Dvě lišky - 4.kapitola - Minulost se vrací

„Kdy jsi vstala?“ zeptal se Neji Kitsune, když přišel za holkama do pokoje a ona seděla na okenním parapetu a dívala se ven. Zasněně zírala na písek kolem a vypadala, že každou chvilku spadne.
„Asi tak před hodinou… co vám včera řekl Kazekage?“ odvětila Kit, ale stále se na něj nepodívala. V hlasu jí zaznívala melancholie. Vzpomínala.
„V sedm se hlásí hlídky u jeho sourozenců, v osm Naruto u něj. Ostatní hlídají vesnici,“ odpověděl Neji a přistoupil k ní. Taky se podíval z okna. Byl tam krásný výhled na blízkou oázu.
„Kolik má sourozenců?“ zajímalo Kitsune.
„Sestru a bratra. Temari a Kankurou,“ opáčil mladík a opřel se o parapet.
„Rozdělil jsi hlídky?“ zajímalo Kit. Ptala se ho normálním hlasem, což ho překvapilo. Doposud se domníval, že je proti jeho velení.
„Naruta si přál Gaara osobně. Hinata si vezme na starost Temari, Sakura Kankurou a my dva budeme hlídat vesnici. Vyber si jestli chceš být u brány nebo na poušti,“ usmál se na ni Neji. Otočila se k němu a v očích se snažila vyčíst, de by chtěl být. Ale bylo mu to jedno. Proto si vybrala sama.
„Beru si poušť,“ prohlásila rozhodně.
„Dobře. Tak až budeš chtít, můžeš vyrazit. Večer tady na pokoji. V osm,“ řekl Neji.
„Neboj se,“ usmála se a skočila z okna. Stále ho udivovalo, že se toho dokázala tolik naučit za tak krátkou dobu, co byla v Konoze. Ale stále mu něco vrtalo hlavou. Nic o ní dohromady nevěděl. Stejně jako ostatní.
Kitsune zamířila pryč z vesnice. Dostala se z dohledu všech. Konečně ji nikdo nesledoval… po měsících… a tak si zatrénovala. Pořádně. Večer se musela hodně přetvařovat, aby ji nikdo nepodezříval z tréninku. Měla totiž hlídat Sunu.
Neji celý den proseděl na strážnici a mastil tam karty se strážnými a pořád vyhrával. Vydával se totiž za prostatika a když šel na záchod, tak zapnul svůj Byakugan a viděl jejich karty.
Sakura laškovala s Kankurem a opíjeli se v baru (nakazila se vášní pro alkohol od Tsunade), zatímco Temari Hinatu zatáhla na diskotéku a tam to rozjely.
Naruto kecal s Gaarou o minulosti, jutsu a tak podobně, takže se dost bavili. A večer se všichni dohodli na tom, že budou mít hlídky pořád stejně.
Tak to šlo týden. Až na to, že každé poledne si dala Temari sraz s Kankurou v oáze a tím pádem tam byly i Hinata a Sakura. Chodila tam i Kitsune a učila Hinatu bojovat s katanou. A ona se pořádně lepšila.
Ten den, co bylo všechno jinak, přišel hned ráno Gaara za Narutem a probírali nějaké jutsu. Temari a Kankurou právě měli hlídku na hradbách, proto Sakura vzala hlídání za Hinatu a Neji za Kit. Aby si ty dvě mohly pořádně zatrénovat. No a nějak si daly souboj na chodbě hotelu, kde byli ubytovaní, ale vykázali je z chodby, a tak, mlátíc do sebe katanami, zalezly do klučičího pokoje, kde čekaly jen Naruta.
Gaara s Narutem byli zrovna uprostřed rozhovoru o ninjutsu s pomocí písku a ohně, když se otevřely dveře a dovnitř vběhly dvě dívky, které do sebe mlátily katanami.
Jedna měla dlouhé tmavě modré vlasy, bílé oči, vyšší postavu, opálenou pleť a fialové oblečení. Druhá byla skoro o hlavu menší, s dlouhými rudými vlasy (které jí plály kolem hlavy jako plameny), světle modrýma očima a alabastrově bílou pletí. Na sobě měla temně modré šaty s výstřihy na obou bocích, pod nimiž měla červené kalhoty, kolem pasu červenou šerpu a na ní pochvu na katanu. Vypadala jako anděl. Tedy aspoň Gaarovi to tak připadalo, když ji viděl. Úplně ho očarovala.
„Podívej se, bráško, jak už to Hinatě jde. Jednou předčí i šermíře z Mlžné, stejně jako já,“ prohlásila rusovláska, když se od sebe na chvilku odtrhly. Ale stále bojovaly. A Hinatě to fakt šlo. Ale jednou blbě přešlápla a katana jí byla její protivnicí vyražena z ruky.
