Dvě lišky- 3.kapitola - Rodina a Gaara 2/2

„Naruto, vzbuď se,“ třásla Kitsune se svým bratrem v jednu hodinu v noci. A snažila se nevzbudit Nejiho.
„C-co se děje?“ nechápal Naruto.
„Máš hlídku, tak vstávej. Já chci spát,“ popohnala ho Kit. Vstal a vyštrachal se ze stanu. Ten mu málem spadl na hlavu. Kit se divila, jak může Neji spát.
„Tak si to užij. Dobrou,“ usmála se na svého bratra a zalezla do holčičího stanu. Zalehla a hned spala. Ráno ji ze spacáku museli všichni tahat.
„Už nikdy si nebereš hlídku na noc,“ nadával na ni Neji, když po snídani vyrazili a všichni si mnuli modřiny, které jim zasadila pod chorobnou touhou nechat si svůj spacák a nevstát. Chybička se vloudila.
„A vy už mě nebudíte! Stačil vám normální budík,“ odsekla nabručeně Kitsune a pokračovali v cestě. Ještě je čekaly dva a půl dne běhu.
„To je to tak snadný?“ zavrtěla hlavou Hinata a poupravila si svou katanu na zádech.
„Všechno složitý je vlastně možný vyřešit snadně, kamarádko. A netrapči s tou katanou. Až večer dostaneš první lekci, tak ráno nevstaneš,“ odvětila Kit. Byla tak naštvaná!
„Nevylívej si na Hin svůj vztek, Kitsune,“ seřval ji Naruto, když uviděl zklamanou Hinatu. Hinata zrudla a málem omdlela.
„Jsi v pohodě, Hin?“ optala se jí Kit, když na ni málem spadla.
„Jo, dobrý jen… dobře manipuluješ,“ změřila si ji přísným a zmateným pohledem Hinata. Pochopila, proč ji urazila a nebyla naštvaná.
„Já nikdy,“ mrkla na ni Kitsune a popohnala ji dopředu za Narutem. Potom už běželi bez mluvení. Jen se zastávkami na jídlo.
„Jestli půjdeme jako dneska, můžeme tam být už zítra večer,“ prohlásil večer Neji. Dali opět zastávku v lese a tu noc měli držet hlídku Neji a Sakura.
„Dneska jsme měli dobrej terén. Ale zítra už poběžíme po poušti. Budeme muset používat hodně chakry,“ namítla Kitsune.
„Možná, ale čím dřív tam budeme, tím líp. Musíme Gaarovi pomoct,“ odvětil Naruto.
„Pravda,“ souhlasila s ním Kit a zakousla se do jablka.
„Zatrénujeme si?“ optala se jí Hinata a zrudla. Naruto se na sestru významně podíval.
„Můžeme. Tak si vytáhni katanu,“ pobídla ji Kitsune. Ale když viděla, že se k tomu před ostatními moc nemá, tak ji popadla za ruku a odtáhla pryč od nich. Jen na Sakuru kývla. Ta to pochopila a kluky od nich držela dál.
„Proč jsi to udělala?“ zajímalo Hinatu.
„Před Narutem a Nejim by ses toho moc nenaučila. Tak teď tas tu katanu,“ odvětila Kit. Hin zbraň vytáhla z pouzdra a dala si ji k obličeji. Musela ji prozkoumat.
„To bych ti moc nedoporučovala. Někdo do tebe narazí a rozřízneš si hlavu. Nejlépe se s katanou seznámíš, když si ji dáš ostrou čepelí od sebe a po celé stříbrné ploše přejedeš prsty. Je to krásný pocit,“ zastavila ji Kit a ukázala jí jak na to. Vzala si svou katanu a dělala to samé.
„Teď ti předvedu pár švihů. Hlavně ale musíš mít pořád kontrolu nad katanou a při žádném prudším švihu ti nesmí uletět. Já to dělám tak, že ji jemně obalím chakrou. Tak mi ji ani nikdo nevezme,“ pokračovala ve výuce Kit. Pak kolem sebe mávla svým mečem a zprudka se otočila. A rozřízla kůru na blízkém stromě. Nebo do něj spíš udělala hluboký zářez.
„Jak jsi to udělala?“ nechápala Hinata a pevně uchopila katanu. Zkusila se otočit, ale meč se jí od stromu odrazil a odletěl pryč. Kitsune ho ale chytila.
„Musíš dávat pozor. Hlavně musíš mít kontrolu nad každým svým pohybem. Jako když bojuješ pomocí svého stylu. Musíš se soustředit na veškeré maličkosti. A zapojit celé tělo. Zkus to,“ podala jí Kit meč. Hinata si ho vzala a chvilku se soustředila. Kolem jílce katany se obalila namodralá záře. Pak se mladá Hyuuga otočila a bouchla do stromu. Ale nic se nestalo.
