Konečný souboj aneb jak to vše dopadne 03 - Návrat do Konohy

Zbylí Peinové zatím uskakují před útoky obřího žabáka. Vyhýbají se jenom těsně. Když jedna z vodních koulí které žabák střílí zasáhne svůj cíl. Po onom zasaženým zbude jenom mastný flek. Když to vidí Pein tak se zděsí. „Proti němu nemám šanci.“ Zauvažuje. A rychle začne dělat pečetě.
„Nemysli si, že tohle je konec Uzumaki. Až se potkáme příště tak končíš.“ A z těmito slovy zmizí.
Jakmile to vidí Naruto tak přestane střebávat přírodní energii a postaví se.
„Děkuji ti. Doufám, že příště se uvidíme za lepších okolností.“ Děkuje Gamabuntovi.
„Nemáš zač. tak já mizím.“ A s těmito slovy po něm zůstane jenom oblak bílého dýmu.
Naruto spadne na zem. Už nemá skoro žádné síly. Protože boj s Peinem v jeho stavu to nebylo moc dobré. Podívá se na sebe. Vidí, že se otevřely ony rány když zachraňoval Sakuru. A k tomu mu přibylo spousta nových a docela bolestivých ran. Má několikrát proseklé ruce. V noze má dva kunae. A v rameni měl zaseklí schuriken. Teď jenom leží a odpočívá.
Najednou slyší dětský pláč. A přibližuje se. A s ním spousta hlasů. Když otevře oči vidí jak se na něj dívá Tsunade společně se Sakurou.
„Ahoj všichni.“ Pozdraví své staré známé a usměje se tím svým úsměvem.
„Ty, ale vypadáš.“ Řekne mu Sakura se slzami v očích. A společně s Tsunade mu okamžitě začnou zacelovat rány.
„Kde je Yoi?“ okamžitě se zajímá.
„Neboj má jí Kakashi.“ Dá se do hovoru Tsunade. Ale pořád je slyšet onen dětský pláč.
„Vypadá to, že se jí u sensee moc moc nelíbí.“ Zasměje se.
„Jo vypadá to tak. Chudák Hatake asi neví jak jí utišit.“ Směje se Hokage a Sakura se k ní přidá. Zhruba za hodinu se jim povede zastavit veškeré krvácení. Ale pořád je hrozně vyčerpaný.
„Kakashi-sensei.“ Zavolá.
„Ano.“ dostane odpověď. A přichází k němu nervózní. Možná z toho, že ho vidí tak zraněného. Ale spíš proto, že drží plačící dítě a nemůže jí utišit.
„Můžete mi í podat?“ zeptá se.
„Ale to víš že jo.“ Oddychne si když mu jí předává. Naruto opatrně uchopí svojí dcerku do rukou. Ta okamžitě jak ho spatří tak přestane plakat. A začne se smát. Ostatní se na to dívají s úžasem.
„Tak tohle jsem ještě neviděla.“ Zhodnotí situaci Hokage. A taky, že jo. Oni se jí snaží utišit po celou dobu bitvy. A neúspěšně. Zkoušel to skoro každý kdo tam byl. Hlavně rodiče kteří mají děti. Ty by měli vědět jak na to. Ale nikomu se to nepovedlo. A jemu stačí si jí vzít do rukou a hned je zticha.
„Tak copak ty moje malá holčičko?“ začne na ní mluvit. „Copak ty jsi se o tatínka bála? Ale to jsi nemusela.“ Šišlá na ní. A začne si s ní hrát. Ostatní se na to dívají nechápavě. Jako by ho nezajímalo, že jsou tady.
„Naruto budeš mi toho muset hodně vysvětlit.“ Začne Hokage.
„Jo já vím, ale tady snad ne?“ Odvětí jí.
„Máš pravdu tak pojď jdeme domů.“ A na to se všichni otočí a vyrazí do Konohy.
Mezi všemi to, ale šustí. Každý si povídá o té bitvě kterou právě viděli. Takové útoky a v takovém množství by nesvedly ani čtyři naráz. A on sám to zvládal jako by to bylo nic.