„A předčí i tebe?“ odvětil Naruto vesele. Jeho sestra zvedla hlavu a usmála se na něj, ale když uviděla vedle něj sedět lorda Kazekage, tak se slušně uklonila. Klečela tam skoro minutu, než se probral.
„Jsem Gaara,“ řekl Kazekage a podal jí ruku. Pomohl jí na nohy a ona se na něj mile usmála.
„Kitsune. Ráda vás poznávám, lorde Kazekage,“ odvětila Kit.
„Říkej mi Gaaro. Všichni Narutovi blízcí mi můžou tykat,“ opáčil Gaara. Ale stále nepouštěl její ruku. Kitsune ji musela chytře a nenápadně vyvléknout z jeho stisku, aby si toho nevšiml.
„Dobře, Gaaro,“ usmála se Kit a otočila se na Naruta: „Mě nepředčí. Leda, že by trénovala i s někým jiným. Všechny své tajné finty ji nenaučím. Promiň, Hin, ale budeš si je muset vymyslet sama.“
„Uvidíme,“ usmála se Hinata.
„Dáme si ještě druhý kolo? Ale bude nám sekundovat Neji, abychom nepoužívaly chakru,“ navrhla Kit.
„Jdem,“ usmála se vesele Hinata, obě vyskočili oknem, mávly na mladíky v pokoji a rozběhly se do oázy.
„Máš skvělou sestru…“ řekl Gaara a mírně zrudl. Naruto si ho přeměřil přísným pohledem.
„Já vím. Podívej se, jak změnila Hin. Je s ní teď mnohem větší sranda a…“ zarazil se Naruto a zrudnul. Ještě víc než Gaara.
„A líbí se ti,“ mrkl na něj Kazekage.
„Tobě se zase líbí moje ségra. Jestli jí ale něco uděláš nebo zlomíš srdce, tak si mě nepřej! Jako, že se Naruto Uzumaki jmenuju!“ odsekl Naruto.
„Nikdy bych se o nic takového nepokusil…“ zasnil se Gaara.
„Předtím, než ji začneš vychvalovat, tak půjdeme za nima. Uvidíme je obě v akci,“ pobídl ho Naruto. A tak se oba rozběhli za dívkami.
Dorazili do oázy, když byl jejich další souboj v plném proudu. Ale teď už se to mísilo s taijutsu. A obě byly dost silné.
„Takhle dobrý souboj jsem už dlouho neviděl,“ pochvaloval si Gaara to divadlo, když tu najednou Kitsune padla na zem a chytla se za hlavu.
„Kit!“ vykřikli všichni, co tam byli a vrhli se k ní. Naruto, Sakura, Neji, Hinata a v neposlední řadě i Temari, Kankurou a Gaara.
Naruto si k ní klekl a pohladil ji po vlasech.
„Co se stalo?“ zeptal se jí.
„Všichni musíte zmizet. Hlavně Gaara, Temari a Kankurou. Blíží se sem A… Akatsuki…“ šeptla Kitsune a naléhavě se Narutovi podívala do očí.
„Rychle pryč!“ zavelel Naruto a pomohl Kitsune na nohy. Usmála se na něj, a tak chytl Hinatu a Temari a rozběhl se s nimi pryč. Za ním pokračovali Kankurou, Neji a Gaara. Toho ale zarazilo, že Kitsune nikam nejde. Zastavil se tedy a otočil na ni. Uviděl, jak se kolem ní ovíjí lanko chakry a je vězněná v genjutsu.
„Kitsune!“ křikl vyděšeně a rozběhl se k ní.
„Vrať se za nimi, Gaaro. Přijdu. Slibuji,“ zastavila ho Kitsune. Najednou se rozprskla na kapky vody a objevila se vedle něj.
„Mizíme pryč,“ usmála se na něj. Rozběhli se a běželi bok po boku. Ale nepřátelé je už doháněli.
„Co to bylo za jutsu?“ optal se jí Gaara, když běželi vedle sebe a snažili se držet společný krok.
„Kekkei genkai ženské linie klanu Uzumaki… vždycky vím, že se blíží nebezpečí. A to druhé bylo mé vlastní,“ odpověděla Kitsune. Najednou se od něj oddělila a za nimi bouchla bomba.
„Jak jsi o tom věděla?“ nechápal Kazekage.
„Reflexy. Ale zkus pobídnout písek, aby nás chránil. Nerada bych skončila na cucky,“ vyzvala ho Kitsune. Zastyděl se, že ho to nenapadlo dřív. Choval se jako pitomec.
„Jasně. V pořádku?“ odvětil Gaara, když se po jejich stranách a za nimi objevila písečná stěna, která je chránila před útoky Akatsuki, co šli za nimi.
