém pokoji popadla dva přívěsky a dala si je bezpečně do kapsičky s kunaii a shurikeny. Pak se rozběhla až do Ichiraku ramen, kde už seděli Naruto s Hinatou. Chtěli tam totiž být dřív.
„Ahoj, vy dva. V kolik jste sem přišli?“ zeptala se jich vesele Kit a posadila se vedle nich. Objednala si vepřový ramen a čekala na své oblíbené jídlo, zatímco se s nimi bavila.
„O pár minut dřív. A to se Naruto sekl na cestě, když mluvil se Sakurou,“ prohlásila pyšně Hinata a objala se s ní. Stejně jako Naruto.
„Se Sakurou? Jak se má? Ještě jsem ji nepotkala,“ odvětila Kit a podívala se na svého bratra.
„Má se dobře. Říkala mi, že se tě celé odpoledne snažila potkat, když se dozvěděla, že ses vrátila, ale nikde jsi nebyla,“ prohlásil Naruto.
„Měla jsem moc práce… snad ji potkám zítra,“ pokrčila rameny Kit.
„Kde pracuješ?“ zajímalo Hin.
„U ANBU. Jsem v jednom dobrým týmu. Slyšela jsem, že ty pracuješ u Tsunade a Naruto je jounin,“ usmála se na oba Kitsune.
„Jasně, dattebayo. Jsem pořád v týmu 7 a už jsme zase všichni,“ ukázal jí zdvižený palec Naruto, ale pak se zarazil. Nevěděl, jestli ví o návratu Sasukeho.
„Vím, že se vrátil. Mluvila jsem o tom s Tsunade… jsem ráda, že jste šťastní,“ odvětila Kit mile.
„Jasně, že jsme šťastní,“ prohlásil Naruto a nadšeně objal Hinatu a lehce ji políbil na rty.
„Málem bych na to zapomněla! Mám pro vás dárek k zasnoubení,“ řekla Kit a začala z kapsičky dolovat dva řetízky.
„Ale to není nutné,“ namítla Hinata a opřela se o Narutovu hruď. Oba sledovali její počínání.
„Je, věřte mi,“ odsekla Kit a konečně je vítězně vytáhla ven, „Jsem ráda, že jste se zasnoubili. A proto jsem se rozhodla, že vám dám komunikační krystaly. Můžete se s jejich pomocí domluvit na obrovskou vzdálenost s tím druhým, se mnou nebo se Sakurou, které jeden taky dám. Ale varuji vás – berou hrozně moc chakry toho, kdo se snaží spojit. Což by ale pro mě a pro Naruta neměl být problém. Stejně jen my dva chodíme ne velmi důležité mise, protože ty a Sakura pracujete ve vesnici.“
Pak jim podala dva centimetry velké krystaly. Každý měl jinou barvu. Hinata měla mléčně bílý a Naruto jasně oranžový.
„Jsou překrásné… děkujeme,“ poděkovala Hinata šokovaně a prohlížela si ten svůj. Byla jím naprosto uchvácena. Naruto jí ho ale vzal a připnul na krk. Sám si ho také nasadil a po těle se mu rozlil příjemný pocit.
„Jakou barvu máš ty?“ optal se jí Naruto. Kitsune si sáhla do výstřihu šatů a vyňala z něj jasně rudý krystal. Byl nádherný.
„Hodí se k tobě,“ kývla uznale hlavou Hinata a dodala: „Každému jsi vybrala jinou barvu… proč?“
„Já nemám ráda oranžovou, Naruto růžovou, Sakura bílou a ty rudou. Neshodli bysme se,“ vysvětlila jí to Kit. Pak se pustila do jídla, které jí přinesli a vychutnávala si ho. U toho mluvila s Hinatou i Narutem.
„To máš pravdu,“ souhlasil s ní Naruto.
„A co jednotně černou?“ navrhla Hinata nechápavě.
„Černé je všude kolem nás dost. Ale jestli chceš, změním ti barvu,“ navrhla Kit.
„Ne, to je dobrý,“ odsekla Hinata a krystal stiskla v dlani. Příjemně hřál.
„Tak, jak bylo, Kit?“ optal se Naruto své sestry.
„Výcvik v pohodě, to období po něm taky, pak to šlo z kopce, ale teď už je všechno v pořádku,“ odpověděla ve zkratce Kitsune.
„Byl ten výcvik těžký?“ zajímalo Hinatu.
„Dalo se to přežít. Ale hodně jsem se tam naučila,“ odpověděla Kitsune.
„Jak jsi na tom s ovládáním Yamata?“ naklonil se k ní Naruto.
„Uvidíš, až bude boj,“ mrkla na něj Kit a vrátila se zpět ke svému jídlu.
„Splnila jsi slib, který jsi mi dala?“ zeptala se jí najednou Hinata.
„Zatím ne. A v nejbližší době to nemám v plánu. Mám málo času a moc práce,“ zavrtěla hlavou Kit.
„Jaký slib?“ nastražil uši Naruto.
„To je jen mezi námi, bratříčku, ale jednou se to taky dozvíš,“ krotila ho Kit.
Takhle si tam povídali až do půlnoci, než Hinata usnula v Narutově náručí únavou. Sourozenci se rozloučili a odešli se vyspat domů.
Následující ráno se Kitsune ani neobjevila v kanceláři, protože všechno měla hotové z předchozího dne. Vydala se tedy na procházku po vesnici a potkala mnoho starých známých a vesele se s nimi pobavila. Najednou uviděla vysokou mladou ženu s růžovými vlasy.
„Sakura-chan!“ křikla na starou kamarádku Kit a rozběhla se k ní. Sakura se překvapeně otočila a jakmile ji poznala, tak se usmála.
