Dvě lišky - 7.kapitola - Za vesnici, přátele a rodinu!

Až druhý den večer se ocitli na okraji obrovského a temného lesa. Už jen z prvního pohledu bylo znát, že je nebezpečný a není radno jím procházet bez doprovodu.
„Kde má ta vesnice být?“ zeptal se Naruto své sestry a snažil se, aby jeho hlas zněl nebojácně. Zatím se mu to dařilo.
„Uprostřed lesa. Raději tam půjdeme až za světla. V noci budeme muset držet nad celým tábořištěm genjutsu, protože hlídky často chodí až sem,“ odpověděla Kit a zadívala se na hradbu stromů, zatímco ostatní stavěli tábor.
„Použij i to svoje genjutsu. To dvojitý,“ kývl na Kitsune Neji.
„Hai,“ souhlasila Kit a ukryla je pod svým dvojitým genjutsu ještě zesíleným jutsu ostatních.
„Musíme si rozdělit hlídky,“ prohlásila Sakura, když dovečeřeli.
„Ale Kitsune si žádnou nebere,“ namítl Neji. Ostatní se zasmáli, ale Kit se urazila a šla spát.
Následující ráno rychle zahladili stopy po táboru a vydali se do lesa. Ve dne se zdál stejně strašidelný jako v noci, protože jen po pár krocích tam byla tma jako v pytli. Jediní, kdo viděli, byli Hinata, Neji a Kakashi. Všichni měli nějakou oční techniku, která jim pomáhala se zorientovat ve tmě. A ti tři také vedli ostatní temnotou lesa. Ale používání jejich technik je vysilovalo. Hlavně Kakashiho. Ten proto Sharingan vypnul a šel za ostatními. Postupně vypnul Neji svůj Byakugan a Hin udělala raději to samé. Blížili se ke středu lesa. Ale když tam došli, tak se tam nacházela jen malá mýtina a nic víc.
„To snad není možné. On fakt tu vesnici přestěhoval nebo co,“ povzdechla si Kitsune nad prázdnou mýtinou a sedla si na zem. Byla vyčerpaná, protože se snažila používat ke své orientaci v lese chakru tak, jak ji to učil Orochimaru. Ale dlouho to netrénovala, a tak to nešlo.
„Ale jak by mohl přestěhovat celou vesnici,“ nechápal Shino a Lee naštvaně kopl do blízkého stromu, který to nevydržel a spadnul.
„Hups,“ zrudl Lee, ale když Sakura shodila tři stromy, tak ho to přešlo.
„Tohle všechno přece nemohlo být nadarmo,“ povzdechla si Tenten.
„Víš jistě, že jsme na správném místě?“ zajímalo Nejiho.
„Ano. Poznávám to tady,“ odpověděla Kit a zahleděla se do hradby stromů naproti sobě. Najednou se odpoutala od vlastního těla a viděla paniku ve Zvučné a Orochimara dávajícího rozkazy, poukazujíce na bránu.
„Je to tady!“ prohlásila najednou Kit a zároveň s ní i Kakashi. Ten totiž zkoumal Sharinganem své okolí a zjistil genjutsu. Neji s Hinatou okamžitě aktivovali svůj Byakugan a uviděli vesnici skrytou ve zvuku před sebou jako na dlani.
„Je to tady. Obklopuje nás jedno velké genjutsu,“ prohlásil nadšeně Neji a připravil si pečeť na uvolnění.
„Už o nás ví,“ dodala Kitsune a všichni se zarazili.
„Cože?“ nechápala Tenten.
„Orochimaru už zalarmoval celou vesnici. Budeme čelit pořádně velký přesile,“ odpověděla Kitsune.
„To zvládneme!“ prohlásil Kiba a Akamaru souhlasně zaštěkal. Byl tam totiž s nimi a nadšeně vrtěl ocasem.
„Je královská pečeť pevná?“ zeptala se Hinata své kamarádky šeptem. Bála se o ni, protože to, co se stalo s Yamatem minule při setkání s její minulostí bylo dost nebezpečné.
„Doufám, že ano,“ povzdechla si Kit, ale pak nasadila bojechtivý výraz a upravila své dlouhé, tmavě zelené šaty, aby se v nich mohla lépe pohybovat.
„Roztočíme to, lidi?“ tasila Kit katanu a otočila se na ostatní.
„Hai!“ zaznělo za ní sborově. Pak všichni zároveň uvolnili svou chakru a před sebou uviděli Zvučnou vesnici. Ale nestáli před ní sami.
V bráně, připraveni bránit svou vesnici, stáli Orochimaru, Kabuto a Sasuke. Za nimi byla armáda zvučných ninjů. A že jich skutečně nebylo málo. Přesila tak patnáct na jednoho.
„Přišli jste nás zlikvidovat?! To půjde asi těžko s těmahle nulama,“ prohodil ledabyle ledovým hlasem Orochimaru. Kitsune sevřela pevněji svou katanu. Zatím se na ni nezaměřil, ale Kabuto už si ji podezřele prohlížel. A tak neodolala a vyplázla na něj jazyk.
