Naruto Ultrashippuuden: Kapitola 6, Už je to dlouho, Sasuke!

Kapitola 6, Už je to dlouho, Sasuke!

Po dopadu Lee uskočil a všichni čtyři sledovali, co se bude dít dál! Když spadl všechen prach, který byl způsoben Leeho lotosem, všichni tři zaměřili zrak na bezvládné, zkrvavené tělo muže, který nevydával žádné známky života.
„Tak přeci jen to byli Chuunini!“ zasmála se Sakura, bylo vidět, že chce odpoutat pozornost od obou mrtvých mužů. I když jsou to ninjové, mají srdce a pohled na jejich mrtvé soupeře je nedělá moc šťastnými (nepleťte si porážku se smrtí!), ale to už k jejich práci patří. Bohužel.
„První část mise splněna!“ řekl Naruto s klidem. „Vyrazíme dál, budeme pátrat po zbytku.“ Dodal a podíval se při tom na Sakuru. Sakura s jistotou věděla, na co naráží a s jistotou věděla také to, že Sasuke se již nedá považovat za přítele.
Posledním pohledem na bezvládná těla se všichni čtyři rozloučili s místem utkání a vydali se na cestu, nevědouce kam.

„Neji!“ upozornil Naruto, a aniž by Neji cokoli řekl, už se rozhlížel po okolí. Jak před sebe, tak za sebe, doprava i doleva. „V okruhu 100 metrů nejsou evidováni žadní nepřátelé!“
„Oh, Lee, až teď jsem si všimla tvé rány, nemohl jsi něco říct?“ zvážněla Sakura, všichni se zastavili a pohlídli na Leeho tržnou, celkem krvácející ránu na paži. Lee vypadal zesláblý a nemocný. Jeho „bílý“ obličej tomu nasvědčoval. „Měl si to říct hned!“ naštvala se Sakura a zblízka se podívala na ránu. Ta měla neobvyklou fialovou barvu. Všichni jen viděli Sakuřin zděšený výraz. „Je to jed, který tě pomalu, ale jistě zabíjí. Ty hlupáku, proč si nic neřekl?!!!!! (Vnitřní Sakura: … Zachovej klid a profesionalitu!! … Shanarooooo!)“ Sakuře vytryskly z očí slzy. Lee zčervenal. „Mus.. Musí… Musím se okamžitě vrátit na místo boje. Vy tu počkejte, ostatně máme dost času, zařiďte, ať má Lee stále co pít. Držte ho v teple a komunikujte s ním. Jsem do čtvrt hodiny zpět. Udělala pár pečetí a zmizel v oblaku kouře. Objevila se na místě, kde před několika hodinami ona a Lee bojovali. Podívala se na oba muže. Vybavila si přesně ten boj. „Kdy? Kdy se to stalo?“ ptala se sama sebe. Došlo ji, že nejspíše při Leeho Lotosu, protože jinak měla celou situaci přímo před očima a nevšimla si, že by se to mohlo stát jindy. Přišla blíž k muži, kterého Lee porazil.Ve zbytcích roztrhaného oblečení, které na sobě měl, našla pouzdro na ninja doplňky. Našla malou lahvičku s jedem.
„Věděl sem, že se sem vrátíš!“ řekla podivná postava zahalená v plášti. „Sakra, proč jsem ho neslyšela přijít!“ říkala si pro sebe. V okolí Sakury začal plát oheň. „A já věděla proč přijít sem!“ řekla a otočila se „Sasuke!“
„Vím, že tvůj Sharingan ti ulehčuje ovládat Genjutsu, ale můžeš přitvrdit, tohle mám už za sebou! A navíc nemám čas se s tebou teď po tolika letech vybavovat! Umírá mi KAMARÁD!“ řekla Sakura s důrazem na poslední slovo. „KAI!“ oheň zmizel.
„Vida, nejen, že si se zbavila svých citů, ale dokonce si se zlepšila celkově. Od našeho posledního setkání v Deštné si pěkně vyrostla!“ usmíval se Sasuke.
„Jak jsem řekla! Nemám na tebe teď čas!“ opět udělala pečetě a zmizela i s lahvičkou jedu v kapse.
„Do háje!“ naštval se Sasuke.

