"To se nikdy nemělo stát." /SASUNARU

"To se nikdy nemělo stát."

Stál u okna, díval se na mraky, které pomalu pluly po modrém moři, a přemýšel...

Bylo časně po obědě, kdy si zase vyšel s Mistrem Irukou a dnes i s Mistrem Kakashim do Ichiraku na misku vydatného ramenu. A kdyby to zůstalo jen u jednoho. "Já to za tebe věčně platit nebudu," řekl mu Iruka, když Naruto vypil misku do poslední kapky. "Jednou se o sebe budeš muset postarat sám," Kakashi se podrbal ve stříbrných vlasech a přikývl.
Naruto si mlsně pohladil bříško, utřel si pusu a pak se usmál. Rázně postavil misku na pult až to břinklo, poděkoval za jídlo a po zaplacení všichni spokojeně odkráčeli.

Už jsem jako Shikamaru, ale asi má fakt pravdu. Mraky mě naplňují takovým klidem a já se pak začínám zmítat ve všech těch tvarech a utápím se ve vlastní představivosti. Ta modrá ....tak krásná s těmi bílými mračny... ......Avšak stále nemůžu přijít na jiné myšlenky. Sasuke, nemůžu na tebe stále přestat myslet.... ...Naruto si povzdechl.

Už jsem ti byl tak blízko...byl jsem ti tak blízko, když naše skupina pronásledovala Itachiho, za účelem stihnout tebe a když jsme se pak dozvěděli, že je už mrtvý a že si ho zabil ty. ......Když jsem spatřil čerstvý oheň Itachiho techniky, doufal jsem, že tě stihnu. ....Tak moc sem doufal a žíznil po tobě. Kde jsi? ....Kde jsi.

Byl jsem tak šťastný, když si byl semnou. Byli jsme jako dva bratři..Bratr jeden druhému. Já tobě, ty mně. Tak rád jsem s tebou soupeřil a snažil se tě předstihnout. Všechny naše mise společně se Sakurou a Mistrem Kakashim,který stále i teď, kdy tu nejsi,chodí pozdě. Všechny naše hádky, kdo je lepší a kdo komu rozbije hubu. .....

A jak si řekl.."Nenáviděl jsem tě,Naruto." ...a najednou si mi .... umíral v náručí.

Naruto se naposled podíval po roztodivných tvarech bílých mraků, ale pak se mu najednou zdálo, snad že ho pálí oči, a tak poodstoupil, aby mu nesvítilo slunce do tváře.

Kousl se do rtu, chtěl si ulevit. Blonďatá ofina špičatých vlasů se mu zatřásla, když si sedl na postel. ...."Sasuke..."

Do očí mu vstoupily slzy a on už věděl, že nejsou od slunečního svitu a že to není alergií. Byl to prostý pláč nejistoty a zoufalství. Tak dlouho to v sobě skrýval, že ho to opravdu trápí. Vždycky když byl sám, tak to na něj znovu dolehlo. Znovu ten stav. Nikdo o tom nevěděl, ani Jiraiya si ničeho nevšiml. Ani nemohl. Ani Sakura ne. Nikdo nevěděl o tom, že Naruto se pořád utápěl v depresích, i když na venek vypadal šťastně přes to všechno, co se stalo a že Sasuke odešel. Ano jistě, bylo to moc smutné, a všichni věděli, že slovo "Sasuke" bylo jak pro něj, tak i pro Sakuru tabu, ale co se s tím dá dělat?

Sundal si čelenku a chvilku se na ni díval. Vzpomněl si na okamžik, kdy spolu bojovali. A Sasuke vyhrál. Pak už byla jen tma.

Myslel jsem, že jsem mrtvý.......

Znovu se podíval do modra za oknem, ale pak cukl koutkem a sklonil hlavu. Slzy se mu jen kutáleli z očí, když si stále víc uvědomoval i po tak dlouhé době, že Sasuke tu není. ...Ztratil svého bratra, jako on ztratil svého. Sasuke chtěl být naplněn nenávistí, avšak proto musel obětovat vše. Rodinu, kterou mu byl On a přátelé. I dívku,která ho tolik milovala. Všechno. Bez dovolení jako předtím jeho bratr, který ho předtím nechal žít, opustil vesnici a stal se z něj hledaný ninja.

Naruto si lehl na postel a skulil se do klubíčka. Chtěl být se Sasukem a chtěl, aby všechno bylo jak dřív. Soupeření, bitky, společné mise....chuuninská zkouška. Chtěl být zase s ním.