„Lorde Orochimaru…“ vydechl překvapeně Kabuto a otočil se na svého šéfa. Stál po jeho levém boku a po pravici měl Orochimaru Sasukeho, který si bojechtivě prohlížel své bývalé přátele. Ale Kit si zatím taky nevšiml.
„Co je?“ obořil se Orochimaru naštvaně na svého lékařského ninju, který jen mlčky ukázal na Kitsune. Orochimaru zbledl ještě víc než normálně, ale pak se sebevědomě ušklíbl.
„Ahoj, Kitsune-chan. Dlouho jsme se neviděli. Nechybí ti můj trénink?“ usmál se Orochimaru hraně na Kit. Doufal, že tím její společníky rozhodí, ale oni o tom očividně věděli, protože to s nimi ani nehlo. A takhle docílil jen toho, že se Naruto postavil na místo, po boku své sestry a ošklivě je všechny tři sjel pohledem.
„A víš, že ani ne? Našla jsem si lepší senseie, Oroksichte!“ odsekla útočně Kit. Orochimaru, Kabuto, Sasuke i ninjové za nimi se napřímili jako kobry, které se chystají k útoku. Tahle ještě Orochimarovi nikdo neřekl.
„A koho pak? Ještě řekni, že svého malého bratříčka,“ posmíval se jí Orochimaru. Naruto mu chtěl něco peprného odseknout, ale Kitsune mu v tom zabránila.
„Ano, mého malého bratříčka. Ale měl bys už dávno vědět, že je lepší ninja než ty. Nenaučil mě sice žádné jutsu, ale spoustu jiných věcí a za to si ho vážím. Ještě mě v Konoze učili Tsunade, Shizune a Jiraya. A nesmím zapomenout na Ebisu. Nevtloukal jsi mi náhodou celých devět let do hlavy, že je mrtvý?!“ odsekla Kitsune.
„No a co? Lži tě živily i předtím, s tím já nemám co dělat,“ mávl nad tím rukou Orochimaru.
„Jaké lži?“
„O tobě.“
„Jaké lži o mě?“
„Copak ty to dodnes nevíš?“
„Co bych měla vědět?“
„Oni ti to vážně neřekli?“
„Co mi měli říct?“
„Nedělej si ze mě legraci! Musíš to vědět!“
„Co musím vědět?“
„To co ti měli říct!“
„Ty jedna stará, vypelichaná zombie bez vlastního ksichtu, okamžitě mi řekni to, co mi měli podle tebe říct!“ vyjela na něj naštvaně Kitsune a udělala krok vpřed, přičemž výhružně pozvedla katanu. Sasuke chtěl něco říct, ale Orochimaru ho předběhl a svým dlouhým jazykem si přejel přes ústa.
„Měli ti říct pravdu. O tom, co se stalo v den tvého narození,“ pokračoval Orochimaru klidně, jako kdyby na něj neřvala.
„Tak už to konečně vybal!“ pobídla ho s milým ironickým úsměvem Kit.
„Když to chceš vědět… v den tvého narození do tebe tvůj děd zapečetil ducha osmiocasého démona Yamata no Orochiho!“ prohlásil vítězně Orochimaru.
„A to je jako všechno?! To už dávno vím, Oroksichte!“ odsekla Kitsune a už na něj pěkně křičela. Pořádně ji vytočil. Ona zuřila, zatímco on byl mimo z toho, že o tom věděla. To se mezi ně postavil Sasuke a vyzývavě se na ni podíval.
„Nemávej tady s tím mečem, ještě si ublížíš, zlato. Raději jdi klidně zpátky do Konohy a nech se tam hýčkat od svého bratříčka,“ sykl Sasuke na Kitsune. Byl o hlavu a půl vyšší než ona a měl svaly. A o dost delší katanu. A šel k ní s napřaženou zbraní. Přesto neuhnula a vyzývavě na něj hleděla.
„A nechtěl by ses náhodou ty vrátit za svým bratříčkem? Určitě by tě rád doma přivítal a v Tsukuyomi ti ukázal vraždu tvých rodičů,“ odsekla nebezpečně medovým hláskem Kitsune a podívala se mu do očí. Lidé, co stáli za ní jenom zadrželi dech. Tohle si o ní nemysleli.
„Víš moc dobře, že kdybych se za ním vydal, tak by si to pěkně odnesl, zrádce jeden. Ale co tobě ukazoval v Tsukuyomi?! Tvé nejzvrhlejší sny?“ prohlásil Sasuke. Už stáli jen metr od sebe a navzájem na sebe mířili katanami, zatímco si hleděli do očí a provozovali slovní přestřelku.
„Jak to víš?“ zúžila Kitsune oči.
„Vím mnoho věcí.“
„Špehoval jsi mě!“
„To není pravda!“
„Ale jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Tak jak je možný, že to víš?“
„Jinak to mezi vámi nemohlo skončit. Princ na bílém koni, co ti zachránil život!“
„To není pravda! Nikdy jsem se do něj nezamilovala.“
„Ale jo! Slyšel jsem tě. V nemocnici,“ poslední slovo jí Sasuke zašeptal do ucha. V tu chvíli se proti němu vymrštila její katana a po jejím boku stál Naruto.
