Po pěti letech: Mise v zemi Železa 13 - Nová mise …

„Tak co pro mě máte?“ Ptala se Tsunade, když došli do kanceláře v hlavní budově a všichni se posadili. Kakashi se ujal slova.
„Během naší mise jsme narazili na velmi početné skupiny ninjů, kteří pracovali pro Akatsuki a Orochimara. Jak už zjistil Jiraiya-sama. Orochimaru a Akatsuki se opět spojili a mají velké plány. Během několika soubojů se Narutovi povedlo zabít tři jejich členy Itachi Uchiha, Kakuzu ze skryté Vodopádové a Hidan ze skryté v Horských pramenech.“
S těmito slovy vysypal na stůl před Hokage dva prsteny, protože třetí měli Akatsuki. Ta jen vyvalila oči a nevěřícně si prohlížela Naruta, který byl opřený zády o stěnu. Měl zavřené oči a poslouchal celý rozhovor.
„Nakonec byl velmi vážně zraněn černou technikou, kterou vyvolal Orochimaru, při které dokázal oživit Yodaime Hokage.“ Pokračoval Kakashi.
„Tento souboj nakonec také vyhrál, ale Orochimara se nám už bohužel nepovedlo chytit. Narutovi se během boje povedlo spojit se svým otcem, který nám sdělil myšlenky Orochimara, které viděl při provádění jeho zakázané techniky.“
„A co jste zjistili?“ Naléhala Hokage-sama.
„Akatsuki chtějí najít nějakou tajnou a velice mocnou zbraň. Její síla se prý dá použit ke zničení jakékoliv vesnice. Také jsme se dozvěděli, že jediná mapa, která k té zbrani vede, je tady v Konoze. Proto jsme se vrátili, jak nejrychleji to šlo, abychom vás informovali.“
Tsunade vše vyslechla a když Kakashi skončil, tak začala vyprávět svůj příběh ona.
„Vím co myslíš. Ten svitek jsem jednou viděla.“ vstala ze židle a přešla k mapě.
„Ukazuje cestu k tomuto místu.“ a prstem ukázala na zasněžené hory na mapě.
„Bohužel, na mapě nejsou žádné informace, co se tam dá najít. To cos mi nyní řekl, je pro mě naprostá novinka.“ A šla si opět sednout ke stolu.
„Mapa se dědí z Hokage na Hokage, časem se na ní zapomnělo a ona zůstala založena někde v knihovně starších. Bohužel útok, o kterém jste se dozvěděli u brány, byla zástěrka k získání právě této mapy. Kdybychom věděli co skrývá, tak ji zničíme nebo alespoň lépe ukryjeme. Bohužel jsme byli až příliš lehkovážní.“ Zakroutí hlavou Hokage a v tu chvíli se rozrazily dveře a vešli dovnitř dvě nejstarší postavy ve vesnici. Každý je znal jako Starší. Jejich jména ani Hokage neznala.
„Princezno Tsunade,“ osloví ji žena z té dvojce, "konečně máme potřebnou vojenskou sílu ke splnění úkolu, o kterém jsme mluvili.“ při těchto slovech si prohlížela všechny v místnosti.
„Bohužel, tihle jít nemůžou. Právě se vrátili z náročné mise. Dostanou nejméně týden volno na zotavenou.“ řekla Tsunade.
„To nemůžeš. Víš jak je důležité získat zpět tu mapu, kterou nám ukradli!“ začala ječet.
„Pravděpodobně se s Tsunade už několikrát během posledních dnů pohádali.“ Zapřemýšlel Kakashi.
„Jak sem ti už jednou řekla. Nemůžu postrádat vojenskou sílu této vesnice. Okolní vesnice nám dělají pořád problémy. A k tomu se kolem motají Akatsuki a Orochimaru. Kdyby nás napadli a my nebyli v plné síle, tak nás zničí.“ zvýšila hlas Tsunade
„Je mi jasné, že ta mapa je důležitá, ale nyní si musíme srovnat priority a nejednat zbrkle.“ Ještě dodala a znovu se uklidnila.
Ale žena se pousmála a začala z jiné strany.
„A co kdybychom tě odvolali z funkce. Pokud chceš, tak se tvých starosti Danzo rád ujme. Určitě bude daleko rozumnější než ty.“ Řekla slizce.
„To my vyhrožuješ?“ zeptala se Tsunade.