Byl jsem v šoku, když si mi ležel bezbranně v náručí ....a tak slabý. Cítil jsem, jak z tebe prchá život. Zdálo se mi, že se vzdaluješ. Chtěl jsem tě pořád držet a snad tě přemluvit, abys neumíral.
Když ses na mě podíval těma černýma očima plnými smutku.......smutku z toho, že umřeš bez toho, abys sis vyplnil své přání a svůj sen. "...zabít jednoho muže a obnovit svůj klan.."
Tak si to předtím řekl a mě to přišlo absurdní. Nesmyslné přání, které nepotřebuješ naplnit. Ta tužba "..pomstit se..", že za to nestojí....myslel jsem si. Tenkrát to bylo všechno opravdu jiné.

......A pak si ke mě vztáhnul ruku, když už se ti téměř zavíraly oči. Tvůj poslední pohled....

Byl jsem zmatený z toho, co se děje, ale už jsem věděl, jak sem tě svíral v náručí, že slovo "pomsta" není tak nesmyslná, jak se mi zdálo, když jsi vyjadřoval své přání. ...

Pomstít se. ... ... Skoro u mé tváře, nevím, co si chtěl udělat, ale.......tvá ruka spadla....a oči se zavřely. .....Myslel jsem, že umřu zoufalstvím, že ztrácím osobu, se kterou jsem tak dlouho tvořil "to pouto"........a nakonec....

Naruto si z nočního stolku sundal rámeček s fotkou a všechny osoby na ní si prohlídl. ...

...Na Sasukem jeho oči setrvaly nejdéle.

"Chci být s tebou...."

Chci být s tebou, Sasuke. Chci, abysme spolu byli navždy....A nikdy se už nerozejít. Nikdy už nechci vidět tvá záda a jak se mi vzdaluješ. Už nikdy, Sasuke.

"Prosím, už ne."

Naruto si přivinul fotku k sobě a rozplakal se. Nevěděl, co má dělat, nevěděl, proč ho odloučení od Sasukeho tak moc sebralo a proč se pořád nemůže vzpamatovat.

.....Sasuke.......tolik tě to bolí, co mě?........Sasuke....buď tu semnou, Sasuke, drž mě za ruku, Sasuke...Sasuke......Proč tu nejsi?....Proč si mě tu nechal?..Sasuke......to bolí.

Drž mě za ruku a řekni, že už nikdy neodejdeš..........

Vzlykl a přisunul si kolena blíž k bradě.

Křečovitě držel rámeček na prsou a snažil si vybavit ještě něco z jeho posledního setkání s ním.

Já nevím....nevím, co sem si myslel. Tvůj arogantní pohled. Lekl jsem se. Nečekal jsem to setkání, nečekal jsem tebe....a ani to, co se stalo hned potom, co se naše oči setkaly.

A najednou si byl u mě a svou ruku si mi položil na rameno. Snad zbytečně jsem doufal, že to bude šťastné shledání. A všechno bude jako dřív. .....Domov v Konoze.

Tvá ruka...mé rameno. Tvůj hlas ....a můj strach.

Naruto si lehl na záda a uslzenýma očima se zadíval do stropu. Zlaté vlasy měl poházené na polštáři a obrázek pořád tisknul k sobě.

Kdyby jsme se ještě někdy setkali, Sasuke....Opravdu už tě nemůžu nechat odejít. Jak v dobrém, tak ve zlém. ...Pořád tu čekám. Na tebe čekám. .....Tak mě to trápí a nevím, co dál.

"Vzpomeneš si na mě někdy, Sasuke?"

Byl to jeho celoživotní slib Sakuře, přivést Sasukeho zpět. Ale teď spíš cítil, že ne jak pro Sakuru, ale pro něj, tak on bude šťastnější, když se Sasuke vrátí.

Musím tě přivést zpět! Musím tě najít a až tě najdu, musím tě zadržet, až tě zadržím, musím tě dovléct do vesnice a přesvědčit tě. Ty a já.......jsme jedno. Musíš tu už zůstat.....pro mě.

Už jsem se poučil, předtím jsem to nedokázal. Ale teď už ano. Už musím.

Naruto se statečně usmál a z očí mu vytekly poslední slzy. Zatnul odhodlaně zuby a napřáhl před sebe ruku s "cool" gestem.

Taková je má cesta ninjy.