Dvě lišky - 3.kapitola - Rodina a Gaara 1/2

„Ehm… dotaz… co tady dělá Naruto?“ optala se Hokage Kitsune.
„Kitsune, řekni mi, jak jsi stará,“ odvětila Tsunade.
„Je mi patnáct a půl,“ prozradila Kit.
„Naruto, řekni nám svůj věk,“ vyzvala ho Tsunade.
„Čtrnáct a půl,“ řekl nechápavě Naruto.
„Ještě vám to nedošlo?“ zajímalo Hokage.
Ti dva se na sebe podívali a navzájem řekli: „Ne.“
„Kitsune, jaké je tvé příjmení?“ optala se jí Hokage.
„Namikaze, ale používám příjmení matky – Uzumaki,“ řekla Kit. Tehdy to Narutovi došlo.
„J-já mám se-sestru?!“ nechápal Naruto.
„Ano. O rok starší,“ řekla Hokage.
„My jsme sourozenci?“ vydechla překvapeně Kit.
„Jistěže,“ usmála se Hokage a Naruto svou sestru objal. Ona mu objetí oplatila. Byla ráda, že žije. Její malý bratříček.
„A teď pravdu o rodičích. Vím jen to, že naše matka je jakási Kushina,“ podíval se Naruto na Tsunade.
„Kushina Uzumaki,“ souhlasila Tsunade.
„A táta?“ zajímalo Kitsune.
„Váš otec… já bych vám to neměla říkat… jděte za matkou,“ doporučila jim Tsunade. Naruto nadšeně vyskočil. Povzbudilo ho vědomí, že má matku.
„Nejdeme nikam. Maminku zabili…“ šeptla Kitsune smutně. Naruto se posadil a nasadil smutný výraz. Umřela u něj podruhé. Ale Kit to bolelo víc. Ještě nikdy to neřekla. A přišlo jí jako skutečnost. Až moc krutá skutečnost.
„Cože?! Kdo ji zabil? A kdy?“ nechápala Tsunade.
„To vám řeknu později, ale teď… kdo je náš otec,“ sykla na ni Kit naštvaně. Chtěla prvně znát jméno manžela její maminky, než jim poví, jak zemřela.
„Byl to velice mocný a uznávaný muž… a celá Konoha si jej do dnešního dne váží,“ usmála se smutně Hokage a zadívala se ven z okna. Zamyšleně se tam taky podívali. A uviděli památník Hokage, kde se skvělo pět obličejů. Ale oni nejjasněji viděli ten čtvrtý.
„Váš otec byl… Minato Namikaze… Yondaime Hokage,“ prozradila Tsunade. V sourozencích se radost z vědění mísila se smutkem ze smrti. Ale u Naruta zvítězilo nadšení, že je synem Čtvrtého a začal jako blázen poskakovat po kanceláři. Zatímco Kit si zoufala nad tím, že jsou oba jejich rodiče mrtví.
„Uklidni se, bráško a posaď se,“ prohlásila Kitsune. Naruta zarazilo to oslovení a poslušně se posadil. Měl sestru… byl tak šťastný.
„Pověz nám, co se stalo vaší matce,“ vyzvala ji Hokage.
„Skrývaly jsme se v Mlžné a jednou jsme šly na procházku. I s Ebisu. A najednou jsme byli přepadeni. Ebisu s mámou mě chránili, ale najednou byl Ebisu přivázán ke stromu. Chystali se mě zabít, ale pomocí své kekkei genkai jsem jim unikla a schovala se u mámy. Ale pak… najednou se tam objevila ta zrůda… a propíchla mámu mečem. Nikdy jsem nezjistila jakým. Pak jsem byla unesena. A maminčino tělo tam zůstalo. Ale myslím si, že Ebisu ji pohřbil…“ vyprávěla Kit a v očích se jí leskly slzy. Pak jí jedna stekla dolů po tváři a Naruto ji objal. Poprvé to někomu vyprávěla. Potřebovala oporu. Objala ho kolem hrudi a hlavu položila na jeho rameno. Musela se z toho vydýchávat.
„Kdo ji zabil?“ optal se jí Naruto.