„No sláva!“ řekl Naruto. Sakura na nic nečekala a ihned vytáhla ze své lékařské brašny věci, které byly potřeba k výrobě protijedu. Nejdříve zjistila složení a poté sestavila „recept“, jak jed neutralizovat. Do patnácti minut byla s protijedem hotova. „Lee, promiň, ale je to pro tvoje dobro!“ řekla s klidem a nalila protijed přímo do rány. „Za tu dobu co si mlčel, se už jed určitě dostal k orgánum, takže nemělo smysl nějaké zaškrcování nad ránou! Joo, kdybys něco kváknul!“ opět byla naštvaná. Na Leem byla vidět kombinace bolesti a studu. Sakura držela svou dlaň nad Leeho ránou, zkoncentrovala lékařskou čakru a stimulovala pohyb protijedu do poškozených tkání a orgánů.
„Mimochodem Naruto, až se tady pan Nicneříkající uzdraví, vydáme se za naším ehm.. přítelem! Sasuke věděl, že přijdu. Všechno to bylo dokonale promyšlený!
„Cožee? Sasuke? Jak? Kdy? Eh, ještě jednou?“ Neji s Leem jen zaujatě přihlíželi, Sakura se přesto dokázala soustředit na léčbu.
„Prostě se jich musíme zbavit!“ Naruto hodil nechápavý výraz, ale na to už byla Sakura zvyklá. „Dobřeee, ještě jednou, pro ty pomalejší! Když sem se dostala na místo našeho boje, Sasuke tam na mě čekal, a soudě podle jeho výrazu, na kafe asi nepřišel! Chtějí něco víc. Podle mě se chtějí pomstít za zánik Akatsuki. O pomstu Sasukemu vždy šlo, nebo ne?“ vysvětlila Sakura tak, aby to Naruto konečně pochopil.
„Ty, Sasuke, pomsta, jasně!“ stejně vypadal na to, že asi omdlí. Lee skučel bolestí.
„Sakuro-san, omlouvám se!“ zčervenal Lee a sklopil hlavu. „Na omluvu je pozdě, mohls umřít!!“ podívala se mu upřímně do očí a opět se rozplakala. „Ještě chvíli a bude to!“ uklidňovala Sakura jak sebe tak Leeho. Konečně odložila své ruce od Leeho paže. „Nebude ti teď úplně nejlíp, ale nejspíš si nějak poradíš!“ řekla nafrněně.
„Říkal Sasuke něco konkrétního?“ zeptal se Naruto Sakury a tupě zíral do země. „Nevím, nechtěla jsem se moc zdržovat, aby to tady Lee neměl ještě horší.“

„Půjdeme dál!“ zvolal Naruto a celý tým se vydal na cestu. Každý z nich přemýšlel, co bude dál. Na Sakuře bylo vidět, že ji setkání se Sasukem velmi rozrušilo. Naruto jen tupě zíral při cestě do země. Soudě podle bílého obličeje, vypadal Lee, jako by měl každou chvíli zvracet.
„Za chvíli už ti bude lépe!“ řekla Sakura a snažila se o úsměv. „Sakuro-san, ani jsem ti nepoděkoval. Takže, ehm, no zkrátka děkuji mnohokrát!“
„Není zač, ale příště to rozhodně nenechávej na poslední chvíli!“ Lee pouze s úsměvem přikývl.
„Musíme být připravení!!“ řekl najednou Naruto. „Takže, ještě jednou: Neji, Juugo je tvůj, Lee, až budeš v pořádku, čeká na tebe ten odpornej slizoun Suigetsu. Sakuro, ty víš, co máš dělat!“ všichni jen kývli k souhlasu. „A já, já si vezmu Saukeho!“ řekl Naruto se sebejistým výrazem na obličeji.
Sakura jen s úžasem sledovala, jak je Naruto rozhodný a sebevědomý. Když to viděla, na tváři se ji vytvořil kouzelný úsměv. Tušila však jisté nebezpečí.