„Jo. Ale už asi nebudeš chodit ven ze Suny. A Tem s Kankurou taky ne. Nesmí se vám nic stát,“ opáčila Kitsune. V té chvíli už měli na dohled bránu Suny. Byli skoro v bezpečí. Jakmile tam doběhli, tak se vydali za svými přáteli.
„Kde jste se zdrželi?! Báli jsme se, že vás chytili,“ prohlásila naštvaně Temari a objala svého bratra, zatímco ke Kit se vrhnul Naruto s Hinatou a hned kontrolovali, jestli je v pořádku.
„V pohodě. Jen mě chytili a Gaara mi pomohl se z toho dostat,“ omluvila je Kitsune a mile se na překvapeného Gaaru usmála.
„Tak to máš u mě, člověče!“ poplácal ho Naruto po zádech nadšeně a Gaara se potěšeně zasmál.
„Tak to zajdeme oslavit,“ prohlásil Gaara a zatáhl je do nejbližší putiky.
Tam se, nedbaje na svůj úřad, pořádně opil. Stejně jako Kit. Pořád jí totiž kupoval pití. Ostatní na tom byli ještě dobře.
A tak Naruto táhl do hotelu Kitsune spolu s Hinatou a Nejim, zatímco o Gaaru se podělili jeho sourozenci. Všichni se dostali v bezpečí domů.
Jakmile se Kitsune ráno probudila, začala proklínat celý svět. Na večer si sice pamatovala, ale toho alkoholu na ni bylo moc. Měla šílenou kocovinu.
„Ale Gaara byl hodný, že ti pořád kupoval pití,“ klidnila ji Hinata, uvařila jí silný čaj a nahnala ji pod sprchu. Kit se hned ulevilo, i když stále měla menší problémy s koncentrací a pohybem.
„To byl, ale taky to přepískl,“ odvětila Kitsune. Najednou do pokoje vletěl Naruto a hned se rozběhl k jejich oknu.
„Co se stalo?“ optala se ho Hinata. Podle jeho vyděšeného výrazu usoudila, že to bude něco vážného.
„Podívejte se samy,“ kývl na ně Naruto smutně a hned se rozběhl do Kitina pokoje. Ale ta si toho nevšimla a podívala se i s Hin z okna. Málem z něj vypadla. Věděla, že dům naproti patří Gaarovi, ale on tam nebyl. Ten dům zmizel. Nebo spíš byl srovnaný se zemí.
„Tady, chytejte! Vemte si i katany. Běžíme. Za pět minut u brány. Jestli se zpozdíte jdeme bez vás,“ hodil jim Naruto pár kunaiů a vyběhl ven. Ony se začaly připravovat.
Kitsune už na sobě měla černé šaty. Sice krátké a bez šortek, ale to neřešila. Jen si kolem pasu hodila šerpu, do rudých kozaček drát, kunai a Shuriken, na šerpu připnula katanu. Vlasy už si nestihla svázat, ale to jí nijak nevadilo. Počkala na Hinatu, a pak se obě vydaly až k bráně. Tam se scházel jejich tým a dorazila i Temari s Kankurou.
„Tak jdem!“ prohlásil Naruto a hnal je z vesnice. Hinata s Nejim použili Byakugan a podle nich pak běželi dál.
Únosci před nimi měli slušný náskok, a proto si museli pohnout. Přitom se na běh snažili spotřebovávat co nejméně chakry. Běželi už pár hodin a byli mimo poušť. Najednou se ocitli v lese a běželi po stromech. Už je doháněli.
Pak jim nečekaně Neji s Hinatou oznámili, že se únosci zastavili.
„Chtějí bojovat,“ usmál se Kankurou a připravil si svou loutku k boji.
„Nebo o nás nevědí,“ polemizovala Temari.
„Vědí o nás. Postavili se do útočných pozic,“ odvětila Hinata.
Najednou i Kitsune ucítila jejich chakry. A mezi nimi tři, které znala. Zachvěla se. Ale pak opět nabrala ztracenou sebedůvěru a zařadila se na konec skupinky. Později si vzpomněla, kdo jsou nosiči těch chaker. Zachvěla se ještě víc a změnila si obličej. Nechtěla, aby ji poznal.
„Už jsme skoro u nich. Naší hlavní prioritou je osvobodit Gaaru, ale každý mrtvý Akatsuki se vítá. Hlavně ale ať se vám nic nestane,“ řekla Sakura, než vešli na louku, kde na ně čekali Akatsuki. Ostatní kývli a prošli houštinami na místo, kde je očekávali jejich protivníci.
Kitsune se, zatím skrytá ve stínu lesa, podívala, kdo všechno tam je a zarazila se. Z Akatsuki znala všechny, ale tohle byli skoro samí neznámí ninjové. Pak jí došlo, že jsou to asi agenti, co jim měli pomoct.