„To se dozvíš v ten pravý čas,“ usmála se na něj Kit a odtrhla se od něj. Věděla, že kdyby mu to řekla, tak by ho pronásledoval. A ona nechtěla o svého brášku přijít.
„Můžete jít. Víte všechno, co jste potřebovali. Po celé vesnici můžete roztroubit, že jste sourozenci a děti Čtvrtého. Všichni vám pak vyjdou vstříc,“ usmála se na ně Tsunade. Rozloučili se s ní a odešli. Naruto svou sestřičku objal kolem ramen (byla menší než on) a ona mu položila hlavu na rameno. Tak se vydali domů, aby si mohli popovídat. Po cestě potkali Hinatu.
„Ahoj, Hinato,“ usmála se na ni Kitsune, ale kamarádka na ni pohlédla chladným pohledem a rozbrečela se.
„Dobré ráno, Hinata-chan. Co se stalo?“ zajímalo Naruta a přistoupil k ní. Ale ona poodešla pryč.
„Já to s ní vyřídím. Běž dál,“ pobídla ho Kit a on poslušně odešel.
„Hin?“ přistoupila Kit k Hinatě a objala ji kolem ramen.
„J-jak jsi mi to m-mohla u-udělat… v-vždyť v-víš, že ho mám rá-ráda,“ šeptla Hinata rozzuřeně.
„Ale co jsem udělala?“ nechápala Kitsune.
„Za-začala j-jsi s ním cho-chodit,“ vzlykla Hinata.
„Ale co tě nemá. Ani bych nemohla. Naruto není můj přítel,“ klidnila ji Kit.
„Tak proč ho tady tak objímáš?“ zajímalo dotčenou Hinatu. Ale pomalu se klidnila.
„Je to můj bratr,“ vysvětlila Kitsune a zasmála se. Hinata se k ní přidala.
„Promiň,“ omluvila se rudá Hinata.
„V pohodě.Ale neřekla jsi mi, že máš brášku ráda,“ mrkla na ni Kit. Hinata se uklidnila a šťouchla do ní loktem.
„Všechno v pořádku?“ optal se jich Naruto. Toho přilákal smích, který se od dvojice dívek ozýval.
„V tom nejlepším. Hin jen potřebovala povzbudit. Nechceš zajít s námi na ramen?“ optala se Kit mile Hinaty.
„Mám trénink,“ pípla Hinata omluvně.
„Tak jindy. Ahoj,“ rozloučil se Naruto a táhl svou sestru pryč. Měl hlad.
„Ahoj, Hinato. Uvidíme se později,“ křikla za ní Kit a už byla pryč.
„Nemusel jsi mě tak táhnout. Ještě umím chodit,“ pokárala Naruta Kitsune.
„Nevypadáš na to, sestřičko,“ ušklíbl se Naruto.
„Já ti dám! Jsem starší!“ odsekla Kitsune.
„A nezkušenější,“ dodal za ni Naruto.
„Neštvi mě! Nebo ti doživotně zakážu ramen,“ prohlásila výhružně Kit.
„To bys neudělala.“
„Udělala.“
„Neudělala.“
„Udělala.“
„Neudělala.“
„Udělala!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Ne!“
„Jo!“
„Nenenenenenenenenenenenenene!“
„Jojojojojojojojojojojojojojojojojojojojojojojo!“
„Jaký jojo?“ nechápal Naruto a oba se rozesmáli. Pak si objednali jídlo. Naruto to měl rychle v sobě, zatímco Kit jedla pomale a rozvážně.
„Jsi pomalá,“ posmíval se jí, když už měl v sobě tři misky a ona dojídala svou první.
„Každý nemůže být žrout jako ty,“ odsekla Kit. Rychle hodila peníze na pult a zdrhala před pomstou svého mladšího bratra.
„Ty se bojíš mladšího bratra?“ posmíval se jí Naruto, když před ním utíkala po střechách.
„Já, že se tě bojím jo?! Já jen nechci skončit v Sakuřině milé péči a nechci se s tebou prát,“ odsekla Kitsune a stále zdrhala. Naruto zrychlil a už se ji chystal chytit za sukni, když přidala. Byla rychlejší než on. Stále ho to udivovalo.
