Our broken hearts 5

Leiko si připevňovala čelenku Konohy na ruku a všichni ji u toho pozorně sledovali.
Už se stihla skamarádit se všemi jejími „vrstevníky“ a musela si přiznat, že jsou všichni staršně fajn.
Nejvíc jí seděly asi Sakura s Hinatou a taky samozdřejmě Sasuke a hlavně Naruto.
„Díky, že jsi mě zarazil. Mohla jsem nás prozradit.“ pošeplala mu potichu.
„Ale to je v pohodě. Nic se nestalo a to je hlavní. Třeba na to ani nikdo nepřijde.“ usmál se na ni Naruto.
„Snad.“
„Hele, co si tam vy dva šeptáte? A chodíte vlastně spolu?“ zeptal se škádlivým tonem Lee.
Leiko se zarazila. Vlastně by s ním strašně chtěla chodit.....
„No jasně že spolu chodíme.“ řekl Naruto s vážnou tváří. Všichni dokonce i Hinata jim začali gratulovat, až se oba museli smát.
„Tak a je to vyřešené.“ řekla si pro sebe šťastně Leiko. Vtom se tam objevil Asuma.
„Všechny si vás volá Tsunade. Zítra nastupujete na misi proti Akatsuki.“

„Cože? Proti Akatsuki?? Ale, ale to je šílenství!“ vykoktal ze sebe Kiba a všichni mu na souhlas zamručeli. Asuma pokrčil rameny.
„Já za to nemůžu. Ale jestli nechcete Tsunade naštvat, tak by být vami šel.“ dokončil větu a chtěl si je pořádně prohlédnou ale s podivem zjistil, že tam už nikdo nestojí.
Jakmile uslyšeli mladí ninjoví o naštvané Tsunade, vystřelili rychlostí blesku ke kanceláři Hokage, že by jim i Yondaime mohl závidět. Tsunade se v kanceláři pomalu začínala nudit, což mělo za následek vznik vražedné nálady.
„No to je dost!“ Okomentovala jejich příchod. „Asuma vám už jistě řekl, že pro vás mám misi. Nějaké námitky?“ Vtu chvíli se spustil úplný příval slov.
„Výborně, takže žádné.“ řekla s úšklebkem Tsunade, strčila Narutovi do ruky papír s misí a vyšla z místnosti, doprovázena nechápavými pohledy ostatní.
„Ta nás setřela.“ ozvala se Leiko a všichni vybuchli smíchy.
„Tak co je tam napsané?“ zeptal se Sasuke netrpělivě Naruta.
„No... vyrážíme zítra v osm hodin, budem tam přibližně měsíc. Za tu dobu se máme pokusit zabít všechny členy Akatsuki. Pokusit je tu podtrhnuté.“ Odpověděl mu Naruto.
„A kdo je velitel?“ zeptala se zvědavě Ino.
„No... je to tu jakési poškrtané. První je tu napsané Sasuke, to je škrtlé, pak Shikamaru, Kiba, Sakura, to je taky škrtlé a zbilo tu Leiko a já.“ Všichni se po něm divně podívali.
„To budem mít dva velitele? Tak to bude zajímavý?“ řekl naoko otráveně Shikamaru. Leiko se taky naoko urazila.
„To si myslíš, že my dva se nedokážem shodnout? Tak to ještě uvidíš jak to skvěle zvládnem!“
„Moje řeč.“ Přidal se k ní Naruto a všichni se rozesmáli.
„Takže, smím-li se zeptat, jaký máte plán?“ zeptal se strategicky Shikamaru. Naruto a Leiko se po sobě udivěně podívali.
„Plán? A to jako na co?“ zeptali se udiveně jako jeden muž. Shikamaru si povzdechl.
„Ano, přesně to jsem si myslel. Takže plánování necháte na mě jo?“
„Jasně.“ řekl vesele Leiko. Naruto se na ní chvilku upřeně díval.
„Mohla bys se mnou jít někam bokem?“ zeptal se. Leiko přikývla a oba poodstoupili.
„Tak, co jsi mi chtěl? Zeptala se Leiko zvědavě.
„Jak to budem dělat po nocích? To si jako liška zalezaš do spacáku a budeš doufat, že tě nikdo nepozná?“ V Leiko hrklo. Tohle nějak nedomysela. Ale něajké řešení se určitě najde.
„Tak budu spát jinde než vy. Řeknu, že jsem strašně stydlivá a zalezu si o kousek dál a ty je zatím budeš hlídat, aby za mnou nikdo nešel. Jednoduché, ne?“ Naruto se zasmál.
„Když to vidíš takhle. Tak, už se asi vrátíme za ostatními ne?“ Už chtěl, když ho Leiko chytla za mikinu.
„Počkej, jak jsi to vlastně myslel s tím, že spolu chodíme.“ Naruto se roštácky zašklebil.
„A ne snad? Ale jestli chceš raději Madaru, tak já ti to s ním sprostředkuji.“
„Ty.....!“ Leiko dělala že je uražená a vydala se k ostatním. Vychlámaný Naruto ji následoval.
„Kdy tu na vás zítra máme čekat?“ zeptal se Neji.
„No, tak v devět?“ nadhodila Leiko.
„Beru tě za slovo.“ odpověděl jí Neji. „Tak zítra v devět?“
„Jasně!“ zvolali všichni a vydali se do svých domovů.