Když mladá rusovláska také vešla na mýtinu, tak už se tam bojovalo. Každý měl proti sobě jednoho agenta a snažili se dostat ke dvěma právoplatným členům Akatsuki, kteří drželi Kazekageho a pokoušeli se zmizet. Ale Kit jim nadběhla a skočila před ně ještě předtím, než stihli zmizet do lesa.
Narovnala se a pozorně si je prohlédla. Stála před vysokým blonďákem v černém plášti s červenými obláčky, co měl na oku něco zvláštního. Deidara. Mistr v používání výbušnin.
Uprostřed trojice stál Gaara a podivně se na ni díval. Nepoznal ji, ale když na něj mrkla, tak si uvědomil, kdo je.
Nalevo stál ten, kterého už Kitsune nikdy v životě nechtěla vidět. A teď se před ní objevil s tím svým jednolitým výrazem ve tváři, čárkami pod očima, rudýma očima a černýma vlasama stáhnutýma do culíku. S přeříznutou páskou Listové na čele.
„Uhni nám z cesty, holčičko,“ pobídl ji Deidara.
„Nejsem holčička, Deidara-san. To by jsi už měl vědět,“ odsekla Kitsune a tasila katanu.
„Ale, ale tady někdo ví, jak se jmenuju. A chce bojovat,“ ušklíbl se ošklivě Deidara a kývl na Itachiho. Pak si stoupl před Kitsune. Najednou se nemohl pohnout. Uvázala ho ve svém genjutsu. Uvolnil ho a potěšeně se usmál. Netušil, že je uvězněn ve druhém jutsu. A tak bojoval s přízrakem dokud jeho společníkovi nedošla trpělivost a nehodil po něm kunai, který ho sice jen škrábl, ale probudil z genjutsu. Okamžik byl mimo a Antisha toho spolehlivě využila. Rozpřáhla se proti němu katanou a usekla mu hlavu. Jediným sekem. Pak ji očistila a schovala do obalu.
„Vydej mi ho dobrovolně nebo skončíš stejně,“ vyzvala Kit svého nejnovějšího soka.
„To se nestane. Prohlédnu to tvé slavné genjutsu. Ale mohla by ses mi ukázat ve své skutečné podobě. Vidím, že sis ji změnila pomocí jutsu,“ pobídl ji černovlasý.
„Je to tvé poslední přání, takže ti ho musím splnit,“ usmála se andělským úsměvem Kitsune a jediným znakem zrušila přeměnu. Muž stál proti ní a vyjeveně na ni zíral.
„Spokojený, Itachi-san?“ řekla Kitsune a tak ho probudila z ohromení. Nečekal, že ji ještě někdy potká. A už vůbec ne, že proti ní bude bojovat.
„Jsem rád, že jsem tě zase potkal. Ale můžeš přestat hrát tu habaďůru a ustoupit z cesty. Pak se společně vrátíme domů,“ usmál se na ni uvolněně Itachi a natáhl k ní ruku. Tehdy Gaara málem ztratil půdu pod nohama. Myslel si o ní, že je na jejich straně.
„Domů?! Nemyslím si, že by tě v Listové nějak pozitivně přivítali,“ odsekla chladně Kitsune. Itachi zbledl, ale pak se vzpamatoval a nasadil ten svůj výraz.
„Nemluvil jsem o Listové,“ namítl úlisně Itachi.
„Škoda. Pak se tedy s tebou domů nevrátím. Našla jsem bratra.“
„I já bojuji proti svému bratrovi.“
„Hahaha. Moc dobře vím, že jste ještě neměli možnost změřit spolu síly od té doby, co je u Orochimara. A Oro už hodně dlouho nebojoval proti Akatsuki. Takže vlastně nestojíš proti němu. Ale kvůli diskuzi na toto téma tu teď nejsem. Musím vysvobodit Gaaru.“
„Takže Gaaru?! Slavný Kazekage ti povolil tykání?“
„A proč by ne?! Zase jsme se dostali jinam… vydáš mi ho nebo ne?“ vyjela na něj Kitsune chladně.
„Nikdy,“ odsekl stejně ledovým hlasem Itachi.
„V tom případě dojde na boj,“ usmála se potěšeně Kit a tasila katanu. Zvuk se rozlehl bojištěm, ale nikdo se neotočil. Všichni zatím bojovali.
„Nech ho na pokoji. Nemáš šanci proti němu vyhrát,“ zarazil ji Gaara vyděšeným hlasem.
„Ale mám,“ namítla Kitsune a povzbudivě se na něj usmála. Ale on se jen mračil.
„Zakazuji ti s ním bojovat! I mě přemohl,“ prohlásil Gaara a začal se cukat v chakrových poutech.
