Akatsuki v nebi- aneb jak se přivádí vládce pekel k šílenství v rekordním čase? 03

Co kdybychom zavolali vládce pekel?" navrhnul Ten Nahoře.
"Konečně nějaký vzrůšo,"
"Já bych se neradoval," zasmál se škodolibě bůh, vzal sluchátko a vytočil číslo směr peklo.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
"Nesnáším čekání," povzdychl si Deidara.
"Tos pochytil od Sasoriho?" rejpnul si Kakuzu.
Naše organizace kyubihojsmenechytili-životemjsmezaplatili stále čekala jak se neschopná vláda mezi nebem a peklem vypořádá s tímhle problémem.
"Nemůžou nás prostě zase oživit?" zeptal se morbidně Pein a stále čekal na nechutně růžové sedačce (první barevná věc v nebi) na samotného vládce pekel.
"Ale, nemyslím si, že je to dobrý nápad," protestoval kdosi za dveřmi, které nesmlouvavě otevřeli dveře čekárny a vstoupil tak krčící se malý bůh s...
"TY? Zase ty?" stoupl Kisame a ukázal na muže.
"Nevím o co vám jde, mladý muži," oznamoval vládce pekel.
"Už zase! Dělá to zase! Á, ty mě jednou přivedeš do hrobu!" ukazoval Kisame hrůzostrašně na vládce pekel, který se jen zazubil.
"Hele Kisame, není to ten vůj zbožňovanej Gai?" zasmál se Hidan.
"Gai?" opáčil se muž v černém a povytáhl své huňaté obočí, které se rázem srazilo nízko do očí náporem hlasitého smíchu.
"Co je ti k smíchu? Přivádíš mě k šílenství! Naposled když jsme se viděli, jsem musel chodit k psychologovi a brát antidepresiva! Tohle chceš? Chceš mě úplně zničit?" klesl Kisame na zem a nidko z přítomných nechápal.
"No, musím poznamenat, že Gai se o dost zlepšil," poznamenal Ďábel a uchechtnul se.
"Víte," odkašlal si a všichni až na boha čekali co z něj vypadne, "já nejsem Gai. Gai je můj malý bratříček."
"Ááááá, to je horší a horší! On má snad i dvojče!" brečel Kisame na podlaze až i Peinovi ho bylo líto.
"Takže," přežvýkl v ústech žvýkačku Gaiův bratr "tady se starcem jsme se shodli na tom, že VY" ukázal na zmrzačenou skupinku ex-teroristů, "tak vy prej máte jít se mnou. Do PRR."
"PRR?" zopakoval Deidara.
"Ano, PRR-Plesnivý Rajský Ráj,"
"Ale, fuj to zní hnusně. A to jsem plesnivou rajskou ještě neviděla," postěžovala si Blue.
"A zrovna ty a tvoje recepty bys to měla znát. Jak minule si uvařila místo králíka ruku zajatce."
"Jste asi 500tí co si myslej, že je to rajská, tak tedy, můžeme jít?"
"Počkat! A co tam budeme dělat? Jestli, tam nejsou ani časopisy, tak nikam nejdu! Nehodlám umírat nudou bez nových módních trendů," konstatoval Deidei a uhladil si vlasy.
"Neboj blondýno! Nudou se tam vážně nudit nebudeš," mrkl na něj šibalsky což se Itachiho dotklo.
"A jak se tam dostanem? Metrem nebo tak?" řekla bílá půlka Zetsua.
"Já bych volil katakomby," řekla černá-morbidnější půlka.
"Heh, jak vidím, tak pozemšťané si to představují dost složitě. Měli byste se vážně přestat tak dívat na pohádky," politoval je Gaiův naštěstí méně hyperaktivní bratr.
Ani ne mrknutím oka se zničehonic najednou ocitli Akatsuki v temném špinavém prostředí, kde každý kout byl lemován hustou vrstvou pavučin a linul se tam odporný zápach rozkládajících se těl.
Na to Kakuzu rozevřel svou náruč, padl na kolena a naprosto uchváceně ze sebe vypravil: "Domove, sladký domove!"
"Jo, tady dokážu žít," zkonstatoval Pein a ťukl na zeď aby zjistil z jakého materiálu je tvořená.
"Á, lidské kosti míchené s maltou. Skvělý výběr." pochválil Geyovi. (Ano, matka Gaye se se jménama moc nepárala.)
"Díky, snažil jsem se, aby to tu evokovalo prostředí ve kterém žijeme než umřeme,"
"Hm, tak to se ti teda fakt povedlo," uchechtla se Konan, která si zacpávala nos před puchem.
"Zetsu, kde seš? Hej, Zetsu, nežer tu mrtvolu! Třeba ji ještě potřebují," smlouvavě se snažil Tobi přesvědčil Zetsua k odchodu.
"Zrovna jsem našel Kazekageho!"
"Ehm, jsme tady, v PRR, ale co teď?"
