Ukrytá ve Snech: kapitola 03 - Jashin si rve vlasy

no...

Hidan zase jednou něco blbě pochopil a je z toho lehce zmaten... ale ještěže tak, protože jinak bych neměla o čem psát...
Mám Elišku naučit nějaká jutsu? Brzo přijdou souboje (a Vánoce, máte už dárky?)

Dívka zasažena drátem elektrického vedení, hlásal největší titulek na první straně deníku Blesk. Jirka zastrčil mobil do kapsy a začetl se do článku. Devatenáctiletou Elišku R. při cestě z pošty na Žižkově třídě zasáhl uvolněný kabel elektrického vedení, na kterém zrovna pracovalo několik opravářů. Dívka je nyní v kómatu v písecké nemocnici. Policie vyšetřuje možnost cizího zavinění...
Dál to nečetl a jako omráčený zíral na přiložené fotografie z nehody. Teď už mu bylo jasné, proč se nemohl dovolat. Nechal noviny i stánek být a rozběhl se směrem k nemocnici.

Eliška v očekávání bolesti zavřela oči. Přece jen se bála, i když věděla, že zemře. Zaslechla, jak si Hidan probodl hrudník, ale bolest nikde. Že by tak rychle zemřela? Něco se jí na tom nezdálo. Otevřela oči a zahlédla Hidanův překvapený a zároveň naštvaný výraz.
„Jaktože to dop*dele nefunguje?!“ zařval Hidan a vytáhl si bodec z hrudi. „Co seš zač, ty ženská pitomá?“ Jeho černobílé zbarvení zmizelo.
Eliška na něj jen zírala, nebyla schopna promluvit.
„Hej, na něco sem se ptal, ne? Cos to ku*va udělala za jutsu, že to prokletí nefungue?“
„J-já neumim žádný jutsu...“ vzpamatovala se ze šoku. „Spíš by ses měl ptát, cos udělal ty blbě.“
„Jak se opovažuješ?!“ vztekle odhodil bodec a přitáhl si kosu. „Já sloužim Jashinovi-sama, ty...“ zarazil se a docela dlouhou chvíli bylo ticho, během kterého si Hidan Elišku bedlivě prohlížel. Ta sebrala ze země svojí čelenku a pomalu se zvedla, rukou se ale stále musela opírat o strom. Po tak dlouhé době v bezvědomí a svázaná neměla moc cit v těle.
„Hidane, co ti tak dlouho trvá?“ objevil se mezi stromy Kakuzu. „A jaktože ta holka je ještě naživu?!“
„Jashin nechce, abych jí obětoval,“ odpověděl Hidan a sevřel Jashinův znak na svém řetízku kolem krku.
„Co je to za blbost?“ maskovanému se odpověď, která překvapila i Elišku, vůbec nelíbila.
„To neni blbost! Rituál se nepovedl. A to může znamenat jedinou věc. Jashin nechce, abych tu holku obětoval.“
„Takže jí zabiju normálně,“ rozhodl Kakuzu a vyslal svojí pravou ruku chytit dívčino hrdlo. Ta nestačila uhnout a po pár vteřinách se začala dusit.
„Hej, Kakuzu,“ Hidan se postavil do bojové pozice. „Okamžitě jí pusť! Jashin-sama jí chce naživu!“
„Na to zapomeň,“ odbyl ho Kakuzu. „Ví toho o nás moc.“
„Tak jí, dohajzlu, vezmem s sebou, když jí budem hlídat, tak nikomu nic neřekne!“
„Já jí teda hlídat nebudu.“
„No tak jí budu hlídat já, ku*va! A teď jí pusť, nechtěj si znepřátelit Jashina-sama!“
Hledaný ninja ze Skryté Vodopádové nereagoval a dál svíral dívčino hrdlo.
„Kakuzu!“ nesmrtelný zatočil kosou.
„Tak dobře,“ maskovaný pustil svou oběť. „Ale jestli ti zdrhne, tak tě zabiju.“
„Pche! Jako bys ty mohl.“
„Teď pohněte, Dvouocasá nepočká,“ otočil se, a narozdíl od minule, pomalým krokem zamířil na severovýchod.
„Hej, ženská, zvedej se,“ prohodil Hidan k Elišce, zatímco hledal svůj odhozený skládací bodec.
„Jo, už jdu,“ zamumlala, když se konečně přestala dusit. „Ehm, neviděli jste moje věci?“
„Myslíš ten batoh plnej obrázkovejch knížek a meč? Jo, to se tu někde válí...“ mávl Hidan rukou a ukázal na celkem rozlehlý prostor.
„Vy jste se mi hrabali ve věcech?!“ naježila se dívka.
„Jo, Kakuzu hledal peníze.“
Eliška se plácla do čela a šla hledat poztrácené vybavení. Její čerstvě koupená katana i prvních pět dílů Naruto mangy byly v pořádku. Jen peněženka byla prázdná, což se ale dalo za současných okolností předpokládat. Akatsuki týmu naštěstí nedošlo, co je ta manga zač. Jistě by se divili, i když to byl jen začátek.

Během cesty se Eliška nemohla zbavit dotěrných pohledů od svých nedobrovolných společníků, od Hidana zkoumavých, od Kakuza naštvaných a podezřívavých. K večeru se utábořili pod jedním docela rozlehlým skalním převisem. Kakuzu ulovil k večeři králíka a poslal Hidana s Eliškou nasbírat dříví, které pak zapálil pomocí svého ohnivého jutsu. Maso bylo upečené a rozdělené za chvilku. Eliška se před zkonzumováním své porce pomodlila, což vyvolalo u členů Akatsuki údiv.
„Co to děláš?“ Kakuzu stále nevěřil tomu, že dívka neumí žádná jutsu kromě svých snových.
„Jen se modlim před jídlem,“ odpověděla klidně.
„To jídlo neni otrávený!“ urazil se Hidan.
„Taky se nemodlim kvůli tomu, že by to bylo otrávený, ale proto, že je u nás takovej zvyk, víš?“ bylo jí jasné, že vysvětlovat jim principy křesťanství by bylo zbytečné, takže se odkazovala na zvyky. „Je to dobrý,“ prohlásila, když snědla první sousto.
Po večeři Kakuzu trval na tom, že dívku na noc spoutají, aby jim neutekla. Chvíli se sice slovně bránila, ale když viděla, že neustoupí, s odporem na sebe nechala namotat jeho úponky.
„Proč vlastně zabíjíte Jinchuuriki?“ zeptala se, když už byla spoutaná. „Teda, já vim, že Pain s nima chce ovládnout svět, ale proč to děláte vy dva? Proč jste v Akatsuki?“
„Do toho ti nic neni,“ umlčel Kakuzu vražedným pohledem její otázky.
„I když seš Jashinovo oblíbenkyně, tak tohle ti říkat nebudu,“ dodal Hidan a uložil se ke spánku.
Jashinova? To těžko, pomyslela si, ale nahlas nic neřekla. Sama nechápala, proč na ní ten rituál neúčinkoval, ale rozhodně si byla jistá, že Jashinova vůle to nebyla. Měla jisté podezření, co by to mohlo být, ale nechávala si jej pro sebe. Moc dobře věděla, že kdyby na to Hidan přišel, tak ji zabije. A klidně i normálně, když rituál nefunguje.