„Ber to spíše jako varování. Nezapomeň, že my máme stejný vliv ve vesnici, jako ty.“j eště něco chtěla dodat, ale něčí hlas ji přerušil.
„Máte odvahu se tu ukázat po tom všem, co jste zavinili vy? Nezapomeňte, že mapu získali Akatsuki kvůli vaší neschopnosti.“ Zavrčel hlas za jejich zády.
Rychle se otočili a prohlíželi si toho nevychovance, který si k nim dovolil mluvit tímto tónem. Byl to nějaký blonďák s černým pláštěm a třemi meči.
„Kdo jsi?“ Zařval muž z dvojce starších a šel blíže k mladíkovi, který neměl ani tolik slušnosti, aby otevřel oči, když s nimi mluví.
„Naruto, uklidni se.“ zavolala Tsunade, ale byla ráda že se jí zastal.
„Aha, tak Naruto Uzumaki. To je ten, o kom se ve vesnici tak mluví. Ten Kyuubi, co ho trénoval Jiraiya?“ Vzpomínal muž.
„Neměli by ho provokovat...“ řekl si pro sebe Kakashi a trochu s obavami sledoval, co se dělo.
„Víš ty vůbec, kdo my jsme, chlapečku?!“ řekl starý muž a začal se smát.
„Dva blázni, kteří vyhrožují Hokage a myslí si, že jim to projde.“ Odpověděl Naruto a usmál se.
Všichni vyvalili oči překvapením. S touto dvojici by si ani Hokage nechtěla nic začit. Nešlo ani o bojové dovednosti, spíše o konexe. Narutovi to očividně nevadilo a dobře se bavil.
„Cos to říkal, ty spratku?“ zařval muž a chytil Naruta za límec.
Najednou se v místnosti prudce ochladilo.
„Řekl jsem, že jste dva blázni...“ a s těmito slovy otevřel oči, které si proměnil a pustil naplno svou démoní sílu, která z něho začala okamžitě vyzařovat. V tu chvíli vypadal jako samotná smrt. Stařec od něho chtěl s hrůzou v očích odstoupit, ale Naruto ho chytil za ruku a přidal na síle svého psychického tlaku.
„Něco vám děma řeknu,“ začal Naruto, ani si neuvědomoval, že se mu nezměnily nejenom oči ale i hlas a protáhly se mu zuby.
Všem v místnosti spadla čelist a naběhla po celém těle husí kůže.
„Pokud se něco stane nynější Hokage, tak tady přísahám, že zabiju každého, kdo bude jenom v minimálním podezření. Je vám to jasné?“ už skoro šeptem dodal, ale všichni to slyšeli.
Dotazovaný se zmohl jenom na kývnutí a Naruto ho pustil. Rázem všechno skončilo a Naruto měl opět své modré oči.
„Na tu misi půjdu já. Odpočívat nepotřebuji. Proto není třeba vyhrožovat Hokage.“
A opět si stoupnul ke zdi místnosti a přestal si jich všímat.
Oba radní se pokusili rychle uklidnit otočili se a odešli. U dveří hodili po Tsunade ještě nenávistný pohled. Té bylo okamžitě jasné, že má nové nepřátelé.
„Naruto, tos trochu přehnal.“ houkla Sakura na Naruta, když se dveře zabouchly.
Ten se na ní podíval a usmál se. Poté se podíval na Hokage, která jen nevěřícně hleděla, jak Naruto za ta léta dospěl.
„Omlouvam se, Tsunade-baachan, ale myslím si, že trochu je vyděsit nebylo až tak od věci. Alespoň vědí, že máte na své straně Jinchuurikiho.“
Tsunade se po jeho slovech rozzářila.
„No, bylo to možná až moc, ale už to potřebovali!“ souhlasně kývla Tsunade a začala se smát.
„Jdu se připravit na misi. Doufám, že nejste proti? Předpokládám, že odejdu tak zítra ráno.“ Dodal Naruto.
„Zvládneš to sám?“ zeptala se Tsunade.
„Nemám ti někoho dát sebou?“
Naruto jenom zakroutil hlavou, všem bylo jasné, co tím myslel.
„Ne, Naruto.“ náhle se ozvalo za ním. Rychle se otočil.
„Já s tebou půjdu. Hokage-sama, prosím, pusťte mě s ním. Nemůže jít sám, je to příliš nebezpečné.“ Skoro ve vzlyku řekla Hinata.