Za dobrou hodinku volné chůze se všichni dostaly domů. Jenom Naruto si to zamířil na rámen.
„Jeden extra velký rámen.“ Objedná si u Ayame.
„Hned to bude pane.“ S úsměvem odpoví.
„Jo a můžu poprosit ještě o trochu mléka ohřátého?“ zeptá se.
„Ale ano. Hned vám ho donesu aby děťátko nemělo hlad.“ A zmizí.
A opravdu čekal tak dvě minuty a už je zpátky. Nese hrnek ohřátého mléka. S díky si ho od ní vezme a vyndá si láhev na krmení. Prvně si jí dojde do kuchyně vypláchnout. Nebo lépe řečeno oni mu jí umejou. A poté do ní mléko přelije. A dá jí své dceři. Ta s chutí začne sát.
„copak chutná ti?“ zasměje se. A dál krmí svou malou dcerku.
Za chvíli mu donesou jeho rámen.
„Jak se jmenuje?“ zajímá se servírka.
„Yoi.“
„Pěkné jméno. A pane vy nejste zdejší, že?“ dál ho vyslýchá.
„Ale ano pocházím odsuď, ale momentálně jsem byl pár let pryč.“ Vysvětluje.
„Aha. A smím se zeptat jestli se vracíte nebo jenom procházíte?“
„Vracím se.“
„Tak to vás zde můžu jistě ještě očekávat, že?“ Ptá se z úsměvem.
„On je vážně pohledný, ale má dcerku. Musím zjistit jestli je sám.“ Uvažuje v duchu Ayame.
„Ano to jistě jsem ještě přijdu.“ Vyruší jí ze zamyšlení.
„A smím se zeptat jestli je tu s vámi i vaše partnerka?“ Nevině se vyptává.
„Ne bohužel není.“ A při těchto slovech mu rapidně poklesla nálada.
„A smím se zeptat jestli dorazí?“ Pokračuje a nevšimla si změny v jeho náladě.
„Ne nedorazí. A jestli chceš vědět proč. Tak proto, že zemřela.“ Odpoví jí. A při těch slovech mu začnou téct slzy. Je to teprve chvíli co zemřela a on se s tím nemůže zatím pořádně vyrovnat.
„Promiňte. To jsem nevěděla. Je mi to líto.“ A radši rychle odchází. „Tak to jsem zvola.“ Nadává sama sobě.
Mezi tím se tam objeví Sakura. Porozhlédne se a všimne si ho.
„No konečně,“ pronese „Máš jít za Tsunade chce vědět co se stalo.“ Začne když k němu dojde. Až poté si všimne, že mu tečou slzy. „Co se stalo?“ Opatrně se ptá.
„Ale nic.“ Odpoví jí a rychle si je utírá.
„No tak jenom my to řekni.“ Nedá se odbýt.
„Říkám, že nic.“ A zvedá se. Dojde zaplatit a pak společně s malou odchází za Tsunade.
Sakura tam ještě stojí. A nevěří vlastním uším. „Takhle k ní ještě nikdy nemluvil. Asi to pro něj nebude zrovna nic příjemného.“ Uvažuje. A poté se podívá a vidí nedotčený rámen.
„Vážně není v pořádku. Aby Naruto nedojedl svůj rámen to se ještě nestalo natož aby ho ani neochutnal.“ Uvažuje dál a jde rovněž k Hokage.

Naruto jde k největší budově ve vesnici. A hlavou se mu honí spomínky na jeho lásku. Na všechny krásné chvíle které spolu zažily. A neubrání se slzám. Ani se je nesnaží zamaskovat. Prostě je jen tak nechá. Ani si nevšimne a už je před její pracovnou. Rychle se zchopí a otře si oči. Podívá se na malou jak spokojeně spinká a hned má lepší myšlenky. Pak vejde dovnitř. Jak jinak než bez klepání.
„Co potřebujete Hokage.“ Pronese.
Tsunade se nejdříve lekne, protože si ho nevšimla. A poté se zase diví jak jí to řekl.To je snad poprvé co mi řekl titulem. Zauvažuje.
„Tak ráda bych věděla co jsi dělal po celou dobu kdy jsi byl pryč.“ Začne když s konečně zpamatuje.
„No tak toho je hodně.“ Začne, ale přeruší ho zaklepání na dveře.
Na vyzvání Tsunade vstoupí sakura.
„Promiňte, že jsem se zdržela.“ Začne se omlouvat.
„Ne to je v pořádku. Ještě ani nezačal.“ Praví Hokage. „Tak můžeš začít.“ Znovu ho vyzve.
„No tak dobrá. Všechno to začalo..“