„Ahoj, Kitsune-chan. Už jsi se konečně vrátila. Tohle je nejšťastnější den mého života!“ prohlásila nadšeně Sakura a objala ji.
„Hrozně ráda tě zase vidím,“ usmála se na ni Kit.
„Já tebe taky,“ odvětila Sakura a bok po boku vyšly po ulici.
„Proč máš na sobě růžové kimono?“ optala se Kitsune překvapeně Sakury.
„Ty to nevíš? Dneska se vdávám,“ odpověděla Sakura s rozzářeným úsměvem na rtech.
„A koho si bereš?“ nechápala Kit.
„No přece Sasukeho,“ zasnila se Sakura.
„Já si myslela, že zůstal ve Zvučné a snaží se zabít Orochimara,“ namítla Kit.
„Už se oficiálně vrátil. A tak jsme se ihned rozhodli pro svatbu,“ vysvětlila jí to růžovovláska.
„To je úžasné. A kdy se berete? A kde?“ zajímalo Kitsune.
„Ve dvě hodiny nás oddává lady Hokage ve svém sídle. Jsi tam vítána,“ pozvala ji Sakura. Kit už chtěla souhlasit, ale pak si vzpomněla na lorda Kazekage.
„Je mi to moc líto, ale mám důležitou misi. Přeji vám všechno nejlepší, Sakuro,“ usmála se na ni Kit.
„To je škoda… ale co kdybys zašla večer na hostinu?“ navrhla Sakura.
„Pokud budu mít čas, tak se stavím,“ slíbila Kitsune. Chtěla ještě něco dodat, ale to už se k ní blížila Alfira a jen popadala dech. Asi už běžela hodně dlouho.
„Kitsune-sama… u-u vás… v kan-kanceláři… ná-návštěva,“ vykoktala ze sebe Alfira.
„Alfira-chan, vydýchej se a zopakuj to,“ vyzvala ji Kit. Moc z její řeči nepochopila.
„U vás v kanceláři na vás čeká návštěva. Jakýsi ANBU v rudém plášti a lasiččí masce,“ řekla Alfira, když už mohla dýchat. Kit se zarazila. Itachi… blesklo jí myslí a hned jí došlo, že se asi něco stalo.
„Sakura-chan, uvidíme se večer. Je to v domě Uchihů, že?“ otočila se Kit na Sakuru.
„Ano. V sedm,“ odpověděla Sakura.
„Tak já se pokusím přijít. Ahoj a pořádně si svůj velký den užij. Já musím jít pracovat… to víš, pomáhám velitelce ANBU a mám toho až nad hlavu. Ahoj,“ rozloučila se s kamarádkou Kit.
„Doufám, že přijdeš. Aspoň tě uvidí všichni najednou. Ahoj,“ usmála se na ni Sakura a Kit odešla i se svou asistentkou.
„Co přesně ti říkal ten návštěvník?“ zeptala se Kitsune Alfiry.
„Že s vámi potřebuje nutně mluvit,“ odpověděla Alfira.
„Řval na tebe?“ zajímalo Kit.
„Ne. Byl celkem v klidu,“ zamyslela se Alfira.
„Tak to se asi nic vážného nestalo,“ usmála se Kitsune a rozběhly se k sídlu ANBU. Prošly branou a ochranným polem. Kit se šla převléknout a Alfira na ni počkala před jejím bytem.
„Tady máte nějaké papíry, které vám přinesl Torahi-sempai,“ prohlásila Safika, která tam náhle přiběhla a podala své šéfce stoh papírů.
„Děkuji ti, Safika-chan. Pojďte se mnou, něco vám dám k rozdání do jednotlivých týmů, ale je to popsané, takže se nemusíte bát,“ řekla Kit. A vydaly se na cestu.
Přešly patro až do její kanceláře, kde seděl zahalený Itachi. Ten, jakmile uviděl Kit, tak se chtěl odhalit, ale když si všiml jejích asistentek, tak si to raději rychle rozmyslel.
„Rozneste to i týmům, co jsou na hlídkách. Těm na misích to nechejte ve schránce. Pak čekejte, až vás zavolám. Chci si s ním promluvit o samotě,“ řekla jim ve dveřích Kit, dala jim ty papíry a ony odešly.
„Co tu děláte?“ otočila se pak Kit na Itachiho, který se pohodlně uvelebil na židli a bubnoval prsty do jejího stolu.
„Jen jsem si přišel pokecat. V sídle je nuda,“ pokrčil Itachi rameny.
„Proto mě moje asistentka vytrhla z rozhovoru s dávnou kamarádkou, která se dnes vdává?“ zvedla hlas Kitsune. Ale pak se uklidnila a posadila za stůl. Přitáhla si k sobě hromádky papírů a pustila se do jejich vyřizování.
„Asi jo. Tak vám aspoň můžu říct, co se nyní odehrává v Akatsuki,“ odsekl Itachi. Čekal, že odloží papíry, ale ona si je stále pročítala a občas do nich něco vepsala nebo dokonce škrtla.
„Tak mluvte,“ vybídla ho Kit, když byl zticha a jen si ji prohlížel.
Tak jí začal vykládat o tom, jak to probíhá v sídle. Posledním bodem vyprávění byli Bijuu – ocasí démoni.
„A Sasori chytil Jinchuuriki Raijuu. Teď už zbývá jen pár démonů,“ řekl Itachi s lítostí v hlase.
„Kolik?“ zvedla poprvé za celou dobu vyprávění hlavu Kit a podívala se mu do temných očí, ale hned uhnula. Nemohla se do nich stále dívat.