„Aspoň ti ta katana neodletěla,“ usmála se na ni Kit. Schovala svou zbraň do pochvy a stoupla si za Hinatu a ukázala jí, jak na některé pohyby a finty.
Pak si Hinata ještě hodinu zkoušela trénovat boj s katanou, ale moc jí to nešlo.
„Když budeme pravidelně trénovat, zlepšíš se. Máš na to talent,“ pochválila ji Kitsune, když se vrátily do tábora. Hinata byla utahaná jako kotě a hned zalezla do stanu a usnula.
„Tak co?“ zajímalo Nejiho. I Sakura s Narutem se na ni otočili, aby čerpali informace.
„Zatím nic moc, ale byl to náš první trénink. Když se bude snažit a poctivě trénovat, bude skvělá,“ odpověděla Kitsune.
„Jdu spát. Dobrou,“ rozloučila se Kit a odešla do stanu za Hinatou, která už měla půlnoc. A skvěle se vyspala.
Ráno nikdo nemusel nikoho budit a všichni se do běhu pustili s velkou vervou. A tak už kolem poledne dorazili na poušť.
„Když poběžíme i v noci, tak to zvládneme,“ prohlásila Sakura, když se rozhlížela kolem sebe.
„My zvládneme všechno! Ale budeme si muset dávat o něco častější zastávky. A musíme doplnit vodu,“ odvětila Kit.
„Dáme si pauzu. Kdo ovládá vodní jutsu?“ zajímalo Nejiho.
„Já,“ přihlásila se Kitsune.
„Jdi najít vodu a naplň všechny tyhle lahve. Pokud bude nejhůř budeš muset z trošky vody udělat víc vody, tak se šetři. Hinato, pomož jí. Sakuro, podívej se po nějakém jídle. Já a Naruto se domluvíme na nějakém plánu, jak to bude v Suně,“ rozdělil je Neji.
„Fajn,“ souhlasili všichni a dívky je opustily. Vydaly se do nedalekého hájku.
„Mizím. Užijte si hledání vody,“ usmála se na ně Sakura a odešla jiným směrem. Hin s Kit zamířily dál.
„Co víš o lordu Kazekage? Pochopila jsem, že ho všichni znáte,“ prohodila Kitsune k Hinatě, která jejich okolí prozkoumávala svým Byakuganem.
„Poprvé jsme ho poznali na zkoušce chuuninů. Je starší než my a když jsme viděli jeho první souboj, snažil se svého protivníka zabít. Ovládá totiž písek v plné formě. Když pak došlo na třetí zkoušku, ukázalo se, že je v něm uvězněn démon – Shukaku. Orochimaru měl plán, jak s ním zničit vesnici. Naruto ho ale porazil a Gaara uprchl se svými sourozenci zpátky do Suny. Stal se lepším člověkem a vše bylo dobré. Před rokem se stal lordem Kazekage. Víc o něm nevím,“ vyprávěla Hinata.
„Zajímavý příběh. Je to tedy Jinchuuriki jednoocasého démona?“ odvětila Kit a zamyslela se. Už věděla, proč mu hrozilo nebezpečí.
„Jo.. Hele, voda!“ vykřikla nadšeně Hinata a rozběhla se skrz keře na louku. Ale tou protékal jen malý potůček.
„Asi použiju své jutsu… Suiton: Suishi no jutsu!“ vykřikla Kit, vytvořila pečeť a před ní se objevila koule vody. Tou naplnila Hinata lahve.
„Jsi v pořádku?“ optala se Hin Kitsune, protože jí stékal pot po tváři a vypadala unaveně.
„V klidu, za chvilku to bude dobrý. Vracíme se,“ zavelela Kit a vrátily se k ostatním. Ti si ani nevšimli toho, že je Kit podivně uřícená. Jak by mohli. Snažili se co nejrychleji dostat do vesnice, aby nemuseli nocovat v poušti.
„Už nemůžu,“ naříkala Kit. Byla unavená použitím toho jutsu.
„Vydrž. To zvládneš. Chceš být přece velitelka ANBU,“ poplácal ji Naruto po zádech. A tak ještě ty poslední kilometry doběhla. Ale když byli ve vesnici, tak už nemohla a málem se skácela na Naruta. Ale ten ji naštěstí chytil.
„Co jsi vyváděla, že nemůžeš?“ optal se jí nechápavě Naruto, když vcházeli do brány Suny a on ji podpíral.
„Abychom měli vodu… použila jsem jutsu…“ šeptla vyčerpaně Kitsune.