„Ty jsi mě špehoval! Ty hnusnej a podlej grázle!“ prohlásila Kitsune a začala do něj mlátit katanou, ale on její útoky pohodlně odrážel, i když musel uznat, že bojovala dobře.
„Proti mně nemáš šanci, Kitunko!“ posmíval se jí Sasuke, když spolu bojovali. To už se i ostatní pustili do boje. Pak aktivoval Sharingan, protože se to nedalo. Byla dost rychlá.
„Naučila ses toho dost od doby, kdy jsi odešla,“ řekl unaveným hlasem Sasuke, když ho pořádně řízla do ruky, zatímco sama skoro přišla o prst.
„Já vím. Ale ty nic,“ odsekla Kitsune. Najednou se ale před ni postavil Naruto a řekl: „Odpočiň si, ať ta pečeť nepovolí. S tímhle mám nevyřízený účty.“
„Díky,“ usmála se na něj Kitsune a unaveně poodstoupila dál. Ale to už se na ni vrhli ninjové ze Zvučné, které hravě zabíjela i přes svou únavu. Ale pak k ní došel Orochimaru, který omráčil Kakashiho.
„Jak se mají mí bývalí týmoví kolegové?“ zeptal se Orochimaru Kitsune, když kolem sebe kroužili, ale zatím nebojovali.
„Řekla bych, že dobře. Mám tě od nich pozdravovat,“ usmála se na něj mile Kit.
„A co Ebisu?“ zajímalo Orochimara. Doufal, že ji nějak vyprovokuje, ale nedařilo se mu to. Byla podivně klidná.
„Nic zvláštního. Jen litoval toho, že nemohl na tuhle misi s námi. Protože se ti chce pomstít,“ odpověděla Kitsune.
„Za co?“ dělal Orochimaru nechápavého.
„Pokud já vím, tak za to, že jsi mu zabil nejlepší kamarádku, strýce, bratra a nevím koho ještě.“
„O tom nic nevím.“
„Nedělej za sebe chudáka. Zničil jsi už život tolika lidem, že to snad ani není v lidských silách.“
„Taky, že není. Já jsem totiž nadčlověk. Udělala jsi zlou věc, když jsi ode mne uprchla.“
„Uprchla?! Sám jsi mě vyhnal.“
„Zajímá tě proč?“
„Vždycky jsem byla zvědavá, takže ano.“
„Už mě nebavilo si s tebou zahrávat.“
„Myslela jsem si to. A přestaly tě zajímat moje útěky, viď?“
„Jo. Ale pak mi celkem chyběly. Ve vesnici to od té doby je podivně monotónní.“
„Smůla. Za to si můžeš sám.“
„Taky si říkám. Už nikdy nebudu tajit ničí tvář,“ slíbil si Orochimaru. To Kit rozhodilo a on se k ní okamžitě rozběhl a omotal jazykem.
„Jsi nechutnej!“ prohlásila Kit, a pak použila svoje speciální jutsu a objevila se za ním.
„Fuuton: Kamikaze!“ vykřikla pak Kit a udělala pár pečetí. Pak dodala: „Katon: Hibashiri!“ A na Orochimara se valilo ohnivé tornádo, ale on před ním uskočil, a tak místo něj smetlo spoustu jeho ninjů. Hinata s Nejim se na Kitsune děkovně podívali, když uviděli její jutsu. V jejich tvářích se mísil vděk s překvapením. Tohle jutsu bylo dost silné.
„To je všechno, co umíš? Pokud vím, tak jsi toho uměla mnohem víc,“ posmíval se jí Orochimaru. Pak na ni poslala vlastní jutsu a bojovali. Hodně dlouho. Pak se to Kitsune rozhodla ukončit.
„Hyoton: Tsubame Fubuki!“ vykřikla a na Orochimara se vyřítila tisíc a jedna ledová vlaštovka. To jutsu by ho bývalo roztrhalo na cucky, ale zachránil ho Sasuke, který použil jakési ohnivé jutsu. Kitsune se rychle ohlédla za sebe, aby zjistila, co je s Narutem, ale když ho uviděla bojovat po boku Sakury proti Kabutovi, tak se jí ulevilo a otočila se zpět na své nepřátele. Ale už bylo pozdě. Zatímco hledala svého bratra, tak se k ní přiblížil Sasuke a omráčil ji ránou do hlavy. Pak ji popadl do náruče.
„Yamata budeme potřebovat k vyjednávání s Akatsuki, tak doufám, žes ji nezabil. Teď utečeme. Jsme na tom bídně. Ostatní to tady zvládnou,“ prohlásil Orochimaru a oba vyběhli směrem do lesa. Za nimi zdrhal Kabuto, kterého pronásledovali Sakura s Narutem.
„Vydejte mi mou sestru!“ pobídl Naruto po dobrém ty tři, ale Sasuke mu ji odmítl dát. A tak se strhl boj. Orochimaru měl od Kit pěkně pochroumanou pravou paži, takže nemohl dělat pořádně pečetě, Sasuke měl plné ruce a Kabuto byl unavený a měl vážná vnitřní zranění. A tak se stalo, že ti tři prohráli a Naruto získal svou sestru zpátky. Oni pak zmizeli.
