Nothing in mistake 2

„Byl jste výborný sensei. Znal jsem vás sice nejkratěji ze všech, ale stačilo se mezi námi vytvořit silné pouto. Vzpomínám si na naši první společnou misi. Se všemi jsem se už znal, jenom s vámi ne. Udělal jste na mě silný dojem, vaší silou, vyrovnaností, i zvládnutí mých nejlepších kamarádů. Pomáhal jste nám na naší cestě ninji, staral se o nás a později jenom hrdě sledoval, jak se stáváme joniny a nakonec i sanniny. Jenom jedno mě mrzí... Nedokázali jsme přivést zpět Sasukeho, ikdyž jsme na něj všichni tři zapomněli. Vždyť já jsem ho vlastně ani neznal. Ale vy jste na něj pořád vzpomínal. Cítil jsem to, protože jsem začal mít znovu emoce. Už jsem nebyl ten bezcitný člověk, který přišel k vám do týmu. Navždy na vás budu vzpomínat, Kakashi- sensei.

„Sai, jsi tu?“ Sai se otočil po hlase a střetl se s pohledem Sakury a Naruta, kteří právě vstoupili do dveří jeho pokoje.
„Jasně.“ Své kamarády měl moc rád. Vždycky mu byli oporou, ikdyž kdysi dávno se chovali pěkně střeštěně, hlavně teda Naruto...
„Říkali jsme ti, ať se na Hyuugy nevrháš sám, měl jsi počkat na nás. Nemusel jsi teď ležet v nemocnici se zlomenou rukou.“ Sakura se mu nedívala do tváře.
Její pohled bloudil někam ke hřbitovu, tam, kde se včera konal pohřeb slavného kopírovacího ninji Kakashiho Hatake.
„Když já jsem si nemohl pomoct. Lidé jsou tak slepí a nevěří nám. Copak to není jasné, že ho zabil Hiashi? Zatraceně, proč mi jsme jenom šli na tu zatracenou misi!“ Sai bouchl rukou do nemocničního stolku, který se pod jeho ránou rozpadl.

„Viděli jste ten Nejiho a Hiashiho škleb, když nám přáli upřímnou soustrast?
Vždyť na tohle celou dobu čekali! Až se zklidíme z vesnice, aby mohli někoho zabít! Ale proč Kakashiho? Vždyť pro Konohu nebyl ničím nebezpečný.“ Sakura vypadla, že by si do něčeho taky ráda praštila, ale Naruto jí zadržel pohledem.
„Tady asi nepůjde o Konohu, jako spíš o Hyuuga klan. A kdo ví, kdo je v tom ještě namočený. Vůdkyní klanu se přece už dávno měla stát Hinata, tak co tam ten zatracený Hiashi pořád straší?“
Všichni tři se na sebe podívali a bezmocně pokrčili rameny.
„Mě už to tu nebaví, jdu domů!“ Sai se pomalu zdvihl a začal si balit věci. Sakura se na něj chápavě podívala.
„Jenom pojď, já ti tu ruku vyléčím hned, vždyť jsem přece byla medic ninja.“ Tým Kakashi se na sebe usmál a společně vyšli z nemocničního pokoje, doprovázeni pohledy dvou párů očí, kterých si předtím nevšimli.

„Už odešli?“ Zpoza skříně vyšli Shikamaru a Lee.
„Však to vidíš, ne?“ Utrhl se Shikamaru na Leeho. Opravdu ho nemusel, stejně jako Hokageho.
„O tomhle musíme Nejiho-sama okamžitě spravit. Ti tři chystají nějakou vzpouru, to je jasné.“ Lee mluvil samolibým hlasem, jako by se už stašně těšil, až bude Nejimu žalovat na svoje bývalé kamarády a současné Legendární sanniny. Shikamaru se zamračil.
„Tak to teda neřekneš! O to se ještě postarám! Myslíš že nevím, jak to doopravdy bylo?“ Lee si však z jeho výhružek nic nedělal a jen se na něj slizce usmál.
„Jediný, o koho se osobně postarám jsi ty. A když už všechno víš, nezbývá mi nic jiného než tohle.“ Lee dořekl a v pokoji se objevilo deset Anbu vojáků a obstoupili Shikamara. Ten věděl, že už nic nezmůže.
„Proč to děláš?“ zeptal se ho. Lee se na něj zašklebil.
„Protože chci být zadobře s Radou starších a Hyuuga klanem.
Sakura, Naruto a Sai tady už skončili. Stejně jako skončil Hatake a stejně, jak teď skončíš i ty.“ Anbu se na Shikamara vrhli, nasadili mu pouta a odvedli z místnosti. Lee se podíval na Saiův noční stolek a uviděl tam fotku týmu Kakashi. Vzal ji do ruku, podíval se na ni a pak ji roztrhal na malé kousky.
„Už brzy.“ zašeptal a vyšel ven z místnosti.