Tsunade se na ní udiveně podívala, takhle Hinatu neznala. Pak se otočila na Kakashiho, ten na ni mrknul a zakroutil hlavou. Okamžitě jí došlo, co myslí. Než stačila cokoliv říct...
„Nemůžeš jít se mnou,“ řekl Naruto, "jak jsi sama řekla, je to příliš nebezpečné a já nechci, aby se ti něco stalo.“
S tím se vypařil.
„Promiň Hinato, ale tohle je jenom na něm.“ Řekla Tsunade.
Hinata se otočila a se slzami v očích vyběhla z kanceláře.

Naruto se od Hokage přenesl přímo na tržiště Konohy a šel si koupit nějaké vybavení a zásoby.
„Promiň Hin, ale bylo by to příliš nebezpečné.“ Dodal s hlavou skloněnou, když vcházel do krámu. Doplnil si zásoby a šel zpátky do svého bytu. Nechtěl se přenášet.
„Dlouho jsem tady nebyl, tak si alespoň užiji cestu domů.“ a s tím vyrazil obtěžkán bednami s vybavením.
Uběhlo několik hodin, než došel ke svým dveřím a spatřil u nich sedět spící Hinatu. Nejspíše na něj čekala od okamžiku, co skončili u Hokage. Naruto otevřel potichu dveře. Věci co měl sebou hodil do kouta. Došel zpátky do chodby, vzal Hinatu do náruče a přenesl ji k sobě na postel. Ta se jenom zavrtěla, ale neprobudila se. Přikryl ji, šel se vysprchovat a přestrojit. Když se vrátil zpátky do ložnice, Hinata pořád spala.
„Asi byla unavená víc než si myslela.“ Zazněl známý hlas od okna. Naruto se tím směrem podíval.
„ERO-SENIN…“ chtěl zařvat, ale pak si vzpomněl, že tady není sám, tak se uklidnil a přešel k oknu.
„Co se děje? Co tady děláte, sensei?“ Promluvil Naruto na svého mistra. Ten se ušklíbl a skočil k němu do pokoje. Sedl si ke stolu a vyzval rukou Naruta, aby se k němu přidal. Poslechl a Jiraiya spustil.
„Jsem rád, že se ti nic nestalo během mise. Slyšel jsem plno zajímavých novinek. Prý ses naučil nové techniky a máš oční techniku?“
Naruto jenom kývnul.
„No, ale to není teďka důležité. Přišel jsem právě od Tsunade. Dala mi pro tebe tohle.“ a podal mu obálku.
„Je to opsaná mapa, podle které se dá dojít k horám. Možná ti pomůže.“
Naruto se na ni zběžně podíval a dal si ji do batohu.
„Mám pro tebe ještě jednu zprávu, kterou jsem zjistil na své misi a poté sem si to ověřil díky té vaší.“ A vytáhl z kapsy dva prsteny, které patřily již mrtvým členům Akatsuki.
Naruto nechápavě kouknul na senseie.
„Prohlédl sis je někdy, trochu víc z blízka?“
Naruto zakroutil hlavou, že ne.
„To jsem si myslel. Tak se zkus podívat zevnitř na každý z nich.“ a podal mu je.
Naruto poslechl, chvíli si je prohlížel a pak vyvalil oči. Byla tam čísla. Kakuzu měl na prstenu zespoda číslo deset a Hidan tam měl dvanáct.
„Co to znaméná?“ zeptal se Naruto.
„Během své mise sem zjistil, že jejich prsteny představují pořadí jejich síly.“
Naruto se nechápavě podíval.
„Ve zkratce řečeno jsi zabil desátého a dvanáctého člena Akatsuki. Jsou to něco jako hodnosti. Čím menší číslo, tím vyšší hodnost a tím je i silnější.“
„Ale Akatsuki mají pouze deset členů. To mi chceš říct, že jich je víc a k tomu jich je ještě devět silnějších než ti dva?!“
„Přesně to tím chci říct. Takže by sis měl dávat velký pozor. Pravděpodobně někdo v pozadí ovládá Peina a celou jeho organizaci. Někdo daleko mocnější.“ S tím se zvedl a přešel opět k oknu.
„Jo a je tu ještě jedna věc." a podíval se na spící Hinatu.
Narutovi bylo okamžitě jasné co myslí.
„Nee, já ji sebou nechci vzít. Mohli by ji zabít.“ začal argumentovat Naruto. Sensei ho však zarazil.
