Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola desátá - Slova v písku

Náhled minulé kapitoly:
Hyuuga se zarazil. Ta holka...jak...
Sewa skousla ret. Sakra! Sakra! Sakra! Neodhaluj všem své schopnosti!
Otočila se, a aniž by čekala na zbytek svého týmu, vyběhla po schodišti do dalšího patra. Tenhle den byl hned od začátku plný překvapení. Netušila, co se stane dál, ale musela přiznat, že se toho obávala.
K této: 38 - 39 díl mangy
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou A protentokrát i tučný text - poznámka autora :)

Vyjeveně zírala na tu hromadu ninjů, co byla v místnosti.
Je jich tolik...copak...jich budeme muset porazit tolik?! Vydechla ohromeně v duchu. To bude težké.
„Kde je Lee, Neji?“
„Tenten, myslím, že to víš.“
„Takže šel vážně toho Uchihu vyzvat na souboj? Neměl jsi mu to radit...“
Ve dveřích se objevili ti dva z Leeova týmu – jak Sewa pochopila, Neji byl Hyuuga, a Tenten byla ta holka.
Neji se na ni na chvíli obrátil, potom ale následoval Tentenino zavolání – ona sama se totiž vrhla protlačit se v davu blíž předku. Sewa stála bez dechu a pozorovala jeho záda. Vztek v ní ještě stále vřel, ale tohle nebylo vhodné místo k souboji...bylo tu tolik ninjů, že by z ní nadělali nudličky. Nehledě na to, co slyšela o klanu Hyuugů.
Zamračeně se tedy opřela o stěnu a pozorovala místnost. Čas běžel rychle, ale přesto ji znepokojovalo, kde je zbytek jejího týmu.
Kde jsou? Takhle přijdou o celou zkoušku a nakonec tady budu sama...(Beru to podle mangy, kde jim bylo řečeno, že se účastní samostatně, a kde teprve až Kakashi před dveřmi zkoušky jim sděluje, že se mohli zůčastnit jen jako tým.)
Odlepila se ode zdi a bloumala pohledem okolo. Když nezahlédla žádnou známou tvář, vydala se zase zpět ke dveřím.
„Hej, Sewo?“
Překvapeně se otočila.
„Shikamaru?“ usmála se na kluka se znuděným výrazem a culíkem tmavých vlasů, trčící vzhůru.
„Co ty tu? Takže se taky účastníš zkoušky?“
„Účastníš? Nemyslelas, účastníme? Kde máš vlastně svůj tým?“ otázal se Shikamaru a ukazoval někam za sebe, kde zahlédla Sewa v davu ohon světlých vlasů a někoho hodně tlust-boubelatého.
„Aha...hm, zbytek mého týmu se poflakuje někde vzadu,“ poznamenala Sewa, „fakt nevím, kde se sekli. Asi je půjdu najít.“
„To je otrava. Mám jít s tebou? Aspoň bych byl konečně chvíli pryč od Ino,“ dodal na vysvětlenou.
„Eh...ne, najdu je sama,“ odmítla Sewa, ale usmívala se dál. „Ty tu zůstaň se svým týmem.“
Otočila se a rozběhla se ke dveřím. Ovšem, právě v nich do někoho napálila. Tedy, lépe řečeno do něčeho. Viděla jen čupřinu rudých vlasů a překvapený pohled světlých, zelenomodrých očí. V příští chvíli narazila na hromadu písku. Zakymácela se a upadla vzad.
„Au,“ zabručela, když se sbírala ze země. Mezitím písek zase bleskově zmizel. Teď na ni Gaara opravdu zahlížel s jistým překvapením.
„Co to mělo být?“ Zase ta holka...
„Gaaro!“ hnali se k němu jeho 'parťáci', kteří byli už v místnosti, a kteří si teď Sewu taky zamračeně prohlíželi. V rychlosti si stoupla. Neměla ráda takovou pozornost, dost na tom, že teď na ně hledělo pár – no dobře, dost – jiných ninjů.
„Promiň,“ prohlásila a rychle se prosmýkla okolo. Červenovlasý za ní jen udiveně hleděl. Zaslechla ale ještě hlasy těch dvou.
„Měla štěstí, že ji nezabil, že, Temari?“ promluvil tiše Kankurou, zatímco Gaara hleděl chodbou zpět na plující závoj plavýh vlasů.
„Pitomci obvykle to štěstí nemívají...“ poznala hlas blondýny, tedy Temari.