"Teď? Teď se můžete naložit do támhle toho kotl..chci říct té vany, za tym dřevěným panákem."
Deidarovi se zúžili oči.
"Dřevěným panákem?" vyhrkl ze sebe a jeho pohled padl na kotel ze kterého trčela jenom smrková ruka.
"Deidaro, uklidni se! Možná to není Sasori!" uklidňoval Pein Deidaru, který běžel ke kotli.
"Né, to dřevo poznám všude! To je českej smrček! Udělal si ji z Vánočního stromečku!" vytrhl se Deidara z Peinova sevření a doběhl ke kotli od kud následovně vytáhl bezvládné tělo zírající do stropu.
"Nééé, Sasoríínku! Řekněte něco! Mistře Sasori!" klepal na jeho bledou tvář.
"Tak to je nechutný," zkonstatovala Konan, "takhle skončíme taky."
"Né, vy ne. Jenom on se těžce vařil tak jsem ze dřeva přešel na slívku. To jste měli vidět jak to jelo," zvedli se Geyovi koutky vzhůru.
"Musím se uklidnit," řekl Deidara a zapálil si jointa.
"Ale, to nemůž," Pein schladil Geye vražedným pohledem, takže se místností začal šířit onen známý pach a všichni ostatní členi si přišli, že se dostali do ráje.
"Já vědel, že ten vedlejšík nám k něčemu bude," řekl Pein a poslal jointa Hidanovi.
"Jo, to jo,"
Po chvilce se, ale Gey přestal ovládat,"Tak fajn, tráva je OK, ale nehodlám tady poslouchat Depesháky!" řekl a chtěl sebral deidarovi rádio ze kterého se linuli skučivé zvuky.
"Proč?" zeptal se Deidara nepřítomným tónem a zesílil rádio.
"Tak, sakra, ani za to pořádně nedostávám zaplacený, mrtvoly musím furt uklízet, přikládat, smrdět a ještě tohle!" zaklel a politoval se Ten Velký a Pein na Deidaru vděčně mrkl a Deidaru mu to opětoval.
"Hej, šéfe, došel rum!" zavolal na něj někdo z povzdálí.
"Omlouvám se, mám tady něco důležitýho. Chovejte se jako doma." uklonil se Gey a odběhl za stvořením čekajím v povzdálí.
Po chvilce se vrátil. Jeho oči několikrát rychle zamrkali jestli je to pravda, úsměv ztuhl a hlasitě polkl.
Jinak řečeno-peklo bylo od podlahy, přes stěny z dobrého materiálu až po strop vzhůru nohama.
"Jak jste to," ukázal vyděšeně na místnost s rozházenýma kotlema a vařící vodou všude možně.
"Čo?" přežvýkl Zetsu kus nohy svého ukořistěného Kazekageho.
"Jak jste stihli za takovou krátkou dobu obrátit všechno vzhůru nohama?" nechápal Gey a ovíval se rukou hříšníka, která byla značně kostnatá.
"No to víš, kdysi jsme za to byli placení. Plocha o 10 metrech čtverečných za dvacet sekund, náš osobní rekord," políbil si Itachi svaly na ruce a podíval se na Geye, který vypadal, že nemá daleko k slzám.
"Musím na vzduch," otočil se k odchodu a otevřel bránu. Na to se ještě otočil a řekl: "Ale, tentokrát se nechovejte jako doma!" spražil se nesmlouvavým pohledem.
"A to měl o nás ten dědek v nebi starost, teď aby platili psychatra tady tomuhle," řekla vítězoslavně černá půlka Zetsu, která si násedně tleskla s Kakuzem.
"Hej, Deidaro! Nemůžeš ho tahat všude s sebou!" řekl Pein na Deidaru, který se snažil nepoškodit Sasoriho tělo, když ho vytahoval z kotle.
"Ale, ne! Zašprajchcla se mu ruka do noh! Vydržte mistře Sasori! Hned vám pomůžu!" histericky běhal Deidara kolem navlhlýho kusu dřeva.
Konan se mlsně zadívala na tělo Sasoriho a konstatovala: "Hm, Sasori je kus..."
"...dřeva." dodal Hidan.
Pein se podíval na svou krvežíznivou smečku. Na Zetsua olizujícího kosti Kazekagehon Na Deidaru truchlícího nad ostatky svého mrtvého dřevěného parťáka. Na Konan vyšívající ubrousek s nápisem 'Všude dobře, v PRR nejlíp!'. Na Kakuza, který se marně snažil přišít si kus obličeje, protože mu sladce spadl kus obličejového svalu. Na Hidana bodající do sebe nůžkama řvoucího: "A přece jsem furt nesmrtelnej!". Na Itachiho, který každým krokem zakopával, protože v nebi mu nedovolili si jít na zem pro svého slepeckého psa. Na Kisameho, který bědoval, že se jeho rybičkám rychle vypařuje voda. Jenom složil hlavu do klína a litova sám sebe:
"A s tímhle jsem chtěl dobýt svět???"