Sakura se ji snažila vyléčit, ale nešlo to. A tak se vrátili zpátky ke svým přátelům. Ti už ale také nemohli. Stále tam přicházeli noví ochránci Zvučné a oni na ně nestačili. Proto Kakashi zavelel ústup a všichni se rozběhli zpátky do vesnice.
Tak v polovině cesty se zastavili a přespali tam. Následující ráno je Sakura dostala z nejhoršího, ale Kit probudit nedokázala. Proto se přes den všichni střídali v jejím nošení. Do Konohy se proto vrátili až po třech dnech únavné cesty.
Sakura ve vesnici ihned zamířila do nemocnice i s Kitsune, zatímco ostatní šli za Tsunade, aby jí podali hlášení.
„Tak, jak bylo?“ zeptala se jich vesele Tsunade, když je uviděla, ale když si všimla jejich stavu, tak jim řekla, ať se posadí a uklidnila se.
„Sasukeho tedy nevedete?“ konstatovala Hokage. Ale vůbec ne smutně. Byla ráda, že se všichni vrátili. Tedy skoro…
„Kde jsou Sakura a Kitsune?“ vyvalila oči Tsunade.
„Sasukeho nevedeme, protože utekl, Orochimara jsme nezabili, protože se nám nechtělo. Zvučná nás pěkně prohnala a Kit skončila v Sakuřině péči, protože jí Sasuke něco udělal a my nevíme co,“ odpověděl jí ve zkratce Naruto. Tsunade hned vyskočila na nohy.
„Jděte se domů vyspat, najíst a odpočinout si. Na nějakou dobu máte volno. Já jdu do nemocnice a Sakura mi všechno řekne. Ahoj,“ prohlásila Tsunade.
„Hai,“ odvětili všichni a vydali se unaveně domů. Až na Naruta. Ten neúnavně po Tsunadině boku vyrazil do nemocnice za svou sestrou.
Po cestě Tsunade vyprávěl, co všechno se tam dělo, ale když pak došli do nemocnice, tak byl zticha a poslušně počkal před operačním sálem, kam odvezli jeho sestru. Po pár hodinách ji zase vyvezli ven. Spala.
„Neprobudili jste ji?“ nechápal Naruto, když se na ni podíval.
„Zase jsme ji uspali,“ usmála se na něj Sakura a nechala ji odvézt do nedalekého pokoje. „Tak za dvě hodiny bude v pořádku.“
Naruto se rozloučil se Sakurou, která si šla domů odpočinout a sám si sedl k posteli jeho sestry. Ta se ale probudila už po půl hodině.
„Kde to jsem?“ zeptala se ho Kitsune vystrašeně, ale když ho uviděla, tak se uklidnila.
„V nemocnici. Byla jsi v bezvědomí, a tak jsme tě sem rychle dopravili. Jsem rád, že jsi živá,“ odvětil Naruto a šťastně se na ni usmál.
„Sasuke mě jen omráčil… přivedli jste ho vůbec zpátky?“ zajímalo Kit.
„Ne. Utekl, když jsem tě vybojoval zpátky.“
„A Orochimaru?“
„Utekl s ním.“
„Jak se Tsunade tvářila na nesplněný úkol?“
„Byla víc v pohodě než jsem čekal. Mohlo to sice být i lepší, ale co se dá dělat.“
„Vždycky to může být lepší. Ale je dobře, že se Yamata neuvolnil.“
„Chtěl?“
„Jo. Ale pak mě Sasuke omráčil a on se stáhl. Já… myslím si, že jsem pro vesnici nebezpečná,“ šeptla Kit a podívala se z okna na krásnou vesnici, která jí byla domovem.
„Proč by jsi měla být? Já nevěděl o Kyuubim a spokojeně jsem tady byl,“ namítl Naruto a pohladil ji po ruce.
„Jenže tátova pečeť je pevnější než ta dědova. Bojím se, že se neudržím a při nějaké hádce zraním někoho ze svých přátel,“ odsekla Kitsune a podívala se na něj pohledem plným bolesti.
„Budu u tebe a zabráním ti v tom,“ slíbil jí rozhodně Naruto.
„To po tobě nemůžu chtít, bráško. Mohlo by se něco stát i tobě a to bych si nikdy neodpustila!“ namítla Kit a objala ho. Pak pokračovala, „Nechci, aby se něco stalo komukoliv. Na pár let odejdu a až se vrátím, tak pomstíme mámu a zachráníme Sasukeho. Takhle už to ale dál nejde.“
„Na pár let?! Nedávno se z nás zase stala rodina!“ namítl Naruto smutně. Ale věděl, že ji nepřesvědčí. Šla si za svým snem.
„Vrátím se, až budete potřebovat mou pomoc. Do té doby budu cvičit, usilovat o místo ANBU a naučím se ovládat Yamata. A už napořád tu budu s tebou,“ usmála se na něj Kit a rozcuchala mu vlasy. Taky se usmál.