„Tak počkej. Už nejsem naštvanej,“ křikl na ni Naruto a ona se zastavila. On to neubrzdil, napálil do ní a skončili na zemi. Přímo před nohama týmu 8 a Sakury. Shino, Kiba a Hinata se jim smáli, zatímco Sakura se naštvala.
„Neválejte se tady po zemi a pohněte! Už dlouho vás hledáme po celý vesnici a vy se tady jenom honíte,“ zařvala na ně Sakura.
„Dneska mi nezkazíš náladu, kamarádko,“ usmála se na ni Kit a nechala se Narutem vytáhnout na nohy. Pak se od něj nechala obejmout okolo ramen.
„Vy spolu chodíte?“ vykulila bulvy Sakura. Hinata s Narutem a Kitsune se rozesmáli
„Nechodíme. Asi už je načase to oznámit… Sakuro, Shino, Kibo a Hinato, tohle je má starší sestra Kitsune Uzumaki,“ prohlásil Naruto.
„Sestra?“ nevěřícně si ji měřili Sakura a Shino.
„Starší?“ vydechl zklamaně Kiba.
„Je starší jen o rok… máš šanci,“ zašeptala mu Hinata do ucha a zahihňala se, když zrudl.
„A proč nás vlastně hledáte?“ optala se jich Kitsune, když se uklidnili.
„Máme se dostavit k Tsunade,“ vzpomněla si Sakura už je tam hnala. Museli si pospíšit.
Kit zaklepala na dveře Tsunadiny kanceláře a po jejím souhlasu všichni vešli dovnitř. Tam stál Neji Hyuuga, Tsunade a jakýsi neznámý ninja.
„Konečně jste tady,“ kývla na ně Tsunade netrpělivě a pokračovala: „Toto je posel ze Suny. Přišel k nám s žádostí od lorda Kazekage o ochranu.“
„Gaarovi něco hrozí?“ zajímalo Naruta. Jak Kitsune pochopila, tak všichni Kazekageho znali. Jen ona ne.
„Ano. A žádá si pomoc od našich nejlepších ninjů. Proto se vy všichni vydáte do Suny. Vždy jeden z vás bude strážit Kazekageho a ostatní hlídat Sunu nebo dům Kage. Pochopili?“ prohlásila Tsunade.
„Ano,“ přikývli.
„Běžte. Zítra ráno vyrážíte,“ pobídla je Tsunade. Rozloučili se a odešli.
„V osm u brány,“ prohlásil Neji. Všichni souhlasili.
„Hin!“ zastavila Kit svou kamarádku.
„Ano?“ otočila se Hinata a usmála se.
„Nechtěla bys se mnou zajít do obchodu se zbraněmi? Na tohle by se hodilo něco extra,“ mrkla na ni Kit.
„Jasně,“ souhlasila nadšeně Hinata.
„A já vám poskytnu radu profesionála,“ prohlásil Naruto a každou chytil kolem ramen. Hinata zrudla, ale poddala se a spokojeně šla po jeho boku. Vychutnávala si ten pocit. To Kitsune do bratra pořádně ryla.
„Tak profesionála, jo?! Leda tak ve snu,“ odsekla Kitsune.
„Mám ve zbraních dobrý rozhled,“ bránil se Naruto.
„Ve zbraních určitého typu. Ty používáš jen bomby, výbušné lístky, shurikeny, kunaie a Fuuma Shuriken. Jenže existuje i katana, vystřelovač jehel, drát a pilulky. To všechno chci,“ prohlásila Kitsune.
„Ty umíš zacházet s katanou?“ podivila se Hinata. Když si uvědomila, že před Narutem řekla jednu celou větu, tak zrudla.
„Proč ne? Je to velice účinná zbraň. Miluju katany,“ odvětila Kit a usmála se na ni. Potřebovala dodat odvahu v rozhovorech před Narutem. Pořád se totiž bála, aby neplácla nějakou blbost.
„Není to nebezpečné?“ zajímalo Naruta.