Před čtveřicí se zjevilo deset ninjů zahalených do plášťů.
„Co to sakra je?“ zeptal se Naruto a jeho sebevědomý výraz z tváře zmizel. Všichni koukali s otevřenou pusou na desítku před nimi. Sakura se však z náhlého okouzlení rychle vzpamatovala.
„Naruto, Neji, Lee, buďte v klidu. Je to jedno ze Sasukeho genjutsu. Když říkám klid, myslím to, abyste byly v klidu, protože je to jen genjutsu. To, že je Sasukeho už je trošku jiná věc. Každopádně nás polapil všechny.
„Ale vidím jejich tok čakry!“ řekl Neji.
„Jo, je mi líto Neji, ale v tomhle případě vítězí Sharingan nad Byakuganem. Jediné co nám zbývá je bojovat. Tohle je genjutsu, které vytváří skutečná těla i situace. V podstatě se jedná o „zgenjutsovanou“ verzi Kage Bunshin.“ Když Sakura domluvila, všichni jen zírali, jak to, že toho tolik ví.
„Ok, jdeme na to!“ Naruto opět nasadil sebevědomý výraz. Všichni čtyři se za sebou rozeběhly k soupeřům. „Tu máš!“ zařval Naruto a ubalil několik ran do obličeje jednomu z ninjů. Ten vstal s krvavým rtem, zhotovil pečetě a ze země vyšlehy dlouhé a pevné kořeny jakési rostliny. Naruto neváhal, udělal Kage Bunshin, který si za něj stoupl. Pravý Naruto pozvedl ruce a natáhl je. Jeho klon pohyby kopíroval. Zavřel oči a v místě ruku se uvolnila čakra a u dlaní se zformovala do špičatého tvaru. Klon se Naruta dotkl. Čakra okolo Narutových rukou začala dělat podivné věci. Klon zmizel. Čakra okolo Narutových rukou se probudila k životu. Když ostatní viděli, o co se snaží, jen se usmáli a začali se věnovat svým protivníkům. „Vítr: Technika dračího pařátu!“ zařval Naruto a začal se točit přiměřenou rychlostí na místě. Zrychloval a zrychloval. Najednou čakru uvolnil úplně a vyletěla od něj jako velký shuriken. Posekala všechny šlahouny, které na něj záhadný muž přivolal. Muž jen nevěřícně koukal. „To bylo všechno?“ zeptal se výsměšně Naruto. Strhl se boj mezi ním a tím mužem. Okolo nich létaly kuanie a shuriken. „Kage Bunshin!“ Okolo Naruta se objevilo několik jeho klonů. Naruto jejich výcvik dopiloval na špičkovou úroveň. Nejsou to klony, jaké jste znali dříve. Všechny mají skvělé bojové vlastnosti a bojují téměř jako pravý Naruto. Jeden z Narutových klonů vyndal z kapsy svitek, rozbalil ho, spáchal pečetě a zařval: „Technika svázání větrem!“ ze svitku se uvolnily desítky tlustých větrných vláken a svázali toho muže. Naruto pomocí pečetí vlákna stále více utahoval, až muž padl na zem a neprojevoval známky života. „Tohle nemám rád. Ale nic jinýho mi nezbylo! Gomen! Tak kdo dál?“ poohlídl se s úsměvem okolo sebe. Když viděl, jak se každý z jeho kolegů snaží, dodalo mu to ještě více elánu a chuti bojovat.

Konec kapitoly 6