„Vrátíš se, co nejdřív to půjde?“ ujišťoval se Naruto.
„Ještě dřív!“ prohlásila Kitsune a objala ho.
„Dobře. Ale kdy odejdeš?“ optal se jí Naruto.
„Za pár dní. Musím se se všemi rozloučit,“ odpověděla Kit.
„Moc snadno se s tím nesmíří.“
„Budou si žít své životy dokud se nevrátím. Zvládali to, než jsem přišla, takže to pro ně nebude moc velká změna.“
„Už teď pro ně ale hodně znamenáš. I když nejvíc pro mě.“
„Budu ti psát.“
„Jako ANBU nebudeš mít tu možnost.“
„Tak ti budu posílat vzkazy po Kakashim. Je přece ANBU. Takže až se k nim dostanu, tak se ti ozvu.“
„Budu jenom rád,“ usmál se Naruto. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla Tsunade se Sakurou a Kakashim. Všichni se vážně tvářili.
„Co se stalo?“ zajímalo Kit. Lekla se jejich přísných pohledů.
„Musíme si s tebou o něčem vážně promluvit. Týká se to nás všech,“ řekla vážným hlasem Tsunade a všichni tři se posadili k její posteli.
„Budu hádat… chcete si promluvit o Sasukem a Itachim,“ odvětila Kit.
„Ano o sourozencích Uchiha. Zajímají nás tvé vztahy s nimi. Minule jsi mi neřekla všechno,“ kývla Tsunade.
„Neřekla. Nerada na určité věci vzpomínám. Mé vztahy s nimi jsou velice složité,“ povzdechla si Kitsune.
„Jak složité?“ podivil se Naruto.
„Dřív jsem byla na straně obou a nyní proti nim bojuji. Oni ví to, co já ne a opačně. Nikdo z nás neví všechno. Moc se do toho zapojili i Akatsuki a Orochimaru,“ odpověděla Kit.
„Jestli nechceš, nemusíš nám to říkat,“ usmála se na ni Sakura.
„Kéž by,“ odsekla Kit a zasmála se. Pak pokračovala: „Itachi mi zachránil život a později jsme byli pár. Bylo to krásné období… ale pak jsem se dozvěděla, že mám v sobě Yamata. Došlo mi, že to všechno nedělal kvůli mně, ale kvůli Akatsuki. Myslím si ale, že neví, proč jsem odešla. Myslí si určitě, že to bylo z jiného důvodu. A já mu to nehodlám říkat. A Sasuke… před tím jsem vždycky tajila svou tvář, jako před ostatními, ale vycházeli jsme spolu celkem dobře. Trénink nám šel, mise taky, i když jsme se občas pěkně pohádali. Párkrát mi i svěřil svou minulost, ale já s ním o životu ve Zvučné nikdy moc nemluvila. Jednoho dne mě pak ale uviděl s mou skutečnou tváří. Pohádali jsme se. Vyčítal mi, že jsem mu nevěřila a tak podobně. O pár dní později jsem „odešla“ ze Zvučné. Domnívám se, že ani jeden z nás neví, proč mě Orochimaru vyšplouchl ze svých plánů.“
„Takže ani jeden z nich neví, proč jsi odešla?“ nechápal Kakashi. Přišlo mu to divné.
„Aspoň to předpokládám,“ pokrčila rameny Kit.
„Zajímavé. Chceš je oba zabít?“ zajímalo Tsunade.
„Itachiho ano. Přece jen zradil Konohu. To Sasuke sice taky, ale pořád tady má přátele, kteří doufají, že se jednou vrátí. Toho bych zabila jen, kdybych musela,“ opáčila Kitsune.
„Dobře. Vím všechno, co jsem potřebovala. Po obědě můžeš odejít, jestli ti bude dobře. Na shledanou,“ rozloučila se Tsunade a odešla.
„Nechceš zabít Sasukeho?“ vykulil oči Naruto. Včera to vypadalo jinak.
„Ani ne,“ zavrtěla Kit hlavou a dodala: „Dobře se s ním kecalo a když se napil saké, tak byl i milej.“
„Saké?! A Sasuke?! To mi nejde dohromady,“ namítl Kakashi.
„Mě jo,“ usmála se Kit.
„ Už budu muset jít. Uvidíme se jindy, Kitsune,“ zvedla se Sakura.
„Pokud to půjde podle plánu, tak ne, Sakura-chan. Sbohem, ráda jsem tě poznala,“ rozloučila se s ní Kit.
„Cože?! Ty odcházíš?“ nechápavě se k ní otočila Sakura.
„Ano. Opustím na pár let vesnici. Bude trvat, než se Orochimaru a Akatsuki vrátí. Teď jsou oslabeni, a tak se můžu soustředit na pořádný výcvik,“ odpověděla pravdu Kitsune. Sakura ji objala.
„Budeš mi chybět. Taky jsem tě ráda poznala. Snad se brzy uvidíme. Ahoj,“ rozloučila se dívka s růžovými vlasy a odešla pryč.
„Ahoj,“ mávla za ní Kitsune a otočila se zpátky na Kakashiho a Naruta.