„Ty mi nemáš co zakazovat. Patřím do Listové. Jako Kazekageho bych tě sice měla poslechnout, ale tohle dělám pro tebe. Takže mě ani nehne,“ odsekla Kitsune pevným hlasem.
„Nepřikazuji ti to jako Kazekage, ale jako tvůj přítel!“ řekl Gaara a pozorně si ji měřil. Chtěla něco odseknout, ale vnořil se mezi ně Itachi. Naštvaný Itachi.
„Ty s ním chodíš?“ zeptal se Kitsune. Gaara zmlkl a pozorně si ho měřil. Poznal, že k ní cítí totéž co on. Ale ona se na něj zhnuseně podívala.
„Nebudu ti na to odpovídat. Nemáš právo vědět nic z mého soukromého života,“ odsekla Kit. Věděla, že ta slova ho bodají jako nůž, ale byl to zrádce. Zradil ji a ona si zakázala k němu něco cítit.
„Mám na to větší právo než někdo jiný,“ prohlásil Itachi a popadl ji pevně za paži a vynutil si pohled do očí. Měl vypnutý Sharingan, takže se dívala jen do černých očí, které byly plné zármutku, ale ji to nezlomilo. Podvedl ji. Na to nezapomínala.
„Nemáš na to právo. Nemáš právo na mě! Zradil jsi,“ šeptla Kitsune a lehce se mu vytrhla. Po jejích slovech tam totiž jen konsternovaně stál.
„Já jsem zradil?! JÁ?! Ty jedna… dě*ko!“ zařval Itachi pomateným hlasem plným bolesti.
„Dě*ka?! Já?!“ odsekla Kitsune jak nejchladněji dovedla. Najednou se stalo něco, co ještě nikdy… kolem ní začaly stahovat cáry jakési podivné černé mlhy a celou ji zahalily. Nikdo ji neviděl. Všichni ostatní už mezitím totiž dobojovali a nyní se na ni dívali. Slyšeli poslední věty hádky, ale stále nechápali, co se děje.
Najednou se z mlhy ozval strašidelný řev a všem zamrazilo po celém těle. Kitsunini nejbližší poznali její hlas plný utrpení. Naruto se k ní chtěl vrhnout, ale Neji a Kankurou ho zarazili. Bylo to moc nebezpečné. Nikdo nevěděl, co od ní má čekat. Tohle ještě nikdy neviděli.
Hned po doznění ozvěny řevu se něco vymrštilo z mlhy a když se usadil prach, který to zvířilo, tak poznali hadí ocas. Najednou mlha zmizela. Z ničeho nic se vpila do postavy v jejím středu a ta se zvětšila, až byla vysoká jako stromy okolo. Kitsune. Ale vypadala jinak než předtím – dříve světlounce modré oči dostaly karmínovou barvu, její dříve krásně rusé vlasy se zabarvily do krvava, prodloužily se a zvlnily a byla o dost vyšší. Také měla hadí ocas a vraždící pohled. Nikdo z přihlížejících nikdy nic strašnějšího neviděl. A i když to byla jejich kamarádka, tak se báli.
„Co se to stalo?“ nechápali a podivně se po sobě dívali. Nakonec odpověděl někdo, od koho odpověď nečekali.
„Převzal nad ní vládu její démon. Je Jinchuuriki,“ odpověděl Itachi a zamyšleně si ji prohlížel svým Sharinganem a hledal její slabé místo. Byl celkem klidný, což ostatní udivovalo.
„Jaký démon?“ zeptal se ho Naruto a provrtával ho nebezpečným pohledem. Nerad viděl, že někdo toho o jeho sestře ví víc než on sám. A ještě ke všemu nepřítel.
„Yamata no Orochi. V den jejího narození jej do ní uzavřel váš děd. Královská pečeť ho měla udržet na uzdě, ale teď se asi nějak uvolnila,“ řekl Itachi.
„Nějak?! Asi nějak?! A kdo ji naštval?! Už jen za to, že jsi mojí sestře nadával do dě*ek, zasloužíš zemřít!“ prohlásil Naruto a chytl ho pod krkem.
„Zaslouží si to!“ odsekl Itachi a odhodil ho od sebe.
„Tak kdo chce nářez?“ zeptal se jich hraně starostlivě Yamata Kitiiným hlasem s ledovým nádechem, kterého už nebavilo tam jen tak stát. Jediným naštváním jeho Jinchuuriki se mu otevřely skoro nemožné obzory. A ona přitom mohla zničit Itachiho. Jedině touhu zabít ho teď pociťovala, a tak se na něj Yamata vrhl a rozpřáhl se svým ocasem. Zatím vnímal její pocity jako své. Uhodil černovlasého muže do hrudi silnou ranou.