„Jsou tu tři důvody, proč bys ji měl vzít sebou.“
Jiraira zvedl tři prsty a začal je pomalu dávat dolu.
„Za prvé je to výborná kunoichi, sám bys to měl vědět. Slyšel jsem, žes ji trénoval. Kakashi tvrdil, že je silna jako kterýkoliv jounin tady ve vesnici.“
Naruto se nadechoval na námitku, ale Jiraira pokračoval.
„Za druhé je z Hyuga klanu a ti berou to, cos jí udělal, za urážku. Nevzít ji na misi jenom kvůli tomu, že se o ní bojíš je to šlechetné, ale je to hovadina.“
Naruto už rezignovaně sklopil hlavu.
„A za třetí má tě hodně ráda.“ při těch slovech se ozval potiché heknutí z postele. Oba se tím směrem otočili. Hinatě bylo vidět zpod deky jenom tvář, kterou měla rudou a svítila z bílého povlečení jako maják.
„Hinato, ty nespíš?“ zeptal se překvapeně Naruto a chytil se o stěnu, aby neupadl. Jiraiya se jenom usmál a zmizel.
Naruto přešel k posteli a odkryl deku.
„Naruto-kun, promiň, já jsem se vzbudila a slyšela vás, ale nechtěla jsem zasahovat do vašeho rozhovoru.“ Naruto si ji chvíli prohlížel. Hinata jenom čekala, co se bude dít.
„Doufám, že se nerozčílí, jako v kanceláři Hokage...“ zabědovala v duchu Hinata a vzpomněla si na jeho démoní oči, ale místo toho se na ni usmál.
„Chceš jít vážně se mnou Hin? Bude to nebezpečné. Více než předchozí mise.“ ptal se Naruto.
Hinata mu skočila kolem krku a políbila ho na tvář.
„Tak to beru jako ano.“ Řekl červený Naruto.
„Pojď Hin, zajdeme k tobě a sbalíme ti věci.“ řekl, když ho Hinata pustila. Souhlasně kývla a vyrazili spolu k sídlu Hyuuga klanu.
Když dorazili k obrovské rezidenci, tak nechal jít Hinatu radši samotnou předním vchodem. On sám se přenesl do jejího pokoje svým jutsu. Za chvilku přišla do pokoje, kde na ni už čekal. Začal jí pomáhat s balením a kontroloval jí meče, jestli je má v pořádku. Po deseti minutách se ozvalo klepání na dveře a do pokoje bez vyzvání přišel Neji.
„Hinato, už je veče…..“ Zarazil se, když si všiml Naruta, sedícího na posteli.
„Co tady děláš?“ ptal se smrtelně se tvářící Neji.
„Přišel jsem pomoc Hin sbalit její věci. Zítra ráno vyrážíme na misi, kterou jsem dnes dohodl u Hokage.“ řekl naprosto klidně.
„Ráno u v osm hodin u brány.“ řekl Naruto Hinatě a radši rychle zmizel. Nechtělo se mu vysvětlovat celou misi zase Nejimu. Přenesl se do pokoje, sbalil si věci a šel spát. Takhle klidnou noc nezažil hodně dlouho.

Ráno se probudil, vzal si všechno vybavení a vyrazil k bráně. Když tam přesně v osm hodin dorazil, Hinata na něj už čekala. Chtěli už vyrazit, když je zastavil něčí hlas.
„Naruto Uzumaki!“
Naruto,zastavil a oba s Hintou se otočili. Když Hinata spatřila, kdo tam stojí, tak jenom vyjekla. Nebyl to nikdo jiný, než Hyuuga Hiashi, vůdce klanu Hyuuga a otec Hinaty. Naruto nevypadal vůbec překvapeně. Uklonil se a začal mluvit.
„Co si přejete, Lorde Hiashi?“
Hinata byla překvapená Narutovou připraveností co se týče etiky, ale nic neřekla. Hiashi se trochu pousmál.
„Slyšel jsem, že vyrážíš společně s Hinatou opět na misi?“
„Hi.“ ozve se Naruto. Mluvil naprosto klidně, jako by se bavil se stejně starým kamarádem. To že neměl z jednoho z nejsilnějších ninjů Listové strach Hiashiho trochu zaskočilo, ale pokračoval.
„Přišel jsem se rozloučit se svou dcerou a tebe varovat.“
Naruto se zamračil a pouslouchal.
