Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola sedmá - Aisu

Náhled minulé kapitoly:
„Tak běž a nestůj tady!“ vyjela na něj z posledních sil. Naruto s vážnou tváři přikývl. Chvíli si ještě dal práci se svazováním dvou zabijáků, poté se naposled ohlédl za Sewou a rozběhl se pryč.
„Lékařský ninja?“ otázala se Sewa slabým hlasem, když uviděla, jak ženě vzplanuly ruce zelenou chakrou.
„Ano i ne,“ poznamenala žena klidným hlasem a přiložila ruce na zraněné místo. Sewě se v tu chvíli setmělo před očima a upadla do temné, blažené nevědomosti.
K této: Děj se odehrává v blíže neurčených dílech ve Vlnkové zemi
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky v kurzívě. No a...tahle kapitola byla napsána ještě před AkiConem a vůbec jsem ji nebrala vážně :D

Probrala se následujícího dne. Břicho měla obvázané, ihned ucítila, že povrchové rány přetrvaly, ačkoliv orgány záhadná žena vyléčila.
Žena...lékařská ninja, kunoichi...kdo to byl?
Posadila se, a s radostí zjistila, že se hýba už bez problémů. Nejspíš díky tomu se převlékla a během chvíle se objevila dole v kuchyni.
„Hej, to byla rychlost! Už je ti líp?“ volal nadšeně Naruto. Sewa se usmála. Přes krátké tričko byly obvazy vidět, ale zdálo se, že Naruto je bere jako dobré známky jejího momentálního stavu.
„Neměla bys ještě takhle -“
„Už mi nic není,“ přerušila Sewa Tsunami vesele. Potom do kuchyně přiběhl Inari, a Sewa při pohledu na něj viděla že...se směje.
On...odkdy...co se stalo?
Vrhla nechápavý výraz po zbytku svého týmu. Vlastně si nevšimla, že není jediná obvázaná. Sasuke připomínal vražedně se tvářící mumii.
„Hej...řekne mi někdo, co jsem prošvihla?“ otázala se Sewa, které při pohledu na Sasukeho značně cukaly koutky.
„Ano...Zabuza, Haku a Gatou jsou mrtví. A ty se Sasukem málem taky,“ obeznámil ji Kakashi a teď zkoumal její reakci.
„Mrtví? Ale...jak se to stalo? Co se vůbec stalo?“
Kakashi vzdychl. To bude dlouhé vysvětlování.

Sewa si vyslechla, co se stalo v době, kdy byla v bezvědomí. Přímo se o Naruta a Sasukeho bála, když si vyslechla vyprávění o Hakuovu jutsu. A divila se, že i Naruto nemá kostým mumie. Příliš se tím nezabývala, a spolouchala dál. Upřímně řečeno ji nejvíce ze všeho zajímaly zmínky o ženě, která ji vyléčila.
„A když jsme se vrátili sem, prvně jsem narazili na Tsunami. Inari nám neřekl co se tady stalo a...no, všichni se o tebe báli. Ale byla jsi v...no, řekněme, dobrých rukách.“
Poslední slova, která Kakashi pořádně nedomyslel, když je vyslovoval, Sewu zaujala.
„Kdo byla ta kunoichi, co mě léčila?“
„Jmenuje se Aisu Banji,“ informoval Kakashi. V tu chvíli ho poslouchala celá místnost.
„Vy ji znáte, sensei?“ zírala ohromeně Sakura. „Že jste si neřekli ani slovo.“
„Měl jsem k tomu dobrý důvod...setkal jsem se s ní dvakrát v životě. Teď to bylo potřetí, a poprvé, kdy nebyla v roli mého nepřítele.“
Na chvíli zalvádlo zaražené ticho.
„Nepřítele? Je uprchlým ninjou z Listové nebo nepřítelem z jiné vesnice, nebo tak něco?“ Sewa se nemohla dočkat mistrovy odpovědi.
„Ne, z Listové nepochází. Vím o ní jen, že pár let žila v Kamenné a v Písečné vesnici, a nikdy nebyla oficiálně klasifikovaná mezi ninji. Přesto...vyniká schopnostmi podobnými sanninům.“
Sanninům? To má být kdo?
„A...proč jste s ní tedy bojoval?“ nechápal Naruto. Vlastně to byla z jeho pohledu fakt kočka.
„Jak jsem říkal, není ninjou, tudíž nezastává názory hokage, kazekage ani žádného jiného kage. Vlastně, jak mi sama řekla, jediný, kdo jí udílí rozkazy je ona sama. A proto, pokud pomáhá zločincům nebo těm, kteří jsou z našeho pohledu zločinci, musí bojovat i s námi. Problém je v tom, že obě strany se obvykle nedovedou dohodnout, co je správné...pro nás jsou nepřátelé, kteří dělají špatné věci. Pro ně jsme nepřátelé my, kteří jim brání v jejich jediném způsobu obživy a tak podobně.
No, a ona...prostě jsme se potkali ve chvílích, kdy stála na opačné straně.“
„Hej, mistře, to bylo dobrý,“ řekl Naruto, který u tak dlouhého monologu opravdu neusnul. Kakashi se zatvářil znuděně.
Pako...
Sewa si zahihňala. Kakashi sebou trhl.
Ale ne...
Takže už vám to Sakura vyzvonila? Zajímala se v duchu Sewa.
Kakashi se pod maskou nepatrně usmál. Ano. Na mostu by jsi se v té mlze hodila nejvíc.
„Ale tehdy to...nešlo,“ Sewa se zatvářila zvědavě a během chvíle vyběhla ven z domu.
„Hej! Ještě jsi nesnídala!“ volala za ní Tsunami.
„Jen ji nech...ještě bude mít hlad,“ usměrňoval dceru Tazuna.