A on skončil na stromě a už se nezvedl. Najednou se uvolnil druhý ocas a Yamata se vrhl i na Kitiina bratra a ostatní. Ti stáli u Gaary, takže mohli utéct, ale on ne. Byl stále svázán. A pak se najednou začal proměňovat. Byl to taky Jinchuuriki. K přeměně se potřeboval uzavřít do koule z písku, která ho před vším ochraňovala. Byl tedy v bezpečí, ale ne na dlouho. Jakmile si Yamata uvědomil, že se chystá proměnit na Shukaku, tak do koule udeřil oběma ocasy a ona se rozpadla. Tím zranil Gaaru.
Chtěl ho dorazit, když tu se před ním objevil Naruto, ale nebyl to ten obyčejný Naruto. Měl hned dva ocasy a chystal se uvolnit třetí. I ten uměl ovládat, takže si stále zachovával své vlastní vědomí. A tak se ti dva pustili do boje. Vrhali na sebe proudy chakry. Pak ale Kyuubi zamával všemi třemi ocasy, udeřil do země a Yamata se propadl do hluboké propasti. Snažil se zachytit, ale nedařilo se mu to. Stáhnul se tedy a místo něj tam už byla Kitsune. Vůbec nevnímala, když ji Naruto chytil, a pak vynesl na zemský povrch.
„Jak je jí?“ ptala se Hinata stále Sakury, která Kit léčila, protože se jí nechtělo probudit a měla spoustu oděrek a větších či menších zrnění z boje s Kyuubim. Naruto se mezitím proměnil zpátky a Itachi zmizel, jak zjistil Naruto, když se otočil. Ale Gaara tam stále byl a to bylo hlavní.
„Měla by to přežít. Ale myslím si, že se jí to stalo poprvé. Vypadá dost rozlámaně. Vezmeme ji do Písečné a počkáme až se probudí,“ odpověděla Sakura zamyšleně. Její stav se jí nelíbil. Nevypadalo to moc dobře.
„Já ji vezmu,“ nabídl se Gaara. Jako jediný byl fit a svěží. Naruto byl vysílený z bojů, stejně jako Neji s Kankurou a dívky.
„Díky, že jste mě přišli zachránit,“ poděkoval Gaara, když byli v Suně a on dával Kitsune na starost doktorům v nemocnici.
„Byl to po celou dobu náš úkol,“ usmál se na něj Naruto.
„Teď bysme se měli jít vyspat,“ navrhla Temari a všichni její návrh odsouhlasili a odešli. Jen Naruta od jeho sestry nedostali.
Ještě ten den, těsně před půlnocí se Kitsune probudila a vyděšeně se rozhlížela kolem sebe. Ale blonďatá hlava, položená na její ruce ji uklidnila. Byl to její bratr. Usmála se pokusila se zpod něj napolo umrtvenou ruku dostat, ale musela být opatrná, protože ho nechtěla vzbudit. Ale jakmile s končetinou pohnula, tak jeho hlava vystřelila a probodly ji jeho modré oči.
„Ahoj,“ usmál se na ni. K ničemu se neměla. Začala si vzpomínat na předcházející události.
„Co-co se stalo?“ zeptala se ho ustrašeně. Doufala, že to byl jen sen.
„Běželi jsme za Akatsuki. Ty jsi stála proti Deidarovi, kterého jsi zabila a pak proti Itachimu. S tím ses pohádala a skoro proměnila na osmiocasého démona Yamata no Orochiho,“ řekl jí to ve zkratce Naruto.
„Nezranila jsem někoho?“ optala se ho opatrně Kit.
„Jenom Gaaru. A možná i Itachiho, ale to nevím. Ten zdrhl po jedné ráně ocasem. Gaarovi jsi roztřískala tykev s pískem.“
„Mrzí mě to…“
„Nemá tě co mrzet. Neumíš zacházet se svým démonem?“
„Doposud se ve mně neprobudil. Královská pečeť byla pevná.“
„Takže jsi věděla o tom, že jsi Jinchuuriki.“
„Ano, ale nesmíš se na mě zlobit, že jsem ti to neřekla. Tehdy mi bylo divné, proč se o mě zajímají Akatsuki. A pak jsem se to dozvěděla. Okamžitě jsem od nich utekla.“
„A ještě sis to nepřipustila.“
„A asi nikdy nepřipustím… já… bojím se, že teď se u mě bude probouzet častěji a já někoho zabiju…“ rozplakala se Kitsune a Naruto ji utěšoval.
„Pro mě taky bylo těžké se to dozvědět. Ale časem si na to zvykneš a naučíš se to ovládat. A budeš moci používat jeho chakru. To je výhoda toho, být Jinchuuriki,“ usmál se na ni Naruto.