„Je. Pro mé nepřátele,“ odvětila Kit. Tehdy vešli do obchodu. Kitsune se do něj okamžitě zamilovala.
Kolem ní byla taková spousta zbraní, že si o tom ani nemohla nechat zdát. Prostě sen.
„Dobrý den, přejete si něco?“ oslovil je starý prodavač.
„Jistěže. Několik tuctů bomb, výbušných lístků a pilulek na doplnění chakry. Potom ještě třicet kunaiů, třicet shurikenů a dva Větrné mlýny,“ odpověděl Naruto. Počítal se zbraněmi i pro Hinatu.
„Proč třicet?“ nechápavě se Hin přiklonila ke Kitsune.
„I pro tebe. Ale přihlaš se i pro Fuuma Shuriken,“ pobídla ji Kitsune.
„Já chci taky větrný mlýn,“ namítla Hinata.
„Dobře. Takže tři větrné mlýny. Nevěděl jsem, že s nimi umíš zacházet, Hin-chan,“ usmál se na ni Naruto. Až pak si všiml, že jsou tam sami.
„Kam zmizela Kit?“ zajímalo Hinatu. Vystrašeně se okolo sebe rozhlížela. Bez ní se v Narutově přítomnosti cítila nesvá ještě víc než obvykle.
„Prohlíží si jehly. A teď přešla k vestám… nepochopím její rychlost,“ zavrtěl nad sestrou hlavou Naruto a otočil se zpátky k prodavači, který před něj házel to, co si poručil.
„Ještě něco?“ zajímalo prodavače.
„Sestra si ještě něco vybírá. Jestli něco chceš i ty, Hin, tak se nestyď. Dneska platím já,“ prohlásil Naruto a ukázal jí zdvižený palec. Hinata omdlela. On ji ale stihl zachytit.
„Co se stalo?“ optala se ho Kitsune.
„Nabídl jsem jí, ať si vybere co chce. Nevím, co jí je,“ odvětil Naruto a položil ji na zem. Jemně, jako kdyby to byla křehká porcelánová panenka.
„To bude v pořádku,“ řekla Kit a propleskla jí tváře. Hinata otevřela oči, ale když nad sebou uviděla Naruta, tak se zase chystala omdlít, ale to jí nebylo dopřáno, protože ji už Naruto zvedl ze země.
„Bráško, běž se podívat po nějakém drátu. Já tady zůstanu s Hinatou,“ poslala ho pryč Kit a on postupně odešel.
„Je ti dobře?“ optala se kamarádky Kit a dala jí napít vody, kterou přinesl ten prodavač.
„V po-pohodě,“ šeptla Hinata.
„Nesmíš takhle omdlívat jen se na tebe usměje. Měla bys být trochu sebejistá a průbojná. Nemá cenu se stydět. Zkus se před ním ukázat v co nejlepším světle. Na té misi budeš mít tu možnost,“ usmála se na ni Kit.
„Dobře. Zkusím to,“ usmála se Hin.
„A já ti pomůžu. Teď mi pojď pomoct vybrat katanku,“ vyzvala ji Kitsune a přešly spolu k protější stěně, kde byla vystavená spousta nejrůznějších katan.
„Mě se líbí tahle,“ vytáhla Kit katanu se zeleným obalem a zeleným jílcem a tasila ji z obalu. Ale měla vroubkované ostří.
„Vroubky ne. Špatně by se ti s nimi útočilo,“ zavrtěla hlavou Hinata.
„Máš pravdu. A taky je na Kitsune moc dlouhá,“ dodal Naruto. Kit vrátila katanu zpátky do držáku a porozhlédla se po jiné. Ale předběhl ji Naruto, kterého zaujala katana v oranžovém obalu.
Tasil ji.
„Ta je pro Kit moc dlouhá. Spíš by seděla k tobě. Ale v boji ti to jde líp s ninjutsu a bylo by zbytečný se zdržovat katanou, když s ní ani neumíš zacházet,“ prohlásila Hinata. To bylo to nejdelší co od ní kdy Naruto slyšel. Ale nemohl dělat nic jiného než s ní souhlasit. Pro jeho sestru byla ta katana moc velká.