„Pamatuj si, kde je tvoje místo a nechtěj si mě znepřátelit, chlapče.“ řekl chladně. Podíval se na Hinatu, pak na Naruta a čekal nějakou reakci od Shinobiho, který často pouštěl své emoce z uzdy, ale nic takového se nestalo. Naruto se usmál.
„Varovat? Měl byste si rozmysle, komu vyhrožujete, Lorde Hiashi.“ řekl, ale samotný Hiashio titul řekl jako něco, co se mu bylo více než odporné.
Hinata cukala pohledem z Naruta na svého otce, kteří na sebe nenávistně hleděli a vypadali, že na sebe zaútočí.
S Hiashim cloumaly emoce, ale snažil se to skrýt. Když mu včera Neji řekl, že Hinata má něco s touhle Liškou...
„Kdyby mě nezastavili ostatní z klanu, tak je už mrtvej“ s nechutí si vzpomněl Hiashi.
Přešel k Hintě, políbil jí na čelo a odcházel. Hinata byla trochu v šoku, protože takové chování od svého otce ještě neviděla.
„Vyrazíme?“ zeptal se Naruto Hinaty, která hleděla ještě chvíli na vzdalující se záda svého otce. Souhlasně kývla a vyrazili.

Mezitím u Akatsuki
„Orochimaru, máš už připravený náš malý plán?“ ptal se Pein, když rozrazil dveře do laboratoře, kde pracoval jeden ze Sanninů. Zrovna stál u tří lůžek, na kterých byly přivázány tři postavy - dva muži a jedna žena.
„Už to bude. Zbývá jenom vybrat, kteří půjdou. Mí zvědové zjistili, že vyrazil dnes ráno z Konohy společně ještě s jednou Kunoichi. Neměl by to být problém, pokud vybereme ty správné.“ podíval se na Peina, který se díval na těla na stole a stěží držel svůj hněv na uzdě.
Dozvěděl se teprve nedávno od Zetsua, že Hidan a Kakuzu zemřeli rukou devítiocasého. Neměli prý žádnou šanci. Proto se rozhodl pro poslední řešení.
„Není to moc, poslat tři? Přeci je jenom jeden, i když silný“ zeptal se Pein.
„Kyuubi měl hodně nepřátel, ale nikdo nebyl dost silný, aby ho porazil.“ odpověděl mu Orochimaru.
„Myslím, že pokud na něj pošleme tři jeho největší nepřátele, tak by to mohli zvládnout.
„A to jsou?“ zeptal se Pein.
„Houkou, Raijuu a Yamata no Orochi.“ při každým jmenovaném ukázal na jednu z nádob před sebou.
„Kyuubi je všechny porazil, ale když budou tři proti jednomu, měli by to zvládnout.“ a s tím se pustil do složité pečetě. Shinobi na lůžkách sebou začali třást a bolestivě řvali. Orochimaru se tomu jenom smál.
Nakonec když skončil, poodstoupil od trojce a čekal, co se bude dít. Všichni se uklidnili a začala se kolem nich vytvářet démoní čakra. Najednou se všem roztrhly řetězy, kterými byli připoutáni a vstali na nohy. Oba Akatsuki to s úžasem sledovali.
„Co se děje?“ ozval se nelidský hlas z hrdla muže, který v sobě měl Yamata no Orochi.
Ostatní démoni se na něj podívali a s hrůzou odstoupili. Respekt ze silnějšího démona se mezi třemi monstry projevil okamžitě.
„Hmm... Houkou? Raijuu?“ rozhlédl se osmiocasý. Pak se podíval na Orochimara s Peinem.
„Co jste zač? A proč jste nás probudili?“ S těmi slovy šel přímo k nim.
„Uklidni se, mocný osmiocasý.“ řekl slizce Orochimaru a přistoupil k němu blíže.
„Pokud se chceš pomstít svému úhlavnímu nepřítel, stejně jako vy ostatní, tak si vyslechněte náš plán.“
„Úhlavnímu nepříteli?“ zeptal se Houkou.
„Určitě si všichni pamatujete na Kyuubiho...“ řekl slizce Orochimaru.
V místnosti se najednou změnila atmosfera.
„Ta liščí sv**ě...“ řekl potichu osmiocasý, kterému tekly z úst sliny a oči mu zářily nenávistí, na kterou si vzpomněl.
„Konečně jsme je zaujali.“
„Tak se oblékněte a my vám řekneme plán.“ řekl Orochimaru a společně s Peinem odešli.