Dokud dýchám... //3.část//

„Už vidím bránu!!“
„Nekecej!“
„Kushino!“
„No jo…“
***
„Dobrý den! Jmenuji se Ichira Azashi a jsem sensei týmu 10 ze skryté země vodních vírů! Jdeme se zúčastnit zkoušek chunninů. Mohl by jste nás prosím pustit dovnitř?“ uculí se na hlídače v budce.
„Ale jistě slečno! Prosím běžte rovně a pak doleva, jsou tam značky!“ odpoví jí postarší muž s celkem sympatickým úsměvem. Ichira na něj kývne a rozejde se pomalým krokem směrem který určil muž. My, Teychi, Neychi a já jdeme za ní jak poslušní pejsci.
„Á tady to je!“ kývne Ichira a zahne do postraní uličky. Octneme se před obří budovou. Z okna visí velký, zelený prapor s nápisem zkoušky chunninu. Trochu nejistě s kolem sebe rozhlídnu. Je tu nějak moc lidí. A já jsem jedna z nejmladších. Kousek ode mě sedí na lavičce černovlasá holka a zasněně kouká na hlouček před sebou. Trochu zvědavě se podívám jejich směrem. Bohužel! Přes zadky ječících holek nic nevidim. Holka je na tom asi stejně, páč si vzdychne a zadívá se do země.
„No.. jdu nás nahlásit! Kushino ani krok jinam jasný?!“ ukáže na mě prstem Ichira.
„Jasně!“ kývnu. Sotva se otočí namířím si to rovnou k holce.
***
„Ách jo…“ vzdychne a zase se toužebně podívá na zadky.
„Ehm… ahoj!“ vyrazím ze sebe. „Jsem Kushina Uzumaki!“ Holka ke mně nejistě zvedne oči a chvilku kouká na mou ruku nataženou k ní.
„Já… já ahoj. Jsem Mikoto Uchiha!“ řekne roztřeseně a přijme mou ruku. Bez váhání si sednu vedle ní a pohodím hlavou k hloučku. Mikoto nejdřív fascinovaně kouká na hřívu co se mi rozvlní ve větru ale pak pochopí.
„Je.. já na něj nekoukala jen jsem já jen…“ začne koktat a zčervená jak pivoňka.
„Já nic neříkám! Jen se ptám na koho tak koukáš!“ uchechtnu se.
„No víš… na Minata..“ zčervená ještě víc. Znovu otočím oči. Bohužel ten zázrak je zastíněn.
„Hm… to bude asi vážně pěknej když po něm všichni letěj ne?“ zamrkám.
„No… on, on je… úžasnej!“ Mikoto se sveze po lavičce.
„Kushino!!! Řekli jsme ti že máš na nás čekat!!“ Ten hlas bych poznala i kdybych byla hluchá. Hned po mojí úvaze mě Neychi za tričko vytáhne na nohy. S úsměvem se mu vytrhnu.
„Ehm… Mikoto to je můj bratr Neychi!“ kývnu na ní a Neychi mě rozpačitě pustí. Najednou Mikoto vykřikne a začne si mnout oči.
„Já vidím dvojmo!!“ vykřikne.
„Ne v klidu.. to je můj druhej brácha Teychi!“ řeknu nevzrušeně aniž bych se podívala za sebe. Mikoto trochu vyjukaně kouká po mě a po bráškách.
„A tady jste málem jsem vás ztratila!“ Á cukrkandl na páté hodině.
„Ahoj maličká! Ty jsi kamarádka Kushi? Já jsem Ichira, její sensei!“ usmívá se od ucha k uchu. Mikoto nasadí takový rozkošný cukrblik a natáhne k ní ruku.
„Jsem Mikoto Uchiha.“ Řekne.
„Víte co holky? Ještě si tu chvilku povídejte a já s klukama půjdem omrknout o čem o je ju?“ usměje se Ichira a odejde. Ta holka mě vážně štve. Už jste někdy viděli něco tak Sladkého?
„Už ho vidím…“ pípne Mikoto a v tu ránu je rudší než moje vlasy. Podle jejích slov otočím hlavu abych spatřila…