„A jaká by jí podle tebe mohla vyhovovat?“ zeptal se jí mile Naruto.
„Já nevím… třeba tahle,“ prohlásila Hinata a vytáhla katanu, která měla světle zelený jílec i obal a krásně stříbrnou čepel.
„Ta je fakt hezká,“ uznal Naruto a půjčil si zbraň od Hinaty. Pak ji podal své sestře.
„Díky,“ poděkovala Kit, mrkla na Hinatu a tasila katanu z pouzdra. Párkrát s ní švihla, ale nebylo to ono.
„Promiňte,“ oslovila Kit prodavače, „Nemáte zde katany, schopné pohltit uživatelovu chakru?“
„Ano, pojďte za mnou. Mám je uloženy vzadu,“ odpověděl muž a vedl je za závěs. Tam se jim naskytl pohled na neuvěřitelnou spoustu krásných katan.
„Páni,“ vydechli všichni tři.
„Hin?“ obrátila se Kit na kamarádku.
„Ano?“ odvětila Hinata.
„Jak jsi na tom s ovládáním chakry?“
„Kurenai si nestěžuje,“ pokrčila rameny Hinata. Kitsune jí podala krásnou katanu ve fialovém pouzdře, s fialovým jílcem a stříbřitě fialkovou čepelí. Padla jí přesně do ruky.
„Tak je krásná,“ usmála se Hinata a zkusmo s katanou švihla.
„To bylo slušný. Asi tě začnu učit bojovat s katanou,“ pochválila ji Kitsune.
„S tebou se toho Hin moc nenaučí,“ zarýpal si Naruto. Kit by mu něco peprného odsekla, kdyby se nepodívala ke stropu a neuviděla tam tu nejkrásnější katan ze všech.
„Co se děje?!“ mávnul jí před obličejem rukou Naruto, ale ona nereagovala a stále se tam dívala. A tak se tam podíval taky. A spatřil tu nejkrásnější katanu, jako kdy viděl. Hned se pro ni natáhl a podal ji své sestře. Ta ji vzala do ruky jako neuvěřitelně křehkou věc a prohlížela si černé znaky na rudém podkladu. Potom popadla katanu za rudý jílec a tasila ji z obalu. Ozval se překrásný zvuk a pak se na světle slunce, který tam prosvětloval otevřenými dveřmi, zaleskla černá čepel.
„Nic takového jsem v životě neviděl,“ vydechl Naruto a potěšeně sledoval, jak katana k jeho sestře padne jakoby se celý život hledaly.
„Já taky ne. Je naprosto dokonalá,“ usmála se Kit. Potom jí párkrát švihla, udělala otočku a nechala zaznít zvuk švihu. Byl tak krásný.
„Sedí přesně na vás, madam. Na někoho takového tu čekala dlouhé roky,“ řekl prodavač a vyvedl je odtamtud. Hinata i Kitsune si koupily ty katany, které si vybraly. Ale všechno platil Naruto.
„Moc ti děkuju, Na-naruto-kun,“ poděkovala rudá Hinata, když ji doprovodili k jejímu domu a Naruto jí podal její část věcí.
„Nemáš zač, Hin-chan. Pro přátele mé sestry cokoli,“ usmál se Naruto.
„Ahoj, Hinato, zítra se uvidíme a vezmi si sebou i tu katanu. Jestli někdy budeme mít volno, tak tě s ní naučím zacházet,“ rozloučila se s ní Kitsune a odešla i s Narutem. Ještě Hinatě zamávali, a pak pokračovali do svých bytů.
„Mám tě zítra probudit?“ optala se Naruta Kit.
„Probudíme se navzájem, aby žádný z nás nezaspal. Dobrou noc,“ objali se a Kit zaplula do svého pokoje. Tam si sbalila věci na následující misi a usnula. Předtím si natáhla budík.
Ráno vstala v sedm. Vykoupala se, navlékla na sebe župan a šla probudit Naruta. Náhodou se s ním srazila na chodbě. Tak se zasmáli a ona ho pozvala k sobě na snídani, protože už byl připravený.