„Naruto, jdi se domů převlíct a odpočinout si. Kolem jedné se pro tebe stavím a zajdeme na ramen,“ pobídla Kit svého bratra. Poznala na něm, že se od návratu doma ani neukázal a byl unavený. Rozloučili se tedy a on odešel. Kitsune se otočila na zahaleného Kakashiho, který s ji důkladně prohlížel.
„Přejete si něco, Kakashi-san?“ zajímalo Kit. Udivilo ji to, že tam zůstal a taky neodešel.
„Ano. Ale nepřišel jsem sem jako Kakashi. Ale jako Kakashi-sempai,“ odvětil starší ninja.
„Sempai?! Ale vždyť… proč jste tu jako ANBU?“ nechápala Kitsune a překvapeně si ho prohlížela.
„Vůdce ANBU ti nabízí místo v naší organizaci. Jsi nadaná a on řekl, proč tvůj talent nevyužít pro dobro vesnice. Když nyní chceš odejít z vesnice tak samozřejmě můžeš odmítnout, ale řeknu ti jediné – ANBU se zpovídají jen svému veliteli a ten pouze Hokage. Sídlo i výcviková oblast je mimo vesnici. Přijmeš to místo?“ odvětil Kakashi.
„Já a ANBU?! To je to nejúžasnější, co mě kdy v životě potkalo!“ vyskočila Kitsune nadšeně na nohy a jako blázen skákala po pokoji.
„Uklidni se. Stále ještě si to můžeme rozmyslet,“ zarazil ji Kakashi a ona se klidně posadila zpátky na postel.
„Už jsem klidná, Kakashi-sempai. Kdy mám odejít z vesnice?“ zajímalo Kit.
„Zítra večer na mě budeš čekat u brány i se svými věcmi. Vydáme se do sídla, a pak do výcvikového střediska. Skutečně se chceš odprostit od svého nynějšího života?“ optal se jí vážně sensei jejího bratra.
„Nechci, ale musím. Jinak to nejde. Chci chránit svou vesnici, Naruta a přátele,“ prohlásila slavnostně Kitsune.
„Skvěle. Takže zítra u brány. Ale nikomu to neříkej. Prostě odcházíš z vesnice. Na shledanou,“ řekl Kakashi a vyskočil oknem.
„Ahoj,“ mávla za ním Kit a vydala se do koupelny. Oblékla se a nadšeně vyběhla ven z nemocnice. Splnil se jí sen!
Bylo něco kolem desáté a ona nevěděla, co má dělat. A tak se vydala na procházku po vesnici.
„Ahoj, Kit-chan,“ pozdravila kamarádku Hinata, když se potkaly u cvičiště. Hinata tam zrovna trénovala s Kibou a Shinem.
„Ahoj, všichni,“ usmála se na ně vesele Kit a oni přestali s tréninkem, aby se s ní zašli pozdravit.
„Už je ti dobře?“ zajímalo Kibu.
„Nikdy mi nebylo líp! Chtěla jsem se s vámi rozloučit. Zítra odcházím z vesnice,“ odvětila Kit. Všichni vyvalili bulvy. Nejvtipněji to vypadalo na malém Akamarovi, který to slyšel a moc se mu to nelíbilo.
„Cože… ale… proč?“ nechápala Hinata.
„Teď mě tady nepotřebujete. Odejdu cvičit a naučím se ovládat Yamata. Pokusím se vrátit co nejdřív to půjde, ale chtěla bych ovládnout celého jeho ducha a jeho sílu pro boj s Orochimarem a Akatsuki. Zůstávám tu do zítřka, tak se možná ještě uvidíme, ale chci, abyste to věděli,“ usmála se na ně Kitsune.
„Kluci, běžte trénovat. Já přijdu až zítra,“ prohlásila Hinata a připojila se ke kamarádce. Na cestě do lesa si řekly všechna plus a minus odchodu z Konohy a skvěle se pobavily.
„Nechceš zajít na oběd?“ optala se Kit Hinaty, když procházely kolem domu, kde Kit bydlela i se svým bratrem.
„Klidně,“ souhlasila Hinata.
„Chvilku počkej,“ pobídla ji Kit a letěla nahoru do svého a Narutova bytu. Rychle se převlékla, a pak táhla svého bratra bez jediného slova ven.
„Ahoj,“ zrudli Naruto s Hin, když se potkali.
„Tak jdem. Musím si užít Ichiraku ramen než odejdu,“ zavelela Kit.
„Slíbila jsi mi, že tu pár dní zůstaneš,“ namítl Naruto.
„Promiň, ale zítra večer odcházím. Kakashi má nějakou misi a slíbil mi, že mě kousek doprovodí, takže aspoň nepůjdu sama,“ odvětila Kitsune. Naruto ji objal kolem a pasu a pak i Hinatu, když do něj Kit strčila. Oba byli rudí jak rajčata, ale přežili to a v pořádku došli do restaurace, kde se naobědvali.
„Jdu si promluvit s Tsunade, Ebisu a Jirayou. Uvidíme se večer doma,“ kývla Kit na svého bratra a kamarádku, když dojedla a odešla pryč.