„Takže to má i výhody?“ podívala se na něj nadějně jeho starší sestra.
„Všechno má nevýhody i výhody. Jen v různém poměru,“ pohladil ji po tváři.
„Mám tě ráda, bráško,“ prohlásila Kitsune a objala ho.
„Taky tě mám rád, sestřičko,“ odvětil Naruto a dal jí pusu do vlasů.
„Nezlobíš se na mě, že jsem ti to neřekla?“ zajímalo Kitsune.
„Chápu tě. Já jsem ti taky neřekl, že jsem Jinchuuriki,“ řekl Naruto.
„Ty taky?“ nechápala Kit. Naruto si ji podivně změřil, než se rozesmála. Pak se přidal k ní. Dělala si z něj srandu.
„Ale řekni mi, co jsi měla s Itachim,“ vyzval ji vážně Naruto a podíval se jí do očí. Kit je sklopila, a tak ji chytl za bradu a pozvedl její hlavu. V očích opět spatřil slzy, ale pak zmizely a její pohled ztvrdl.
„Krátký románek. Ale už je to pryč. Chtěl jen a jen Yamata,“ prohlásila Kitsune chladně.
„Takže žádný vážný vztah?“ ujišťoval se Naruto. Zavrtěla hlavou. Znovu ji objal.
„Běž se vyspat do hotelu a zítra ráno přijď,“ pobídla ho Kitsune, když zívl a málem si roztrhl pusu.
„Tak ahoj a dobrou noc,“ políbil ji Naruto na čelo a odešel.
„Dobrou,“ rozloučila se s ním Kit. Jakmile se za ním zavřely dveře, rozbrečela se. Nebo spíš jen vzlykala do polštáře. Ale nakonec usla neklidným spánkem.

„Naruto, co tu děláš?“ zeptal se Neji nevěřícně následující ráno Naruta, když ho potkal v pokoji.
„Spal jsem tu. Dokonce tu teď na nějaký čas bydlím,“ odvětil s úsměvem Naruto.
„Ale proč nejsi u Kitsune?“ nechápal Neji. To už byli oba na cestě do pokoje za Sakurou Hinatou.
„Proč bych měl být? Musel jsem se pořádně vyspat,“ odpověděl Naruto.
„Ale co když už se probudila?“ opáčil Neji.
„Když se probudila, tak jsem byl u toho. Vyříkali jsme si to spolu, a tak mě poslala se vyspat,“ usmál se vesele Naruto a bez zaklepání vešel do dívčího pokoje. Ale zrudl a rychle hodil zpátečku. Zabouchl za sebou dveře a vydýchával se.
„Co je?“ vyjel na něj Neji.
„Hin-hinata… by-byla n-nahá,“ vykoktal vyděšeně Naruto.
„Máš klepat,“ napomenul ho Neji a zaklepal.
„Dále,“ ozval se zevnitř hlas. Kupodivu byl Kitsune.
„Kitsune-chan, co tu děláš?“ nechápal Neji.
„Zdrhla jsem z nemocnice. Jsem totiž v…“ nedořekla Kitsune, protože do pokoje vběhl Gaara jako uragán a řval: „Kitsune unesli! Není v nemocnici.“
„Taky jsem tady. Můžeš se uklidnit,“ usmála se na něj Kitsune. A tak se posadil a vydýchával se.
„Tohle už mi nedělej!“ napomenul ji Gaara.
„Máš jít prvně sem a pak to začít řvát. Utekla jsem. Ale Sakura říká, že jsem v pořádku,“ odvětila Kit a kývla na svou kamarádku.
Gaara se na Sakuru tázavě podíval.
„Z nejhoršího je venku. Už bude v pohodě,“ prozradila Sakura.
„Jo a ještě něco… dorazil dopis z Konohy, že se máte okamžitě vrátit. Také si to myslím. Tady je to pro tři Jinchuuriki moc nebezpečné,“ řekl smutně Gaara.
„Hokage mě chce mít pod kontrolou,“ povzdechla si Kitsune.
„Nediv se jí. Yamata může kdykoliv způsobit velké problémy, pokud nebudu s tebou. Asi budeme společně trénovat a nastěhuješ se ke mně,“ prohlásil Naruto.
„Vždyť bydlím naproti tobě,“ namítla Kit.
„Víš až moc dobře, co se může stát. Budeš bydlet se mnou. I bábi Tsunade to určitě bude chtít,“ odsekl Naruto.
„Jak hluboko jsem klesla… mladší bratr mě peskuje!“ spílala rukama Kit a všichni se zasmáli.
„Jdu si zabalit,“ prohlásil Neji.
„Počkej, jdu s tebou,“ přidal se k němu Naruto a mrkl na Gaaru. Nikdo jiný si toho nevšiml, až na Hin a Sakuru.