„Počkej tady. Jestli máš hlad, tak si něco dej, v ledničce je jídlo,“ pobídla ho Kit a vešla do ložnice, kde popadla tmavě zelené šaty s dlouhými rukávy a dlouhé až na zem. Pod ně si vzala rudé kalhoty těsně pod kolena. Kolem pasu si upevnila rudou šerpu a na tu připevnila katanu. Kunaie a Shuriken si schovala do černých kozaček i pouzdra na pravém stehně. Své dlouhé vlasy si stáhla do copu, který za ní při běhu volně vlál. Hitai Ate se znakem Konohy si připevnila na čelo, jako její bratr.
„Jen se najím a vyrazíme,“ řekla Kit Narutovi, když vylezla ze svého pokoje a jemu začaly padat nudle od pusy. Vypadala skvěle.
„Kdybys nebyla moje sestra, vyznal bych ti nehynoucí lásku,“ polkl Naruto a Kit se zasmála.
„Ale když jsem tvoje sestra, tak se budeš snažit zabít každýho, kdo se na mě podívá o trochu dýl, než by měl,“ zasmála se Kitsune a hodila do baťohu nějaké to ovoce a instantní jídlo. Ale hlavně to ovoce.
„To asi jo…“ zamyslel se Naruto, zatímco Kitsune se v rychlosti nasnídala.
„Stavíme se pro Hinatu? Máme to po cestě,“ navrhl Naruto s nadějí v hlase.
„Můžeme,“ kývla Kit a zamyslela se nad tím. Kdyby nebyl její bratr takový trouba, tak už by s Hin dávno chodil. Rozmyslela se, že s tím něco udělá.
Pak se vydali. Ve tři čtvrtě na osm dorazili před Hinatin dům a srazili se tam se svou kamarádkou.
„Ahoj, Hin. Chtěli jsme se pro tebe stavit,“ usmál se na dívku Naruto, ale pak běžel napřed. Kitsune ji zachytila ještě před tím, než dopadla na zem a probrala ji.
„Nemůžeš se takhle chovat. Brášku to nijak nezaujme. Zkus se blýsknout jinak než jako omdlívající Hinata,“ mrkla na ni Kitsune a rozběhly se spolu k bráně.
„Je to těžké. Jednou to sama poznáš,“ prorokovala Hinata.
„Ani mě nehne. Jedinými muži v mém životě jsou Naruto a Ebisu. A pokud vím, tak už jsou oba zadaní,“ usmála se Kitsune. To už doběhly před bránu, kde chyběli jen Shino s Kibou. Najednou se tam objevil Akamaru a v tlamě měl svitek. Dal ho Hinatě, která ho pohladila po hlavě a on odběhl pryč.
„Co to je?“ optala se Hinaty Sakura.
„Shino a Kiba byli odveleni na jinou misi se Shikamarem, Choujim, Leem, Ino a Tenten. Máme se tam vydat bez nich,“ odpověděla Hinata.
„V tom případě vyrazíme. A protože jsem jako jediný jounin, tak se ujímám vedení. Za vesnicí se seřadíme do formace,“ prohlásil Neji.
„Dobře,“ souhlasili všichni a vyběhli ven z vesnice. Kousek za Konohou se zastavili a dohodli se na formaci: Vepředu Hinata s Narutem, kteří budou kontrolovat terén, za nimi Kitsune, aby mohla hlídat obě strany a vzadu Neji se Sakurou.
„Musíme být připraveni na všechno, protože nás při cestě čeká spousta nebezpečí. Připraveni? Do formace!“ zavelel Neji a seřadili se, „Teď!“ vykřikl a společně s Hinatou aktivovali Byakugan. Poté se všichni rozběhli do Suny.
Kit měla napjaté všechny smysly. Nějak podvědomě tušila, že tato mise na ni bude mít velký vliv. A že bude nebezpečná. Stále se bála toho, až přijdou otázky na její minulost. Ale zatím to bylo v pořádku. Zatím…
„Dáme si pauzu,“ křiknul na Kit Neji zezadu, když se blížil večer a všichni byli unaveni z horka a slunce. Kitsune to poslušně zakřičela na Hin a Naruta vepředu.