„Ale to jsi neměla!“ peskoval ji Naruto. Neji je mezitím ohlásil u Gaary (vydal se totiž napřed).
„Můžete jít do hotelu. Gaara nám tam zaplatil pokoje. 232 a 233. Naruto, zůstaň tam s Kitsune. Ty se vyspi, ať jsi zítra připravená na hlídku,“ prohlásil Neji a podal Narutovi klíče.
„Jasně,“ kývli ti dva a vydali se pomalu do hotelu. Naruto vzal Kit do náruče, i když se bránila a rychle s ní vyběhl schody, aby se po nich nemusela plahočit. Pak ji odvelel do pokoje. Tam se Kit rychle umyla a zalezla do postele. Naruto byl u ní, když usínala. Ale ona to nevnímala. Byla ráda, že si může odpočinout.
„Jen vejděte,“ ozval se hlas z pracovny Kazekageho po Sakuřině zaklepání.
„Dobrý večer,“ pozdravili všichni slušně.
„Čekal jsem vás až zítra, ale je jen dobře, že už jste tady. Sedněte si,“ usmál se na ně červenovlasý mladík, který seděl za stolem v modrém rouchu a znuděně se o stůl opíral lokty.
„Nevytáhli jsme vás z postele?“ optala se ho Sakura a omluvně se usmála.
„Trčím tady už od rána. A můžeš mi tykat, Sakuro. I vy ostatní, i když vás ještě neznám,“ odvětil mile Gaara.
„Tohle jsou Neji a Hinata Hyuuga,“ představila je Sakura. Gaaru znali. Podali si s ním ruce a znovu si sedli.
„Tak jak se má Pátá Hokage?“ zajímalo Gaaru.
„Má se dobře. Máme tě od ní pozdravovat,“ odpověděl Neji.
„Až se vrátíte do vesnice, také jí ode mne vyřídíte srdečné pozdravy. Ale zatím nevím, jak dlouho tu budete. Bojím se o svou vesnici. Ale hlavně o Temari a Kankurou. Budete hlídat i je,“ řekl smutně Gaara.
„Někdo ti vyhrožuje?“ zeptala se ho Sakura.
„Ano. Už několikrát se na hradbách Suny objevily strašidelné nápisy. Ale hlavně nákresy, kterých se bojí obyvatelé vesnice.“
„Jak jsi na tom s ninji?“ zajímalo Nejiho.
„Jsou na misích. Suna má málo peněz. Jinak bych vás nežádal o pomoc. Kde je vlastně Naruto? Myslel jsem si, že dorazí,“ zachmuřil se Gaara.
„Na cestě sem se Kitsune unavila, a tak s ní Naruto šel do hotelu. Tady by nám byla k ničemu a zítra by všem kazila náladu,“ opáčil Neji.
„Proč?“ nechápala Hinata. To bylo poprvé, co se zapojila do rozhovoru.
„Víš, jak vyváděla, když jsme ji budili. Měli jsme pak zničený celý den a mě ještě teď bolí to vykloubený rameno,“ odsekl Neji a promnul si rameno.
„Ten příběh si rád poslechnu. A taky mi můžete říci, kdo je ta Kitsune,“ vyzval je Gaara.
„Kitsune je Narutova sestra. Nedávno se vrátila do vesnice. A bylo to tak, že tu noc předtím měla hlídku a ráno jsme ji nemohli vzbudit. Tak jsme jí vzali spacák, ale ona ho chtěla zpátky… Nejimu vykloubila rameno, Narutovi jednu vrazila a my si to odnesly s modřinama,“ pověděla mu to ve zkratce Sakura.
„Tak tu musím poznat!“ rozesmál se Gaara.
„Určitě poznáš,“ sykl Neji dotčeně. Neměl ji moc rád po tom ranním výstupu.
„Teď vám povím něco k úkolům tady u mě. Byl bych rád, kdybyste se každý den střídali, ale myslím si, že Naruto mi bude dělat čestnou stráž každý den. Pak si jeden vezme na starost Temari, další Kankurou a zbytek bude hlídat vesnici. Jeden u brány a druhý kolem,“ řekl Gaara, když se uklidnil. Všichni kývli. Chápali, jak je to důležité.
„Řekněte to těm dvěma, ale teď se jděte vyspat. Ráno tady čekám Naruta v osm. Za Temari a Kankurou jděte už v sedm,“ dodal a vysvětlil jim cestu k bydlišti každého z nich.
„Dobře. Dobrou noc, Gaara-kun,“ kývla Sakura a zvedla se.
„Dobrou, Gaara-san,“ rozloučil se Neji.
„Dobrou noc, Gaara-sama,“ špitla Hinata. Gaara jim také popřál dobrou noc a oni odešli. Do hotelu za Kit a Narutem.