Sewa protentokrát nechala svou ochrannou ninja čelenku v Tazunově domě a vydala se na průzkum okolí. Most byl dostavěn, a zítra měli opustit tohle město. Zůstala stát na vršku stromu, na který předtím dokázala vyjít volným krokem. Teď hleděla do zapadajícího slunce. Jak jen milovala tenhle okamžik ve dni, když slunce pomalu mizí, a na temném nebi se krom hvězd na krátkou chvíli vytvoří oranžové a červené mraky.
Zasněně hleděla do dálky, neměla teď nic na práci. Sice byla zvědavá, co asi vyvádí zbytek jejího týmu, ale jinak...byla raději tady.
„Hej.“
Sewa při tom hlase ztratila rovnováhu a zřítila se o pár větví níže.
„Zatraceně, tohle se dělá?!“ vybuchla a pohlédla nahoru. Vzápětí strnula, na špici vedlejšího stromu postávala ta žena, Aisu Banji.
„Vy...“
„No ano, já.“
„Proč mě tak děsíte?!“ vybuchla znova.
„Baví mě to.“
Sewa naštvaně hleděla vzhůru, na šklebící se kunoichi. Ta se vzápětí, tak rychle, že ani nestačila mrknout okem, octla přímo vedle ní.
„Jaj! Jak jste to udělala?“ vyzvídala okamžitě. Žena se usmála ale neodpověděla.
„Proč tu jsi tak sama?“ zajímala se.
„Já...“ přemýšlela, jestli jí to má vůbec říkat, „...jsem se přišla podívat na západ slunce.“
„Ale proč raději nejsi se svým týmem?“
„Protože,“ zopakovala Sewa Aisinu hlášku. Aisu se zamračila.
Hm...
„To je ale hrozná ztráta času.“
„No to teda neni!“
„Ale je.“
„Není!“
„Je.“
„NENÍ!“
„To je teda vděk,“ zamumlala Aisu.
„A hele,“ najednou se vedle objevil i Kakashi a Sewu znova málem kleplo.
„Ááá, mistře! Proboha, nejdřív...nejdřív vy,“ ukázala na Aisu, která se uraženě otočila, „a pa i vy, mistře! To mě z toho stromu vážně chcete zhodit?!“
„Jo, chceme!“ rozjásal se Naruto za Sewou. Sewa se tentokrát ale opravdu lekla a posunula se tedy o pár řádek větví níž.
„Naruto, ty pako.“
„Komu říkáš pako?!“
„Vidíš tu někde jiného Naruta?“
„Jo, támhle!“ Naruto zběsile ukazoval na svůj klon. Sasuke si povzdechl.
No bezva. Takže klid, klid. Ještě je tu někde Sakura a tudíž jen poslední možnost zlámat si vaz.
Sakura naštěstí nevybafla, nebo nepředstoupila tak efektivně, aby se Sewa vůbec hla.
„Tak a dost. Proč jste všichni tady?“
„Zajímalo nás, kam každý večer chodíš!“ vyžvanil Naruto okamžitě. Sasukemu zacukalo obočí, ale ovládl svou touhu Naruta něčím praštit.
„Mohli jste se zeptat,“ zamručela Sewa zklamaně.
„To by ale nebyla taková sranda!“
„To byl tvůj nápad, Naruto?“
„Ano!“ Naruto nepostřehl vražedný podtón v Sewině hlase.
„Jak, jak jsi k tomu proboha přemluvil i ostatní?“ Jak k tomu proboha přemluvil Sasukeho? Kakashi a Sakura, chápu, ale Sasuke...„Hehé, to neřenu!“
Grrr... „No tak si to nech!“ Sewa pohlédla zpět nahoru. Očividně upoutala pozornost svých týmových partnerů, a Aisu s Kakashim dostali záminku k tajné debatě. Než ale stačila něco pochytit, oba dva ztchli a zadívali se na ně. Oba dva seskočili na zem, a celý tým sedm jako na povel za nimi.
„Takže...to jsou tvoji žáci...“
„Mistře Kakashi, je tu jako nepřítel?“ zajímal se Naruto okamžitě. Aisa na něj nechápavě pohlédla. Sewa se musela ušklíbnout.
„Ne, není,“ ujistil ho Kakashi vlídně a obrátil se k nim zády.
„Jdeme!“ zavelel svému týmu, který ho na jednu výjmku na slovo uposlechl. Sewa se chvíli zdržela.
„Neměla bys jít?“ upozorňila ji Aisu.
„Měla ale...prostě...díky,“ řekla, a odběhla za svým týmem.
Aisu se usmála. Talentovaná holka...uvidíme, co z ní vyroste...Pohlédla na znak na straně rukávu trička na Sewině pravé ruce. Takže Akikaze, hm? Zajímavé...