„Ještě chvilku, nedaleko vidím les,“ odvětila Hinata.
„Hin našla místo na odpočinek,“ sdělil Kitsune Nejimu a Sakuře vzadu. Neji na ni mávl a pokračovali za Hinatou a Narutem.
Po pár minutách vběhli do lesa a zase po nějaké době uviděli příjemnou mýtinku, kterou protékal potůček.
„Pěkný, Hinato,“ pochválil svou sestřenku Neji a s Narutem rozdělali stany.
„Připravím jídlo,“ nabídla se Hinata.
„Pomůžu ti,“ usmála se Sakura a pustila se s ní do práce.
„Prošmejdím okolí, jestli vám to nebude vadit,“ usmála se Kit a odběhla pryč. Pak zpomalila a jen se klidně procházela. Najednou narazila na krásný vodopád.
„To snad není možné…“ usmála se Kit a sundala si oblečení. Nahá vstoupila do vody a klidně si plavala. Voda byla příjemně chladná.
Vykoupala se a vrátila se k nim. Byla příjemně probuzená a nabídla se na první hlídku.
„Skvělý. A já tě pak vystřídám,“ poplácal ji Naruto po zádech a podal jí večeři.
„Dík,“ odvětila a najedla se. Ostatní mezitím zalezli do stanů a usnuli. Mezitím se setmělo.
Kitsune milovala tmu. Vždycky si mohla dělat to, co chtěla a nikdo ji přitom neviděl. A ve tmě se jí také nejlépe trénovalo. Procvičovala si tak své smysly.
Tasila tedy svou katanu, zvedla se na nohy a zkusmo kolem sebe párkrát švihla. Pořád nevěřila tomu, že jí tak krásně sedla. Zkusila ji zbrousit svou chakrou a šlo to úžasně. Tak si tam procvičovala různé švihy, než někoho uslyšela, otočila se, přešlápla (tak přesunula své těžiště na druhou nohu) a položila mu katanu pod krk.
„S katanou to umíš,“ kývl hlavou znale Neji.
„Hůř než bych chtěla,“ usmála se Kit, odvolala svou chakru a katanu stáhla. Opět ji schovala a následovala Nejiho k ohni, kam se posadili.
„Hůř?! Neviděl jsem zatím nikoho lepšího,“ namítl Neji.
„Tak to jsi asi moc bojů s katanou neviděl. Jako jounin bys měl mít lepší rozhled, Neji.“
„Vlastně se ještě neznáme, že? Neji Hyuuga,“ nabídl jí pravici Neji.
„Kitsune Uzumaki,“ stiskla jeho dlaň Kit. Zarazil se.
„Co máš společnýho s Narutem?“ zajímalo Nejiho.
„Krev.“
„Cože?!“
„Jsem jeho sestra.“
„V klanu?“
„Máme stejné rodiče.“
„A to?“
„Je zbytečné bavit se o mrtvých.“
„Omlouvám se.“
„V pořádku. Jinak byl náš otec Minato Namikaze. Jestli chceš, tak Yondaime Hokage. Naše matka byla Kushina Uzumaki.“
„Vy jste děti Yondaimeho?“ vykulil oči Neji. Vypadal celkem vtipně.
„Už to tak bude. Prý je Naruto jeho přesná kopie. A já jsem jako matka.“
„To musela být dvojice.“
„To ano. Vlastně si je ale nedokážu představit,“ zasnila se Kit a zadívala se do plamenů. Neji taky. Nemuseli spolu mluvit.
„Už půjdu spát,“ zamumlal Neji a vrátil se ke svému a Narutovu stanu.
„Jdi. Jako náš vůdce bys měl být čilý. Ale nevzbuď mi brášku,“ usmála se na něj Kit.
„Neboj se. Dobrou noc,“ popřál jí Neji a zalezl do stanu.
„Dobrou,“ odvětila Kit a sledovala, jak se zip jeho stanu zapnul. Potom poodešla na kraj louky a opřela se o kmen stromu. Odtamtud měla skvělý výhled na všechno dění u jejích přátel.