Hinata se taky zvedla, aby odešla, protože jí to bylo nepříjemné, ale Naruto ji zarazil.
„Nechtěla by jsi mi s něčím pomoct?“ zeptal se Naruto nejistě Hinaty.
„Podle toho s čím,“ šeptla dívka a otočila se k němu.
„S přípravou rozlučkového večírku pro Kit. Se Sakurou už jsem se domluvil na místě, ale nevím koho pozvat. Mohla bys to zařídit?“ usmál se na ni Naruto. Ale bez kapky sebevědomí.
„Jasně. Kdy a kde?“ zajímalo Hinatu.
„V sále číslo tři v sídle Hokage. Dneska v osm večer,“ odpověděl Naruto.
„Fajn, přivedu jich co nejvíc. Zatím ahoj,“ rozloučila se s ním Hinata a odešla. Ještě se na něj krásně usmála a pak zašla za roh. Naruto málem spadl ze židle, jak se mu z ní zatočila hlava.
A tak to všichni začali zařizovat. Po celé vesnici se rozneslo, že pro Kitsune Uzumaki se pořádá rozlučkový večírek. Jen ona o tom nic neslyšela.

O půl osmé se vrátila domů a jen se znuděně najedla. Když o čtvrt hodiny později vletěl do bytu Naruto s vyděšeným výrazem ve tváři, tak se probrala.
„Co se děje?“ zeptala se ho rychle.
„Vem si na sebe nějaký hezký kimono a pojď se mnou,“ kývl na ni Naruto.
„Proč?“ nechápala Kit.
„Pohni, jinak je po mě,“ pobízel ji hystericky Naruto a ona se šla převléknout do tmavě zeleného kimona a vlasy si stáhla do dvou copů, které za ní vlály když ji Naruto táhl do budovy Hokage.
„O co jde?“ vybafla Kitsune naštvaně na svého bratra, když ji zatáhl do tmavého sálu v budově Hokage a ona neviděla na krok.
„Překvapení!“ vykřiklo najednou mnoho hlasů a někdo rozsvítil světlo. A na Kitsune se usmívali všichni lidé z Konohy, které znala.
„Jé, vy jste mi uspořádali večírek?“ podivila se Kit dojatě. Takhle hezky se k ní ještě nikdo nikdy nezachoval.
„Na rozloučenou. Budeš nám chybět,“ řekl Naruto a předal jí dárek, který koupila Hinata a na němž se všichni shodli.
Byla to delší krabice obalená zeleným papírem a Kitsune ji nadšeně otevřela. Ale pod ní byla další a pod ní další krabice. Až po deseti krabicích se konečně dostala k té hlavní – přes metr dlouhé a pár centimetrů tlusté. Stále ji nenapadalo nic, co by to mohlo být.
Pak tedy otevřela poslední krabici a z ní vyndala lehkou dlouhou věc zabalenou v zeleném kašmírovém šátku. Dva dárky v jednom, ušklíbla se Kit a odstranila šátek. A málem oslepla. Světlo se odráželo od stříbrné čepele dlouhé obousečné katany se zeleným jílcem s červenými znaky pro boj, lásku a přátelství, které byly i na zelené pochvě zbraně, jež byla vedle. Byla to neuvěřitelně krásná zbraň.
„Páni… nic úžasnějšího jsem nikdy neviděla,“ vydechla nadšeně Kit a všechny vesele objala.
„Kdo ji vybíral?“ zeptala se svého bratra, když začala hrát hudba a párty začala v plném proudu.
„Hinata,“ odpověděl Naruto a lehce zrudl.
„Musím jí poděkovat!“ prohlásila Kitsune a vydala se ji hledat. Jakmile ji našla, tak jí poděkovala a smutně objala. Přirostla jí k srdci.
„Budeš mi chybět, Kitsune-chan,“ řekla Hinata zamyšleně Kit.
„Ty mě taky. Ale musíš mi něco slíbit, abych měla radost,“ usmála se na ni Kit.
„Co?“ nechápala Hinata.
„Konečně se dát dohromady s bráškou… takhle už to jinak není možný,“ povzdechla si Kitsune.
„Ale já…“
„To zvládneš.“
„Vysměje se mi.“
„Proč by měl?“
„Protože mě považuje jen za kamarádku.“
„Co ty víš.“
„Ty o tom něco víš?“
„A co víš ty?!“ rozesmála se Kit. Ale nic dalšího už Hinatě říct nestihla, protože ji Kiba zatáhl na taneční parket a pořádně to tam spolu rozjeli. Akamaru se na to jen díval z okraje parketu, jinak by to dopadlo hromadnou kalamitou, jak by se všem motal pod nohy.
Kitsune se na té oslavě pěkně opila, ale nebyla sama. Každý její odchod zuřivě oslavil. Nejvíce ona, Kiba a kupodivu i Hinata a Sakura. U těch dvou by to jindy nikdo neočekával.
Až kolem třetí ráno odešli i poslední opozdilci a následující den všichni vesele dospávali až do oběda. I Naruto s Kitsune.