„My se jdeme rozloučit s Temari a Kankurou,“ prohlásila Sakura a vytáhla odtamtud i Hinatu.
„Asi bych se měla taky jít sbalit,“ řekla Kitsune a otočila se ke Gaarovi zády.
„Kitsune-chan, počkej,“ zastavil ji Gaara. Otočila se a na jeho pobídnutí si sedla do křesla před jeho pohovkou.
„Ano?“ oslovila ho, když se k ničemu neměl.
„Omlouvám se ti,“ řekl Gaara.
„Proč?“ nechápavě vykulila oči Kitsune. Tohle nečekala.
„Vystavil jsem tě nebezpečí.“
„Když tě unesli?! Ale za to nemůžeš…“
„To nemyslím. Ale tehdy, když jsem řekl, že jsi moje přítelkyně.“
„V pořádku. Není potřeba se omlouvat. Jsme přece kamarádi,“ usmála se na něj mile Kit. Stáhl se.
„Ale proč ho to naštvalo?“ nechápal Gaara. Kit od něj odvrátila pohled a zadívala se ven z okna.
„On… myslí si, že mu všechno patří, ale není tomu tak. Už uplynulo tolik času… a pořád je stejný…“ odpověděla Kitsune a nezúčastněně se dívala ven z okna.
„Ty… jsi měla něco společného s Akatsuki?“
„Jednu dobu… ano. Ale nezabíjela jsem pro ně. Když jsem přišla o domov, tak mi pomohli a já zůstala s nimi. Dost mě toho naučili a já se zapletla s… ním. Ale pak to vše skončilo. Dozvěděla jsem se, že jsem Jinchuuriki a oni chtějí mého démona. Domyslela jsem si, proč byl se mnou. A tak jsem uprchla. A doufala, že ho už nikdy neuvidím…“ povyprávěla mu to Kitsune. Z jejího tónu vycítil, že je pro ni bolestné vzpomínat. Stiskl jí ruku. Během jejího proslovu si totiž sedl na opěradlo jejího křesla.
„Nechtěl jsem ti ublížit,“ šeptl měkce Gaara.
„Já vím. Zvědaví jsme všichni,“ odvětila Kitsune a pustila jeho ruku. Zvedla se a přešla k oknu.
„Miluješ ho?“ zeptal se jí najednou Kazekage. Kitsune zamrazilo. Znělo to, jako kdyby se bál odpovědi.
„Ne. A on mě taky ne.“
„Vypadalo to jinak.“
„Chce Yamata.“
„Když to tak vidíš… nic s tím nenadělá.“
„To je pravda.“
„Máš ráda někoho jiného?“ položil jí Gaara další neuvěřitelnou otázku. Podívala se na něj a v očích měla odpověď.
„Ne. Ty máš někoho rád?“ usmála se na něj kamarádsky.
„Ano… tebe,“ vydechl Gaara. Kit na několik sekund zavřela oči. Musela se z toho vzpamatovat.
„Tak to je potom zlé,“ povzdechla si Kitsune.
„Proč?“
„Neopětuji tvé city… je mi to líto,“ řekla Kit. Smutně svěsil hlavu.
„Nemusí,“ odvětil Gaara.
„Je. Nedávno jsi své city objevil a já ti je nerada kradu, ale… nemůžeš být šťastný s někým, kdo tě nemá rád. Já už jsem to pochopila. Už odejdu domů.“
„Jdi, kam chceš.“ Jeho hlas zněl apaticky. Díval se mimo ni.
„Ne. Chci jít po tvém boku. Jako kamarádka. Jednou si najdeš dívku, která bude tvé city opětovat a bude s tebou šťastná a založíte rodinu. Směle do toho. Soužití s dalším Jinchuuriki by bylo problémové,“ objala ho Kitsune. Pak jí objetí oplatil.
„Přátelé?“ nabídla mu pravici Kit, když se od sebe odtrhli.
„Přátelé,“ souhlasil a potřásl si s ní rukou. I když mu z toho bušilo srdce jako splašené.
„Jdu se zabalit,“ řekla Kit, otočila se a vydala ke svému pokoji.
„V Suně budeš vždy vítána,“ slíbil Gaara a pak zmizel ve víru písku. Kitsune se rychle sbalila s kamarádkami se srazila ve dveřích z pokoje. Už také odcházely.
„Tak co?“ podívala se na ni rošťáckým pohledem Hinata.
„Nic. Jsme jen přátelé. V mém životě jsou jen dva muži,“ odvětila Kitsune. Pak se všechny tři rozběhly k bráně, kde na ně čekali kluci, jež se právě loučili s Temari a Kankurou.
Když se všichni rozloučili, tak se celá parta vydala na zpáteční cestu. A v pořádku dorazila do Konohy.