„To bylo opravdu chytré, zabít Hatakeho ve chvíli, když tu ti zatracení sannini nebyli, strejdo.“ Neji seděl v kanceláři za svým stolem a podepisoval různé papíry, aniž by jim věnoval sebemenší pozornost. Jeho prioritou bylo teď zabít pár osob. Hiashi se díval z okna a přemýšlel o událostech posledních dnů.
„Možná, že to až tak chytré nebylo. Pár lidem mohlo dojít, že to byla sabotáž, ne nehoda.
Sannini by je o tom možná mohli přesvědčit.“
„To je možná pravda. Ale co myslíš, s kým by lidé chtěli být víc zadobře? S celou Radou starších, Hyuuga klanem a Hokagem, nebo se třemi mladými sanniny?“
„A taky mě dělá starost Hinata.“ pokračoval Hiashi, jako by jeho synovec nic neřekl. „Pořád je teď někde pryč z domu a když je náhodou doma, dívá se na mě jako na vraha.“
„Je to možné.“ namítl Neji.
„Hatake jí hodně přirostl k srdci, když nějaký čas trénovala s jeho týmem.“ Oba dva muži se najednou odmlčeli.
„Někdo tu je.“ zašeptal Neji. Hiashi přikývl, jako že ví. Postavili se do bojových pozic a tiše vyčkávali. Ozval se praskot a objevil se Lee. Hiashi a Neji se uklidnili.
„Neseš nám nějaké zprávy?“ zeptal se Hiashi. „A kde je vůbec Shikamaru?“ Lee se zamračil.
„Zradil nás. Zavolal jsem na něj Anbu a ti ho odvedli.
A něco jsem přece jenom zjistil. Haruno a Uzumaki byli dnes doopravdy za Saiem do nemocnice. Mluvili cosi o pomstě a pak někam odešli.“
Neji se zamyšleně poškrábal na hlavě.
„O postě říkáš? A neslyšels přesně, co si říkali?“ Lee zavrtěl hlavou.
„Kdepak, neříkali nic. Mám je dál sledovat?“
„To bys mohl. Ale hlavně dej pozor, ať tě nechytí. Já si zajdu na přátelskou návštěvu za Shikamarem do Anbu věznice. Musím si s ním něco důležitého vyřídit.“ Neji si sáhl za opasek a vytáhl katanu, která se na slunečním světle zablýskala. Hiashi a Lee přikývli a oba dva zmizeli.
Neji zamkl kancelář a vydal se k základně Anbu. Vojáci ho pustili dovnitř a on se vydal do věznice. V jedné žaláři uviděl sedět Tenten. Když ho uviděla, oči se jí vražedně zableskly.
„Ty zrádče!“ zavrčela. Neji se k ní trochu přiblížil.
„Ale ale! Že by tě to tu pomalu začínalo zmáhat?
Promluvíme si později zlatíčko, teď doopravdy nemám čas.“ řekl sladkým hlasem a vydal se dál, nechávajíc rozzuřenou Tenten za sebou.
Konečně došel k těm správným dveřím. Rázně je otevřel a posměšně se díval na současného obyvatele téhle cely.
„Takže ty jsi nás nakonec zradil?“ zeptal se ho naoko lhostejně.
„Spíš jsem zjistil, co jsi doopravdy zač.“ zavrčel Shikamaru. „Zavřel jsi sem i Tenten že?“ Neji se zašklebil.
„Bylo to nezbytné. Začala dělat problémy, stejně jako ty.“ Shikamaru se zle zamračil.
„Tohle ti nevyjde. Nakonec se všichni spojíme se sanniny a dostaneme vás tam, kde patříte!“ Neji se zasmál.
„A můžu se tě zeptat, jak to chceš udělat? Ty s Tenten sedíte ve vězení, ostatní nic netuší a o Sakuru, Naruta a Sai se už postaráme.“
„Takhle.“ odpověděl Shikamaru a bledkurychle vyběhl z cely. Neji se za ním překvapeně pustil. Shikamaru se proplétal chodbami a hledal východ. Vtom uviděl známou tvář, jak se na něj dívá skrz mříže. Tenten. Rozhlédl se a protože Nejiho nikde neviděl, otevřel rychle dveře, chytil Tenten za ruku a pádil s ní pryč.
„Co se děje?“ křičela na něj Tenten.
„Honí nás Neji!“ zakřičel za ní Shikamaru.
„Musíme se dostat k Saiovi, nebo Sakuře a Narutovi. Pospěš si!“ Oba ještě víc zrychlili. Vtom se před nimi objevil Neji.
„Mě tak lehce neutečete!“ zasmál se. Shikamaru a Tenten prudce zabrzdili. Otočili se a utíkali jinou chodbou. Tohle byla konečně ta správná. Před nimi byl totiž východ. Vyběhli z vězení jako dva blesky a v závěsu za sebou Nejiho. Anbu vojáci se na ně jen překvapeně dívali a nevzmohli se ani na slovo ani na pronásledování. Neji věděl, že tady už nemá šanci a jen se díval, jak mu ti dva unikají. Obrátil se na Anbu.
„Běžte o tom zpravit velitele. Necháme je být.
Dřív či později je dopadneme všechny.“ Ostatní přikývli a odešli. Neji se zadíval do míst, kam ti dva zmizeli.
„Jedna nula pro vás.“ Zašeptal a odešel.

Shikamaru a Tenten se už přestali bát, že by je někdo dopadl.
Zpomali a šli hledat někoho ze tří sanninů. Naštěstí je našli všechny pohromadě, jak trémují. Když je uviděli, nechali toho a překvapeně se k nim vydali.
„Co vás sem nese?“ Zeptal se překvapeně Sai.
„Utekli jsme z vězení. Už víme, jak to všechno bylo. Promiňte, že jsme vám něvěřili.“ zašeptala sotva slyšitelně Tenten.
„Vy jste utekli z vězení?“ zeptal se překvapeně Naruto.
„Ano.“ odpověděl Shikamaru. „Byla to fuška, Neji nás skoro chytil. Nakonec jsme to ale dokázali.“
„Vás honil Neji?“ zeptala se Sakura. „Vtom případě jste fakt dobří.“
„Díky.“ odpověděli oba dva zaráz.
„Mohli by jsme se k vám přidat?“ zeptala se prosebně Tenten. „Společně by jsme možná mohli Hyuugy porazit a pomstít tak Kakashiho senseie.“ Sakura se na ni usmála.
„To víš, že jo! Možná nás časem bude i víc! Pak by se nám to možná mohlo podařit!“
Všichni se na sebe usmáli. Byla v tom naděje. Konečně....