„Ahoj, ségra. Kdy jsi vstala?“ zeptal se ráno Naruto své starší sestry, když vešel do jejího pokoje otevřenými dveřmi. Právě si balila své věci.
„ Před pár minutama. Nebolí tě hlava?“ odvětila mile Kit a usmála se na něj. Kocovina na ní nebyla poznat.
„Trochu. Ty jsi zvyklá pít?“ zajímalo Naruta.
„Ani ne. Ale už jsem se z toho dostala,“ odvětila Kit.
„Jak?“ zeptal se jí Naruto. Už probuzeně.
„Tajemství,“ mrkla na něj Kitsune, zatímco si házela zbraně do tašky.
„Už se blíží oběd, nezajdem na ramen?“ pozval Naruto svou sestru na jídlo.
„Jasně,“ souhlasila Kitsune, nechala balení a vyšli ven z domu, kde bydleli.
V jejich oblíbené restauraci se v klidu najedli, a pak se vrátili domů, kde Kit pokračovala v balení.
„Zajdeš se mnou za Tsunade?“ zeptala se Kit svého bratra. Nechtěla tam jít sama.
„Klidně,“ kývl Naruto a vydali se do pracovny Hokage, kde si s blondýnkou promluvili o tom, co obnáší Kitin odchod z vesnice.
„Skutečně si to nechceš rozmyslet?“ ujišťovala se Tsunade, když se blížil večer a Kit s Narutem se chystali k odchodu z její kanceláře.
„Už je pozdě, Hokage-sama. Ale slibuji, že se ještě někdy potkáme a já budu bojovat ve válce po vašem boku. Zatím sbohem,“ objala se s ní lehce Kit. Také se Shizune.
„To doufám. Jestli zradíš, tak si mě nepřej,“ apelovala na ni Tsunade.
„To by mě ani nenapadlo. Otec nás opustil pro dobro vesnice a já to udělám taky. Jen se šancí na návrat. Tohle dělám pro Konohu. Aby se nikomu nic nestalo,“ řekla Kit.
„Budeš mi chybět. Hlavně v týmu sedm. Šlo vám to spolu dobře. Tak se v pořádku a brzy vrať,“ řekla Tsunade a Kitsune odešla z její pracovny. Začala lehce pochybovat, ale pak zase nabrala ztracenou půdu pod nohama a doma popadla všechna svá zavazadla.
„Bratříčku!“ vzlykla lehce a objala svého bratra.
„Něco mi slib,“ vyzvala ho.
„Co?“ nechápal Naruto a díval se jí do bleděmodrých očí.
„Dej se konečně dohromady s Hinatou. Slušelo by vám to spolu,“ usmála se na něj a rozcuchala mu vlasy. Pak konečně vyšli ven a vydali se k bráně. Tam stála Hinata, Sakura a Ebisu. Ti se s ní chtěli ještě rozloučit.
„Ebisu,“ usmála se Kitsune na svého kmotra a objala ho.
„Nikdy nezapomenu na nic z toho, co jsi pro mě udělal. Mám tě ráda,“ šeptla mu do ucha Kitsune.
„Taky tě mám rád. Nikdy nezapomenu na tu veselou holku, co mě málem porazila. Vrať se,“ odvětil Ebisu.
„Vrátím. A vše bude lepší,“ slíbila Kitsune a pustili se. Pak poodstoupil dál, aby se mohla rozloučit se Sakurou.
„Jsem ráda, že jsem měla tu čest tě poznat, Sakura-chan. Jednou se určitě proslavíš jako skvělá kunoichi,“ řekla Kit a také ji objala.
„Já ne. Ty jsi lepší než já, i když jako medik jsi k ničemu. Budeš mi chybět,“ usmála se na ni Sakura.
„Ty mě taky,“ odvětila Kitsune a odtáhly se od sebe. Další byla Hinata.
„Víš, vlastně jsem ti to neslíbila. Ale slíbím ti to, o co jsi mě včera požádala pod jednou podmínkou,“ řekla jí Hinata, když se poobjímaly.
„Mluv,“ vybídla ji Kit. Hin k ní přistoupila a zašeptala jí do ucha: „Taky si někoho najdi. Někoho koho budeš milovat a rozsvítí ti tvůj život. Takhle bez lásky nemá život cenu. Jednoho dne má slova pochopíš. Vrať se co nejdřív a sbírej zkušenosti.“
„Pokusím se o to. Takže platí?“ zajímalo Kit a podala jí pravici.
„Platí,“ stiskla ruku Hinata a na řadu přišel Naruto.
„Ozvu se ti po Kakashim. Hlavně to přežij do doby, než se vrátím,“ vzlykla mu Kitsune do ucha.
„Neboj se o mě. Hlavně nepropadej emocím a ovládej se. Vrať se s tím, pro co odcházíš,“ řekl moudře Naruto a pevně ji u sebe stiskl. Svou drobnou rusovlasou o rok starší sestru. Jen nerad ji od sebe odtrhával, když na ni kývnul Kakashi. A ona také nechtěla.
„Pro rodinu, vesnici a přátele… vrátím se!“ přísahala Kitsune, mávla jim a najednou tam nestála. S Kakashim nasadili ostrou rychlost.