„Mistře Kakashi? Co vy tady?“ vyjeveně hleděla na svého senseie, když doběhla na konec jedné části chodby. Kakashi hleděl na druhou stranu chodby.
„Á, Sewo. Kde jsou ostatní?“
„Někde se zdrželi, jdu je najít.“
„A – ach, myslím, že to už nebude třeba,“ podotkl a poukázal na konec chodby. Když se Sewa zahleděla stejným směrem, uviděla svůj tým, který k nim mířil.
Och...takže Sakura přišla taky...
Sewa chápala tuhle senseiovu myšlenku. Sakura byla přeci jen...někdo, od koho nečekala, že se vrhne zrovna do téhle zkoušky.
„Hej, to je Sewa!“ Naruto na ni zběsile ukazoval prstem.
„Naruto, na lidi se prstem neukazuje.“
„Ale to je Sewa!“
„To je jedno!“
„Pche...“ neodpustil si Sasuke. Naruto už zase vypadal jako atomovka před výbuchem, a to stačilo jen tohle malinké pche.
„Takže, teď se oficiálně můžete zůčastnit zkoušky,“ obeznámil je Kakashi. Sewa se na něj nechápavě zadívala, ale asi jako všichni.
„Co tím myslíte, mistře?“ zeptala se Sakura
„Pravdou je, že tohoto testu se mohou zůčastnit pouze trojčlenné tými,“ prohlásil Kakashi, „a vy jste jediný tým, na kterém udělali výjmku. Přesto, můžete stále složit zkoušku pouze jako tým, ne jako jednotlivci.“
„Cože? Ale vždyť jste říkal, že zůčastnit se je naše individuální volba. To jste nám lhal?“ Sakura se zatvářila zaraženě.
„Kdybych řekl pravdu, Naruto nebo Sasuke by tě nutili zůčastnit se zkoušky. I kdybys nechtěla, pokud by tě Sasuke požádal...šla bys, i když bys to v srdci necítila...pro dobro Sasukeho. A...no...i pro Naruta...“
Ha? Takže já bych ji nenutila, he? No, ale asi bych ji vážně nenutila...to by spíš oni nutili mě, usoudila v duchu Sewa.
„A co by se stalo, kdyby přišel jen Sasuke-kun, Naruto a Sewa?“ zeptala se Sakura znovu.
„Zkouška by tady pro ně skončila. Dál by nepostoupili. Ale všichni jse se svobodně rozhodli. Jsem na vás hrdý. Jdeme!“
Všem se po tvářích rozlil úsměv – i Kakashi se pod maskou usmíval.
„Jo, jdeme!“ zopakoval Naruto a nadšeně pokračoval chodbou dál.
Hodně štěstí, popřál jim v duchu Kakashi. Sewa se usmála ještě víc než doposud.
„Hej, Sewo? Kde jsi byla?“ zajímal se Naruto. I Sakura se k ní otočila.
„Byla jsem už vevnitř. Asi to bude docela šok, až tam budeme, protože...no, je tam hodně lidí.“
„Ale, nic nemůže být tak hro -“ Naruto se zasekl, právě dorazili ke vchodu do místnosti.
„Fi – Fíha,“ hvízdl Naruto. Sasuke mlčel, a Sakura ohromeně zírala.
„Co to je?“ vydechla. Všichni byli stejně namačkaní v davu jako předtím a hlasitě zvučeli. A navíc, hodně z nich netrpělivě čekalo, obrácených směrem ke vchodu do místnosti, kde se právě tým sedum nacházel.
„No, předtím, když jsem tady stála sama, vypadalo to děsivěji,“ podotkla Sewa.
„Sasuke-kun!! Máš spoždění!“ Na Sasukeho se vrhlo něco dlouhovlasého a blonďatého. Ino.
„Už jsem tě nějakou dobu neviděla, takže jsme se na tebe těšila.“ Ino se smála a červenala se, zatímco objímala Sasukeho krk; ten naštvaně hleděl na všechno, co se vyskytlo v jeho zorném poli.
„Vypadni od Sasuke-kuna! Ino-prasečino!“
„Ale ale, jestlipak to není Sakura...Velké hnusné čelo, jako vždy...“ utahovala si ze vztekající se Sakury Ino.
„Cos to řekla?!“
„Tak tady je tvůj tým,“ poklepal Shikamaru Sewě na rameno. Trochu se ho lekla, ještě ji neopustili myšlenky na Gaaru a jeho tým.
„Shi-shikamaru,“ vydechla, když se otočila a uviděla ten jeho znuděný výraz.
Ta holka...
Škubla sebou. Ta myšlenka přebila všechny ostatní, rozhlédla se a hledala, kdo je její původce. Tušila to, hlasy, které slýchávala v myšlenkách zněli jako ti, kdo si je mysleli. A tenhle zněl tak, jako ten červenovlasý. Nicméně, ať se rozhlížela, jak chtěla, nikde ho neviděla.
„Písek?!“ zvolal někdo a protíral si oči. „Co tu dělá písek? Nejsme přece v poušti!“
Okolo proletělo několik zrnek písku. Sewa strnula, a ani se nehla. Shikamaru se vložil do debaty s ostatními, právě se totiž objevil i tým Kurenai-sensei. A zrovna se u nich objevil i nějaký kluk s brýlemi a šedými vlasy, ninja s čelenkou Listové.
Rychle zavrtěla hlavou.
Nepřivolávej události takovýmihle myšlenkami, nebo se doopravdy stanou, kárala se v duchu a v ruce sevřela zrnka písku, která poletovala okolo.
Ta holka...
Překvapeně písek pustila.
Slyším to když...se dotýkám toho písku? Slyším jeho myšlenky?!
Zírala na písek, který se znovu vznesl.
On...nějakým jutsu ten písek ovládá a hledá...
Znovu je v letu zachytila.
...už teď je mrtvá.